Zobrazují se příspěvky se štítkemPtáci. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPtáci. Zobrazit všechny příspěvky

VOLAVKA POPELAVÁ. Hnízda si staví na stromech, v posledních letech jsou stále častější případy, kdy zahnízdí i v rákosinách.

Poněkud menší než čáp bílý (Ciconia ciconia),
převážně šedá, spodina těla světlejší.

Volavka popelavá


 Hlava je bílá s černým pruhem od oka do týla a s černou chocholkou z prodloužených per. Ruční a loketní letky černé. Zobák žlutohnědý až žlutý, nohy tmavohnědé, nahoře žluté.
Hnízdí v koloniích, často společně s ostatními druhy koloniálně hnízdících ptáků. Hnízda si staví na stromech, v posledních letech jsou stále častější případy, kdy zahnízdí i v rákosinách. Od konce února do poloviny května snáší 1-7 vajec ve 2 až 4 denních intervalech. Po 25-28 dnech inkubace se líhnou postupně mláďata, ta se na hnízdě zdržují 6-7 týdnů a pak se rozlézají do okolí hnízda, na noc se ale vracejí zpět. Za další 2 týdny jsou už plně vzletná. Pohlavně dospívají ve dvou letech, nejvyšší zjištěný věk je 24,5 roku.

Potravu tvoří hlavně ryby (kolem 15 cm.), dále obojživelníci, plazi, drobní savci, hmyz, korýši a měkkýši.

V Evropě se početnost i areál druhu může značně měnit i během několika málo let. Hlavně po tuhých zimách se stavy snižují, v průběhu 2-7 let se opět dostávají do původních stavů. Mírnější zimy v posledních letech naopak vedou k šíření druhu na sever, takže můžou zahnízdit i v severní Skandinávii.
Severní populace jsou z větší míry tažné, zimují jižněji od hnízdišť, naše většinou ve Středomoří, menší část táhne až do oblasti Guinejského zálivu v tropické Africe. V Evropě se početnost v průběhu posledních cca 40 let silně zvýšila, v současnosti tam hnízdí více než 210 tisíc párů.V České republice hnízdí pravidelně na celém území v okolí větších vodních ploch

Holub hřivnáč. Já jsem míval nejraději čekání s malorážkou v malém krytu u lesní studánky a výhledem na nedaleký výstavek kam obvykle zasedali, než slétli dolů se napít...

Holub hřivnáč

Hřivnáči se k nám brzy z jara vracejí jako jedni z prvních a už někdy uprostřed března můžeme vidět skupinky těchto krásných ptáků pobíhat po lukách a po polích


často ještě z velké části pokrytých sněhem, a shánět svou první skromnou obživu. Brzy po příletu také v lese zaslechneme jejich příjemné, naléhavé houkání: hu-húhú-húhu, - několikrát opakované, zakončené pak krátkým hu! Sedají přitom obvykle na samém vršku smrku a čekají, až se objeví holubice, zlákaná jejich voláním. Někdy se jich ozývá více najednou a svádějí pak úplné hlasové souboje. Pokud umíme napodobit jejich hlas, stačí se postavit někde v husté tyčkovině do dobrého krytu a několikrát zahoukat. Když máme štěstí, zaslechneme po chvíli tleskot křídel - a na některý z blízkých vršků dosedne žárlivý sameček, zvědavě otáčející hlavičkou a pátrající po sokovi. Známý a zajímavý je také tok hřivnáčů, při kterém samec strmě vystoupá do výše a pak s široce roztaženými křídly a ocasem se snáší zpět k zemi. Při vzlétnutí se obvykle ozve hlasitý tleskot letek.

V dubnu už nacházíme hnízda hřivnáčů, pokud se ovšem tato ledabyle naskládaná, tenká a řídká plošinka z drobných větviček dá nazvat hnízdem. Při pohledu zespodu jsou většinou dobře patrná obě bílá vajíčka a umíme-li tiše a opatrně chodit lesem, můžeme zastihnout na hnízdě i samotného ptáka, který jako by ani na hnízdě neseděl. Hřivnáč je však velmi plachý, těžko se nám to podaří a často, pokud je náhle vyplašen, může svou snůšku opustit.

Hnízdo bývá umístěno v různých výškách. Nejčastěji je vídám v korunách vysokých borových porostů. Zajímavé je, že když jsem kontroloval ostříže, hnízdící na podobných lokalitách, pravidelně se v jejich blízkosti držel jeden i více párů hřivnáčů. Také u káního hnízda, kde jsem strávil v blízkém krytu několik dní, oživovalo dlouhé hodiny čekání jejich milé houkání z vršků okolních borovic. Nevím, zda to byla náhoda, anebo záměr. Jisté je, že největším nepřítelem v lese je pro hřivnáče jestřáb a toho by jak ostříž, tak káně v okolí svého hnízda rozhodně nestrpěli! Našel jsem však i hnízda v podstatně menších výškách, někdy i méně než tři metry nad zemí. Ať již ve smrkových tyčkovinách nebo v křovinatých hájcích a remízcích. U jednoho takového lehce dostupného hnízda jsem si opodál na žebříku pořídil jednoduchý kryt na fotografování. Obě mláďata byla již dostatečně velká, takže nehrozilo nebezpečí opuštění, ale zase ne natolik, aby se při vyrušení snažila hnízdo předčasně opustit, což bývá u mladých hřivnáčů běžné.

Zasedl jsem v krytu brzy ráno a s napětím čekal na přílet starých. S fotografováním hřivnáčů jsem neměl zatím žádné zkušenosti, ale doufal jsem, že budu mít úspěch. Čas však ubíhal a stále se nic nedělo. Občas se ozvalo houkání, ale nevím zda patřilo mému páru. Nedaleko něžně vrkala hrdlička, hlasitě zpíval sedmihlásek a někde v poli krákaly vrány. Asi po třech hodinách marného čekání jsem se už začal obávat nejhoršího a začal se pomalu chystat k tomu, že kryt opustím. Náhle se ozvalo svištění letek a nedaleko hnízda se slabým zatleskáním dosedl starý hřivnáč. Nevím, zda to byl samec nebo samice, protože u hřivnáčů jsou obě pohlaví vybarvena stejně. Chvíli seděl tiše a nehnutě, jen hlavou točil na všechny strany aby zjistil, zda je vše v pořádku

Pak už bez váhání přešel po větvích až k hnízdu a klidně se na něm usadil. Otevřel svůj zobák, obě žadonící mláďata najednou do něj hladově vnořila své zobáčky a dychtivě polykala nabízenou potravu, kterou jim rodič vyvrhoval přímo z volete. Jakmile krmení skončilo, objevil se u hnízda i druhý z páru. Stěží se oba vešli byť jen na kraj jeho okraje. Chvíli tak seděla celá rodinka pohromadě, pak první z rodičů odlétl a druhý v krmení pokračoval. To vše se během dne v malých proměnách opakovalo až do večera, kdy jsem kryt opustil, sice celý ztuhlý, ale spokojený. Postupně jsem tak zjistil, že dlouhá, několikahodinová přestávka mezi jednotlivými krmeními je u holubů patrně běžná, takže mé původní obavy byly zbytečné. Donesená dávka potravy je zřejmě tak vydatná, že postačí na dlouhé trávení!

Hřivnáči mohou zahnízdit třikrát, dokonce i čtyřikrát za rok, a tak se stává, že je jejich odstřel povolen již v době, kdy ještě krmí mladé. Lov spočívá většinou v tom, že šouláme kolem sklizených polí, kde se holubi rádi shromažďují a paběrkují na obilných zrnech. Často je zastihneme i v dubových a bukových lesích, kam zaletují v celých hejnech na žaludy a bukvice.

Já jsem míval nejraději čekání s malorážkou v malém krytu u lesní studánky a výhledem na nedaleký výstavek kam obvykle zasedali, než slétli dolů se napít. Zajímavý je způsob, jakým holubi pijí. Nenabírají si doušek po doušku jako jiní ptáci a nechají ho pak po zvednutí hlavičky sklouznout do volátka, ale potopí zobák do vody celý a nasají potřebné množství vody najednou. Bylo to opravdu napínavé čekání, až se ozve svist letek blížících se holubů, šum křídel při přistávání a pak honem hledat toho, který sedí zcela otevřeně, hrudí obrácenou ke mně.
 Po pečlivém zamíření třeskne krátký výstřel, ozve se dutý úder kuličky do ptačího těla, tleskot ostatních vzlétajících holubů a pak čekání na další buchnutí, kdy úlovek propadne větvemi na zem. Pro úzký výhled mi totiž po zásahu zmizel ze zorného pole a teprve jeho dopad mi signalizoval, že rána "seděla". Při použití brokovnice bych snad měl úlovků více, ale tento způsob se mi zdál být sportovnější a možná i napínavější!

#Holub hřivnáč, Ptáci, lov, Lovecké příběhy, Lovy fotoaparátem, Příroda a myslivost, Čekaná, Malorážka,

Strakapoud velký

Strakapoud velký

Strakapoud velký 


Čelo nahnědle bělavé, vrch hlavy a těla černý, v týlu červený příčný pruh (u samice chybí). Černá barva vybíhá ze šíje
dolů a dělí se na dva pruhy – jeden jde dozadu na strany prsou a druhý dopředu po stranách hlavy k zobáku. Ten odděluje bílé strany krku a hlavy, rozdělené ještě příčným proužkem.

Spodina těla je bílá s různě silným hnědým nádechem, dolní část se spodními krovkami ocasními je červená. Křídla černá, na lopatkách velká bílá skvrna, letky bíle skvrnité, na složeném křídle tvoří bílé pásky. U mláďat mají obě pohlaví červené temeno.

Strakapoud velký
Žije v lesích všeho druhu, v parcích a zahradách. Hnízdí vždy ve stromových dutinách, které sám vydlabává, často hnízdí i v dutinách z předešlého roku – v případě, že je obsazena jiným druhem hnízdo vyhází. Od poloviny dubna do poloviny června snáší 4-7 vajec, oba rodiče sedí 10-13 dní. Mláďatům se 7. den otvírají oči, 9. den začíná růst krycí peří, od 12. dne je přestávají staří zahřívat.

Do 16. dne krmí rodiče uvnitř dutiny, později mladí vylézají mladí pro potravu k vletovému otvoru, hnízdo opouštějí 21. – 23. (17. – 25.) den. Poté se už do dutiny nevracejí, jsou schopna si sama obstarávat potravu. Pohlavně dospívají v následujícím roce, nejstarší kroužkovaný pták se dožil 8 let a 9 měsíců. Od července do března jsou základní složkou potravy semena stromů, převažují jehličnany( smrk, borovice, modřín), v případě neúrody se orientuje na listnáče (habr, buk, méně javor, dub, lípa).

V jarních měsících stoupá v potravě podíl různého hmyzu, kterým jsou i krmena mláďata. Často naklovává kůru stromů a olizuje tekoucí mízu, v zimě běžně navštěvuje krmítka.

KALOUS UŠATÝ #Kalous ušatý, Sovy, Ptáci, Příroda, Lovecké příběhy, Myslivec a zvuky v přírodě, Příroda a myslivost, Myslivecké fotografie,

Kalous ušatý

Kalous ušatý je pták veliký jako holub hřivnáč


Má oválný obličej a bílé peří v závoji kolem očí tvoří písmeno X. Dlouhá pera kolem uší a žlutočervené oči. Samice jsou na přední straně těla nepatrně tmavší.

Let je tichý, v letu se pozná podle silné hlavy, dlouhých štíhlých křídel a pomalých křídelních úderů. Ve dne odpočívá v korunách stromů a za kořistí létá při stmívání. V zimě často žije pospolitě. Jsou známa pravidelná nocoviště (parky a hřbitovy), kde přes den na stromech přespává větší množství ptáků.
Hlas – Samec: poměrně tiché, monotónně se opakující „hú“, v toku (únor – duben) klape zobákem a tleská křídly. Samice: se ozývá jen zřídka, její hlasový projev se podobá pískání na hřeben. Mláďata se ozývají naříkavým kolísavým pískáním. Kalous v nebezpečí klape zobákem.

Hnízdění – hnízdí převážně v otevřené zemědělské krajině a v údolních nivách (břehové porosty, remízky, stromořadí, staré sady), méně často ve vyšších polohách a při okrajích lesa. Kalousi nejsou nijak výrazně teritoriální, v příhodných biotopech může hnízdit i více párů v malé vzdálenosti. Vlastní hnízdo nestaví, používají opuštěná hnízda jiných ptáků, nejčastěji strak, vran a kání. Hnízdí v průběhu března až června jedenkrát ročně.
Samice snáší vejce obden. Plnou snůšku tvoří 3 – 7 bílých zakulacených vajec ze kterých se mláďata líhnou po 27 – 28 dnech inkubace. Protože samice zpravidla zasedá na první, či druhé vejce, bývá mezi mláďaty dobře viditelný věkový rozdíl. Na vejcích sedí pouze samice, potravu nosí oba rodiče. Mláďata se rozlézají z hnízda ve věku 3 – 4 týdnů, dokáží s pomocí zobáku obratně šplhat, ukrývají se v hustých porostech keřů a stromů. Vzletnosti dosahují ve věku cca 5 týdnů. Osamostatňují se ve věku 6 – 7 týdnů.
Početnost v ČR – Kalous ušatý je nejhojnější sovou zemědělské krajiny.
Potrava – převážně drobní hlodavci (hraboši, myšice, norníci), méně ptáci, hmyzožravci, hmyz.
Kalousi ušatí jsou stálí, přelétaví i tažní ptáci. Více migrují severské populace. V České republice zimují ptáci ze severní a východní Evropy.

Občas se stává, že při honu lovci narazí na celé hejnko těchto krásných a užitečných sov, které se na podzim shromažďují ve větším počtu v místech, kde se přemnožili hraboši.

I když opravdu nebyla dosud příležitost kalouse takto zastihnout tváří v tvář, jistě jsme alespoň zaslechli jeho hlasové i zvukové projevy, kdy za jarních večerů svým typickým tokem a houkáním láká družku k založení rodiny. Jeho hlas, v krátkých intervalech vytrvale a monotónně opakované "húu - húu - húu -" vzdáleně připomíná výra. Je však mnohem slabší a tlumenější. Někdy nás při procházce nočním lesem překvapí hlasité tlesknutí, které se ozve přímo nad naší hlavou. Za okamžik o kus dál, a opět někde na zcela opačné straně. To už také obvykle zahlédneme proti nebi temný stín letící sovy, obratně a neslyšně se proplétající mezi stromy. Občas při tom hlasitě tleskne křídly, což je nedílnou součástí toku. Kromě toho se kalous projevuje i jinak, hlavně v době hnízdění. O tom se však zmíním později.

Popisovat kalouse snad ani není třeba. Splést si ho můžeme jen s pustovkou, která se u nás vyskytuje zřídka, a to ponejvíce jen v zimě. U kalouse jsou nápadná tzv. ouška. Ale patrná jsou pouze tehdy, když někde sedí v klidu a odpočívá. Jakmile začne provozovat nějakou činnost, třeba při letu, trhání kořisti nebo při krmení mláďat, přiloží je k hlavě. Pustovka má také ouška, ale jen vlastně jejich náznak. Odlišují se hlavně barvou duhovky - pustovka ji má žlutou, kalous jasně oranžovou.

Hnízdo si kalousi nestaví, samička snáší vajíčka do starých hnízd vran nebo strak. Proto hnízdní místo můžeme najít jak někde na mezi v pruhu křovisek, kde na něj lehce dosáhneme, tak i vysoko v korunách stromů. Dutiny nevyužívá, ale jak jsem měl možnost se přesvědčit, rád zahnízdí i v jednoduchých umělých hnízdech, které mu sami na vhodných místech umístíme. Vajíčka má jako všechny sovy čistě bílá, a také začíná s tokem a hnízděním brzy na jaře. Už někdy v březnu, výjimečně i koncem února, může samička zasednout na snůšce. Nezřídka se pak stává, že hnízdo i se samičkou bývá zapadáno sněhem.

Před lety jsem procházel malým polním lesíkem, kde v předešlém roce vyvedla šedivka. Měl jsem v úmyslu hnízdo zkontrolovat. Již z dálky byla patrná kalousí ouška, vyčnívající nad jeho okrajem. Jak jsem postupoval blíže, zvedala sedící samička opatrně hlavu, aby si prohlédla rušitele. V hnízdě měla již plnou snůšku. Chystal jsem se zachytit na film průběh hnízdění, bohužel jsem však stačil udělat jen pár snímků. Po první návštěvě jsem musel odjet, a příště se ke kalousům dostal až po delším čase, kdy v hnízdě byla již jen dvě mláďata. Ostatní posedávali po okolních stromech. Po mém přiblížení se stavěli do známého obranného postoje, tzv. koše.

Naštěstí jsem objevil jiné hnízdo, tentokráte na smrku. Když jsem vystupoval na sousední strom, odkud jsem chtěl fotografovat, staří za hlasitého poplašného křiku "chve chve-" nebo "veh véé" - naletovali až těsně nad mou hlavu, kroužili kolem stromu nebo usedali do mé blízkosti a dělali koš. Předstírali i zranění, třepali se jakoby bezmocně po větvích a úzkostlivě při tom pištěli ve snaze mě odtud odlákat. Dost mě to překvapilo, zatím jsem se s podobným chováním u kalousů nesetkal. Přímého útoku, tak jako to dovede puštík, se však neodvážili. V hnízdě měli již mladé, proto byli tak rozčileni.

Měl jsem zpočátku trochu obavy jak přijmou můj jednoduchý kryt na sousedním stromě. Přijali ho však bez problémů, sovy v tomto ohledu nebývají příliš choulostivé. A tak jednoho večera ke konci dubna jsem konečně zasedl v krytu, s kamerou a bleskem, zamířeným na hnízdo. Mladí seděli tiše, bez hnutí, jen občas některé třeplo hlavou, aby zahnalo dotěrnou mouchu, anebo si dlouze a upřímně zívlo.

S nadcházejícím soumrakem se z nedaleké tyčkoviny ozvalo tiché houkání samečka. Po chvíli utichl, patrně odletěl na lov. Mezitím se setmělo, ale noc byla na štěstí poměrně jasná. Přesto jsem všechno co se dělo na hnízdě spíše jen tušil. Bílé chmýří mláďat však bylo i v šeru dobře patrné. - Táhlé, chraptivé "chrrúúú -", kterým samička vítala samečka s kořistí, mě probralo z dřímoty.

S napětím teď hledím na hnízdo a čekám, až se některý z rodičů objeví u mláďat, kteří už také chvíli hlasitě pískají v očekávání krmení. - Konečně! Ve větvích u hnízda slabě zašelestila křídla, a na hnízdo dosedla sova s kořistí v zobáku. Pátravě pohlédla do objektivu, a pak podala kořist mláděti, které se k ní nejvíce tlačilo. Chvíli sledovala jak polyká, a když viděla, že si s doneseným hrabošem poradí samo, tleskla křídly a zmizela ve tmě.

Postupně se ještě více setmělo. Nerozeznával jsem už pomalu nic, prkénko, na kterém jsem seděl, začalo pěkně tlačit, oči bolet, tak jsem raději riskoval krkolomný noční sestup z krytu, a s kalousí rodinkou se rozloučil.

Mladí opouštějí hnízdo ještě dříve, než umějí dobře létat. Posedávají pak po větvích okolo, kde je staří dokrmují, a drží se pohromadě ještě dlouho potom, kdy už létání dokonale ovládají. Než se to však naučí, stává se, že se jim přeskok na sousední větev nepodaří, spadnou na zem, a mohou se pak lehce stát obětí predátorů. V této době slýcháváme také z lesních okrajů a remízků jejich táhlé naléhavé pískání, kterým se začnou ozývat ještě dlouho před stmíváním. Když pak se létat naučí, doprovázejí své rodiče při lovu, a stále je nutí svým hladovým křikem k většímu loveckému úsilí.

Přemysl Pavlík

#Kalous ušatý, Sovy, Ptáci, Příroda, Lovecké příběhy, Myslivec a zvuky v přírodě, Příroda a myslivost, Myslivecké fotografie, 

Kvakoš noční je pták veliký jako vrána obecná. Je zavalitý, s krátkýma nohama, silným krkem, velkou hlavou a silným zobákem.

Kvakoš noční
Kvakoš noční je pták veliký jako vrána obecná. Je zavalitý, s krátkýma nohama, silným krkem, velkou hlavou a silným zobákem.
Je šedobílý s černým temenem hlavy a záda. Ve svatebním šatě má na hlavě 2 – 4 zahnutá vztyčitelná pera, v prostém šatě tyto pera nemá. Obě pohlaví se navzájem neliší, mláďata jsou světle hnědá s se světlými skvrnami. V letu je charakteristická okrouhlá hlava a křídla. Za potravou létá až za soumraku. Hlas – v letu pravidelné silné volání „kvak“.

Hnízdění – sporadicky hnízdí v rozsáhlých bažinatých a rybničních územích a lužních lesích při velkých tocích. Hnízdí v koloniích v dubnu až červenci jednou ročně. Hnízdo je ve tvaru koše postavené z větví a prutů v houští nebo na stromech. Samice snáší 3 – 5 modrozelených vajec, mláďata jsou schopná letu až po dvou měsících.

Potrava – ryby, žáby a hmyz. Kvakoš noční je tažný pták, ze zimovišť v Africe přilétá na přelomu dubna a května a odlétá v srpnu až říjnu.

Pravidelně hnízdí pouze na jižní Moravě a v jižních Čechách. Na Moravě hnízdil na několika místech pravděpodobně už od počátku 20.století, v roce 1932 vznikla kolonie na ostrůvku Zámeckého rybníka, ještě kolem r. 1945 byla jedinou stálou kolonií u nás a je doposud obsazena. Další hnízdiště jsou (nebo byla) hlavně na Znojemsku, Břeclavsku nebo v dolním Podyjí.

Z Čech jsou zprávy o jednotlivých zahnízděních od 19. století, první stálá kolonie vznikla v roce 1947 v jižních Čechách na rybníku Malý Tisý, ta zanikla v letech 1982-84. Zároveň ale vznikaly jiné kolonie v okolí a počty hnízdících párů pomalu stoupají dodnes. V letech 2001-03 u nás hnízdilo 450-550 párů. V Evropě se hlavně mezi lety 1970-90 počty snižovaly, v současnosti na celém území hnízdí asi 87 tisíc párů, populace je hodnocena jako zmenšená.

U nás hnízdí vlha pestrá čím dál častěji. Vlha má ráda oblasti jezer a břehy řek, případně mořské břehy. Vyhledává krajinu porostlou křovím a řídkými stromy hlavně v teplých a slunečných krajích.

Vlha pestrá

Vlha pestrá je celkem malý pták z čeledi vlhovitých, který dorůstá přibližně 25-29 centimetrů. 


Rozpětí jeho křídel dosahuje 36-40 cm a váží přibližně 50-62 gramů. Tento pták má nádherné zbarvení po celém těle. Vlhu jednoznačně rozeznáte od ostatních ptáků, je takřka nezaměnitelná.

Bílé čelo směrem dozadu přechází v zelenomodrou. Temeno, týl, šíje a horní hřbet kaštanově hnědé, na raménku a dolním hřbetě ohraničené žlutou. Přes oko černý pruh, pod ním další světle zelený.

 Brada a hrdlo žluté, černým pruhem oddělené od modrých prsou, která přecházejí do modrozelené spodiny těla. Svrchní krovky křídelní tmavozelené, ostře přecházejí do kaštanově hnědé, letky tmavozelené, další kaštanově hnědé a modré s černými špicemi.
Rýdovací pera zelená, s vnějším modrým lemem, prostřední pár prodloužený. Samice a mladí ptáci jsou zbarveni podobně, mají matnější barvy.

Vyhledává otevřenou krajinu nižších poloh s roztroušenými stromy.

Hnízdí v koloniích – obvykle 10-20 párů, v jižnějších oblastech čítají kolonie až několik set párů. Přílet na hnízdiště probíhá nejčastěji v druhé polovině května. Hnízdo je v zemních norách, které vlhy budují v hlinitých nebo písčitých stěnách, někdy i v rovném terénu. Délka nory je 1-2 m, na konci je hnízdní kotlinka která je bez vystýlky, během hnízdění se v ní hromadí zbytky vývržků a trus. Od konce května snáší 5-7 vajec, na kterých sedí převážn
Vlha pestrá - pár u hnízda
ě samice 20-22 dní. Oba rodiče o mláďata v hnízdě pečují asi 20 dní, pak mladí hnízdo opustí a jsou ještě asi 12 dní krmena v okolí. Často se na krmení podílí třetí dospělý, nespárovaný pták.

Odlet do zimovišť začíná koncem srpna a poslední ptáci nás opouštějí do konce září. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2. roce, nejvyšší věk je 7 let. Potravu tvoří výhradně hmyz lovený za letu. Převažují blanokřídlí, dále vážky, dvoukřídlí, motýli, rovnokřídlí a brouci. Typické je pro vlhy otloukání úlovků o větev nebo jinou podložku – u větších druhů hmyzu je tím rozbíjena kutikula, blanokřídlí jsou takto zbavováni žihadla.

 Hnízdí v jihozápadní, střední a východní Evropě, v jihozápadní Asii a v severozápadní Africe. Na jihu Afriky hnízdí izolovaná populace vzniklá patrně ze zimujících ptáků. Početnost silně kolísá, pohyblivá je i hranice areálu, v některých letech dochází k vyhnízdění až v severní Evropě. Evropské populace v letech 1970-90 zaznamenaly citelný úbytek, v posledních letech se stavy opět zvyšují. V současnosti v celé Evropě hnízdí více než 480 tisíc párů. Přísně tažný druh, většina zimuje v Africe jižně od rovníku.

Venku je zima a paní Stehlíková vyhřívá jejich šest dětí. A pan Stehlík má na starosti jídlo.....#Stehlíci a ledoví muži.

Stehlíci a ledoví muži

Kukačka obecná - všichni ji slyšeli, málokdo viděl a ještě méně vyfotografovali...#Kukačka obecná, Ptáci, Myslivec a zvuky v přírodě,

Kukačka obecná
Kukačka obecná - všichni ji slyšeli, málokdo viděl a ještě méně vyfotil.
Běhal jsem za na asi 1h, protože létala na ploše tvaru trojúhelníku o délce strany asi 1km.
Tak jsem pak vypozoroval, že si sedá pořád na stejné stromy, tak jsem si jednoduše počkal a snad to vyšlo.
 Je sice posazená trochu na okraji fotky, ale byla to jediná fotka, kde má roztažená křídla.


Ptáci Evropy Jiří-NVít

Bažant obecný Bažant královský, Drobná zvěř, Poslední hon, Fotografie z myslivosti, Názory myslivců, Otázky z myslivosti, Pernatá zvěř, Ptáci, Společné lovy

Bažanti u cesty
Mimo dobu jara žije bažantí kohout skrytě, umí tajit své spády a místa výskytu. Celé dny je v neustálém pohybu, zabývá se prohrabáváním zaplevelených koutů revíru a shání vše co by prospělo jeho věčně hladovému žaludku.

Ozobne každý zelený výhonek, sbírá semena a hlavně všudypřítomný hmyz. Přes soustředěnou shánčlivost nezapomíná na svou bezpečnost, je stále ostražitý a plachý. Rád se zdržuje v závětrných okrajích lesíků a hájků, kam se opírá slunce.
Křoviny s hustou buření mu slouží za útočiště při sebemenším podezření na nebezpečí; dokáže v nich během zmizet jako duch. Družnou společnost rodu mnoho nehledá, raději žije v mládenectví. Na noc hřaduje do košaté koruny některého okrajového stromu, aby měl přehled o svém zabezpečení.

Pohodu samotářského klidu mu naruší podzimní hony na zvěř. Snaží se ale, jakmile uslyší první ránu chytrácky prokličkovat mezi střelci. Vysoký sníh ho potrápí mnoha krušnými dny, avšak s pomocí myslivecké péče zimu kolem zásypu vždycky přečká.

Čas jara obrací naruby jeho poustevnickou zvyklost žití. Sluneční lázeň prodlužujících se dnů mu začne propírat mozkovou spodinu a probuzené hormony nutí kohouta k nezvyklému chování. Brzy ráno, ještě za tmy, se probouzí a hlučně si natřásá peří s tichým hovořením. Často také "kodrcá" daleko slyšitelným dvojslabičným hlasem; nadešly dny jeho bouřlivých svateb. Než první paprsek slunce na východě přehoupne obzor, už kráčí sehřadován na zemi, natřásá se a tlumeným crkáním připomíná zamilovaného seladona.

Svatební hábit mu svítí přepestrou paletou kovově opalizujících barev mnoha odstínů; zobák leskne slonovinovou žlutí a na hlavě se tyčí malá pernatá ouška. Kolem očí zduřely k prasknutí červené poušky. Co chvíli poskočí a drnčivě třepe letkami. Ukáže-li se v blízkosti bažantí slípka, hned se jí dvoří. Krouží kolem ní tanečním tempem s hlavou u země. Někdy se i prudce zastaví, ještě více popustí letky, malebně rozevře vějíř dlouhých ocasních per a před slepičkou zůstane ve strnulé figuře.

Bažanti nepatří k původním živočichům naší přírody; byli do ní aklimatizováni, kdy, bohužel, není známo. Odhad spadá do 11. století n. l. a snad tak učinili mniši řádu premonstrátů i benediktinů, kteří do naší země vnášeli zemědělský pokrok. Nejprve byli chováni jako drůbež v domácích chovech, odkud začali prchat do volnosti. Lehce divočeli a postupem času se poznenáhlu přiřadili k české zvěři, na kterou si činila nárok pouze vrchnost. Jejich lov se stal oblibou a ke zvýšení jejich četnosti se začaly budovat bažantnice. Třicetiletá válka ale bažantnictví zpustošila a poničila kmenové stavy bažantů. Na delší dobu nastal jeho úpadek. Teprve až v 18. století dochází opět v Čechách k renezanci bažantnic. Zaváděl se francouzský způsob myslivosti, který se opíral o honební řád, kde už měly také místo a podporu bažantnice.
Bažant kohout a slepice

Z bažantů se stala vesměs zvěř oborní, ale v polovině 19. století se už poznávalo, že může být perspektivní pro zemědělské hospodaření, svým prospěchem v hubení polních škůdců. V té době se také začala měnit zoologická příslušnost lovných bažantů, co se týká geografické rasy. V myslivecké mluvě doposud byl krví v naší přírodě zastoupen jen bažant obecný (Phasianus colchicus colchicus L.), tzv. "bažant český". Nyní se k nám začal z Německa a Anglie přivážet východočínský bažant obojkový (Phasianus colchicus torquatus Gmel.), protože byl rychlým letem lovecky zajímavější. Později k němu přistoupil ještě bažant pestrý (Phasianus versicolor Vieil.). Začátkem 20. století se dostal do myslivecké obliby další bažant a sice mongolský (Phasianus colchicus mongolicus Brandt.), u něhož se brala na zřetel i větší tělesná hmotnost.

Nastala doba mánie dovozu bažantů a mnohá česká panství si pro zazvěření také opatřila východoperského bažanta (Phasianus colchicus principalis Sel.) a mutaci bažanta temného (Phasianus colchicus var. Tenebrosa Hatch.) nebo bažanta plavého často také označovaného jako tureckého (Phasianus colchicus var. isabellina Auct.). Za vzájemného prokřížení bažantů během století tak vznikla složitá směsice míšenců různých ras a odrůd s nevelkými znaky po všech předcích, ve kterých se dnes nevyznají ani renomovaní ornitologové.

Nejdůležitější však je, že bažantům se v naší krajině stále dobře daří a rozšířili se vlastní živelností i do míst, kde ani nebyli vysazeni.

O zazvěřování svých pozemků se starala také i mnohá arcibiskupství se snahou přírodu ptačí faunou jen zpestřit, často z ryze estetických důvodů. Tak se stalo, že na přelomu 19. a 20. století se u nás objevil opravdu exot - bažant královský (Syrmaticus reevesii), původem z Dálného východu, severní a střední Číny. Proti ostatním bažantům byl tělesně větší, nekřížil se s nimi a vynikal zvláštní cizokrajnou krásou. Zajímavou jeho předností však bylo, že inklinoval k místům odkud bažant obecný spíše ustupoval; k lesnímu prostředí jak s hledáním potravy, ceremoniálem toku i hnízděním. "Královák" se brzy stal i atraktivní lovnou zvěří hlavně na výřadech velkých honů se svými někdy až dva metry dlouhými ocasními pery. Myslivcům se také zamlouvá oživení lesního klidu jeho emotivním bouřlivým tokem se zvonivým voláním a svištivým zvukem letek. Zaměnitelnost s bažantem obecným není možná ani pro laika; jeho stříbrošedý předlouhý vlající klín s příčným pruhováním při letu ho i na zemi jasně odlišuje.

Text Jan Rys

 #Bažant, Drobná zvěř, Poslední hon, Fotografie z myslivosti, Názory myslivců, Otázky z myslivosti, Pernatá zvěř, Ptáci, Společné lovy, 

Polák chocholačka - pár na řece...v květnu. #Polák chocholačka, Ptáci, Jaro, aktivity radosti a milování života, Drobná zvěř, Kachna, Kachna divoká

Polák chocholačka - pár na řece 
Samec je uhlově černý s bílými boky a tmavým hřbetem, v týle splývavá chocholka. Samice je tmavohnědá, chocholka je jen naznačena, u kořene zobáku může bít bílá skvrnka. Samec v prostém šatu je podobný samici, ale je tmavší. V letu v křídle vždy nápadný bílý podélný pruh.

Hnízdo bývá většinou v bažinatých porostech bezprostředně obklopených vodou. V květnu a červnu snáší 5-20 vajec, ve hnízdech s vyššími snůškami se pravděpodobně jedná o vejce od dvou samic (jsou známy případy, kdy seděly 2 samice na jednom hnízdě). V hnízdech chocholačky jsou často i vejce poláka velkého (Aythya ferina), naopak někdy chocholačky snášejí svá vejce do hnízd jiných druhů kachen. Na vejcích sedí pouze samice kolem 25 dní, po vylíhnutí jsou mláďata do 12 hodin odvedena na vodu. Vzletnosti dosahují přibližně ve stáří 7 týdnů, pohlavně dospívají v následujícím roce.
Potrava převažuje živočišná, hlavně měkkýši, dále hmyz a jeho larvy, korýši a dosti běžnou potravou jsou i malé ryby. V rostlinné potravě převažují semena a malé plody, méně časté jsou zelené části rostlin. Mláďata se živí téměř výhradně potravou živočišnou, rovněž převažují měkkýši – až ze 70%.

Podobný poláku kaholce (Aythya marila). Samec ve svatebním šatu se odlišuje černým hřbetem (u p. kaholky našedlý). Samice p. kaholky má u zobáku bílou skvrnu větší. Ve všech šatech se odlišuje chocholkou (u poláka kaholky chybí), p. kaholka je větší, má delší a mohutnější zobák.

Hnízdí v celé severnější části Eurasie od Islandu po Kamčatku. Od poloviny 19. století se areál druhu šíří k západu a jihu. V Evropě hnízdí přes 730 tisíc párů, vzhledem k poklesu stavů z konce tisíciletí je populace hodnocena jako ubývající. Částečně tažný druh zimující v západní Evropě, ve Středomoří včetně severní Afriky a v jižní a východní Asii.
U nás hnízdí od nížin až po více než 100 m.n.m., četně protahuje a pravidelně přezimuje.
#Polák chocholačka, Ptáci, Jaro, aktivity radosti a milování života, Drobná zvěř, Kachna, Kachna divoká, 

Krkavec velký je částečně tažný pták, u nás je většinou stálý. Zbarven je celý černě, má tlustý zobák a načepýřené peří pod bradou...

Krkavec v letu
Krkavec velký je pták veliký asi jako káně lesní.

Zbarven je celý černě, má tlustý zobák a načepýřené peří pod bradou. V letu je patrný kýlovitý ocas.

 Hnízdění – Hnízdí na stromech nebo skalách. Začátek hnízdění spadá do února až března, hnízdí jednou ročně. Hnízdo z větví je vystláno mechem, trávou, chlupy apod. Jeho průměr bývá často až 1 m. Samice snáší 4 – 6 zelenomodrých, tmavě hnědě skvrnitých vajec na kterých sedí sama po dobu asi 20 – 21 dní, mláďata poté krmí oba rodiče asi 40 dní. Potrava je rozmanitá – od hmyzu a jiných bezobratlých až po drobné obratlovce a mršiny i různé odpadky. Krkavec velký je částečně tažný pták (severské populace), u nás je většinou stálý. 

Rozšíření  Palearktická a nearktická oblast – Afrika, Evropa, Asie, Severní Amerika. U nás v současné době jsme svědky rychlého pronikání krkavce velkého od východu na západ, v Čechách i ze severu na jih. Na Moravě zahnízdil zhruba po stoleté pauze znovu v roce 1968 u Hukvald. Do Čech pronikl krkavec velký v roce 1972 u Svitav. Od té doby v Čechách zahnízdil už mnohokrát nejen v horách, ale i v nížinách a pronikl až na západní hranici státu.
  Zaujímá významné místo v mythologii severoamerických domorodých národů. Má pověst vychytralce a zlomyslného žertýře.

Vodouš šedý Tringa nebularia. Vodouš šedý je velký druh vodouše, bahňáka z čeledi slukovitých....

Vodouš šedý Tringa nebularia
Vodouš šedý 

 Vodouš šedý je velký druh vodouše, bahňáka z čeledi slukovitých. Má delší, u kořene široký a mírně nahoru zahnutý zobák. Nohy jsou zelenavě šedé. Shora je šedivý, zespodu bílý se skvrnitou hrudí.

Wikipedie

Drozd - kvíčala krmí mladé...na zemi se učí létat...

Drozd - kvíčala krmí mladé...na zemi se učí létat!
Drozd kvíčala je pták veliký jako kos černý. Svrchní stramu těla má tříbarevnou, hlava a kostřec jsou popelavé, záda jsou hnědá a ocas je černý.

Hruď je rezavě hnědá a hodně skvrnitá. Samice a samec se navzájem neliší. Mláďata mají hlavu a kostřec hnědé. Žije v koloniích, mnohdy až 30 párů.
Hlas – hlasité, často v letu slyšitelné „šak šak šak“, píseň je tlumeně znějící cvrlikání, často slyšitelné i za letu.

Hnízdění – hnízdí menších lesících, na polích, na březích rybníků se starými stromy, na okrajích lesů. Hnízdí v dubnu až červnu jednou až dvakrát ročně. Hnízdo je důkladně vybudovaná hluboká miska ze stébel a stonků umístěná na stromech.
Samice snáší 4 – 7 modrozelených vajec s hnědými skvrnami na kterých sedí sama po dobu asi 12 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče po dobu asi 12 – 14 dnů.
Potrava – hmyz, plži, červi, žížaly, a na podzim téměř výhradně bobule.
Drozd kvíčala je částečně tažný pták přezimující v jižní Evropě, odkud se vrací na přelomu února a března a odlétá na přelomu října a listopadu.

Hnízdí sojka obecná. # Les, Myslivec a zvuky v přírodě, Ptáci, Sojka obecná

Sojka v letu

Sojka v letu


Střelil myslivec sojku trefil ji do obojku....

Její pírka z křídelních krovek si odedávna dávají myslivci za klobouk jako ozdobu. Od poloviny dubna si staví oba ptáci hnízdo z tenkých větviček, které je vystláno jemnými kořínky. To bývá zpravidla do čtyř metrů nad zemí na větvi u kmene stromu, většinou, a to je docela zajímavé, v blízkosti nějaké lesní cesty. 

#Štítky menu: Les, Myslivec a zvuky v přírodě, Ptáci, Sojka obecná

#Ledňáček na rakytníku u řeky vytrvale čeká na rybku, posléze následuje bleskurychlý pád do vody. Ledňáček, Příroda, Myslivec a zvuky v přírodě, Myslivecké fotografie

Tento barevný skvost našich opeřenců mi dělá téměř den co den potěšení svojí přítomností v korytu říčky před domkem, ale před takovými dvaceti lety jsem ho zaregistroval jen párkrát v roce.
Ledňáček na rakytníku u řeky

Možná to bylo nejen mojí menší pozorností, ale i jeho celkově menším výskytem a objevováním se jen při nějakých přeletech. Ať je to jakkoliv, v současnosti je stálým obyvatelem říčky. Nejčastěji ho lze spatřit u poklidné hladiny nad splavem, který nám šumí téměř pod okny. Sedí tam nehnutě, na betonovém pásu zpevňujícím břeh, vytrvale čeká na rybku, posléze následuje bleskurychlý pád do vody. Byl-li lov úspěšný, ledňáček s rybkou v zobáku párkrát zatřepe hlavičkou, kořist zhltne, ponoří se několikrát do vody, snad aby zapil sousto, a potom spokojeně odletí těsně nad hladinou ve velké rychlosti na jiné stanoviště. Někdy však čeká i na převislých větvích stromů i keřů na březích - a bývá také úspěšný, i když se do vody vrhá až ze čtyř metrů. Jeden čas si oblíbil stanoviště na ostrůvku rákosí, které přinesla velká voda do středu toku těsně nad splav. 

Počátkem března se na ostrůvku chystala hnízdit kachna, ale zavčasu přišla větší voda, ostrůvek zaplavila a kachna si určitě našla lepší stanoviště. Kachny ledňáčci moc v lásce nemají, čeří totiž vodu, tím jim znemožňují úspěšný lov a oni se musí s nervózním povykem, ostrým hlasitým „fí fí fí“, přemístit na jiné stanoviště. Před pár lety jsem zažíval velké zklamání, přišla tehdy tuhá a dlouhá zima, v jejíž druhé polovině jsem ledňáčka nespatřil, jiné zimy zůstával, ale i na jaře jsem ho marně vyhlížel, objevil se až koncem léta, bohužel velmi sporadicky. Pomohly dvě mírné zimy za sebou a barevný klenot se, nejen k mému potěšení, ukazoval ještě častěji než před onou kritickou zimou, i několikrát denně. 
Počátkem loňského neobvykle teplého března odstartovali kosi a drozdi svými flétnovými koncerty v okolí říčky jaro, aniž by čekali na jaro kalendářní. Nezbylo mi, než žasnout nad umem těchto hudebníků, jen to ledňáčkovské ostré „fí fí fí“ koncert čas od času kazilo. V té době jsem jednoho slunečného dne pomáhal manželce na zahradě za domkem věšet prádlo a z koryta Rusavy se opět do kosího a drozdího pění ozýval křik ledňáčka, jenomže hlasitější, nervóznější, až moc často, a ne jednoho. Než jsem stačil odejít ze zahrady k říčce zjistit příčinu neobvyklého vzruchu, přeletěli nám s křikem dva ledňáčci jako střely těsně nad hlavou do sousedních zahrad. 

To jsme ještě za celá desetiletí nezažili, aby létali tak daleko od říčky. Po delší chvíli se k nám nesl z Rusavy opět hvízdot ledňáčků - to už jsem šel na zvědy a v korytě mě čekalo něco neobvyklého. Nad hladinou i v několikametrové výšce poletovali s povykem divoce tam a zpátky dva ledňáčci, dokonce chvilkami usedali na vysoké lípy na břehu, kde jsem je nikdy předtím nespatřil, a třetí klenot seděl v klidu u hladiny. Překrásný byl pohled, když jednu chvíli ledňáček přistál na bohatě kvetoucím keři zlatice - „zlatého deště“. Potom oba s nepřestávajícím hvízdotem odlétli, třetí se vzdálil také, ale v tichosti, v okolí říčky nastal klid. Ovšem ne na dlouho. Ze zahrady jsem se šel podívat, jak se vyvíjí situace a byl jsem překvapen zvláštním, do té doby nevídaným, jevem. 

Na oblíbeném místě ledňáčkovské čekané, betonové zídce u vody, byly těsně vedle sebe dva barevné drahokamy se zářivě rezavými bříšky, lemovanými modrozelenavými lesklými křidélky. Ledňáčci stáli jako tučňáci a po chvilce se také jako oni groteskně pohybovali - posouvali se současně jako tanečníci „úkrok sun úkrok“. Stál jsem vyjevený, chtěl jsem zavolat i manželku na toto výjimečné představení, ale vzápětí vše překazil třetí aktér, s povykem přiletěl, jen na pár vteřin vytvořil na zídce trio, to se nelíbilo předchozímu duu - a všichni s hvízdotem odletěli.
Přelety a pokřiky ledňáčků se toho dne opakovaly, ale taneček nikoliv, možná na jiném místě. 
Hned v noci po onom dni se rapidně zhoršilo počasí, ochladilo se, hodně pršelo, hladina Rusavy se zvedla, voda zakalila, na toku před naším domkem nebylo žádné klidné místo, tudíž nic vhodného pro ledňáčky, dva dny žádného nebylo vidět. Až v dalších dnech byla situace v normálu - čekání, lovy, přelety, hvízdot jen při blízkém výskytu kachen. Marně jsem celý týden nahlížel do koryta, zda budu svědkem dalšího tanečku, nedočkal jsem se ani po čtrnácti dnech. Nikdy jsem o podobném chování ledňáčků nečetl ani neslyšel - že by to byl rituál jejich námluv?

Sokol stěhovavý Falco peregrinus. #Sokol stěhovavý, Sokolnictví, Dravci, Ptáci

Sokol stěhovavý

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) se vyskytuje se v Evropě a Asii. V české republice nebyl sokol nikdy hojným ptákem. 



V současnosti jsou jeho stavy odhadovány asi kolem 20 hnízdících párů. Sokol má rozpětí křídel až 115 cm, samec je menší a dosahuje hmotnosti jen kolem 0,6 kg a samice mívá až 1 kg. Dospělí jedinci mají temeno a týl modrošedý, tmavší příčně páskovaný hřbet a bílou, mírně načervenalou břišní stranu s pruhováním. Mladí ptáci mají tmavší spodek těla s podélnými skvrnami. Na lících mají nápadný tmavý "sokolí vous". Stojáky jsou žlutě zbarvené.
Obvykle žije v otevřené krajině bez větších lesních celků. Po příletu na hnízdo provádí svatební lety. Hnízdo si nestaví, ale zabírá je jiným ptákům (vranám, káním, jestřábům aj.). 

Vyhledává vysoké stromy, skaliska, skalní převisy. Koncem března až počátkem dubna snáší samice do hnízda 3 - 4 červeně skvrnitá vejce, na kterých sedí 28 - 29 dní. Mláďata jsou krmivá. Vzletná jsou asi po 35 - 40 dnech a hnízdo opouští. Po opuštění hnízda jsou ještě dlouhou dobu krmena. Pohlavní dospělosti dosahují až v příštím roce života.

Sokol loví převážně ptáky (nejčastěji holuby) až do velikosti kachny nebo bažanta, zpěvné ptactvo a méně drobné savce.
Kořisti se zmocňuje útokem shora ve velmi prudkém letu. Vzhledem k nízké početnosti v České republice je řazen mezi silně ohrožené druhy. V myslivosti může škodit v chovech pernaté zvěře. Je velmi ceněný v sokolnictví.

Kukačka obecná si nikdy nepostaví hnízdo, ale podvrhuje svá vejce do různých domácností drobných pěvců. Nejčastějšími hostiteli bývají rákosníci, červenky, pěnice, rehci a konipasi.

Kukačka obecná
Vzhled kukačky připomíná drobným ptákům nepřítele krahujce a jsou před ní vystrašeni. 

Napomáhá tomu příčné vlnkování jejího šatu na hrudi, výrazné skoro žluté oko a silueta letu. Tělnatější ptáci jako žluny a strakapoudi ji, především z okolí hnízdiště, sveřepě zahánějí. Pozoruhodná je samotářská kukaččí povaha bez rodinného svazku. 
Jen v čase milostného jarního namlouvání vyhledávají samečkové samičky k povinnostem zachování rodu. Samec má v krajině "zabrán" poměrně velký revír, žárlivě ho střeží před svými soky a je mu po léta věrný. Obhospodařuje v něm vždy několik hnízdních rajonů samic, k nimž střídavě zaletuje a obšťastňuje je svou láskou. 

Žádná z nich si nikdy nepostaví hnízdo, ale podvrhuje svá vejce do různých domácností drobných pěvců, které má nalezeny již při zakládání jejich rodin. Každá kukačka je zaměřena rasově na jeden ptačí druh, obvykle ten, u něhož byla odchována, a zakódovala si ho v paměti jako mládě. 
Nejčastějšími hostiteli bývají rákosníci, červenky, pěnice, rehci a konipasi. Kukaččí vajíčko je přibližně stejně zbarveno jako vejce druhu pěvce ke kterému ho snáší. Do jeho hnízda ho kukačka buď přímo snese, nebo ho snese poblíž na zemi a zobákem pak do hnízda vkládá, zároveň ale odstraní jedno vejce budoucího pěstouna.
 Za celé jaro snáší kukačka až 15 vajíček, z nichž je však úspěšná asi jen jedna třetina. Mládě kukačky se vylíhne velmi brzo, asi za 12 dní, někdy dříve než mláďata pěstounů. Obyčejně se ale líhnou všichni najednou. Kukaččímu mláděti starému 10 hodin, ještě slepému, už citliví na širokých zádíčkách pokožka k podráždění cizím tělesem, ať vajíčky či nevlastními sourozenci. Instinktivně si vše nasouvá na svá záda mezi polozvednuté, zatím ještě pahýlky křidélek. S nákladem pomalu šplhá po vnitřní stěně hnízdní kotlinky vzhůru k okraji, až mu náklad ze hřbetu přepadne vedle hnízda, načež se pozvolna opatrně vrací zpět na své místo. 

Vše opakuje tak dlouho, dokud ho v hnízdě nic nepodněcuje a cítí se samo. Pěstouni si vyhozených holátek vůbec nevšímají, jsou pro ně cizí, protože leží mimo hnízdní prostor. Ornitologové dokonce odpozorovali, že mládě, které uvízlo visící přes okraj hnízda, bylo rodiči odneseno pryč a pohozeno, tak jako to činí s trusem. Mladá kukačka po těle rychle ztmavne do fialova, začíná jí pučet peří, je celá nečepýřená a své pěstouny nutí křikem ke stálému krmení. Neúnavně široce otevírá zobáček s nápadně oranžově červeným hrtanem, bíle označeným a často ho ani nezavře při polykání. Potravy spotřebuje za šestičlennou rodinku. Na hnízdě setrvává 23 dní, ale hostitelé ji krmí po vylétnutí dále skoro tři týdny, což by u vlastních mláďat nikdy nesvedli.

 Kukačka se živí výhradně živočišnou potravou, ovšem u pěstounů zpolyká vše co jí přinesou - u pěnic obvykle i různé sladké plody, například borůvky. Od 28. dne se začíná sama pídit po veškerém hmyzu, který najde v okolí místa, kde byla vyvedena.

#Kukačka obecná, Ptáci, aktivity radosti a milování života, Instinkty a pudy

HUNTING

CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?

GREAT HUNTING

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

Příroda a myslivost Fotografie z myslivosti Černá zvěř Lovecké příběhy Myslivecké fotografie Myslivecká videa Myslivecká zábava Způsoby lovu a historie Ptáci Příroda Srnčí zvěř Zvěřina a kuchyně myslivce lov Lovecké stezky Myslivecké tradice Černá zvěř - bachyně Srnec Lovy fotoaparátem Liška Názory myslivců Drobná zvěř Lovy srnčí zvěře Kuriozity Jelen (Red Deer) Lovy černé zvěře Lovecké zbraně Sele prasete divokého Zvěř v zimě Humor o myslivosti Les Úspěšný lov Čekaná Lov ve svobodném světě #Lovecké stezky Střelectví Honili myslivci Ze života černé zvěře Mateřství a péče o potomstvo Jelení říje Instinkty a pudy Jak na to? Lovu zdar! Příroda a lidé Vysoká zvěř Zima a hlad v lese Černá zvěř - kňour Trofeje Zvěřinové recepty Hunting Rifles Ženy a myslivost Daněk Pravidla lovu srnčí zvěře Srnče aktivity radosti a milování života Myslivec a zvuky v přírodě Bažant Myslivci a konfliktní situace Myslivecké ráno Krmeliště černé zvěře-kamery Kulovnice Přírodní fantazie Žít ve svobodě Doby lovu zvěře Nastřelení lovecké zbraně Optika Srnčí říje Vábení Zákony a předpisy o myslivosti #Srnčí zvěř Jaro Myslivecké písničky Otázky z myslivosti Čas lásek jelenů Divočák Pes přítel myslivce Sociální sítě Srnec v červnu Jelen Muflon Naháňky Společné lovy Dalekohledy Diana bohyně lovu Historie Lovecký pes Puškohledy South Africa Zajíc Chrutí černé zvěře Dravci Krmelec Lovecké brokovnice Myslivcův sen Naše domovy a chalupy Pranostiky a příroda Vtipy Lovecká optika Radost a uspokojení Erika Heligonky Myslivecká mluva Myslivecká zařízení Obory a zvěř Zpracování zvěřiny Bowhunting (lovecká lukostřelba) Happy Days Krmítko Poslední hon Vnadiště #Lovecké právo Houby Idiots With Guns Myslivecké léto Myslivecké vánoce Myslivecké zvyky a pověry Pernatá zvěř Poslední leč Sojka obecná Stalo se Zacházení se zbraní deer rut Kachna Kachna divoká Kančí gulášek Koroptev Lovecké štěstí Myslivecké pověsti Na lovu muflonů Namlouvání Orel na hnízdě Reklama a lov Rytíři lesů Srnec Škůdník Tombola Veverky Vysoká Čištění zbraně Aport Dančí zvěř Dřevo a teplo Halali Hirsch-König des Waldes Husa divoká Jak zajíc přelstil líného hajného Krahujec obecný Kritické myšlení Krmeliště pro vysokou Kynologie Laně Lovy lukem a šípem Myslivecký ples Myslivost a Michaela Once Upon a Time in The West Pasování Pohádka O chytré kmotře lišce Pytláci Příroda a zdraví Shozy Webové kamery Zvěřinový guláš broková kozlice Škodná Bažant pečený Co budeme vařit dnes? Holub hřivnáč Kančí kýta na víně Lovecké signály Lovecké zátiší Mannlicher Schönauer kulovnice Milování světu vládne Montáže Raffle ball hunting Srnec jako ze zlata Stádo tlupa rudl Tetřev hlušec Verše myslivce Zubři Zvěřina Zůstal v ohni broková dvojka sv. Hubert #Kančí steaky 1 milion čtenářů Cazando con Arco Dívka s liškou Evropská Unie Golden Eagle Jelení guláš Kuna lesní Lankasterka Lesník Lion (Lev) Liška Eliška Lucky deer Láska Markazíni Podzim Polesí Strzalowo Psychopati Red Deer Cam Roček Siga Skupinový život Sokolnictví Straka obecná Volavka popelavá Zvěřinová paštika Záchranná stanice hamerles Amerika Cesty Chile Atacama Chov zvěře Drozd kvíčala Hejkalové Jagd Jelení kýta Jestřáb lesní Jezevec John Denver Kalendárium Kančí se šípkovou rybíz jako brusinky Krkavec velký Kukačka obecná Káně lesní Kňour útočí Lesnická škola Lesní plody Lončák Los (Elk) Makov Malorážka Mauser M98 Moose Hunting Nástřel Odchyt pernaté Ornitologie PF Památka myslivce Pečená kachnička Pečené prasátko Pohádka stromů Polák chocholačka Posed Poslední hryz Rychlý srnec Skupinka jelenů různého věku Slanisko Sokol stěhovavý Sovy Srnčí guláš po myslivecku Strzalowo Svíčková Synantropie Teritorium VORAŘI Wildlife Zahrady Zdraví Zeiss Zimní oblečení a obutí Zvěř a počasí Újeď Čáp bílý Šoulačka Šípková omáčka ke zvěřině #Daněk #Waldemar Matuška #Černá zvěř - bachyně Aglomerace Anatomie jelena Berneška Borrelióza Borůvky Brenneke Chukar Partridge Datel černý Double Rifle Dudek chocholatý Filip Gepard Gorilla Hořící špalek Hájovna U pěti buků Investiční zlaté mince Jaguar Jahody Jelen útočí Kalous ušatý Kančí kýta na smetaně Kančí se šípkovou Kaňkování Klíště obecné Krmeliště černé zvěře Krteček Kulový dvoják Kvakoš noční Křepelka polní Labuť Lama Lasice hranostaj Ledňáček Lovy na černou v Maďarsku Mauser M03 Medicina Medvěd Minutkový srnčí guláš Miška Na stojáka Nepravidelný desaterák O Evě a Adamovi Orel bělohlavý Osudový srnec Pamětní mince Paul Mauser Polesí Strzalowo Polsko Potápka chocholatá Páření Čmelák královna Ruger’s M77 RSI Rys ostrovid SWAROVSKI Sauer 101 Skřivan Slivovice Sluka lesní Slunce Sršeň obecná Stehlíci a ledoví muži Strakapoud velký Strašidla Svišť Swedisch Fire Torch Sýkorky Tetřívek obecný Tom Miranda Trojákové čtyřče - rarita Tři jednou ranou Upíři Velikonoční sekaná Vlha pestrá Vodouš šedý Vydra Vytápění chalupy Welshspringerspaniel Woodcock Hunting Zlato a šperky Zoologie Zvěř živě Čejka Červenka obecná Čiplenka Čmelák Špičák Švestky Ťuhýk Životní srnec

Vybraný příspěvek

Myslivecká fotografie úlovku srnce ukázkově předvedená na sociální síti. Kulovnice a klobouk leží správně mimo zvěř.

Letošní první roček, 11 kg.,CZ 527 v ráži .222 Rem,  poloplášťová střela RWS 3,24g Zdařilá fotografie a takové se často nevidí. Někom...

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...