Zobrazují se příspěvky se štítkemMyslivecké vánoce. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMyslivecké vánoce. Zobrazit všechny příspěvky

MYSLIVECKÉ TRADICE. KULT SVATÉHO HUBERTA

Lovecká siesta 

Myslivecké dovednosti


Bezpečnost při zacházení se zbraní, usmrcování ulovené poraněné zvěře, vyvrhování a rozrušení úlovku, trofeje a jejich úpravu.

Tyto postupy a úkony ovšem k mysliveckým zvykům nepatří, lze je zařadit do disciplíny lovectví, nebo lovecké střelectví. Tak například, každý myslivec musí patřičně ošetřit, to znamená, že má umět zvěř vyvrhnout a rozrušit, rozporcovat. Tím, ale nedodržuje žádný myslivecký zvyk, pouze jedná obratně. Lov je nejstarší dochované řemeslo a správné provádění vývrhu dokazuje řemeslnou zručnost. Kdo neobratně vyvrhuje, ohrnuje si rukávy a potřísní se barvou, nejedná proti mysliveckému zvyku, prokazuje jen svoji "neumělost".

MYSLIVECKÉ TRADICE

Minulosti patří lovecké pokřiky, a myslivecké průpovídky. 

Byly to obvykle veršované říkanky, v dřívějších dobách - zvláště v baroku - běžně užívané i v našich zemích, ovšem v německém jazyku. Byly součástí tehdejší myslivecké mluvy a zvyků, jejich tvůrci byli sami myslivci. Byly většinou vtipné, charakteristické silným, mnohdy až drsným vyjadřováním, přitom však s jistým poetickým nábojem. Sloužily více účelům. Mnoho z nich bylo používáno při lovu samotném, před a při zahájení a po něm, ke komunikaci mezi loveckým personálem, při práci se smečkou psů. Jiné byly poučné a myslivec si v nich osvojoval obecně uznávané pravdy a pravidla, měly obvykle formu otázek a odpovědí.
Další myslivecké průpovídky sloužily k vzájemné identifikaci, k dorozumění, k poznání, zda jde skutečně o myslivce; šlo o doby myslivců putujících za dalším vzděláním, ale i myslivců potulných, bez trvalého zaměstnání, tak zvaných facírů.
Konečně jistou část mysliveckých průpovídek můžeme definovat jako žertovné hádanky, sloužící v mysliveckých kruzích k obveselení. V širším slova smyslu můžeme pod pojmem myslivecké průpovídky zahrnout starší a novější slovesné útvary jako rýmovaná přísloví a pranostiky, epigramy, veršovánky a podobně zabývající se zvěří, lovectvím a dalšími obory myslivosti, obvykle s poučným obsahem. 

Tak například: "Šumí březnem šedé buky, hoj myslivče, pojď na sluky!"

tradice zvaná vánoce zvěře, která si zaslouží většího rozšíření. Je nepsaným mysliveckým zákonem, že o vánočních svátcích musí být v honitbě do krmelců, korýtek, zásypů založeno. Uchystejme zvěři ještě i vánoční stromeček! Na Štědrý den se v honitbě poblíže některého krmeliště přizdobí stromek, pověsí se kousky řepy, jablíčka, klasy kukuřice, otýpečky sena, lůj pro drobné ptactvo, a podobně. Na chvíli se rozsvítí svíčka, myslivec postojí, popřemýšlí a potom i zvěři popřeje klidné vánoční svátky.

Poměrně novodobou tradicí je také propagační akce "Červen - měsíc myslivosti a ochrany přírody", která byla zavedena Československou mysliveckou jednotou v roce 1959. Za dobu svého trvání však byla, snad přílišnou direktivností - zprofanována a dnes je pozapomenuta. Je to škoda, měli bychom se snažit ji znovu obnovit, zvláště pak v dnešní době při převládajících a někdy až nezdravých ochranářských tendencích, při negativním názoru jisté části naší veřejnosti na myslivost vůbec.

Srnčí zvěř
Velká část našeho národního cítění všeobecně se vrátila k osvědčeným tradicím a snad se dočkáme i většího zduchovnění našeho života. Je proto potěšitelné, že v mysliveckých kruzích ožil kult patrona myslivosti, svatého Huberta.

Žila skutečně osoba jménem Hubert nebo vše je jen legenda? A jak je tomu s tím zjevením se jelena s křížem mezi parohy ?

Hubert je skutečná historická osobnost. Žil v letech 657 až 727 našeho letopočtu. Narodil se v severní Francii, pocházel ze šlechtického rodu a tak se samozřejmě věnoval i lovu. Ve svých 30-ti letech se obrátil na křesťanskou víru - uvědomme si, že šlo o sedmé století a křesťanství se teprve šířilo - věnoval se duchovnímu životu a stal se biskupem v Lutychu, v nynější jižní Belgii. Jeho diecéze zaujímala lesnaté a hornaté Ardenny, v té době obývané převážně lovci. Pro svůj příkladný život byl jimi po smrti uctíván i když za svatého byl prohlášen později. A tak se tedy postupem času stal ochráncem všech lovců a myslivců. Setkání Huberta s posvátným jelenem nesoucím kříž mezi parohy je ovšem legenda. Jelen byl uctívaným zvířetem již v pravěku a dodnes je nejvznešenější lovnou zvěří. Prvotní křesťanskou církví byl jelen přijat jako symbol světla, církve. A tak tedy legenda vlastně symbolizuje setkání do té doby hříšníka s pravou vírou a jelikož šlo o lovce, odehrálo se toto setkání na lovu. Tolik skutečnost a legenda.

Kult uctívání sv. Huberta se koncem 17. století rozšířil i do našich zemí.

Svatohubertská legenda vykonala pro řádné provozování myslivosti víc, jak různé příkazy či zákazy. Dodržování tohoto kultu se děje z vlastního přesvědčení myslivce, z jeho etiky. Jaký je její odkaz, který musí plnit každý, kdo chce být myslivcem?

Zvěř nejen lovit, ale především o ni pečovat, přispívat k takovému stavu, ve kterém příroda a člověk si nebudou ubližovat, ale pomáhat, pochopit velikost přírody a prožít svůj život ušlechtile - odkaz svatohubertské legendy.

Poslední oblast pojednávaných mysliveckých tradic bychom mohli nazvat "myslivcův běh života". Jde o věc poměrně novodobou. Totiž i oslavování životních mezníků je možno činit mysliveckým způsobem, ať již jde o svatbu, křtiny, nebo životní jubileum. Toto se u našich myslivců teprve pozvolna prosazuje. Častější je zapojení myslivců do smutečního obřadu při rozloučení se zesnulým druhem, i když jde o ceremoniál náročný na organizační zajištění. Avšak neměli bychom na naše zvěčnělé kamarády zapomínat, 3. listopad, den mysliveckého patrona svatého Huberta, v návaznosti na den Památky zesnulých, je takovým vhodným dnem, kdy bychom jejich památku
měli ozdobit kytičkou chvojí z honitby.

Myslivec a Silvestrovská procházka s přáním do Nového roku

Srnčí zvěř - srna v lese na vnadišti

Silvestrovská procházka...


 Ještě dnes jsem se naposledy vydal na procházku po revíru. Cestou přisypu ovsa do krmelce a odstavím auto u pole, kde často zalehává srnčí. Říkal jsem si, že třeba vyzkouším trojnožku od Ježíška. Ušel jsem asi padesát metrů a vidím v dolíku zalehlé čtyři kusy srnčí zvěře...Popošel jsem ještě kousek a ze čtyř kusů je dvanáct...

Asi dvacet minut je pozoruju cca 60 metrů před sebou a vybírám dvě nevodící srny, přičemž čekám, až se mi ta slabší natočí...... Najednou mi za zády probíhají další čtyři srny a všech dvanáct kusů odbíhá daleko k lesu... "moje srna" dobíhá jako poslední... Těsně před lesem zastavují a jistí "co se vlastně děje". Před srnu se staví druhý avšak silný kus. Už jsem myslel, že je vše ztraceno. Najednou však srna udělá pár kroků a vidím, že mnou vybraný kus stojí skoro úplně naširoko...

Nečekám, otáčím variabl na 12x a střílím. Po výstřelu se srna láme v ohni a já si zhluboka oddechuju... 
 Trojnožka Primos skvěle funguje a dokonce i naše flinty trefují..187 metrů, CZ 555, 7x64... Nevodící srna, 5 let, 13 kg... Lovu zdar... Zároveň mi dovolte popřát Vám do Nového roku spoustu příjemných nejen loveckých zážitků a ať jsou Vám patroni i nadále nakloněni.... 

PS - poslední hryz má. Jenom ne jehličnatý, protože nejbližší stromy jsou habry. Tak si ušetřete blbé řeči, aspoň na Silvestra

Na Nový rok napsal František F. H.
Sociální sítě skupiny Myslivost

SPOLEČNÝ SILVESTR

Myslivec

Je mírný mrazík a hned po odchodu z chalupy začínají poletovat sněhové vločky, 


které se během několika minut stávají nepříjemnou vánicí. Spěchám a chvilkovou nepohodu přečkávám na kazatelně v kraji lesa.

Mračna odešla a přišel krásný východ slunce se třpytivou novou vrstvičkou sněhu. Počasí jako na objednávku. Doplnil jsem jádro v obou krmelcích, provedl kontrolu slanisek a pomalu šoulám středem dlouhé obří rokle až k místu zvanému U obrázku, kde je na stěně skály umístěna podobizna neznámého svatého.

Vlevo, vzhůru do stráně je smrková tyčovina se zbytky stromků po probírce, dno rokle je pak prorostlé habřím, které v protější stráni přechází do jazyků dvou nízkých smrčin, které se zvedají roklemi hřebeni borového a bukového lesa. Poprašek sněhu zakryl starší stopy a v jasné sluneční záři je celá roklina jako v zimní pohádce.

V tom okamžiku z pravé strany přes hřeben vysokého lesa zaburácí ostrá kulová rána, valí se roklemi a vrací se ozvěnou z protějšího svahu. Rychle popocházím několik kroků pro lepší výhled do habroví na dně údolí, kontroluji nabití kulobroku, opírám se o polosuchý habrový kmen a zůstávám v naprostém klidu. Rozhoduji se počkat alespoň čtvrt hodinky na místě a vyčkat věcí příštích.

Opět zavládlo ticho, jen strakapoud kdesi ve stráni dává svým drnčením o sobě vědět. Dechem zjišťuji směr větru, který je příznivý a prochází kotlinou za má záda. Uvažuji, že ve směru odkud přišel výstřel, se mohou pohybovat oba moji kluci. Z přemítání o výstřelu mě po chvíli vyrušilo zřetelné zalomení větve v horních patrech skalních útvarů po pravé straně. To již mám kulobrok položený na předloktí ruky a pátravě vyhlížím do protějšího svahu.
Dvě až tři minuty je opět ticho, přesto srdce bije rychleji a napětí stoupá. Pak zaslechnu slabé šustění, které stále sílí a již rozeznávám, že nízkým smrčím směrem dolů ke mně běží zvěř. Snažím se uklidnit. Dvojí krátké zafunění hlásí divočáky a hned vím, na čem jsem. Připraven k výstřelu stále sleduji smrkovou mlazinu, ve které se zvěř kryje do poslední možné chvilky a vtom vyrážejí.
Asi ve vzdálenosti třicet kroků směrem do habří přede mnou vybíhají nejprve dva letošáci a s odstupem asi dvaceti metrů další silný kus. Ostatní kusy již nesleduji. V okamžiku, kdy se křížek záměrného dalekohledu objevil na slechu prvního letošáka, mačkám spoušť a divočák roluje přímo pod obrázkem.
Rychle přebíjím kulový náboj a poslední kus z tlupy je v záměrném křížku. Tahám za spoušť a přichází okamžik, který mnozí z nás již prožili - zatažení při zajištění zbraně. Poslední divočák již mizí v tyčovině a přesto za ním posílám výstřel do kraje stráně, vlastně již zbytečně, jen s jakousi setrvačností a s myšlenkou napravit chybu.
Opět zavládlo ticho zimního lesa a já prožívám okamžiky předešlé chvíle. Chvilku postojím, pak ulamuji smrkové větvičky a dávám ulovenému kusu poslední hryz, sobě za klobouk úlomek a těším se ze silvestrovského divočáka. Prohlížím nástřel u mé druhé kulové rány a zjišťuji, že střelu zachytil okrajový smrček nad lesní cestou.
Odtahuji ulovený kus z lesní cesty do habří za velký balvan, svlékám kabát a začínám s vývrhem, když z druhého hřebene kdesi nad Studenou roklí zazní výstřel. Hned pomýšlím na Milana, který šel ráno do těch končin.
Dokončil jsem vývrh, divočáka nechávám za balvanem a rozhoduji se odejít na místo srazu s ostatními. Ještě chvíli přemýšlím o prvním ranním výstřelu, kdo to asi byl a co střílel. Z přemítání myšlenek mě přerušilo slabé prasknutí větévky. Pomalu snímám zbraň, ohlížím se a na kraji smrčí stojí kamarád Milan. Usmívá se a posuňky vyzvídá, co mám za balvanem. Přichází blíž a hlásí, že také ulovil letošáka. Radost nás obou je o to větší. Dohadujeme se ještě o prvním ranním výstřelu a pomalu odcházíme na smluvené místo.
Jdeme lesem bez jakékoli pozornosti a ještě probíráme poslední chvíle lovu, když nás zastaví krátký hvizd z přilehlé roklinky. Otáčíme se a naše ruce jdou radostí vzhůru. Za spletí náletových smrčků se objevují moji synové Radek s Jirkou a na tyči přinášejí další ulovený kus černé, opět letošáka. První ranní výstřel má své vysvětlení.
Opět si rychle všichni sdělujeme první dojmy z lovu, přijímáme vzájemné gratulace a směřujeme k domovu. Dobrá sněhová pokrývka nám umožňuje snadnou manipulaci s ulovenou zvěří. Na chalupě je samozřejmě při našem příchodu veselo a s prvním přípitkem na šťastný lov přijíždí další očekávaný zelený kamarád Jirka. Přijímáme upřímnou gratulaci k lovu a on že rychle odskočí ke svým krmelcům. Potom již jenom - ať žije Silvestr a Lovu zdar.
Venku se pomalu šeří a v kamnech praská borové dříví, silvestrovská tabule je již přichystána, pití na stole a my stále již poněkolikáté probíráme dnešní zážitky. Vtom se pomalu otevírají dveře, do kterých nakoukne hlava Jirky a na klobouku zelený úlomek. "Kluci, střelil jsem divočáka, pojďte mi pomoci!". Radost nás všech byla veliká, o to větší, že můj syn dopoledne ulovil svůj první kus černé zvěře.
Bylo to samozřejmě zajímavé sledovat a naslouchat dalšímu vyprávění z pohledu ostatních účastníků zdařilého lovu, ale to jsou ještě dlouhé stránky našeho příběhu ze společného Silvestra.
Jiří ČERNÝ

Dědo, já nemusím, já už ho vidím...

U krmelce


V naší rodině má vánoční čas svůj pevný řád


 Stromeček vždy zdobíme den předem včetně nachystání dárků. Také kapr to má odbyté den předem a v ledničce je připraven pro štědrovečerní tabuli. S přípravou dárků a se strojením stromečku končíme až v pozdních večerních hodinách, až je zkrátka všechno tak jak má být a manželka řekne tu konečnou větu " tak a jsme hotovi".
Ráno na Štědrý den zmizí klika od dveří v obýváku, kde stojí stromeček obložený dárky, abychom zkrátka nerušili Ježíška, který to všechno chystá, čemuž obě dvě moje vnučky Iva (3,5 let) a Lucka (6 let) zatím bezmezně věří.
Manželka okupuje kuchyň, vaří zelňačku, která je jediným jídlem na oběd a následně připravuje bramborový salát. Nutno říci, že vše zvládá dokonale k velké spokojenosti všech konzumentů. Kolem deváté hodiny přijíždí syn Libor s celou rodinou. Obě vnučky okamžitě po příchodu zkontrolují dveře obýváku, hledají chvilku kliku od dveří, ovšem že neúspěšně, a pak se snaží klíčovou dírkou a otvorem po klice zjistit jakýkoliv pohyb v obýváku, zkrátka jestli Ježíšek už zahájil nadělování dárků. Přes vynaložené úsilí nezjistí nic, ale o to víc začne napětí před večerem stoupat, jejich fantazie se začíná rozvíjet "co tam asi bude, jestli mi ten Ježíšek donese tu panenku a kočárek a mně ty kolečkové brusle", začínají se mezi sebou dohadovat.

Veškerým těmto úvahám udělá konec povel "oblíkat, jedeme krmit zvířátka!" Tento rok má Ivanka smůlu, je nachlazená a tak musí zůstat s babičkou. Syn jí slibuje, že jí doveze z lesa to, co ho první cvrnkne do nosu, a Lucka slibuje, že když něco najde, třeba parůžky, tak se s ní rozdělí. No dalo to přesvědčování, jednu chvíli to vypadalo i na pláč, ale nakonec to Ivka zvládla a zůstala s babičkou. Vyjíždíme, je nádherný den, obloha je bez mráčku, mrzne, sníh sice není, ale to nevadí. Někde se místy objevuje mlha. Cesta má pozvolné stoupání, projíždíme poslední vesnicí, za kterou mám již krmelec, je to tak 11 km od místa bydliště.

Jedeme v mlze, za vesnicí je poslední stoupání, vyjíždíme na vrchol a teď to přišlo: mlha zmizela a před námi se objevila krajina jako z pohádky, ta nádhera se nedá snad ani popsat. Mlha, která spadla, namrzla. Stromy se proměnily v překrásné bílé kytice, tráva, keře, vše se obalilo krystalkami jíní. Před takovou krásou se člověk musí poklonit přírodě, co všechno dokáže a v mysli poděkovat za takový zážitek. Najednou je to panenská příroda, čistá, nepokořená. Zastavujeme s autem na lesní cestě, vytahujeme ruksak, ve kterém jsou granule, sušené výlisky z jablek, sušené kopřivy, tvrdý chléb a kukuřice. Snacha Jana má s sebou mrkev a jablka, se kterými nazdobí smrček vedle krmelce. Syn bere ruksak na záda, já Lucku za ruku a vyrážíme tou bílou neposkvrněnou plání ke krmelci. Máme to ještě tak 400 m k cíli. Lucka už chodí do první třídy a je velice zvídavá.
Liška na stromě

Na své otázky se nespokojí s ledajakou odpovědí, chce to zkrátka vysvětlit tak, aby tomu rozuměla. Dneska jí příroda nahrává. Z té bílé krásy se dá krásně číst. Tady myškovala liška, tady prošel zajíc a tady šli divočáci. Otázky na mě jen prší. "A dědo, jak ta liška chytne tu myš, a proč ten zajíc okusuje i stromečky a uteče ten zajíc té lišce?"Jedna otázka střídá druhou, musím vše vysvětlit. Na podzim rozmisťujeme po lukách berličky pro dravce. Přicházíme k jedné z nich a já se ptám Lucky, na co asi je? Chvilku přemýšlí a pak řekne "asi pro ptáky, že dědo?" Oceňuji její odpověď a dodávám, že je to zařízení především pro dravé ptáky, aby se jim lépe chytali myši. Blížíme se ke krmelci. Na krmelci mám upevněna krmítka pro srnčí zvěř. Abych měl přehled, o srncích co tam chodí, instaluji na krmítka hrazdičky, aby mi srnci, kteří tam chodí, nechali navštívenku ve shozech, které tam při krmení případně zanechají.

Vysvětluji Lucce, co jsem tam u krmelce na srnce nachystal a že jsem tam zatím žádný parůžek nenašel, i když tam chodím jednou nebo dvakrát týdně. " Lucko, musíš dávat pozor", zdůrazňuji, "víš, co jsi slíbila sestřičce". Lucka pokyvuje hlavou a asi třicet metrů před krmelce se mi vysmekne z ruky a utíká ke krmelci. Volám za ní "musíš dávat pozor a dívat se pozorně jinak nic nenajdeš". Doběhne ke krmelci, začíná hledat a najednou volá "dědo, já nemusím, já už ho vidím"a opravdu drží v ruce parůžek šesteráka, netrvalo dlouho a má druhý. Září štěstím a nadšením. Vidět ten šťastný výraz v jejich očích, to vítězné vztyčení rukou, tu explozi radosti, to byl pro mě ten nejkrásnější dárek Štědrého dne. Parůžky nechce dát z rukou, pak přece vyslyší mé prosby a půjčí mi je. Prohlížím parůžky, jsou od jednoho srnce, odhaduji tak 8 let, kterého jsem chtěl letos ulovit, ale Diana mi nepřála. Byl hodně opatrný a na paši vycházel pozdě večer a držel se vždy kraje lesa a navíc mi chyběla ta trošička štěstí.

Držím parůžek a popisuji Lucce jeho jednotlivé části. Toto je pečeť, tady je růže, lodyha, výsada, perlení. Poslouchá pozorně a jednotlivé názvy si tiše opakuje. Syn vyprázdnil mezitím obsah batohu do krmítek, snacha nazdobila stromeček a já jsem doplnil seno do jeslí. Povinnost krmení byla splněna, jde se domů. Zbývá uříznout malý smrček z náletu, který dáváme každoročně na hrob mého otce. Je to také tradice spojená se vzpomínkami na toho, který mě přivedl k myslivosti, který mi pomáhal radami a sdílel se mnou všechny radosti a strasti, které každého z nás při výkonu myslivosti potkávají. Byl to dobrý učitel a podstatně ovlivnil můj postoj k přírodě a všemu živému co se v ní nachází. Máme ještě čas, tak navrhuji, že se vrátíme k autu oklikou přes les. Jdeme příkrou strání, cesta není snadná, v lese to klouže. Lucka několikrát padá, ale parůžky drží jako správný lovec, který si váží své trofeje.

Cestou však začíná přemýšlet, jak to udělat, aby jí zůstaly oba parůžky, přestože slíbila, že se s Ivankou rozdělí, když nějaký najde. Vymýšlí různé varianty co by směnila, co by jiného Ivě dala. Jejím úvahám udělá přítrž syn, který ji připomene to známé - co se slíbí má se splnit. Lucka to uzná a zbytek cesty mě zkouší, jak se jednotlivým částem parůžků říká. Přijíždíme domů. Ivanka nám hned u dveří hlásí, že v obýváku pořád chybí klika a babička už má hotovou zelňačku. Syn jí předává lískový oříšek, který zabalil do zlatého staniolu a s vážným výrazem ve tváři říká, že toto ho cvrnklo v lese do nosu. Lucka předává jeden parůžek. Ta smutná očička se taky rozzáří a z jejích úst zazní - díky.
Zasedáme ke stolu. Zelňačka je výborná, takže talíře jsou brzy prázdné. Na Lucce je vidět únava, bylo toho na ni z rána moc, ale jakmile přijde řeč na večer, hned ožije a už s Ivankou vymýšlejí, co pod tím stromečkem bude. Mladí odjíždějí a já si v duchu říkám, že tento Štědrý den nemohl lépe začít. Děkuji Dianě, že nechala dnes lovit moji vnučku a sv. Hubertovi za zážitek z bezmezné dětské radosti a štěstí. Co víc si člověk může přát, jak málo stačí ke štěstí, když člověk vidí tu dětskou radost.

Hájenka v lese a Myslivecké vánoce

Znovu obnovujeme vánoční zvyky, které byly
Pohádková hájenka v zimě
jen ty naše


 Mnohé totiž souviselo s tím, že naše rodina bydlela na hájence v lese, daleko od lidí. A tak se u nás zabydlely i některé netypické vánoční zvyky, jak říkala maminka. Byla ráda alespoň tomu, že vánoční přípravy byly stejné jako jinde.
       Pečlivé gruntování, kdy okna jsou bez záclon, postele jsou odtažené od zdi, to také patří k vánocům. Zrovna tak pečení cukroví a shánění dárků. Je však ale pravdou, že tuhle vánoční předehru mužské pokolení většinou nesnáší. Pro otce to bylo období, kdy nejvíce pobýval mimo dům. Z předvánočních příprav měl nejraději vůni připáleného cukroví, protože jedině tehdy mohl sladkostí hned po vyndání z trouby ochutnat. Jinak v tento předvánoční čas hlídal les víc než kdy jindy. Samozřejmě dbal o to, aby se nekradly vánoční stromky. Otec jako hajný měl jeden zásadní celoroční vánoční zvyk. Pokud při cestách v lese, kam se dalo zajet autem, rostl krásný, pravidelně urostlý stromek, borovička smrček, nebo jedlička, narušil jeho pravidelnost zlomením některé větve. "To je pro něho záchrana, aby vánoční drancování stromků přežil," tvrdil. 
 
Shodou okolností se pak stávalo, že i u nás doma, ačkoliv jsme bydleli v lese, jsme na vánoce neměli nijak zvlášť urostlý stromek. Maminka sice vždy o krásný stromek usilovala, měla ho předem vyhlídnutý, včas ho sama dopravila domů. Na poslední chvíli však přišel vždy někdo potřebný, který v největší vánoční nouzi stromek potřeboval. Na Štědrý den v poledne, odpoledne, někdy už na samý večer, bylo třeba vypomoci naším stromkem. Kupodivu, tatínek nemusel maminku ani moc přemlouvat, aby se urostlého vánoční stromku vzdala. Sama slyšela ty strastiplné naléhavé příběhy, a tak stromek putoval jinam. Na nás zbyl jen nějaký vyřazený, zapomenutý, nebo narychlo uříznuté takzvané koště, které ještě bylo notně pokřivené. To už byl pěknější stromek ten, který jsme my, děti, zdobily pro zvěř v lese poblíž krmelce. Na něj jsme upevňovaly hlavně klasy kukuřice a jablíčka, pod něj jsme dávaly kaštany. Měly jsme tedy radost vždy ze dvou vánočních stromků.

Jeleni v zimě
      K Vánocům patřilo vždy i velké hledání poschovávaných dárků. Pátrací akce kolikrát oddálila vánoční nadílku. Ono totiž bylo hodně skrýší, o mnoho víc než dárků. Hledali jsme všichni a mnohdy bez úspěchu jsme nahlíželi i do udírny, do komína, na řadu přišel i krmelec v lese, dokonce i lesní bouda. Nedalo se nic dělat! Nejeden schovaný dárek si počkal na příští Vánoce. Obešli jsme se bez něho, neboť Štědrý večer se neodkladně blížil. Dával o sobě vědět. A jak?     
Vánoce u nás vrcholily tím, že otec po všech pochůzkách v lese, zůstal konečně na Štědrý den po obědě doma. Zatímco my ostatní jsme začínali hledat dárky, on měl svou první sváteční vánoční chvíli. Ještě před nadílkou stihl snést z půdy všechny svoje staré boty. Boty, které šly s ním životem a něco si pamatovaly. Zasloužily si právě ve sváteční dobu očistit, aby každý, hned jak do domu vejde, uviděl vedle sebe: holínky, pérka, polobotky po dědečkovi, které měly ještě psí dečky, filcáky, semišky, lakýrky. Tohle bylo to správné vánoční znamení. Kupodivu, ještě i dnes, když jsme zmámení veškerou tou sladkou, vanilkovou, vánoční jehličnatou vůní, odněkud se nám vloudí vůně krému na boty. A to pak jsou pravé Vánoce!
   
 Na Štědrý večer stále zdobíme dva stromky, jeden pokroucený doma, druhý v lese. Vždycky zapomeneme na nějaký dobře schovaný dárek. A po celý rok, když poblíž cesty, kam se dá vjet autem, roste pravidelně urostlý stromek, něco nás nutí dodržovat celoroční vánoční zvyk, nedá se nic dělat, musíme ho zachránit.

Zdroj: myslivost

Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, Fotografie z myslivosti, Krmelec, Myslivecká zařízení, Myslivecké vánoce, Příroda a myslivost

Zima a myslivec u krmelce (jesliček)
#Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, Fotografie z myslivosti, Krmelec, Myslivecká zařízení, Myslivecké vánoce, Příroda a myslivost

Prase divoké patří mezi všežravce. Spektrum jeho potravy je velice široké a jeho rozsah je závislý na lokální potravní nabídce. Z výsledků analýz obsahů žaludků vyplývá, že hlavní složku potravy představují obilniny, které se vyskytovaly ve všech sledovaných oblastech v rozmezí 20 – 90 %. Tato složka se nacházela jak ve vegetačních, tak i v nevegetačních obdobích. Tato skutečnost je dána značným a hlavně plošným pěstováním obilnin v zemědělství a také používáním obilnin při zimním přikrmování zvěře.

Druhou nejčastěji se vyskytující složkou jsou kořínky s oddenky, které se objevují také ve všech oblastech. Divoká prasata ráda prorývají půdu, proto se kořínky často stávají jejich potravou spolu s různým půdním hmyzem, semeny a houbami. Při procházkách za hledáním potravy se divoká prasata pasou na lukách či pastvinách. Proto nemalé procento potravy tvoří luční tráva, v zimním období seno.
Spolu se zelenou pící přijímají i různé části bylinek. Tyto rostliny často obsahují více látek (dusíkaté látky ) prospěšných pro růst a vývoj organizmu.
Živočišná potrava ve všech oblastech byla tvořena především savci (Mammalia). Tato skupina je zastoupena převážně hlodavci.


#Fotografie z myslivosti, Krmelec, Myslivecká zařízení, Myslivecké vánoce, Příroda a myslivost, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

Veselé Vánoce a Šťastný Nový Rok 2016

Veselé Vánoce a Šťastný Nový Rok 2016 / Veselé Vánoce a Šťastný Nový Rok 2016.
 To je ještě o rok může být přátelský!

Malý mysliveček s přáním Šťastné a Veselé myslivecké Vánoce a rovnou mušku v roce příštím. To všem čtenářům přeji!

Kanadský lišák

Já jsem malý mysliveček,
sotva flintu nesu,
hodím si ji přes rameno
a pospíchám k lesu

Přišel jsem tam časně z rána,
byla ještě rosa,
sedl jsem si pod stromeček
a poslouchal kosa.


Přejeme vám všem přátelé myslivci ty hezké zážitky v přírodě na celý život - ty špatné odkládejte mimo výřad. Přejí autoři stránek Myslivost.

Pokud žijete s přáteli na sociální síti Facebook, jsme tam pro vás a můžete se připojit, povídat si o úspěšných lovech, zážitcích i potížích také tam. Lehce lze nahrát vaše fotografie a videa z myslivosti. Pochlubte se ostatním, každý nemá to lovecké štěstí...například Tři jednou ranou! Nečetli jste? Skutečný příběh a skutečný úlovek. Děj je popsaný samotným autorem, jen jsme to editovali a publikovali.

Cesta na Myslivost na Facebooku je tady!

Komunita (skupina) MYSLIVOST pro přátele myslivosti.

Myslivosti Lesu a Lovu Zdar! Hezké myslivecké Vánoce a rovnou mušku v roce příštím. To všem čtenářům přeji! 




Vánoce u seníku. Brouzdal jsem ke krmelci a luštil ty stopy zvěře ve sněhu, zaječí, srnčí i vysoké.

    Brouzdal jsem ke krmelci a luštil ty stopy
zvěře ve sněhu, zaječí, srnčí i vysoké.

Nevzpomínáte si, kdy byly pěkné vánoce s hromadou sněhu?


Já ano. Brouzdal jsem ke krmelci a luštil ty stopy zvěře ve sněhu, zaječí, srnčí i vysoké. 

Poznal jsem dobře co na obnově (nový sníh) šlo z lesa a přibližně podle zkušenosti četl ty příběhy zvěře v zimě. Potkával jsem myškující lišku a na poli kopýtky odhrabávaly sníh srnky. Stádečka srnčí zvěře byla rok od roku menší s tím, jak se množily lány řepky. Nedobrá potrava v nouzi.

Způsobuje úhyn zvěře. Srnčí (vysoká) zvěř a černá zejména navštěvuje v zimě krmeliště která jsou většinou plná krmiva. Seníky a krmelce vesničtí myslivci někde bohužel zanedbávají, co bychom si povídali, víme to všichni dobře. U krmelce je zapovězeno střílet zvěř v nouzi (termín z myslivosti) Ne všechny myslivce žene tak hlad zvěře, jako vlastní hlad po zvěřině a výstřelu, při dobré zimní viditelnosti na sněhu.
Ukázkové krmeliště pro černou zvěř online přístup na přenos videí po celou noc (osvětlené)   →  je tady.



#Černá zvěř - bachyně, Černá zvěř - kňour, Myslivecká videa, Myslivecké tradice, Myslivecké vánoce, 

CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?

GREAT HUNTING

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

.22LR #Černá zvěř - bachyně #Daněk #Kančí steaky #Lovecké právo #Lovecké stezky #Srnčí zvěř #Waldemar Matuška 1 milion čtenářů 500 Nitro Express Africký mor Aglomerace aktivity radosti a milování života Akutrauma Amerika Anatomie jelena Aport Australian Water Buffalo Balistika Bažant Bažant pečený Beatiful Nature Berneška Borrelióza Borůvky Bowhunting (lovecká lukostřelba) Bramborníček hnědý - Saxicola rubetra Brenneke broková dvojka broková kozlice Bukač velký Cazando con Arco Cesty Co budeme vařit dnes? Cviky poslušnosti Čáp bílý Čas lásek jelenů Čejka Čekaná Černá zvěř Černá zvěř - bachyně Černá zvěř - kňour Červenka obecná Čiplenka Čištění zbraně Čmelák Dalekohledy Dančí zvěř Daněk Datel černý deer rut Deer stalking Diana bohyně lovu Dívka s liškou Divočák Doby lovu zvěře Dosled Dostřelná rána Double Rifle Dravci Drobná zvěř Drozd kvíčala Dřevo a teplo Dudek chocholatý Ekologie Erika Evropská Unie Fotografie z myslivosti Gepard Golden Eagle Gorilla Hájovna U pěti buků Halali hamerles Happy Days Hejkalové Heligonky Hirsch-König des Waldes Historie HMYZ Holub hřivnáč Honili myslivci Hořící špalek Houby Humor o myslivosti HUNTING Hunting Rifles Husa divoká Chile Atacama Chov zvěře Chrutí černé zvěře Chukar Partridge Idaho Idiots With Guns Instinkty a pudy Investiční zlaté mince Jagd Jaguar Jahody Jak na to? Jak zajíc přelstil líného hajného Jaro Jelen Jelen (Red Deer) Jelen útočí Jelení guláš Jelení kýta Jelení říje Jelení steak Jeřáb Jestřáb lesní Jezevec Jižní Amerika John Denver Kachna Kachna divoká Kalendárium Kalous ušatý KAMZÍK HORSKÝ Kančí gulášek Kančí kýta na smetaně Kančí kýta na víně Kančí ragů Kančí se šípkovou Kančí se šípkovou rybíz jako brusinky Káně lesní Kaňkování Klíště obecné Kňour útočí Koně Koroptev Krahujec obecný krimi Kritické myšlení Krkavec velký Krkonošské pohádky Krmelec Krmeliště černé zvěře Krmeliště černé zvěře-kamery Krmeliště pro vysokou Krmítko Krteček Křepelka polní Křivka obecná Kukačka obecná Kulíšek Kulovnice Kulový dvoják Kuna lesní Kuriozity Kvakoš noční Kynologie Labuť Lama Laně Lankasterka Lasice hranostaj Láska Ledňáček Lejsek šedý Les Lesní plody Lesnická škola Lesník Lion (Lev) Liška Liška Eliška Lončák Los (Elk) lov Lov na daňky Lov na jelena Lov na lišku LOV NA SRNCE lov na vlky Lov ve svobodném světě LOVEC BŘÍDIL Lovecká optika Lovecká vášeň Lovecké brokovnice Lovecké příběhy Lovecké signály Lovecké stezky Lovecké štěstí Lovecké video Lovecké zátiší Lovecké zbraně Lovecký pes Lovu a přírodě zdar! Lovu zdar! Lovy černé zvěře Lovy fotoaparátem Lovy lukem a šípem Lovy na černou v Maďarsku Lovy srnčí zvěře Lucky deer Makov Malorážka Mannlicher Schönauer kulovnice Markazíni Mateřství a péče o potomstvo Mauser M03 Mauser M98 Medicina Medovina Medvěd Milování světu vládne Milování v přírodě Minutkový srnčí guláš Miška Montáže Moose Hunting Moták pochop Muflon Myslivci a konfliktní situace Myslivcův sen myslivec Myslivec a zvuky v přírodě Myslivecká mluva Myslivecká videa Myslivecká zábava Myslivecká zařízení Myslivecké fotografie Myslivecké léto Myslivecké písničky Myslivecké pověsti Myslivecké ráno Myslivecké tradice Myslivecké vánoce Myslivecké zvyky a pověry Myslivecký ples Myslivecký soud Myslivost a Michaela Na loveckých stezkách Na lovu muflonů Na stojáka Naháňky Namlouvání Nástřel Nastřelení lovecké zbraně Naše domovy a chalupy Názory myslivců Nepravidelný desaterák New Zealand O Evě a Adamovi Obory a zvěř Odchyt pernaté Once Upon a Time in The West Ondatra Optika Orel bělohlavý Orel na hnízdě Ornitologie Osudový srnec Otázky z myslivosti otrava Památka myslivce Pamětní mince Páření Čmelák královna Pasování Paul Mauser Pečená kachnička Pečené prasátko Peregrine falcon Pernatá zvěř pes Pes přítel myslivce PF Podzim Pohádka O chytré kmotře lišce Pohádka stromů Polák chocholačka Polesí Strzalowo Polesí Strzalowo Polsko Posed Poslední hon Poslední hryz Poslední leč Poštolka Potápka chocholatá Pranostiky a příroda Pravidla lovu srnčí zvěře Predátoři První srnec Příhody z loveckého batohu Příroda Příroda a lidé Příroda a myslivost Příroda a zdraví Přírodní fantazie Přírodní srnčí kýta Pstruh pečený Psychopati Ptáci Puškohledy Puštík obecný Pytláci Radost a uspokojení Raffle ball hunting Raroh Red Deer Cam Reklama a lov Roček Roháč obecný Ruger’s M77 RSI Ryby Rychlý srnec Rys ostrovid Rytíři lesů Říje Sauer 101 Sekáč Sele prasete divokého Shozy Siga Skorec vodní Skřivan Skupinka jelenů různého věku Skupinový život Slanisko Slípka zelenonohá Slivovice Sluka lesní Slunce Sociální sítě Sojka obecná Sokol stěhovavý Sokolnictví South Africa Sovy Společné lovy Srnče Srnčí guláš po myslivecku Srnčí játra Srnčí na kořenové zelenině pečené v troubě a houskový knedlík Srnčí říje Srnčí zvěř Srnec Srnec jako ze zlata Srnec Škůdník Srnec v červnu Sršeň obecná Stádo tlupa rudl Stalo se Stehlíci a ledoví muži Straka obecná Strakapoud velký Strašidla Strzalowo Střelectví Střevlík Střízlík obecný sv. Hubert Svíčková Svišť Svítilna TK09 SWAROVSKI Swedisch Fire Torch Sýc rousný Sýkorky Synantropie Sysel Šípková omáčka ke zvěřině Škodná Šoulačka Špičák Švestky Teritorium Termovize Tetřev hlušec Tetřívek obecný TCHOŘ Tom Miranda Tombola Trofeje Trojákové čtyřče - rarita Trubači Tři jednou ranou Ťuhýk Újeď úmrtí Upíři USA Úspěšný lov Vábení Velikonoční sekaná Verše myslivce Veverky VIDLÁK Vlha pestrá VLK V KANADĚ Vnadiště Vodouš šedý Volavka popelavá VORAŘI Vtipy Vydra Výřad Vysoká Vysoká zvěř Vytápění chalupy Vzdělání a příroda Webové kamery Welshspringerspaniel Wildlife Woodcock Hunting Yukon Photon XT/RT Zahrady Zacházení se zbraní Záchranná stanice Zajíc Zákony a předpisy o myslivosti Záraz Zdraví Ze života černé zvěře Zeiss Zima a hlad v lese Zimní oblečení a obutí Zlato a šperky Značení zvěře Zoologie Zpracování zvěřiny Způsoby lovu a historie Zubři Zůstal v ohni Zvěř a počasí Zvěř v zimě Zvěř živě Zvěřina Zvěřina a kuchyně myslivce Zvěřinová paštika Zvěřinové recepty Zvěřinový guláš Ženy a myslivost Žít ve svobodě Životní srnec

Vybraný příspěvek

SRNEČEK A LES. Starší srnci začínají shazovat paroží, mladší až v prosinci!

SRNEČEK A LES

HUNTING