Zobrazují se příspěvky se štítkemZima a hlad v lese. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZima a hlad v lese. Zobrazit všechny příspěvky

Zimní lovecké stezky

Obrovitý kňour stál nehybně jako přízrak v poletujících vločkách...

SETKÁNÍ a ČERNÁ ZVĚŘ v ZIMĚ


Cesta je po obou stranách obrostlá hustými šípkovými keři a nikým nepěstěnými jabloněmi a hrušněmi. Asi po sto metrech končí ve smíšeném lese, kde pokračuje jako lovecká stezka.

Vytáhl jsem z kufru automobilu plátěný pytel do půlky naplněný směsí obilí a kukuřičných zrn. Naplnil jsem ho před malou chvílí ve skládce krmiva na konci vesnice. Záměrně jen do půli a to ze dvou důvodů. Za prvé, kvůli tomu, že cesta k mému krmelci jež mi byl přidělen na úseku zvaném ,,Hřebeny",vedla do rokle mezi skalami a poté strmou strání zase vzhůru. A nést na zádech dva kilometry plný pytel zrní lesem dolů a nahoru po vyčnívajících kořenech starých smrků je věru dřina i pro mě třebas mám celkem dobrou kondičku. A za druhé proto, že jsme minulý týden o štědrém dnu společně s mými dětmi, které mi pomáhaly, řádně zakrmili, tak jak se o Vánocích sluší a patří. Takže bude stačit jen trochu na dosypání korýtka.
Vykonával jsem tenkrát myslivost v honitbě,,Liška Sedlec" u města Mšena v krásné krajině kokořínska.

Pytel jsem si hodil na jedno rameno na druhé pušku a vykročil jsem do toho mrazivého prosincového odpoledne. Starý umrzlý sníh mi křupal pod nohama, než jsem se dostal z úvozu na lesní pěšinu vyšlapanou zvěří a lovci. Po té se šlo přeci jen lépe. Sestupoval jsem po klikaté stezce mezi mohutnými pískovcovými skalami do smrkové mlaziny, kterou protínala. A tam mi padly do očí stopy ve sněhu. Byly od silného kusu černé zvěře a vypadaly hodně čerstvě. V jednu chvíli se mi dokonce zdálo, že jsem ucítil známý pach tohoto zvířete. Jenže mlazina není velká a jistě by se dalo do pohybu, kdyby v ní bylo zalehlé. Zřejmě tudy chvíli přede mnou prošlo. Nadhodil jsem si pytel zrní a pokračoval dále, teď už ve vysokém smrkovém lese až na křižovatku lesních cest. 

Odtud potom nejhorší částí trati, dvě stě metrů prudkým stoupáním. Až budu nahoře, tak už to bude dobré. Nenesl jsem moc těžký náklad a tak jsem za chvíli pokračoval po široké lesní svážnici nahoře na hřebenech. Tam už se šlo rychle a můj krmelec byl postaven asi po půl kilometru, sto metrů v bukovém lese napravo od ní. Nemýlil jsem se, korýtko bylo do tří čtvrtin vybráno zvěří. Dosypal jsem ho, načechral seno v krmelci, prohlédl zda je dostatek soli na svém místě a na chvíli poseděl, abych vykouřil cigaretu. Mezitím se obloha zatáhla šedými mraky a v lese se zešeřilo. Začalo pomalu a zprvu nenápadně sněžit. No musím jít, vypadá to na pořádnou chumelenici
,,Tak zvířata hezký a veselý Nový rok",popřál jsem nahlas do prostranství lesa a chvátal zpět.

 Rychle jsem prošel úsek svážnice, slezl opatrně stráň na křižovatku cest a za smrkovým lesem došel po stezce až do mlaziny. Byl jsem už na jejím konci, v místě kde začínaly pískovcové skály, když vtom se ozvalo zafunění a na pěšinu asi dvacet metrů přede mnou, vyrazil zpod smrků, jejichž větve se dotýkaly země a dělaly tak přirozený kryt, veliký divočák.

Zůstal stát uprostřed stezky a pozorně mě sledoval. Byl to pravděpodobně ten kus, jehož stopy jsem spatřil o něco níže, když jsem tudy šel dolů. To ale už musel pod těmi smrky ležet. Docela mi zamrazilo, byl to opravdu statný kňour a jeho zbraně nešlo přehlédnout, jak bíle kontrastovaly s jeho černou, dlouhou a hranatou hlavou.
Ne, nestřílel jsem, je přeci čas, kdy se Nový rok bude loučit se starým ,budeme slavit, klást si předsevzetí , mít se rádi... tak ať je lepší pro něj i pro nás.

Obrovitý kňour stál nehybně jako přízrak v poletujících vločkách, které tály na jeho mohutném štětinatém těle.Viděl mě a sledoval co udělám. Chvíli jsme na sebe mlčky hleděli, pak jen tak jemně frknul, sklonil hlavu a ryjem rýpnul do čerstvého sněhu. Znovu se na mě podíval a poté se ztratil jak duch do bílé mlhy lesa.
Husté sněžení překrývalo naše stopy, když jsme se vraceli každý domů. Na kraji lesa jsem se ještě otočil a zahleděl se do jeho království, které se halilo do nové bělostné peřiny. Sníh vytrvale, zlehka a tiše padal, Nový rok čekal za dveřmi a na lovecké stezce byl klid.
Petr SLABA

Vysoká zvěř, Lovy fotoaparátem, Fotografie z myslivosti, Krmelec, Krmeliště pro vysokou, Laně, Skupinka jelenů různého věku, Zima a hlad v lese

Daněk

Netrpělivě jsem čekal na ukončení lovecké sezóny, 


abych se posledním lovcům nepletl při lovu v jejich honitbách. Je po polovině ledna, doba lovu vysoké zvěře skončila.
Po domluvě s kamarádem – lesníkem se jdu podívat k seníku na zvěř, budu-li mít to štěstí a nějakou alespoň zahlédnu. Dnes jdu k seníku již po čtvrté. V noci napadl čerstvý sníh a lesní cesta, po které jdu k seníku, svítí bělobou, stejně jako v porostech na levé i pravé straně. Protože je téměř bezvětří, sníh zůstává i na suchých větvičkách, zbylých v porostech na kmenech smrků.

V porostu je tím nezvyklé světlo. Koruny smrků jsou obaleny starými vrstvami sněhu, který na nich ulpěl před několika dny a na větvích namrzl a jeho váhou větve přimyká téměř ke kmenům. Pod váhou sněhu se každou chvílí ozve silné prasknutí některého z kmenů, jako by se měl právě zlomit. Dovedu si představit, jak by vše dopadlo, kdyby začal foukat silný vítr, nebo dokonce vichřice.

Přicházím k seníku. Moc stop jelení zvěře nevidím, ale je to tím, že stopy jsou zapadány čerstvým sněhem. Odkládám věci a vcházím do seníku, abych naházel nové seno do jeslí, z předešlého krmení v jeslích nezbylo nic. Je mínus osm, a tak se prací trochu rozehřívám.

Konečně jsou jesle naplněny voňavým senem. Obcházím seník na druhou stranu, abych ještě přikrmil zvěř řepou a drceným obilím. Řepu a pak i drcené obilí nedávám do koryt, ale pohazuji a usypávám do starého smrkového porostu blíž a blíž k místu, kde se chci ukrýt. Beru si mé věci a do náruče seno a to ještě cestou k úkrytu pohazuji k řepě, jako návnadu, abych zvěř nalákal co nejblíže k sobě. Je to takový malý „podraz“ na zvěř, ale fungující, jak jsem v minulých dnech a letech zjistil.

Naštěstí počal foukat východní větřík, sice takový mrazící, ale zajišťující, že mne zvěř nenavětří. Rychle se zamaskovávám maskovací sítí, protože v protějších houštinách již vidím koloucha, který pečlivě sleduje prostor seníku. Ale to jsou na „návnadě“ již první hosté. Sojky, brhlíci, strakapoud a sýkorky. Brhlíci a sýkory se na hromádkách nezdrží, vždy berou do zobáků co nejvíce potravy a vylétají do korun smrků. Strakapoud sedí u jedné hromádky a hltavě polyká. Nejchamtivější jsou sojky, které se toho snaží nabrat do zobáků co nejvíce a pak se soustem vylétnout na nějakou suchou větev. Zvlášť se jim to nedaří, a tak jsou nervózní a napadají jedna druhou. Jak se ta ptačí havěť tak rychle slétla na místě je pro mne záhadou, pravděpodobně zjistila můj pohyb a tak se slétla zjistit, co jí bylo připraveno dobrého.

Jelen a laně
Smůla je v tom, že je nemohu fotografovat, protože mě v tom brání pařezy, popadané větve a zvlněný terén. Kolouch se vydává pomalým krokem k seníku, pozoruje, sleduje a větří. To jsou na okraji houštiny již i laně a pomalu následují koloucha. K mé smůle jdou za seník k jeslím se senem, takže na zvěř nevidím. Až po nějaké chvíli vychází kolouch zpoza seníku a naráží na mé stopy. A zřejmě po zkušenostech z předcházejících dnů na stopě nedůvěřivě nejistí, ale sleduje stopu, až nachází první hromádku návnady.

Je čtrnáct hodin. Vzápětí vycházejí i laně a když vidí koloucha, jak si dopřává, rozbíhají se k němu a každá se snaží obsadit místo u některé z hromádek obilí nebo řepy. Ale to již přichází další zvěř, bez sledování a větření a hrne se ke zvěři přede mnou. Nastávají drobné šarvátky u hromádek obilí a boj o řepu, která je „na kost“ zmrzlá.

Kolouši ustupují laním a čekají na vhodnou příležitost se na hromádce přiživit. Sejdou li se dvě bojovné laně, stoupnou si na zadní běhy a buší do sebe přednímu běhy. Přitom málem praskají kosti a je to pro mne docela nepříjemný zvuk, jak se tlučou běhy přes běhy. Mám to dění dvacet až třicet metrů před sebou, takže vše dobře slyším a vidím, dokonce zvěř zřetelně cítím, protože větřík vane od zvěře ke mně.

Na cvakání uzávěrky foťáku zvěř reagovala jen z počátku ale ne úprkem, ale tím, že sledovala místo, kde jsem ukryt. Je to zajímavý pocit, když mne z tak malé vzdálenosti pozoruje bezpočet párů očí. Postupně zvěř již nijak na foťák nereaguje, i když zcela bezpečně o mé přítomnosti musí vědět.

Jsem do fotografování tak zabrán, že nevnímám, co se děje v mém okolí. Ve vzdálenosti, ani ne deset metrů ode mne, přibíhá další zvěř. Je to jiná tlupa. Míjí mne bez povšimnutí, až na jednoho jelena, dvanácteráka. Zastavuje se na mé úrovni a sleduje ten podivný předmět před sebou, tedy maskovací síť, za kterou jsem ukryt. Nemohu jej fotografovat, je moc blízko. Světla má od pozorování vypoulená, až mám obavu, že mu snad vypadnou. Zřetelně slyším, jak se nadechuje a vydechuje, větrník zkroucený, jako by se šklebil. Snaží se čichem zjistit, zda ten předmět není nebezpečný. Ale asi po půl minutě zjišťuje, že není a přidává se k ostatní zvěři.

Mám tak před sebou holou zvěř s kolouchy a osm jelenů. Ti to mají se sběrem návnady nejlehčí, protože když zvěř nechce do hromádky odstoupit, strčí do ní parohy a má místo volné. Když se setkají dva jeleni, odehraje se ústup bez nějakého konfliktu. Jen se několikrát stalo, že když nechce jelen od hromádky dobrovolně odstoupit, přicházející jelen prudce skloní hlavu, parožím proti hodujícímu jelenovi a ten dobrovolně odskakuje.

Hladové sojky
Docela legračně působí, vezme-li si laň nebo jelen do svíráku řepu a snaží se z toho zmrzlého kusu něco ukousnout. Ve svíráku si řepu přehazují jako „horký brambor“ a přitom pozorují místo, kde jsem ukryt.

Jako poslední na místo přišel jelen sika japonský. Pobíhá sem a tam, ve snaze najít kousek sousta. Je to takový malý čertík Bertík. Černý, jako uhel, špičáček, parohy, dá-li se to tak nazvat, do poloviny slechů. Ve své činnosti je neúnavný a občas se mu povede nějaké sousto doslova ukrást. Je takovou třešničkou na dortu.

Ani sojky, brhlíci a sýkory se nevzdávají a jakmile mají sebemenší příležitost, vždy nějaké sousto zhltnou. Postupně se drobné šarvátky vytrácejí, úměrně s ubývající návnadou. Vše se mění na pobíhání zvěře z místa na místo a hledání, zda náhodou něco ještě nezbylo. Nezbylo. Zmizely i hromádky sena, které jsem poházel kolem řepy.

Zvěř postupně odchází do protějších houštin. Bez spěchu, rozvážně. Teprve nyní si uvědomuji, že slunce již zapadlo a ozařuje již jen vrcholky smrků. Také se citelně ochladilo, což poznávám podle toho, jak se mě mráz vkrádá k tělu a jak mne zebou nohy. Pomalu balím své věci a přitom zjišťuji, že mám v batohu termosku s horkým čajem. Upíjím jej a cítím, jak tělo doslova pookřálo. Když byla zvěř přede mnou, nebyl na čaj čas. Také nespěchám. Dopíjím čaj a vydávám se ztemnělým lesem na zpáteční cestu. Byl to krásný den, naplněný krásnými zážitky.

U seníku se odehrávají i malé tragédie. Lesník, když zakrmoval zvěř, nalezl u seníku ležící laň, která na jeho příchod reagovala jen tím, že neznatelně zvedla hlavu, nebyla schopna se zvednout. Protože bylo zřejmé, že laň uhyne, bylo její trápení ukončeno. Po odvezení byla laň vyvrhnuta. Bylo zjištěno, že je březí, plod je mrtvý, již zahnívající, všude v okolí silný zánět. Při určení věku bylo zjištěno, že laň je ve věku 17 let, téměř bez chrupu. To také byla příčina jejího špatného zdravotního stavu a odumření plodu, protože nemohla přijímat potravu. Smutný konec, ale příroda je neúprosná.

Svatopluk Šedivý

Z příspěvku mladého myslivce...#Zima a hlad v lese, Les, Myslivcův sen, Myslivecké tradice, Názory myslivců, Sociální sítě

Myslivost... 

Je mi tedy jen 13 let a myslivosti se věnuji asi 3 roky. Ale už za ty tři roky dokáži rozlišit lidi kteří se v myslivosti pohybují. Podle mě taková 1/3 mladých lidí, kteří do myslivosti přicházejí, vlastně přicházejí jen kvůli lovu. Tato bohužel pravdivá z skutečnost poté pobuřuje lidi z měst kteří poté říkají že zabíjíme nevinná zvířátka, jsme vrazi, atd.. Ale vlastně si za to můžeme sami. Myslím si že až na pár výjimek se dnes už starší myslivci či ostatní ostřílení pánové/dámy, nesnaží moc předávat naší mysliveckou tradici která je na našem území tisíce let. Určitě je učí o kynologii, nemocech zvěře atd. .
Maxmilián s doprovodem u krmelce

Ale tradice je na myslivosti nejdůležitějším faktorem ! Musíme přemluvit laiky že myslivost v žádném případě není jen o lovu ! Ale o tu péči o zvěř po případě i o les. Ale docílit takové vizitky myslivců je zapotřebí začít něco dělat u těch mladých lidí ! Lov v myslivosti je vlastně takovým doplňkem k péči o zvěř.

Musíme jí zajistit dostatek potravy v zimním období, dostatek vody a mnoho dalšího. Myslivost je o mysli a myšlení. Všem se někdy naskytne nebo již naskytla situace kdy je zapotřebí velmi myslet ! A tím je paradoxně ten lov. A tady se ten tábor rozděluje. Ku příkladu: zvěř už máte srovnanou s osnovou optiky a jsi připraven k výstřelu. Zvěř se hne a bude jasné že by byla rána chybená. S prominutím blb za každou cenu vystřelí, rána samozřejmě chybená zvěř odejde a nikdo jí třeba nikdy nedohledá nebo bude umírat v bolestech zbytečně. Myslivec který myslí, flintu stáhne a odejde a bude vědět že by ránu tehdy stejně chybil a bude mít aspoň v srdci klid že kvůli němu by zvěř poté zbytečně netrpěla. Chybit může každý a to kdykoliv. Docela se mi líbil výraz v myslivecké latině ,,brečet" pojednává o pláči způsobeným právě chybenou ránou či nalezením poraněné už utrápené zvěře kterou buď něco porazilo nebo rozdělalo. A to je krásný příklad toho že mít soucit ke zvěři raněné i neraněné je základ slušného myslivce který nad tím myslí a nezajímá ho jen lov.

 Vkládám pár bodů z mysliveckého desatera.

1. Pamatuj , že příroda není střelnice. Střílej jen na to , co bezpečně rozeznáš !
2. Ke zvěři se chovej šlechetně , tuto chovej , zušlechťuj a chraň !
3. Zachovávej naše dobré české myslivecké tradice a zvyky. Je to Tvoje právo i povinnost !
4. Buď vždy a všude a za všech okolností myslivcem , tak jak zákon , předpisy a myslivecké zvyky káží a jak si v nich vychován a poučen byl

Lovu Lesu zdar ! Námitky přijímám v plné míře ! Děkuji

Převzato ze sociální sítě od Maxmilián Tůma
příspěvek je autentický, textové chyby opraveny

#Zima a hlad v lese, Les, Myslivcův sen, Myslivecké tradice, Názory myslivců, Sociální sítě, 

Vábení lišek je zcela odlišné od vábení jiného druhu zvěře. Tyto druhy zvěře jsou v tomto období ve víru vášně, lásky, milování, zatímco u lišek jde o dobu strádání. Jak na to?

Lišák a Lankasterka  sociální sítě

Je třeba osvojit si a dodržovat mnoho loveckých zásad,

 ke kterým patří: vytrvalost, trpělivost, klid, pohotovost, pozornost, znalost povětrnostních podmínek revíru a lokalit v nichž se lišky rády zdržují či střídají

 Hlavní podmínkou pochopitelně je správné a věrné napodobení vábení, čili zaječího naříkání. Pošetilý je ten myslivec, který se domnívá, že je to přece tak jednoduché a že si hned z prvního lovu přinese pěknou kmotřičku. Takový lovec je velice naivní a dopouští se na sobě velkého omylu. Lov vábením totiž vyžaduje mnoho odříkání, už jen proto, že je prováděn hlavně v zimních měsících, kdy opanují kruté mrazy a je hodně sněhu.

Vábení lišek je zcela odlišné od vábení jiného druhu zvěře v době jejich říje, toku apod. Tyto druhy zvěře jsou v tomto období ve víru vášně, lásky, milování, zatímco u lišek jde o dobu strádání, kdy mají prázdný žaludek, tudíž hlad. V tom je ten zásadní rozdíl.  
O vábení můžeme hovořit tehdy, napodobujeme-li hlas matky volající svého potomka, či hlas srny vábící srnce v době říje. Vábíme-li samce, např. při jelení říji, předstíravým hlasem protivníka, nelze, podle mne, mluvit o vábení, nýbrž příhodněji o "dráždění" probuzeného pohlavního pudu a o vystupňování žárlivosti na domnělého soka. Lišku tedy vábíme, lépe "lákáme" napodobováním naříkavého hlasu zajíce, nebo imitovaným "myším pištěním". Tyto zvuky lišku velmi zajímají, což se dá vysvětlit tím, že obě zmíněná bezbranná zvířata se stávají častou kořistí naší škodné, ba jsou takřka jejím denním chlebem.
Každý myslivec jistě někdy slyšel hlas naříkajícího zajíce. A právě toto naříkání je třeba si zapamatovat a dobře osvojit. K tomu musíme být tedy vyzbrojeni především důkladnou znalostí vábené (lákané) zvěře, vedle dobrého sluchu rozeznávajícího různé zvukové odstíny, na jejichž správném napodobení záleží celý zdar vábení. Smysl pro správné a rychlé využití dané situace je rovněž na místě. Tedy podle zásady: "Být v pravý okamžik na správném místě". Věrné vábení (lákání) si nejlépe osvojíme od toho, kdo ho perfektně ovládá a měl již v tomto směru lovecké úspěchy.

 Kromě těchto faktorů hodně závisí na druhu vábničky. V daném případě na druhu zaječího vřeštidla. Mně se nejlépe osvědčilo vřeštidlo kovové (cínové), které výborně napodobuje zaječí naříkání. Ale také ostatní vábničky, třeba dřevěné, typu "Hubertus", či dřívější "Faulhaber" splní svoje poslání, pokud to pomocí nich dovedeme. Tedy dobré vřeštidlo je jednou z hlavních podmínek úspěchu, neboť nesmíme zapomínat, že chceme s jeho pomocí přelstít šelmu krvelačnou, úskočnou, chytrou, nedůvěřivou a velice opatrnou. Okolnost, že se dají lišky přilákat vábením (lákáním), potírají prý jejich výše uvedené charakteristické rysy a dokazují tak omezenost jejich smyslů.   Kdo se už jednou pokusil ulovit lišku vábením (lákáním) sám se přesvědčil, kdo je chytřejší, zda on, či ta "omezená" liška. Pokud tedy nezvládneme práci s vřeštidlem, potom můžeme v lese vyluzovat či pět různé árie zaječího utrpení. Lišky se nedočkáme, jenom všechno v tomto směru pokazíme.

 Já jsem vždy napodoboval naříkání napadeného zajíce tak, že jsem při vábení (lákání) moduloval potřebný tón dlaněmi. Zprvu silněji a pak slábnoucí, jako by žalující. Pohyboval jsem při tom hlavou na všechny strany, aby klam byl přirozenější. To proto, že doráží-li na zajíce nějaký predátor, zajíc nesedí ztrnule, nýbrž hází sebou na všechny strany, či se snaží vetřelci uniknout. Nejen to. Zároveň tímto klameme lišáka vzhledem k místu, odkud se vřeštění ozývá. Lákání lišky tedy není možné vtěsnat do nějakých předem daných pravidel, musí být ale věrné, ne dlouhé, tedy takové, jako jsme slyšeli v přírodě. Tam, kde se vřeštidla používá častěji, nedoporučuji pokoušet se o přilákání lišky tímto způsobem. Je jí to všední, např. jako každodenní klekání, které slyší z nedaleké vesnice. A nepodaří-li se nám po určitém čase lišku přilákat a ulovit, pak neztrácejme naději, neboť staré pořekadlo zní: "Finis koróna opus". Jen dodržení všech pravidel, které jsem uvedl na počátku, "růže přináší" v podobě pěkné zrzky. Snad milého dárku pro svou manželku či milenku.

 Lišku můžeme lákat dvojím způsobem. Buďto jsme přesvědčeni, že některá houština je jejím oblíbeným stávaništěm a odtud se ji snažíme vylákat, nebo jsme se s ní náhodou setkali mimo dostřel V případě, že nás nezpozorovala a my nemáme dostatečný kryt, abychom se k ní přišoulali, pokoušíme se ji přilákat blíže vřeštidlem. To ale jen tehdy, je-li daleko. Jinak je lépe přilákat ji pomocí myší píšťalky. Nesnažme se lákat u nor, je to zbytečné, Je-li liška uvnitř, pak vábení neslyší a poblíž nory se o lov a zvířecí zvuky nezajímá.

Chceme-li lákat lišku s úspěchem, vyhledáme si místa, kde se ráda zdržuje, tedy takové lokality u nichž jsme si tyto předpoklady již dříve ověřili. K těmto místům potom přistupujeme vždy s dobrým větrem, potichu, tak abychom byli dobře kryti a měli nejlepší podmínky pro výstřel. Vzdálenost k takové houštině by neměla být větší než do padesáti kroků, neboť do jejího okraje se liška připlíží a dlouho jistí.   Předpokladem je tedy dobrý vítr, spolehlivý kryt a věrné vábení (lákání). K tomu se nejlépe hodí posed nebo kazatelna, na které je možno se pohybovat, dále různé záštity, které jsme si již dříve připravili, prostorové metry dřeva a pod.

   Pokud jsme všechno toto zvládli, připravíme se k ráně. Zavábíme, jak to jen nejlépe umíme a pečlivě pozorujeme celé okolí. Hlavně bez zbytečného pohybu! V případě, že liška na vábení nepřišla, lákáme ji asi po pěti minutách znovu, což 3krát, až 4krát opakujeme. Nepřišla-li ani potom, pak buď v leči není, nebo lákání v zasněžené houštině neslyší. Opustíme proto v tichosti stanoviště a odebereme se na jiné potencionální místo a tam zkoušíme lákání obdobným způsobem.

  Někdy kmotra přiběhne přímo proti nám, jako zběsilá. Snad proto, že je příliš hladová, či jde o lišku mladou, nezkušenou. Obě tak zapomínají na svoji opatrnost a to se jim nevyplácí. Pak to chce jen rychle a přesně zamířit a úspěch je zaručen. Je-li to možné, nestřílejme na lišku do protivky, neboť tato rána nebývá vždy jistou. Vždycky však buďme připraveni na druhou ránu! Liška je příliš tvrdá a obratná, unikne nám často takřka "pod rukou". Obyčejně však, díky své vychytralosti a nedůvěřivosti, se přiblíží jako duch, dlouho jistí a nezpozoruje-li noc nebezpečného, snaží se nás obejít velkým obloukem s cílem navětřit nás. Sází vše na vítr. V těch místech bývá zpravidla mimo dostřel a navětří-li nás, pak rychle, jako blesk zmizí. Proto je nutné, chování lišky neustále sledovat a podle toho jednat.

Často se stává, že na vábení (lákání) nepřijde. Za to přilétne káně i jiní dravci, kuna, tchoř, jezevec, v ojedinělých případech, i to se mi stalo, divočák. A to má člověk plné ruce práce. Na všechny tyto situace musíme být vždycky připraveni. Jako první jsou nad našim stanovištěm denní policajti lesa, sojky. Ty, jak nás spatří, ztropí pokřik, který je slyšet po celém lese. Nic si z toho nedělejme, naopak, svým jednáním jen zvýrazňují tu skutečnost, že se v daném prostoru opravdu něco neobvyklého děje. Rozptylují, ale hlavně ještě více dráždí lišku, která sedí někde v okraji houští a čeká na dobrou pochoutku.
A kdy je k vábení (lákání) nejlepší doba?   Rozhodně tehdy, kdy má liška pěkný zimní kožíšek. Řádný myslivec si nechává lov škodné zpravidla na zimu, kdy je kožešina cenná. Ale je-li to pro redukování nutné, lze tohoto lovu použít s úspěchem v každé době, za bezvětří, kdy chumelí, za svitu měsíce atd. Já jsem rád vábíval k večeru. To liška bývá hladová, je v pohybu a hledá něco dobrého "na zub".

Jan Sommer
photo by ‎Milan Harangozó‎


#Liška, Honili myslivci, Vábení, Čekaná, Fotografie z myslivosti, Doby lovu zvěře, Jak na to?, Lankasterka, Úspěšný lov, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

Ptáci v zimě. Pěvci. Mlynařík dlouhoocasý

Mlynařík dlouhoocasý
#Ptáci, Příroda a lidé, Myslivec a zvuky v přírodě, Příroda, Zima a hlad v lese, Žít ve svobodě, 

V myslivecké péči o srnčí zvěř hraje zimní krmení velmi důležitou roli. Srnčí zvěř, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě.

Srnčí zvěř v zimě
Ztížená situace pro srnčí zvěř nastává často zejména v závěru zimního období a počátkem jara, neboť v této době u ní dochází v důsledku intenzivnější látkové výměny a větší pohybové aktivity k stále většímu nárůstu potřeby energie. Zhruba od druhé poloviny února se u starších srnců postupně začíná projevovat počátek teritoriálního chování, zatímco u mladých kusů (srnčat) nastává po zimní přestávce opět intenzivní tělesný růst a u dospělých srn začíná hrát zvýšenou roli postupující březost.

V této době má srnčí zvěř zpravidla většinu tukových zásob již spotřebovánu a proto je výhradně odkázána na příjem potřebné energie v potravě.

Její nedostatečná dostupnost za nepříznivého počasí během konce zimního období, zejména při pozdní sněhové pokrývce, způsobuje nejen časté úhyny, a to zejména mladých a zesláblých jedinců, ale má za následek značné zhoršení kondice přežívající zvěře. Zvlášť negativně se to projevuje u březích srn, jejichž kondiční stav má velký vliv na pozdější vývoj srnčat. Proto je potřebné, zejména s ohledem na zvýšenou potřebu živin u srnčí zvěře počátkem jarního období a nutnosti její dostatečné adaptace na přirozenou jarní potravu, aby období krmení nebylo příliš brzy ukončeno. To je jedna z nejčastějších chyb, které se myslivci v praxi dopouštějí.

Krmivo je třeba na jaře předkládat na krmelištích tak dlouho, dokud jej zvěř pravidelně přijímá.  

Srneček v zimě
Z toho vyplývá, že pokud má krmení srnčí zvěře plnit svůj účel musí začít včas a nemělo by být ukončeno dříve, než zvěř sama přestane přijímat předkládané krmivo. Fyziologické zvýšení potřeby energie v organizmu srnčí zvěře na přelomu zimního a jarního období však neznamená, že by v této době mělo být měněno složení předkládaných krmiv ve prospěch energeticky bohatých složek. Přesné bilancování živin v krmné dávce je potřebné u vysoce produkčních domácích zvířat, ale není nutné ani prakticky proveditelné u zvěře žijící ve volnosti. Naopak je třeba důsledně upozornit na to, že pokud zvěř předkládané krmivo dobře přijímá, je na něj navyklá a má na jeho složení přizpůsobenou mikrofloru trávicího traktu, pak je jakákoliv jeho změna spojena vždy s určitým rizikem. Jednak má za následek sníženou stravitelnost přijatých živin do té doby, než se mikroflora trávicího traktu na nové složení potravy dostatečně přizpůsobí. Kromě toho může příjem krmiva, na které trávicí trakt svým mikrobiálním složením není dostatečně přizpůsobený, vést k rozsáhlejším poruchám procesu trávení. Pokud přitom nedojde k tak závažným narušení zdravotního stavu, že by měly za následek výrazné průjmy nebo dokonce úhyny jednotlivých kusů zvěře, pak nemusí být negativní vliv změny krmení vůbec ani zjištěn. Zvláště když je nově předkládané krmivo zvěří od samého začátku dobře přijímáno.

V této souvislosti je však třeba mít na zřeteli, že chuťová atraktivita krmiv a ochota, s jakou je zvěř přijímá, nejsou v žádném případě jediným rozhodujícím kritériem pro posouzení jejich vhodnosti z fyziologického hlediska.

#V myslivecké péči o srnčí zvěř hraje zimní krmení velmi důležitou roli. Srnčí zvěř, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě.

Zima pro zvěř, Krmelec, Krmítko, Krmeliště černé zvěře-kamery, Drobná zvěř, Fotografie z myslivosti, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě

Krmeleček v zimě je vizitka myslivce...
Pokusme se krmná zařízení navštěvovat pravidelně, minimálně jedenkrát v týdnu. Spárkatá zvěř musí mít v krmelcích dostatek kvalitního sena.

Postupně snižujeme dávky jadrného krmiva, neboť zažívací trakt spárkaté zvěře je již v období "odpočinku" a fyziologicky dochází ke zpomalení metabolismu. Nadměrné množství energeticky bohatého krmiva není zažívací trakt v tomto období schopen zpracovat, dochází k překyselení žaludku a k závažným zažívacím potížím. Pokud jsme nezačali s přikrmováním včas a zvěř si v průběhu podzimu nestihla připravit adekvátní tukové zásoby energie, není to už možné napravit.

Za nejvhodnější jadrné krmivo pro toto období lze považovat oves a plody lesních dřevin (bukvice, žaludy, kaštany). Zásadně se vyvarujeme přikrmování spárkaté zvěře pšenicí a pšeničnými šroty s vysokým obsahem lepku. Dužnatá krmiva předkládejme zvěři čerstvá, v menším množství a pravidelně. Dbejme na to, aby také drobná zvěř měla dostatek potravy v zásypech či krmelcích.
Při vyšší sněhové pokrývce  (samozřejmě po dohodě s vlastníkem pozemku) odhrnout sníh z ozimů, aby se zajíci, bažanti a koroptve dostali k zelené potravě.  V prosinci dokončujeme plán lovu spárkaté zvěře. Udělejme maximum, abychom vše řádně stihli do poloviny prosince a dopřejme zvěři v období Vánoc klid. Časté rušení jí v zimě neprospívá. Přichází o tukové zásoby, stresuje se, což má za následek nejen zvýšené riziko úhynu, ale také škod na lesních porostech.

Prosincové obnovy využijeme k obeznání černé zvěře před společným lovem a také k lepšímu seznámení se s honitbou a jejími "obyvateli" . V prosinci pokračují společné lovy na bažanty a zajíce. Nezapomínejme při nich především na bezpečnost. Již mnohokrát se stalo neštěstí vlivem odražených broků od zmrzlé půdy.


#Krmelec, Krmítko, Krmeliště černé zvěře-kamery, Drobná zvěř, Fotografie z myslivosti, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

Krmeliště a krmelec v Estonsku (kamery), Krmelec, Krmeliště černé zvěře-kamery, Krmítko, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě

Krmeliště a krmelec v Estonsku  (kamery)
Na snímku pravidelné zásobování krmeliště černé zvěře v Estonsku.

Krmení lesní zvěře v zimě

Když napadá sníh a zvěř se nedostane ke keřům a stromkům, je třeba začít s přikrmováním. Myslivci krmí zvěř hlavně senem, ale důležité jsou i obiloviny, které nahrazují jaderné a dužnaté krmivo.Také lidé mohou přispět a nosit zvěři například žaludy, kaštany a jablka. Pozor na brambory a chleba. Brambory po rozmrznutí hnijí a chleba vlhkem nabobtná a stává se z něj kaše. Toto krmení je dobré dávat dolů pod krmítko.
Každé krmítko musí být zastřešené a má korýtko. V českých lesích se používají krmítka vysoká, protože krmíme převážně zvěř srnčí a jeleny.

Nízká krmítka jsou pro zajíce a bažanty, kteří se ale ve větším množství vyskytují hlavně na Moravě. Zvěř se pase ráno a večer. Krmení doplňujeme dle potřeby během dne.

Důležitým doplňkem je sůl, která se dává buď do děr v pařezech nebo pod krmítko ve zvlášť k tomu upravených kostkách.

#Krmeliště a krmelec v Estonsku  (kamery), Krmelec, Krmeliště černé zvěře-kamery, Krmítko, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě 


V krmelci by měl být takový objem, který bude kvalitnější než tráva.Trávu srnčí prakticky vůbec nekonzumuje ani v největší nouzi...

Vysoká v zimě na sněhu...
Přirozená potrava srnčí zvěře v zimě sestává z listí ostružiníku, zelených bylin a letorostů a kůry dřevin. 
V nouzi může převládat jehličí, které ale není příliš atraktivní a ukazuje na to, že prostředí je málo úživné. Trávu srnčí prakticky vůbec nekonzumuje ani v největší nouzi - na rozdíl od jelena dá přednost jehličí, což lze pochopit při hlubším zamyšlení o rozdílech mezi těmito specialisty. V krmelci by proto měl být takový objem, který bude kvalitnější než tráva, tedy např. seno z luk bohatých na byliny, jetel apod., letnina z bylin a listnatých dřevin, siláž, případně jadrná krmiva vhodně smíchaná s objemnými, aby došlo k naředění obsahu škrobu a snížilo se riziko acidózy.

 Nejjednodušší je použít plevy nebo nařezané seno. Obojí je dostupné u zemědělců.

#Krmelec, Krmítko, Vysoká zvěř, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, Fotografie z myslivosti, Krmelec, Myslivecká zařízení, Myslivecké vánoce, Příroda a myslivost

Zima a myslivec u krmelce (jesliček)
#Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, Fotografie z myslivosti, Krmelec, Myslivecká zařízení, Myslivecké vánoce, Příroda a myslivost

Prase divoké patří mezi všežravce. Spektrum jeho potravy je velice široké a jeho rozsah je závislý na lokální potravní nabídce. Z výsledků analýz obsahů žaludků vyplývá, že hlavní složku potravy představují obilniny, které se vyskytovaly ve všech sledovaných oblastech v rozmezí 20 – 90 %. Tato složka se nacházela jak ve vegetačních, tak i v nevegetačních obdobích. Tato skutečnost je dána značným a hlavně plošným pěstováním obilnin v zemědělství a také používáním obilnin při zimním přikrmování zvěře.

Druhou nejčastěji se vyskytující složkou jsou kořínky s oddenky, které se objevují také ve všech oblastech. Divoká prasata ráda prorývají půdu, proto se kořínky často stávají jejich potravou spolu s různým půdním hmyzem, semeny a houbami. Při procházkách za hledáním potravy se divoká prasata pasou na lukách či pastvinách. Proto nemalé procento potravy tvoří luční tráva, v zimním období seno.
Spolu se zelenou pící přijímají i různé části bylinek. Tyto rostliny často obsahují více látek (dusíkaté látky ) prospěšných pro růst a vývoj organizmu.
Živočišná potrava ve všech oblastech byla tvořena především savci (Mammalia). Tato skupina je zastoupena převážně hlodavci.


#Fotografie z myslivosti, Krmelec, Myslivecká zařízení, Myslivecké vánoce, Příroda a myslivost, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

Srnčí zvěř v zimě, Zima, mrazy a hlad v lese. Stanoviště a klid v lese. Tepelně izolační vlastnosti zimní srsti.

Zimní srst srnčí zvěře, skládající se z tlusté vrstvy dlouhých krycích chlupů a husté vlnovité podsady, má vynikající tepelně izolační vlastnosti a zabraňuje výrazným ztrátám tělesného tepla i při vysokých mrazech.
Srnčí zvěř v zimě na sněhu
 Zvláště silná vrstva zimní srsti se nachází v oblasti hřbetu, boků a v okolí obřitku, kde krycí chlupy dosahují délky 5 až 7 cm. Jejich průměrná tloušťka se přitom pohybuje mezi 0,2 a 0,3 mm. Naproti tomu u letní srsti, která je podstatně kratší, činí průměrná tloušťka krycích chlupů pouze 0,1 mm. Vynikající tepelně izolační vlastnosti zimní srsti jsou dány nejen její značnou hustotou a většími rozměry chlupů, ale také jejich zvláštním vnitřním uspořádáním. Srnčí chlupy se skládají v průřezu ze tří vrstev.

Největší z nich je vnitřní dřeňová část, která je hustě prostoupena provzdušněnými komůrkami a kanálky. Tento dutinový systém s velkým množstvím uzavřeného vzduchu v dřeňové části chlupů má díky nízké vodivosti tepla izolační účinky.
Vysoký stupeň vnitřního provzdušnění zimní srsti se projevuje i na její nízké hmotnosti. Zimní krycí chlupy mají i přes svou značnou délku a tloušťku podstatně menší hmotnost než krycí chlupy v letním období. Za extrémně nízkých teplot může být ochranné působení srsti před chladem v případě potřeby ještě dodatečně zvětšena pomocí reflexního vztyčení (zježení) chlupů. Zvýšené množství vzduchu mezi vztyčenými chlupy má za následek dodatečné podstatné zlepšení jejich izolační schopnosti.

  Jak dobře je srnčí zvěř v zimě chráněná před ztrátami tělesného tepla lze vypozorovat ze skutečnosti, že při hustém sněžení na její srsti napadaný sníh prakticky vůbec netaje.

Při nepříznivých klimatických podmínkách, zejména vysoké sněhové pokrývce, se srnčí zvěř pohybuje pouze minimálně a po většinu doby zůstává na omezeném prostoru. Upřednostňuje přitom stanoviště, která jí poskytují zároveň maximální pocit bezpečí, ochranu před nepříznivým počasím a lehce dosažitelnou potravu. Nezbytným předpokladem je ale dostatek klidu.

  U opakovaně vyrušované zvěře se zvyšuje spotřeba energie nejen zvýšenou pohybovou aktivitou, ale i v důsledku nepřetržitého udržování organismu v stálé únikové pohotovosti. 

Pokud srnčí zvěř má na svých stanovištích klid, ochranu před nepříznivým počasím a dostatek vhodné potravy, je její akční prostor během zimního období velmi malý. U vhodně umístěných krmelišť se stálou nabídkou atraktivní potravy se zdržuje neustále v jejich bezprostředním okolí, často dokonce pouze v okruhu několika desítek metrů. V takovém případě může správně prováděné zimní krmení posloužit k omezení nebo dokonce úplnému zabránění škod nadměrným okusem.

Zima v přírodě. Ptáci na zahradě. Baletní kosi.

Ptáci na zahradě. Baletní kosi (by denis matthey)
Kos černý je pták menší než hrdlička zahradní. Samec je celý černý s oranžově žlutým zobákem a kroužkem okolo očí. Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí. Mláďata jsou podobná samici a mají světlé podélné proužky na zádech.

Hnízdění – hojně hnízdí v lesích, zahradách a parcích i ve městech. Hnízdí v dubnu až červenci dvakrát až třikrát ročně. Hnízdo je polokulovitá miska vybudovaná ze suchý stébel a kořínků slepených hlínou umístěná v křoví nebo na stromech, někdy i na budovách.Samice snáší 4 – 6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami na kterých sedí sama po dobu 13 – 14 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče po dobu 12 – 15 dnů na hnízdě a po vylétnutí ještě asi dva týdny je přikrmují.

Potrava – hmyz, plži, červi, žížaly, bobule a ovoce.Kos černý je částečně tažný pták, v posledních letech zejména ve městech přezimuje. Ze zimovišť v jižní Evropě se vrací na přelomu března a dubna a odlétá v listopadu.

Severozápad Afriky, mimo severovýchodu celá Evropa, Malá Asie a dál přes středoasijská pohoří až do východní Číny. Jižní populace jsou stálé, severnější se většinou na zimu stahují jižněji, popřípadě k lidským obydlím. V průběhu 19. století tento původně převážně lesní druh začal pronikat do blízkosti lidí,

Zima a hlad v lese. Zvěř v zimě. Myslivec a krmelec. Fotografie z myslivosti!

Krmelec může stát i na kraji lesa zvěř už si ho najde...
POSLEDNÍ LEČ
Jiří Hort

V lovecké chatě smích myslivců i jejich žen
v řadách zajíci
na trávě chladivá noc

Naděje pokleká do polních brázd
kdesi projel vlak a o kus dál
svléká se řeka

Jeleni a srnci přebarvují do zimní srsti a končí jelení říje. Zima a hlad v lese. Vysoká zvěř, Fotografie z myslivosti, Názory myslivců, Příroda a myslivost, Zvěř v zimě

Jeleni a srnci přebarvují do zimní srsti, končí jelení říje....
Srnčí zvěř je věrná svému stávaništi, krátkodobě ho mění jen kvůli lepší potravní nabídce, klidu apod. Srny dále vodí svá srnčata, zaučují je na denních příhodách, chrání je před nepřáteli a jsou zárukou toho, že mladý, nezkušený dorost přečká obtížné zimní období.

V našich podmínkách hlubokého sněhu po několik zimních měsíců totiž žádné srnče bez matky zimu nepřečká. Tehdy přichází vhod nedoceněná pomoc myslivců. Zima může mít u nás dvě nebo i více obtížných kritických fází, které tato zvěř musí prožívat.

Bývá to vždy po napadnutí velké vrstvy čerstvého sněhu anebo po slabém přimrznutí povrchu navlhlé silné vrstvy sněhu, který neunese tenké spárky běhů srnčí zvěře. Především mladá zvěř, pokud není včas odvedena starší srnou do nižších poloh nebo nemá přístup ke krmelci, trpí velkými ztrátami. Obtížně se pohybuje, je snadným terčem pro pytláky, toulavé psy a lišky. Těžko překonává terénní překážky, mantinely u silnic a břehy vodních toků.

Tehdy dochází k největším ztrátám. Dalším obdobím, které může mít kritický dopad na srnčí populaci, je přechod ze zimní na jarní zelenou potravu. 

Zvěř po přečkání zimy, kdy přežívá z vlastních tukových zásob a převážně z ohryzu a okusu dřevin, případně je přikrmována u krmelců, se náhle po několika měsících půstu dostane na vzrostlejší trávu či na ozimé obilí, přesytí se jimi a v průjmech uhyne. Podobný stav mohou vyvolat i dietní chyby při přikrmování v krmelcích např. celým zrním ječmene nebo pšenicí, zmrzlou vyhozenou siláží ze statků apod. Všem těmto situacím lze zabránit a předejít tím, že srnčí zvěř je v zimním období navyklá na přikrmování, kromě sušené letniny, kterou již v předjaří málo přijímá, i dužnatým krmivem a hlavně ovsem nebo i obilným šrotem s otrubami a plevami (v poměru cca 1 : 1), kterými zvěř nikdy nepohrdne a toto krmivo vždy zabrání tomu, aby se v období náhlého přechodu stala riziková, nezvyklá, potrava převažující a předejde se dalším ztrátám, hlavně na mladé zvěři. 

  Takto neoslabená zvěř přečká za pomoci myslivců lépe těžké zimní období a zdravá vstupuje do jara, očekávaného období hojnosti potravy, spojeného s tvorbou paroží, přebarvováním, pokračujícím vývojem plodů u srn.

#Čas lásek jelenů, Jelen (Red Deer), Jelení říje, Vysoká zvěř, Zima a hlad v lese, Fotografie z myslivosti, Názory myslivců, Příroda a myslivost, Zvěř v zimě, 

GREAT HUNTING

CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?

HUNTING

Vybraný příspěvek

Srnčí na jalovci s domácím houskovým knedlíkem. Zvěřina a kuchyně myslivce, Lovy srnčí zvěře, Fotografie z myslivosti

Srnčí na jalovci s domácím houskovým knedlíkem Jistě každého z nás při šoulačce či čekané v tichu lesa překvapil šramot,  puška šla...

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

#Černá zvěř - bachyně #Daněk #Kančí steaky #Lovecké právo #Lovecké stezky #Srnčí zvěř #Waldemar Matuška 1 milion čtenářů Aglomerace aktivity radosti a milování života Amerika Anatomie jelena Aport Bažant Bažant pečený Berneška Borrelióza Borůvky Bowhunting (lovecká lukostřelba) Brenneke broková dvojka broková kozlice Cazando con Arco Cesty Co budeme vařit dnes? Čáp bílý Čas lásek jelenů Čejka Čekaná Černá zvěř Černá zvěř - bachyně Černá zvěř - kňour Červenka obecná Čiplenka Čištění zbraně Čmelák Dalekohledy Dančí zvěř Daněk Datel černý deer rut Diana bohyně lovu Dívka s liškou Divočák Doby lovu zvěře Dostřelná rána Double Rifle Dravci Drobná zvěř Drozd kvíčala Dřevo a teplo Dudek chocholatý Erika Evropská Unie Fotografie z myslivosti Gepard Golden Eagle Gorilla Hájovna U pěti buků Halali hamerles Happy Days Hejkalové Heligonky Hirsch-König des Waldes Historie HMYZ Holub hřivnáč Honili myslivci Hořící špalek Houby Humor o myslivosti HUNTING Hunting Rifles Husa divoká Chile Atacama Chov zvěře Chrutí černé zvěře Chukar Partridge Idiots With Guns Instinkty a pudy Investiční zlaté mince Jagd Jaguar Jahody Jak na to? Jak zajíc přelstil líného hajného Jaro Jelen Jelen (Red Deer) Jelen útočí Jelení guláš Jelení kýta Jelení říje Jelení steak Jestřáb lesní Jezevec John Denver Kachna Kachna divoká Kalendárium Kalous ušatý Kančí gulášek Kančí kýta na smetaně Kančí kýta na víně Kančí ragů Kančí se šípkovou Kančí se šípkovou rybíz jako brusinky Káně lesní Kaňkování Klíště obecné Kňour útočí Koně Koroptev Krahujec obecný Kritické myšlení Krkavec velký Krmelec Krmeliště černé zvěře Krmeliště černé zvěře-kamery Krmeliště pro vysokou Krmítko Krteček Křepelka polní Kukačka obecná Kulovnice Kulový dvoják Kuna lesní Kuriozity Kvakoš noční Kynologie Labuť Lama Laně Lankasterka Lasice hranostaj Láska Ledňáček Les Lesní plody Lesnická škola Lesník Lion (Lev) Liška Liška Eliška Lončák Los (Elk) lov Lov na daňky Lov na jelena Lov na lišku LOV NA SRNCE Lov ve svobodném světě LOVEC BŘÍDIL Lovecká optika Lovecké brokovnice Lovecké příběhy Lovecké signály Lovecké stezky Lovecké štěstí Lovecké zátiší Lovecké zbraně Lovecký pes Lovu zdar! Lovy černé zvěře Lovy fotoaparátem Lovy lukem a šípem Lovy na černou v Maďarsku Lovy srnčí zvěře Lucky deer Makov Malorážka Mannlicher Schönauer kulovnice Markazíni Mateřství a péče o potomstvo Mauser M03 Mauser M98 Medicina Medvěd Milování světu vládne Milování v přírodě Minutkový srnčí guláš Miška Montáže Moose Hunting Muflon Myslivci a konfliktní situace Myslivcův sen Myslivec a zvuky v přírodě Myslivecká mluva Myslivecká videa Myslivecká zábava Myslivecká zařízení Myslivecké fotografie Myslivecké léto Myslivecké písničky Myslivecké pověsti Myslivecké ráno Myslivecké tradice Myslivecké vánoce Myslivecké zvyky a pověry Myslivecký ples Myslivost a Michaela Na loveckých stezkách Na lovu muflonů Na stojáka Naháňky Namlouvání Nástřel Nastřelení lovecké zbraně Naše domovy a chalupy Názory myslivců Nepravidelný desaterák O Evě a Adamovi Obory a zvěř Odchyt pernaté Once Upon a Time in The West Optika Orel bělohlavý Orel na hnízdě Ornitologie Osudový srnec Otázky z myslivosti Památka myslivce Pamětní mince Páření Čmelák královna Pasování Paul Mauser Pečená kachnička Pečené prasátko Pernatá zvěř Pes přítel myslivce PF Podzim Pohádka O chytré kmotře lišce Pohádka stromů Polák chocholačka Polesí Strzalowo Polesí Strzalowo Polsko Posed Poslední hon Poslední hryz Poslední leč Poštolka Potápka chocholatá Pranostiky a příroda Pravidla lovu srnčí zvěře Predátoři Příroda Příroda a lidé Příroda a myslivost Příroda a zdraví Přírodní fantazie Přírodní srnčí kýta Psychopati Ptáci Puškohledy Pytláci Radost a uspokojení Raffle ball hunting Red Deer Cam Reklama a lov Roček Ruger’s M77 RSI Rychlý srnec Rys ostrovid Rytíři lesů Říje Sauer 101 Sele prasete divokého Shozy Siga Skřivan Skupinka jelenů různého věku Skupinový život Slanisko Slípka zelenonohá Slivovice Sluka lesní Slunce Sociální sítě Sojka obecná Sokol stěhovavý Sokolnictví South Africa Sovy Společné lovy Srnče Srnčí guláš po myslivecku Srnčí játra Srnčí na kořenové zelenině pečené v troubě a houskový knedlík Srnčí říje Srnčí zvěř Srnec Srnec jako ze zlata Srnec Škůdník Srnec v červnu Sršeň obecná Stádo tlupa rudl Stalo se Stehlíci a ledoví muži Straka obecná Strakapoud velký Strašidla Strzalowo Střelectví sv. Hubert Svíčková Svišť Svítilna TK09 SWAROVSKI Swedisch Fire Torch Sýkorky Synantropie Šípková omáčka ke zvěřině Škodná Šoulačka Špičák Švestky Teritorium Termovize Tetřev hlušec Tetřívek obecný TCHOŘ Tom Miranda Tombola Trofeje Trojákové čtyřče - rarita Tři jednou ranou Ťuhýk Újeď Upíři Úspěšný lov Vábení Velikonoční sekaná Verše myslivce Veverky VIDLÁK Vlha pestrá VLK V KANADĚ Vnadiště Vodouš šedý Volavka popelavá VORAŘI Vtipy Vydra Vysoká Vysoká zvěř Vytápění chalupy Webové kamery Welshspringerspaniel Wildlife Woodcock Hunting Zahrady Zacházení se zbraní Záchranná stanice Zajíc Zákony a předpisy o myslivosti Záraz Zdraví Ze života černé zvěře Zeiss Zima a hlad v lese Zimní oblečení a obutí Zlato a šperky Značení zvěře Zoologie Zpracování zvěřiny Způsoby lovu a historie Zubři Zůstal v ohni Zvěř a počasí Zvěř v zimě Zvěř živě Zvěřina Zvěřina a kuchyně myslivce Zvěřinová paštika Zvěřinové recepty Zvěřinový guláš Ženy a myslivost Žít ve svobodě Životní srnec
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...