Zobrazují se příspěvky se štítkemPtáci. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPtáci. Zobrazit všechny příspěvky

POŠTOLČÍ TRAGEDIE. Lovec, který ránu vypálil, se o osud poštolky dále nestaral. Přehodil si pušku přes rameno a odcházel. Všecek les zůstal v úděsu. #Les, Poštolka, Dravci, Idiots With Guns, Lovecké příběhy, Mateřství a péče o potomstvo, Milování světu vládne, Milování v přírodě, Ptáci

Poštolka

Les je snad jediné místo, kde se lidská duše povznese a ráda se oddává tichému snění milých, hřejivých vzpomínek


Velebný chrám velkého ticha, míru a pokoje. Komu z těch, v jejichž žilách koluje zelená krev, by se nevyloudilo tolik dojmů, prožitých v lesní tišině při jediném slově: les! Snad není člověka, který by nedovedl ocenit jeho vznešenou a čistou krásu, když kráčí po jeho úzkých cestách, stezkách a cestičkách ve stínu velikánů.

Žel je stále dost lidí, kteří chodí do lesa z jiných, jen ne ušlechtilých pohnutek. Velmi často přímo vandalsky si počínají v tomto velebném chrámu lesní krásy, a jde-li pak člověk lesem a je jen trochu založen pro soulad, bolí ho srdce. Především však je to srdce myslivcovo, jež bolí dvojnásobně, když vidí zpustošený, zneuctěný les.

Navíc, když jeho spanilá zvěř je nesmyslně pronásledována a hubena. Ne ten, kdo vezme pušku a uloví kus, je myslivcem, ale ten, jenž dovede žít s každou větvičkou lesa, s každou lesní zvěří umí hovořit, jenž zná její radosti a žal, jenž dovede obětovat své pohodlí jen proto, aby v zimě při vysokém sněhu nezmírala nejkrutější smrtí - hladem. Snad právě zde někde začíná moje povídání o neukázněném lovci a křídlované poštolce. O lesní tragedii.
V hlubokém, vysokém stojáku se zvolna probouzí jitro. Červánky na obzoru blednou, pohasínají, jako by se potápěly v klidné hladině tohoto zeleného království. Slunce již pozvolna stoupá a líbá popraskanou kůru starých smrků. Z blízké loučky se vrací nasycený srnec. Les se zvolna probouzí, ozývá se kukačka i holub hřivnáč spokojeně zahouká v nedalekém laťáku při okraji polí. Kolem vysokého smrku, jež svou výškou přesahuje své druhy, je plno života. V opuštěném hnízdě si zde našla domov štíhlá poštolka.
Mladé poštolky na hnízdě u dobrého člověka
Bylo to v dubnovém ránu, kdy se vyhýbala nástrahám sličného samečka, zabloudila na starý smrk, kde hledala úkryt a našla i domov. Sameček miloval svou roztomilou družku a všemožně se staral, když jeho paní seděla na čtyřech nažloutlých vajíčkách, o potravu. Sotvaže jej sluníčko pošimralo na světlech, již letěl mu vstříc, vznesl se vysoko nad stromy, nad celičký les, rovnou do polí, kde jej vábila dobrá kořist. Tehdy nepohrdl ničím. Ať cestou viděl jakéhokoliv brouka či jiný hmyz, skončil jeho život v poštolčím zobáku. Nad polem zakroužil elegantně, celé své loviště si pěkně prohlédl a když našel, zatřepal křídly, srazil je k tělu a jako padající kámen dopadl na ustrašenou myšku. Pak letěl divoce domů, a zdaleka již oznamujíc svůj příchod a lovecké štěstí táhlým, ostrým křikem, zcela odlišným od zvuku vábivého. Tak do pozdního večera, dokud šedavé mlhy nezahalily les, létal a hledal.
Až tu jednou, když se vracel z lovu, vyletěla mu vstříc jeho družka zvěstovat radostnou událost. Tak posedla jej láska starostlivého otce. Oba pak létali a nestačili nosit hladovým krkům. Čtyři drobná holátka, v lovu ještě nevycvičená, žádostivě natahovala krčky a otvírala své zobáčky, tlačící se jeden přes druhého k mamince či tatínkovi, jenž právě přinesl sousto. Zvečera nastal klid, když uhoněná, ulétaná matička vzala svá písklata pod ochranu svých křídel. Často usínala s hladovým krkem, avšak s blahým mateřským uspokojením. A právě dnes, kdy ráno se tak kouzelně probouzelo nad lesy, vyletěla z hnízda, sotva slunce nahlédlo do její domácnosti. Avšak ani sameček nelenil a vyrazil na jitřní lov na repešská pole. Mateřskou láskou povzbuzena, vznesla se vysoko, jako by chtěla zvěstovat celému kraji své mateřské štěstí...
V tu dobu, co jásala v povětří, nedaleko od stromu se zastavil člověk. Až se staré smrky zachvěly, když ho spatřily, jak hledí do koruny, kde čtyři mladé poštolky vyváděly. Snad nikdy nebyly ty smrky tak vystrašeny, když uviděly, že ten člověk má na rameni pušku. 

Ne, nebyl to lesník, kterého celý les znal a vždy se na něho těšil. Ten, co stál nedaleko smrku, nebyl myslivec, ale sváteční střelec. Celý les čekal, co bude dál. Ale prapodivný ten lovec šel ještě dále od stromu, že si sám smrk myslel, že neštěstí je zažehnáno. Chyba. Lovec šel dál a usedl kryt skupinkou keřů.
Lovec
Nad lesy jásala matka poštolka, držíc v pařátech statnou myš. Klouzavým letem se blížila k lesu a zamířila k jeho nejvyššímu stromu, z něhož se ozýval hlas jejích robátek.
Tehdy třeskla rána nad lesy a stromy, když uslyšely tuto ošklivost, sklonily své pyšné hlavy, aby raději neviděly... Poštolka leknutím pustila svou kořist ze spárů a rychle mířila k hnízdu. Však co to? Pod pravým křídlem pociťuje bolest, ještě jedno mávnutí a nedoletěla. Klouzavým letem padla do jehličí a rychle hledala spásu v nízkém náletu, aby ji kryl a vzal pod svůj plášť. Lovec, který ránu vypálil, se o osud poštolky dále nestaral. Přehodil si pušku přes rameno a odcházel. Všecek les zůstal v úděsu.
Pod stromem neseděla, ale bokem ležela matka poštolka. Dvojnásobná bolest svírala její srdíčko, když slyšela svá drobátka, ale nemohla se k nim vznést. V pohasínajících světlech se jí mihl sameček, jenž ji volal a neustále hledal. Všechno bylo marné, svůj domov se čtyřmi mláďaty už nikdy neuvidí. Rána bolela čím dál víc a síly jí ubývaly. Ať se namáhala sebevíce, vzlétnout se jí nepodařilo.
Za lesy se pozvolna ztrácel rudý ruměnec slunce a milostivý soumrak lesa kryl bolest poštolky, jež v horečce usínala s doprovodem kdesi v dálce vyzvánějícího zvonu. Potom nastal klid...

A zase vyšlo slunce. Nové slunce s rudým ruměncem, pozlatilo les, v němž se probouzel nový život. U kmene, skryta všemu životu, ležela poštolka. Pro ni již dnes slunce nevyšlo. Ležela bokem, s nataženými pařáty a s otevřenými, krásnými světly. Zhasla. Zhasla uprostřed zeleně, uprostřed lesa, který jí dal život a ona zase dala jiným. Zhasla s bolestí ke svým robátkům, kterým nemohla pomoci, zhasla se zarytou bolestí a s výčitkami vůči člověku. Neodešla však do věčných lovišť sama. Sameček, který se nedovolal své milé a neuměl pro mláďata zpracovat potravu, opustil hnízdo a nikdy se již v tomto smrkovém lese neukázal.

Tak rána necitlivého svátečního lovce zničila ne jeden, ale pět ptačích životů. Ptáků, kteří nikomu neškodí, ba právě naopak. Život šel ovšem dál a vracel se k normálu. Jen koruny statných smrků Na Rovné ještě dlouho truchlily a smutek jim zněl ve větvích...

Jan SOMMER

VOLAVKA POPELAVÁ. Hnízda si staví na stromech, v posledních letech jsou stále častější případy, kdy zahnízdí i v rákosinách.

Poněkud menší než čáp bílý (Ciconia ciconia),
převážně šedá, spodina těla světlejší.

Volavka popelavá


 Hlava je bílá s černým pruhem od oka do týla a s černou chocholkou z prodloužených per. Ruční a loketní letky černé. Zobák žlutohnědý až žlutý, nohy tmavohnědé, nahoře žluté.
Hnízdí v koloniích, často společně s ostatními druhy koloniálně hnízdících ptáků. Hnízda si staví na stromech, v posledních letech jsou stále častější případy, kdy zahnízdí i v rákosinách. Od konce února do poloviny května snáší 1-7 vajec ve 2 až 4 denních intervalech. Po 25-28 dnech inkubace se líhnou postupně mláďata, ta se na hnízdě zdržují 6-7 týdnů a pak se rozlézají do okolí hnízda, na noc se ale vracejí zpět. Za další 2 týdny jsou už plně vzletná. Pohlavně dospívají ve dvou letech, nejvyšší zjištěný věk je 24,5 roku.

Potravu tvoří hlavně ryby (kolem 15 cm.), dále obojživelníci, plazi, drobní savci, hmyz, korýši a měkkýši.

V Evropě se početnost i areál druhu může značně měnit i během několika málo let. Hlavně po tuhých zimách se stavy snižují, v průběhu 2-7 let se opět dostávají do původních stavů. Mírnější zimy v posledních letech naopak vedou k šíření druhu na sever, takže můžou zahnízdit i v severní Skandinávii.
Severní populace jsou z větší míry tažné, zimují jižněji od hnízdišť, naše většinou ve Středomoří, menší část táhne až do oblasti Guinejského zálivu v tropické Africe. V Evropě se početnost v průběhu posledních cca 40 let silně zvýšila, v současnosti tam hnízdí více než 210 tisíc párů.V České republice hnízdí pravidelně na celém území v okolí větších vodních ploch

Holub hřivnáč. Já jsem míval nejraději čekání s malorážkou v malém krytu u lesní studánky a výhledem na nedaleký výstavek kam obvykle zasedali, než slétli dolů se napít...

Holub hřivnáč

Hřivnáči se k nám brzy z jara vracejí jako jedni z prvních a už někdy uprostřed března můžeme vidět skupinky těchto krásných ptáků pobíhat po lukách a po polích


často ještě z velké části pokrytých sněhem, a shánět svou první skromnou obživu. Brzy po příletu také v lese zaslechneme jejich příjemné, naléhavé houkání: hu-húhú-húhu, - několikrát opakované, zakončené pak krátkým hu! Sedají přitom obvykle na samém vršku smrku a čekají, až se objeví holubice, zlákaná jejich voláním. Někdy se jich ozývá více najednou a svádějí pak úplné hlasové souboje. Pokud umíme napodobit jejich hlas, stačí se postavit někde v husté tyčkovině do dobrého krytu a několikrát zahoukat. Když máme štěstí, zaslechneme po chvíli tleskot křídel - a na některý z blízkých vršků dosedne žárlivý sameček, zvědavě otáčející hlavičkou a pátrající po sokovi. Známý a zajímavý je také tok hřivnáčů, při kterém samec strmě vystoupá do výše a pak s široce roztaženými křídly a ocasem se snáší zpět k zemi. Při vzlétnutí se obvykle ozve hlasitý tleskot letek.

V dubnu už nacházíme hnízda hřivnáčů, pokud se ovšem tato ledabyle naskládaná, tenká a řídká plošinka z drobných větviček dá nazvat hnízdem. Při pohledu zespodu jsou většinou dobře patrná obě bílá vajíčka a umíme-li tiše a opatrně chodit lesem, můžeme zastihnout na hnízdě i samotného ptáka, který jako by ani na hnízdě neseděl. Hřivnáč je však velmi plachý, těžko se nám to podaří a často, pokud je náhle vyplašen, může svou snůšku opustit.

Hnízdo bývá umístěno v různých výškách. Nejčastěji je vídám v korunách vysokých borových porostů. Zajímavé je, že když jsem kontroloval ostříže, hnízdící na podobných lokalitách, pravidelně se v jejich blízkosti držel jeden i více párů hřivnáčů. Také u káního hnízda, kde jsem strávil v blízkém krytu několik dní, oživovalo dlouhé hodiny čekání jejich milé houkání z vršků okolních borovic. Nevím, zda to byla náhoda, anebo záměr. Jisté je, že největším nepřítelem v lese je pro hřivnáče jestřáb a toho by jak ostříž, tak káně v okolí svého hnízda rozhodně nestrpěli! Našel jsem však i hnízda v podstatně menších výškách, někdy i méně než tři metry nad zemí. Ať již ve smrkových tyčkovinách nebo v křovinatých hájcích a remízcích. U jednoho takového lehce dostupného hnízda jsem si opodál na žebříku pořídil jednoduchý kryt na fotografování. Obě mláďata byla již dostatečně velká, takže nehrozilo nebezpečí opuštění, ale zase ne natolik, aby se při vyrušení snažila hnízdo předčasně opustit, což bývá u mladých hřivnáčů běžné.

Zasedl jsem v krytu brzy ráno a s napětím čekal na přílet starých. S fotografováním hřivnáčů jsem neměl zatím žádné zkušenosti, ale doufal jsem, že budu mít úspěch. Čas však ubíhal a stále se nic nedělo. Občas se ozvalo houkání, ale nevím zda patřilo mému páru. Nedaleko něžně vrkala hrdlička, hlasitě zpíval sedmihlásek a někde v poli krákaly vrány. Asi po třech hodinách marného čekání jsem se už začal obávat nejhoršího a začal se pomalu chystat k tomu, že kryt opustím. Náhle se ozvalo svištění letek a nedaleko hnízda se slabým zatleskáním dosedl starý hřivnáč. Nevím, zda to byl samec nebo samice, protože u hřivnáčů jsou obě pohlaví vybarvena stejně. Chvíli seděl tiše a nehnutě, jen hlavou točil na všechny strany aby zjistil, zda je vše v pořádku

Pak už bez váhání přešel po větvích až k hnízdu a klidně se na něm usadil. Otevřel svůj zobák, obě žadonící mláďata najednou do něj hladově vnořila své zobáčky a dychtivě polykala nabízenou potravu, kterou jim rodič vyvrhoval přímo z volete. Jakmile krmení skončilo, objevil se u hnízda i druhý z páru. Stěží se oba vešli byť jen na kraj jeho okraje. Chvíli tak seděla celá rodinka pohromadě, pak první z rodičů odlétl a druhý v krmení pokračoval. To vše se během dne v malých proměnách opakovalo až do večera, kdy jsem kryt opustil, sice celý ztuhlý, ale spokojený. Postupně jsem tak zjistil, že dlouhá, několikahodinová přestávka mezi jednotlivými krmeními je u holubů patrně běžná, takže mé původní obavy byly zbytečné. Donesená dávka potravy je zřejmě tak vydatná, že postačí na dlouhé trávení!

Hřivnáči mohou zahnízdit třikrát, dokonce i čtyřikrát za rok, a tak se stává, že je jejich odstřel povolen již v době, kdy ještě krmí mladé. Lov spočívá většinou v tom, že šouláme kolem sklizených polí, kde se holubi rádi shromažďují a paběrkují na obilných zrnech. Často je zastihneme i v dubových a bukových lesích, kam zaletují v celých hejnech na žaludy a bukvice.

Já jsem míval nejraději čekání s malorážkou v malém krytu u lesní studánky a výhledem na nedaleký výstavek kam obvykle zasedali, než slétli dolů se napít. Zajímavý je způsob, jakým holubi pijí. Nenabírají si doušek po doušku jako jiní ptáci a nechají ho pak po zvednutí hlavičky sklouznout do volátka, ale potopí zobák do vody celý a nasají potřebné množství vody najednou. Bylo to opravdu napínavé čekání, až se ozve svist letek blížících se holubů, šum křídel při přistávání a pak honem hledat toho, který sedí zcela otevřeně, hrudí obrácenou ke mně.
 Po pečlivém zamíření třeskne krátký výstřel, ozve se dutý úder kuličky do ptačího těla, tleskot ostatních vzlétajících holubů a pak čekání na další buchnutí, kdy úlovek propadne větvemi na zem. Pro úzký výhled mi totiž po zásahu zmizel ze zorného pole a teprve jeho dopad mi signalizoval, že rána "seděla". Při použití brokovnice bych snad měl úlovků více, ale tento způsob se mi zdál být sportovnější a možná i napínavější!

#Holub hřivnáč, Ptáci, lov, Lovecké příběhy, Lovy fotoaparátem, Příroda a myslivost, Čekaná, Malorážka,

Strakapoud velký

Strakapoud velký

Strakapoud velký 


Čelo nahnědle bělavé, vrch hlavy a těla černý, v týlu červený příčný pruh (u samice chybí). Černá barva vybíhá ze šíje
dolů a dělí se na dva pruhy – jeden jde dozadu na strany prsou a druhý dopředu po stranách hlavy k zobáku. Ten odděluje bílé strany krku a hlavy, rozdělené ještě příčným proužkem.

Spodina těla je bílá s různě silným hnědým nádechem, dolní část se spodními krovkami ocasními je červená. Křídla černá, na lopatkách velká bílá skvrna, letky bíle skvrnité, na složeném křídle tvoří bílé pásky. U mláďat mají obě pohlaví červené temeno.

Strakapoud velký
Žije v lesích všeho druhu, v parcích a zahradách. Hnízdí vždy ve stromových dutinách, které sám vydlabává, často hnízdí i v dutinách z předešlého roku – v případě, že je obsazena jiným druhem hnízdo vyhází. Od poloviny dubna do poloviny června snáší 4-7 vajec, oba rodiče sedí 10-13 dní. Mláďatům se 7. den otvírají oči, 9. den začíná růst krycí peří, od 12. dne je přestávají staří zahřívat.

Do 16. dne krmí rodiče uvnitř dutiny, později mladí vylézají mladí pro potravu k vletovému otvoru, hnízdo opouštějí 21. – 23. (17. – 25.) den. Poté se už do dutiny nevracejí, jsou schopna si sama obstarávat potravu. Pohlavně dospívají v následujícím roce, nejstarší kroužkovaný pták se dožil 8 let a 9 měsíců. Od července do března jsou základní složkou potravy semena stromů, převažují jehličnany( smrk, borovice, modřín), v případě neúrody se orientuje na listnáče (habr, buk, méně javor, dub, lípa).

V jarních měsících stoupá v potravě podíl různého hmyzu, kterým jsou i krmena mláďata. Často naklovává kůru stromů a olizuje tekoucí mízu, v zimě běžně navštěvuje krmítka.

KALOUS UŠATÝ #Kalous ušatý, Sovy, Ptáci, Příroda, Lovecké příběhy, Myslivec a zvuky v přírodě, Příroda a myslivost, Myslivecké fotografie,

Kalous ušatý

Kalous ušatý je pták veliký jako holub hřivnáč


Má oválný obličej a bílé peří v závoji kolem očí tvoří písmeno X. Dlouhá pera kolem uší a žlutočervené oči. Samice jsou na přední straně těla nepatrně tmavší.

Let je tichý, v letu se pozná podle silné hlavy, dlouhých štíhlých křídel a pomalých křídelních úderů. Ve dne odpočívá v korunách stromů a za kořistí létá při stmívání. V zimě často žije pospolitě. Jsou známa pravidelná nocoviště (parky a hřbitovy), kde přes den na stromech přespává větší množství ptáků.
Hlas – Samec: poměrně tiché, monotónně se opakující „hú“, v toku (únor – duben) klape zobákem a tleská křídly. Samice: se ozývá jen zřídka, její hlasový projev se podobá pískání na hřeben. Mláďata se ozývají naříkavým kolísavým pískáním. Kalous v nebezpečí klape zobákem.

Hnízdění – hnízdí převážně v otevřené zemědělské krajině a v údolních nivách (břehové porosty, remízky, stromořadí, staré sady), méně často ve vyšších polohách a při okrajích lesa. Kalousi nejsou nijak výrazně teritoriální, v příhodných biotopech může hnízdit i více párů v malé vzdálenosti. Vlastní hnízdo nestaví, používají opuštěná hnízda jiných ptáků, nejčastěji strak, vran a kání. Hnízdí v průběhu března až června jedenkrát ročně.
Samice snáší vejce obden. Plnou snůšku tvoří 3 – 7 bílých zakulacených vajec ze kterých se mláďata líhnou po 27 – 28 dnech inkubace. Protože samice zpravidla zasedá na první, či druhé vejce, bývá mezi mláďaty dobře viditelný věkový rozdíl. Na vejcích sedí pouze samice, potravu nosí oba rodiče. Mláďata se rozlézají z hnízda ve věku 3 – 4 týdnů, dokáží s pomocí zobáku obratně šplhat, ukrývají se v hustých porostech keřů a stromů. Vzletnosti dosahují ve věku cca 5 týdnů. Osamostatňují se ve věku 6 – 7 týdnů.
Početnost v ČR – Kalous ušatý je nejhojnější sovou zemědělské krajiny.
Potrava – převážně drobní hlodavci (hraboši, myšice, norníci), méně ptáci, hmyzožravci, hmyz.
Kalousi ušatí jsou stálí, přelétaví i tažní ptáci. Více migrují severské populace. V České republice zimují ptáci ze severní a východní Evropy.

Občas se stává, že při honu lovci narazí na celé hejnko těchto krásných a užitečných sov, které se na podzim shromažďují ve větším počtu v místech, kde se přemnožili hraboši.

I když opravdu nebyla dosud příležitost kalouse takto zastihnout tváří v tvář, jistě jsme alespoň zaslechli jeho hlasové i zvukové projevy, kdy za jarních večerů svým typickým tokem a houkáním láká družku k založení rodiny. Jeho hlas, v krátkých intervalech vytrvale a monotónně opakované "húu - húu - húu -" vzdáleně připomíná výra. Je však mnohem slabší a tlumenější. Někdy nás při procházce nočním lesem překvapí hlasité tlesknutí, které se ozve přímo nad naší hlavou. Za okamžik o kus dál, a opět někde na zcela opačné straně. To už také obvykle zahlédneme proti nebi temný stín letící sovy, obratně a neslyšně se proplétající mezi stromy. Občas při tom hlasitě tleskne křídly, což je nedílnou součástí toku. Kromě toho se kalous projevuje i jinak, hlavně v době hnízdění. O tom se však zmíním později.

Popisovat kalouse snad ani není třeba. Splést si ho můžeme jen s pustovkou, která se u nás vyskytuje zřídka, a to ponejvíce jen v zimě. U kalouse jsou nápadná tzv. ouška. Ale patrná jsou pouze tehdy, když někde sedí v klidu a odpočívá. Jakmile začne provozovat nějakou činnost, třeba při letu, trhání kořisti nebo při krmení mláďat, přiloží je k hlavě. Pustovka má také ouška, ale jen vlastně jejich náznak. Odlišují se hlavně barvou duhovky - pustovka ji má žlutou, kalous jasně oranžovou.

Hnízdo si kalousi nestaví, samička snáší vajíčka do starých hnízd vran nebo strak. Proto hnízdní místo můžeme najít jak někde na mezi v pruhu křovisek, kde na něj lehce dosáhneme, tak i vysoko v korunách stromů. Dutiny nevyužívá, ale jak jsem měl možnost se přesvědčit, rád zahnízdí i v jednoduchých umělých hnízdech, které mu sami na vhodných místech umístíme. Vajíčka má jako všechny sovy čistě bílá, a také začíná s tokem a hnízděním brzy na jaře. Už někdy v březnu, výjimečně i koncem února, může samička zasednout na snůšce. Nezřídka se pak stává, že hnízdo i se samičkou bývá zapadáno sněhem.

Před lety jsem procházel malým polním lesíkem, kde v předešlém roce vyvedla šedivka. Měl jsem v úmyslu hnízdo zkontrolovat. Již z dálky byla patrná kalousí ouška, vyčnívající nad jeho okrajem. Jak jsem postupoval blíže, zvedala sedící samička opatrně hlavu, aby si prohlédla rušitele. V hnízdě měla již plnou snůšku. Chystal jsem se zachytit na film průběh hnízdění, bohužel jsem však stačil udělat jen pár snímků. Po první návštěvě jsem musel odjet, a příště se ke kalousům dostal až po delším čase, kdy v hnízdě byla již jen dvě mláďata. Ostatní posedávali po okolních stromech. Po mém přiblížení se stavěli do známého obranného postoje, tzv. koše.

Naštěstí jsem objevil jiné hnízdo, tentokráte na smrku. Když jsem vystupoval na sousední strom, odkud jsem chtěl fotografovat, staří za hlasitého poplašného křiku "chve chve-" nebo "veh véé" - naletovali až těsně nad mou hlavu, kroužili kolem stromu nebo usedali do mé blízkosti a dělali koš. Předstírali i zranění, třepali se jakoby bezmocně po větvích a úzkostlivě při tom pištěli ve snaze mě odtud odlákat. Dost mě to překvapilo, zatím jsem se s podobným chováním u kalousů nesetkal. Přímého útoku, tak jako to dovede puštík, se však neodvážili. V hnízdě měli již mladé, proto byli tak rozčileni.

Měl jsem zpočátku trochu obavy jak přijmou můj jednoduchý kryt na sousedním stromě. Přijali ho však bez problémů, sovy v tomto ohledu nebývají příliš choulostivé. A tak jednoho večera ke konci dubna jsem konečně zasedl v krytu, s kamerou a bleskem, zamířeným na hnízdo. Mladí seděli tiše, bez hnutí, jen občas některé třeplo hlavou, aby zahnalo dotěrnou mouchu, anebo si dlouze a upřímně zívlo.

S nadcházejícím soumrakem se z nedaleké tyčkoviny ozvalo tiché houkání samečka. Po chvíli utichl, patrně odletěl na lov. Mezitím se setmělo, ale noc byla na štěstí poměrně jasná. Přesto jsem všechno co se dělo na hnízdě spíše jen tušil. Bílé chmýří mláďat však bylo i v šeru dobře patrné. - Táhlé, chraptivé "chrrúúú -", kterým samička vítala samečka s kořistí, mě probralo z dřímoty.

S napětím teď hledím na hnízdo a čekám, až se některý z rodičů objeví u mláďat, kteří už také chvíli hlasitě pískají v očekávání krmení. - Konečně! Ve větvích u hnízda slabě zašelestila křídla, a na hnízdo dosedla sova s kořistí v zobáku. Pátravě pohlédla do objektivu, a pak podala kořist mláděti, které se k ní nejvíce tlačilo. Chvíli sledovala jak polyká, a když viděla, že si s doneseným hrabošem poradí samo, tleskla křídly a zmizela ve tmě.

Postupně se ještě více setmělo. Nerozeznával jsem už pomalu nic, prkénko, na kterém jsem seděl, začalo pěkně tlačit, oči bolet, tak jsem raději riskoval krkolomný noční sestup z krytu, a s kalousí rodinkou se rozloučil.

Mladí opouštějí hnízdo ještě dříve, než umějí dobře létat. Posedávají pak po větvích okolo, kde je staří dokrmují, a drží se pohromadě ještě dlouho potom, kdy už létání dokonale ovládají. Než se to však naučí, stává se, že se jim přeskok na sousední větev nepodaří, spadnou na zem, a mohou se pak lehce stát obětí predátorů. V této době slýcháváme také z lesních okrajů a remízků jejich táhlé naléhavé pískání, kterým se začnou ozývat ještě dlouho před stmíváním. Když pak se létat naučí, doprovázejí své rodiče při lovu, a stále je nutí svým hladovým křikem k většímu loveckému úsilí.

Přemysl Pavlík

#Kalous ušatý, Sovy, Ptáci, Příroda, Lovecké příběhy, Myslivec a zvuky v přírodě, Příroda a myslivost, Myslivecké fotografie, 

KVAKOŠ NOČNÍ je pták veliký jako vrána obecná. Je zavalitý, s krátkýma nohama, silným krkem, velkou hlavou a silným zobákem.

KVAKOŠ NOČNÍ

Je šedobílý s černým temenem hlavy a záda. 



Ve svatebním šatě má na hlavě 2 – 4 zahnutá vztyčitelná pera, v prostém šatě tyto pera nemá. Obě pohlaví se navzájem neliší, mláďata jsou světle hnědá s se světlými skvrnami. V letu je charakteristická okrouhlá hlava a křídla. Za potravou létá až za soumraku. Hlas – v letu pravidelné silné volání „kvak“.

Hnízdění – sporadicky hnízdí v rozsáhlých bažinatých a rybničních územích a lužních lesích při velkých tocích. Hnízdí v koloniích v dubnu až červenci jednou ročně. Hnízdo je ve tvaru koše postavené z větví a prutů v houští nebo na stromech. Samice snáší 3 – 5 modrozelených vajec, mláďata jsou schopná letu až po dvou měsících.

Potrava – ryby, žáby a hmyz. Kvakoš noční je tažný pták, ze zimovišť v Africe přilétá na přelomu dubna a května a odlétá v srpnu až říjnu.

Pravidelně hnízdí pouze na jižní Moravě a v jižních Čechách.

 Na Moravě hnízdil na několika místech pravděpodobně už od počátku 20.století, v roce 1932 vznikla kolonie na ostrůvku Zámeckého rybníka, ještě kolem r. 1945 byla jedinou stálou kolonií u nás a je doposud obsazena. Další hnízdiště jsou (nebo byla) hlavně na Znojemsku, Břeclavsku nebo v dolním Podyjí.

Z Čech jsou zprávy o jednotlivých zahnízděních od 19. století, první stálá kolonie vznikla v roce 1947 v jižních Čechách na rybníku Malý Tisý, ta zanikla v letech 1982-84. Zároveň ale vznikaly jiné kolonie v okolí a počty hnízdících párů pomalu stoupají dodnes. V letech 2001-03 u nás hnízdilo 450-550 párů. V Evropě se hlavně mezi lety 1970-90 počty snižovaly, v současnosti na celém území hnízdí asi 87 tisíc párů, populace je hodnocena jako zmenšená.

U nás hnízdí vlha pestrá čím dál častěji. Vlha má ráda oblasti jezer a břehy řek, případně mořské břehy. Vyhledává krajinu porostlou křovím a řídkými stromy hlavně v teplých a slunečných krajích.

Vlha pestrá

Vlha pestrá je celkem malý pták z čeledi vlhovitých, který dorůstá přibližně 25-29 centimetrů. 


Rozpětí jeho křídel dosahuje 36-40 cm a váží přibližně 50-62 gramů. Tento pták má nádherné zbarvení po celém těle. Vlhu jednoznačně rozeznáte od ostatních ptáků, je takřka nezaměnitelná.

Bílé čelo směrem dozadu přechází v zelenomodrou. Temeno, týl, šíje a horní hřbet kaštanově hnědé, na raménku a dolním hřbetě ohraničené žlutou. Přes oko černý pruh, pod ním další světle zelený.

 Brada a hrdlo žluté, černým pruhem oddělené od modrých prsou, která přecházejí do modrozelené spodiny těla. Svrchní krovky křídelní tmavozelené, ostře přecházejí do kaštanově hnědé, letky tmavozelené, další kaštanově hnědé a modré s černými špicemi.
Rýdovací pera zelená, s vnějším modrým lemem, prostřední pár prodloužený. Samice a mladí ptáci jsou zbarveni podobně, mají matnější barvy.

Vyhledává otevřenou krajinu nižších poloh s roztroušenými stromy.

Hnízdí v koloniích – obvykle 10-20 párů, v jižnějších oblastech čítají kolonie až několik set párů. Přílet na hnízdiště probíhá nejčastěji v druhé polovině května. Hnízdo je v zemních norách, které vlhy budují v hlinitých nebo písčitých stěnách, někdy i v rovném terénu. Délka nory je 1-2 m, na konci je hnízdní kotlinka která je bez vystýlky, během hnízdění se v ní hromadí zbytky vývržků a trus. Od konce května snáší 5-7 vajec, na kterých sedí převážn
Vlha pestrá - pár u hnízda
ě samice 20-22 dní. Oba rodiče o mláďata v hnízdě pečují asi 20 dní, pak mladí hnízdo opustí a jsou ještě asi 12 dní krmena v okolí. Často se na krmení podílí třetí dospělý, nespárovaný pták.

Odlet do zimovišť začíná koncem srpna a poslední ptáci nás opouštějí do konce září. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2. roce, nejvyšší věk je 7 let. Potravu tvoří výhradně hmyz lovený za letu. Převažují blanokřídlí, dále vážky, dvoukřídlí, motýli, rovnokřídlí a brouci. Typické je pro vlhy otloukání úlovků o větev nebo jinou podložku – u větších druhů hmyzu je tím rozbíjena kutikula, blanokřídlí jsou takto zbavováni žihadla.

 Hnízdí v jihozápadní, střední a východní Evropě, v jihozápadní Asii a v severozápadní Africe. Na jihu Afriky hnízdí izolovaná populace vzniklá patrně ze zimujících ptáků. Početnost silně kolísá, pohyblivá je i hranice areálu, v některých letech dochází k vyhnízdění až v severní Evropě. Evropské populace v letech 1970-90 zaznamenaly citelný úbytek, v posledních letech se stavy opět zvyšují. V současnosti v celé Evropě hnízdí více než 480 tisíc párů. Přísně tažný druh, většina zimuje v Africe jižně od rovníku.

Venku je zima a paní Stehlíková vyhřívá jejich šest dětí. A pan Stehlík má na starosti jídlo.....#Stehlíci a ledoví muži.

Stehlíci a ledoví muži

Kukačka obecná - všichni ji slyšeli, málokdo viděl a ještě méně vyfotografovali...#Kukačka obecná, Ptáci, Myslivec a zvuky v přírodě,

Kukačka obecná
Kukačka obecná - všichni ji slyšeli, málokdo viděl a ještě méně vyfotil.
Běhal jsem za na asi 1h, protože létala na ploše tvaru trojúhelníku o délce strany asi 1km.
Tak jsem pak vypozoroval, že si sedá pořád na stejné stromy, tak jsem si jednoduše počkal a snad to vyšlo.
 Je sice posazená trochu na okraji fotky, ale byla to jediná fotka, kde má roztažená křídla.


Ptáci Evropy Jiří-NVít

Bažant obecný Bažant královský, Drobná zvěř, Poslední hon, Fotografie z myslivosti, Názory myslivců, Otázky z myslivosti, Pernatá zvěř, Ptáci, Společné lovy

Bažanti u cesty

Mimo dobu jara žije bažantí kohout skrytě, umí tajit své spády a místa výskytu



 Celé dny je v neustálém pohybu, zabývá se prohrabáváním zaplevelených koutů revíru a shání vše co by prospělo jeho věčně hladovému žaludku.

Ozobne každý zelený výhonek, sbírá semena a hlavně všudypřítomný hmyz. Přes soustředěnou shánčlivost nezapomíná na svou bezpečnost, je stále ostražitý a plachý.
Rád se zdržuje v závětrných okrajích lesíků a hájků, kam se opírá slunce.
Křoviny s hustou buření mu slouží za útočiště při sebemenším podezření na nebezpečí; dokáže v nich během zmizet jako duch. Družnou společnost rodu mnoho nehledá, raději žije v mládenectví. Na noc hřaduje do košaté koruny některého okrajového stromu, aby měl přehled o svém zabezpečení.

Pohodu samotářského klidu mu naruší podzimní hony na zvěř. Snaží se ale, jakmile uslyší první ránu chytrácky prokličkovat mezi střelci. Vysoký sníh ho potrápí mnoha krušnými dny, avšak s pomocí myslivecké péče zimu kolem zásypu vždycky přečká.

Čas jara obrací naruby jeho poustevnickou zvyklost žití. Sluneční lázeň prodlužujících se dnů mu začne propírat mozkovou spodinu a probuzené hormony nutí kohouta k nezvyklému chování. Brzy ráno, ještě za tmy, se probouzí a hlučně si natřásá peří s tichým hovořením. Často také "kodrcá" daleko slyšitelným dvojslabičným hlasem; nadešly dny jeho bouřlivých svateb. Než první paprsek slunce na východě přehoupne obzor, už kráčí sehřadován na zemi, natřásá se a tlumeným crkáním připomíná zamilovaného seladona.

Svatební hábit mu svítí přepestrou paletou kovově opalizujících barev mnoha odstínů; zobák leskne slonovinovou žlutí a na hlavě se tyčí malá pernatá ouška. Kolem očí zduřely k prasknutí červené poušky. Co chvíli poskočí a drnčivě třepe letkami. Ukáže-li se v blízkosti bažantí slípka, hned se jí dvoří. Krouží kolem ní tanečním tempem s hlavou u země. Někdy se i prudce zastaví, ještě více popustí letky, malebně rozevře vějíř dlouhých ocasních per a před slepičkou zůstane ve strnulé figuře.

Bažanti nepatří k původním živočichům naší přírody; byli do ní aklimatizováni, kdy, bohužel, není známo. Odhad spadá do 11. století n. l. a snad tak učinili mniši řádu premonstrátů i benediktinů, kteří do naší země vnášeli zemědělský pokrok. Nejprve byli chováni jako drůbež v domácích chovech, odkud začali prchat do volnosti. Lehce divočeli a postupem času se poznenáhlu přiřadili k české zvěři, na kterou si činila nárok pouze vrchnost. Jejich lov se stal oblibou a ke zvýšení jejich četnosti se začaly budovat bažantnice. Třicetiletá válka ale bažantnictví zpustošila a poničila kmenové stavy bažantů. Na delší dobu nastal jeho úpadek. Teprve až v 18. století dochází opět v Čechách k renezanci bažantnic. Zaváděl se francouzský způsob myslivosti, který se opíral o honební řád, kde už měly také místo a podporu bažantnice.

Bažant kohout a slepice
Z bažantů se stala vesměs zvěř oborní, ale v polovině 19. století se už poznávalo, že může být perspektivní pro zemědělské hospodaření, svým prospěchem v hubení polních škůdců.

V té době se také začala měnit zoologická příslušnost lovných bažantů, co se týká geografické rasy. V myslivecké mluvě doposud byl krví v naší přírodě zastoupen jen bažant obecný (Phasianus colchicus colchicus L.), tzv. "bažant český". Nyní se k nám začal z Německa a Anglie přivážet východočínský bažant obojkový (Phasianus colchicus torquatus Gmel.), protože byl rychlým letem lovecky zajímavější. Později k němu přistoupil ještě bažant pestrý (Phasianus versicolor Vieil.). Začátkem 20. století se dostal do myslivecké obliby další bažant a sice mongolský (Phasianus colchicus mongolicus Brandt.), u něhož se brala na zřetel i větší tělesná hmotnost.

Nastala doba mánie dovozu bažantů a mnohá česká panství si pro zazvěření také opatřila východoperského bažanta (Phasianus colchicus principalis Sel.) a mutaci bažanta temného (Phasianus colchicus var. Tenebrosa Hatch.) nebo bažanta plavého často také označovaného jako tureckého (Phasianus colchicus var. isabellina Auct.). Za vzájemného prokřížení bažantů během století tak vznikla složitá směsice míšenců různých ras a odrůd s nevelkými znaky po všech předcích, ve kterých se dnes nevyznají ani renomovaní ornitologové.

Nejdůležitější však je, že bažantům se v naší krajině stále dobře daří a rozšířili se vlastní živelností i do míst, kde ani nebyli vysazeni.
O zazvěřování svých pozemků se starala také i mnohá arcibiskupství se snahou přírodu ptačí faunou jen zpestřit, často z ryze estetických důvodů. Tak se stalo, že na přelomu 19. a 20. století se u nás objevil opravdu exot - bažant královský (Syrmaticus reevesii), původem z Dálného východu, severní a střední Číny. Proti ostatním bažantům byl tělesně větší, nekřížil se s nimi a vynikal zvláštní cizokrajnou krásou.
 Zajímavou jeho předností však bylo, že inklinoval k místům odkud bažant obecný spíše ustupoval; k lesnímu prostředí jak s hledáním potravy, ceremoniálem toku i hnízděním. "Královák" se brzy stal i atraktivní lovnou zvěří hlavně na výřadech velkých honů se svými někdy až dva metry dlouhými ocasními pery. Myslivcům se také zamlouvá oživení lesního klidu jeho emotivním bouřlivým tokem se zvonivým voláním a svištivým zvukem letek. Zaměnitelnost s bažantem obecným není možná ani pro laika; jeho stříbrošedý předlouhý vlající klín s příčným pruhováním při letu ho i na zemi jasně odlišuje.

Text Jan Rys

 #Bažant, Drobná zvěř, Poslední hon, Fotografie z myslivosti, Názory myslivců, Otázky z myslivosti, Pernatá zvěř, Ptáci, Společné lovy, 

Polák chocholačka - pár na řece...v květnu. #Polák chocholačka, Ptáci, Jaro, aktivity radosti a milování života, Drobná zvěř, Kachna, Kachna divoká

Polák chocholačka - pár na řece 
Samec je uhlově černý s bílými boky a tmavým hřbetem, v týle splývavá chocholka. Samice je tmavohnědá, chocholka je jen naznačena, u kořene zobáku může bít bílá skvrnka. Samec v prostém šatu je podobný samici, ale je tmavší. V letu v křídle vždy nápadný bílý podélný pruh.

Hnízdo bývá většinou v bažinatých porostech bezprostředně obklopených vodou. V květnu a červnu snáší 5-20 vajec, ve hnízdech s vyššími snůškami se pravděpodobně jedná o vejce od dvou samic (jsou známy případy, kdy seděly 2 samice na jednom hnízdě). V hnízdech chocholačky jsou často i vejce poláka velkého (Aythya ferina), naopak někdy chocholačky snášejí svá vejce do hnízd jiných druhů kachen. Na vejcích sedí pouze samice kolem 25 dní, po vylíhnutí jsou mláďata do 12 hodin odvedena na vodu. Vzletnosti dosahují přibližně ve stáří 7 týdnů, pohlavně dospívají v následujícím roce.
Potrava převažuje živočišná, hlavně měkkýši, dále hmyz a jeho larvy, korýši a dosti běžnou potravou jsou i malé ryby. V rostlinné potravě převažují semena a malé plody, méně časté jsou zelené části rostlin. Mláďata se živí téměř výhradně potravou živočišnou, rovněž převažují měkkýši – až ze 70%.

Podobný poláku kaholce (Aythya marila). Samec ve svatebním šatu se odlišuje černým hřbetem (u p. kaholky našedlý). Samice p. kaholky má u zobáku bílou skvrnu větší. Ve všech šatech se odlišuje chocholkou (u poláka kaholky chybí), p. kaholka je větší, má delší a mohutnější zobák.

Hnízdí v celé severnější části Eurasie od Islandu po Kamčatku. Od poloviny 19. století se areál druhu šíří k západu a jihu. V Evropě hnízdí přes 730 tisíc párů, vzhledem k poklesu stavů z konce tisíciletí je populace hodnocena jako ubývající. Částečně tažný druh zimující v západní Evropě, ve Středomoří včetně severní Afriky a v jižní a východní Asii.
U nás hnízdí od nížin až po více než 100 m.n.m., četně protahuje a pravidelně přezimuje.
#Polák chocholačka, Ptáci, Jaro, aktivity radosti a milování života, Drobná zvěř, Kachna, Kachna divoká, 

Krkavec velký je částečně tažný pták, u nás je většinou stálý. Zbarven je celý černě, má tlustý zobák a načepýřené peří pod bradou...

Krkavec v letu
Krkavec velký je pták veliký asi jako káně lesní.

Zbarven je celý černě, má tlustý zobák a načepýřené peří pod bradou. V letu je patrný kýlovitý ocas.

 Hnízdění – Hnízdí na stromech nebo skalách. Začátek hnízdění spadá do února až března, hnízdí jednou ročně. Hnízdo z větví je vystláno mechem, trávou, chlupy apod. Jeho průměr bývá často až 1 m. Samice snáší 4 – 6 zelenomodrých, tmavě hnědě skvrnitých vajec na kterých sedí sama po dobu asi 20 – 21 dní, mláďata poté krmí oba rodiče asi 40 dní. Potrava je rozmanitá – od hmyzu a jiných bezobratlých až po drobné obratlovce a mršiny i různé odpadky. Krkavec velký je částečně tažný pták (severské populace), u nás je většinou stálý. 

Rozšíření  Palearktická a nearktická oblast – Afrika, Evropa, Asie, Severní Amerika. U nás v současné době jsme svědky rychlého pronikání krkavce velkého od východu na západ, v Čechách i ze severu na jih. Na Moravě zahnízdil zhruba po stoleté pauze znovu v roce 1968 u Hukvald. Do Čech pronikl krkavec velký v roce 1972 u Svitav. Od té doby v Čechách zahnízdil už mnohokrát nejen v horách, ale i v nížinách a pronikl až na západní hranici státu.
  Zaujímá významné místo v mythologii severoamerických domorodých národů. Má pověst vychytralce a zlomyslného žertýře.

Vodouš šedý Tringa nebularia. Vodouš šedý je velký druh vodouše, bahňáka z čeledi slukovitých....

Vodouš šedý Tringa nebularia
Vodouš šedý 

 Vodouš šedý je velký druh vodouše, bahňáka z čeledi slukovitých. Má delší, u kořene široký a mírně nahoru zahnutý zobák. Nohy jsou zelenavě šedé. Shora je šedivý, zespodu bílý se skvrnitou hrudí.

Wikipedie

Drozd - kvíčala krmí mladé...na zemi se učí létat...

Drozd - kvíčala krmí mladé...na zemi se učí létat!
Drozd kvíčala je pták veliký jako kos černý. Svrchní stramu těla má tříbarevnou, hlava a kostřec jsou popelavé, záda jsou hnědá a ocas je černý.

Hruď je rezavě hnědá a hodně skvrnitá. Samice a samec se navzájem neliší. Mláďata mají hlavu a kostřec hnědé. Žije v koloniích, mnohdy až 30 párů.
Hlas – hlasité, často v letu slyšitelné „šak šak šak“, píseň je tlumeně znějící cvrlikání, často slyšitelné i za letu.

Hnízdění – hnízdí menších lesících, na polích, na březích rybníků se starými stromy, na okrajích lesů. Hnízdí v dubnu až červnu jednou až dvakrát ročně. Hnízdo je důkladně vybudovaná hluboká miska ze stébel a stonků umístěná na stromech.
Samice snáší 4 – 7 modrozelených vajec s hnědými skvrnami na kterých sedí sama po dobu asi 12 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče po dobu asi 12 – 14 dnů.
Potrava – hmyz, plži, červi, žížaly, a na podzim téměř výhradně bobule.
Drozd kvíčala je částečně tažný pták přezimující v jižní Evropě, odkud se vrací na přelomu února a března a odlétá na přelomu října a listopadu.

Hnízdí sojka obecná. # Les, Myslivec a zvuky v přírodě, Ptáci, Sojka obecná

Sojka v letu

Sojka v letu


Střelil myslivec sojku trefil ji do obojku....

Její pírka z křídelních krovek si odedávna dávají myslivci za klobouk jako ozdobu. Od poloviny dubna si staví oba ptáci hnízdo z tenkých větviček, které je vystláno jemnými kořínky. To bývá zpravidla do čtyř metrů nad zemí na větvi u kmene stromu, většinou, a to je docela zajímavé, v blízkosti nějaké lesní cesty. 

#Štítky menu: Les, Myslivec a zvuky v přírodě, Ptáci, Sojka obecná

GREAT HUNTING

CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?

HUNTING

Vybraný příspěvek

Srnčí na jalovci s domácím houskovým knedlíkem. Zvěřina a kuchyně myslivce, Lovy srnčí zvěře, Fotografie z myslivosti

Srnčí na jalovci s domácím houskovým knedlíkem Jistě každého z nás při šoulačce či čekané v tichu lesa překvapil šramot,  puška šla...

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

#Černá zvěř - bachyně #Daněk #Kančí steaky #Lovecké právo #Lovecké stezky #Srnčí zvěř #Waldemar Matuška 1 milion čtenářů Aglomerace aktivity radosti a milování života Amerika Anatomie jelena Aport Bažant Bažant pečený Berneška Borrelióza Borůvky Bowhunting (lovecká lukostřelba) Brenneke broková dvojka broková kozlice Cazando con Arco Cesty Co budeme vařit dnes? Čáp bílý Čas lásek jelenů Čejka Čekaná Černá zvěř Černá zvěř - bachyně Černá zvěř - kňour Červenka obecná Čiplenka Čištění zbraně Čmelák Dalekohledy Dančí zvěř Daněk Datel černý deer rut Diana bohyně lovu Dívka s liškou Divočák Doby lovu zvěře Dostřelná rána Double Rifle Dravci Drobná zvěř Drozd kvíčala Dřevo a teplo Dudek chocholatý Erika Evropská Unie Fotografie z myslivosti Gepard Golden Eagle Gorilla Hájovna U pěti buků Halali hamerles Happy Days Hejkalové Heligonky Hirsch-König des Waldes Historie HMYZ Holub hřivnáč Honili myslivci Hořící špalek Houby Humor o myslivosti HUNTING Hunting Rifles Husa divoká Chile Atacama Chov zvěře Chrutí černé zvěře Chukar Partridge Idiots With Guns Instinkty a pudy Investiční zlaté mince Jagd Jaguar Jahody Jak na to? Jak zajíc přelstil líného hajného Jaro Jelen Jelen (Red Deer) Jelen útočí Jelení guláš Jelení kýta Jelení říje Jelení steak Jestřáb lesní Jezevec John Denver Kachna Kachna divoká Kalendárium Kalous ušatý Kančí gulášek Kančí kýta na smetaně Kančí kýta na víně Kančí ragů Kančí se šípkovou Kančí se šípkovou rybíz jako brusinky Káně lesní Kaňkování Klíště obecné Kňour útočí Koně Koroptev Krahujec obecný Kritické myšlení Krkavec velký Krmelec Krmeliště černé zvěře Krmeliště černé zvěře-kamery Krmeliště pro vysokou Krmítko Krteček Křepelka polní Kukačka obecná Kulovnice Kulový dvoják Kuna lesní Kuriozity Kvakoš noční Kynologie Labuť Lama Laně Lankasterka Lasice hranostaj Láska Ledňáček Les Lesní plody Lesnická škola Lesník Lion (Lev) Liška Liška Eliška Lončák Los (Elk) lov Lov na daňky Lov na jelena Lov na lišku LOV NA SRNCE Lov ve svobodném světě LOVEC BŘÍDIL Lovecká optika Lovecké brokovnice Lovecké příběhy Lovecké signály Lovecké stezky Lovecké štěstí Lovecké zátiší Lovecké zbraně Lovecký pes Lovu zdar! Lovy černé zvěře Lovy fotoaparátem Lovy lukem a šípem Lovy na černou v Maďarsku Lovy srnčí zvěře Lucky deer Makov Malorážka Mannlicher Schönauer kulovnice Markazíni Mateřství a péče o potomstvo Mauser M03 Mauser M98 Medicina Medvěd Milování světu vládne Milování v přírodě Minutkový srnčí guláš Miška Montáže Moose Hunting Muflon Myslivci a konfliktní situace Myslivcův sen Myslivec a zvuky v přírodě Myslivecká mluva Myslivecká videa Myslivecká zábava Myslivecká zařízení Myslivecké fotografie Myslivecké léto Myslivecké písničky Myslivecké pověsti Myslivecké ráno Myslivecké tradice Myslivecké vánoce Myslivecké zvyky a pověry Myslivecký ples Myslivost a Michaela Na loveckých stezkách Na lovu muflonů Na stojáka Naháňky Namlouvání Nástřel Nastřelení lovecké zbraně Naše domovy a chalupy Názory myslivců Nepravidelný desaterák O Evě a Adamovi Obory a zvěř Odchyt pernaté Once Upon a Time in The West Optika Orel bělohlavý Orel na hnízdě Ornitologie Osudový srnec Otázky z myslivosti Památka myslivce Pamětní mince Páření Čmelák královna Pasování Paul Mauser Pečená kachnička Pečené prasátko Pernatá zvěř Pes přítel myslivce PF Podzim Pohádka O chytré kmotře lišce Pohádka stromů Polák chocholačka Polesí Strzalowo Polesí Strzalowo Polsko Posed Poslední hon Poslední hryz Poslední leč Poštolka Potápka chocholatá Pranostiky a příroda Pravidla lovu srnčí zvěře Predátoři Příroda Příroda a lidé Příroda a myslivost Příroda a zdraví Přírodní fantazie Přírodní srnčí kýta Psychopati Ptáci Puškohledy Pytláci Radost a uspokojení Raffle ball hunting Red Deer Cam Reklama a lov Roček Ruger’s M77 RSI Rychlý srnec Rys ostrovid Rytíři lesů Říje Sauer 101 Sele prasete divokého Shozy Siga Skřivan Skupinka jelenů různého věku Skupinový život Slanisko Slípka zelenonohá Slivovice Sluka lesní Slunce Sociální sítě Sojka obecná Sokol stěhovavý Sokolnictví South Africa Sovy Společné lovy Srnče Srnčí guláš po myslivecku Srnčí játra Srnčí na kořenové zelenině pečené v troubě a houskový knedlík Srnčí říje Srnčí zvěř Srnec Srnec jako ze zlata Srnec Škůdník Srnec v červnu Sršeň obecná Stádo tlupa rudl Stalo se Stehlíci a ledoví muži Straka obecná Strakapoud velký Strašidla Strzalowo Střelectví sv. Hubert Svíčková Svišť Svítilna TK09 SWAROVSKI Swedisch Fire Torch Sýkorky Synantropie Šípková omáčka ke zvěřině Škodná Šoulačka Špičák Švestky Teritorium Termovize Tetřev hlušec Tetřívek obecný TCHOŘ Tom Miranda Tombola Trofeje Trojákové čtyřče - rarita Tři jednou ranou Ťuhýk Újeď Upíři Úspěšný lov Vábení Velikonoční sekaná Verše myslivce Veverky VIDLÁK Vlha pestrá VLK V KANADĚ Vnadiště Vodouš šedý Volavka popelavá VORAŘI Vtipy Vydra Vysoká Vysoká zvěř Vytápění chalupy Webové kamery Welshspringerspaniel Wildlife Woodcock Hunting Zahrady Zacházení se zbraní Záchranná stanice Zajíc Zákony a předpisy o myslivosti Záraz Zdraví Ze života černé zvěře Zeiss Zima a hlad v lese Zimní oblečení a obutí Zlato a šperky Značení zvěře Zoologie Zpracování zvěřiny Způsoby lovu a historie Zubři Zůstal v ohni Zvěř a počasí Zvěř v zimě Zvěř živě Zvěřina Zvěřina a kuchyně myslivce Zvěřinová paštika Zvěřinové recepty Zvěřinový guláš Ženy a myslivost Žít ve svobodě Životní srnec
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...