Zobrazují se příspěvky se štítkemPřírodní fantazie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPřírodní fantazie. Zobrazit všechny příspěvky

Laně v lese na jaře...#Laně, Vysoká zvěř, Les, Jaro, Příroda, Příroda a myslivost, Přírodní fantazie

Laně v lese na jaře...
Red deer close encounter. The wether was nice and looked like Springtime after a long Winter, Beautiful to see these animals so close in Nature.

#Laně, Vysoká zvěř, Les, Jaro, Příroda, Příroda a myslivost, Přírodní fantazie

NA LOVU LIŠEK. Svírám na kolenou položenou starou šestnáctku, jejíž komory jsou nabity hrubším brokem a čekám...Byla tu liška a určitě ne jedna!

Liška

Sněhové vločky jako dlaň s tichým šelestem dopadají k zemi a zvětšují už tak vysokou vrstvu napadaného sněhu. 


V protějším břehu zůstalo pár starých stromů, jedlí a smrků po těžbě, která se tu přehnala jako smršť.

Haluze smrku, na který je posed připevněn, jsou svěšeny tíhou sněhu k zemi. Stromy okolo přikryté tlustou bílou peřinou trpí pod těžkým závažím. Ze zateplené boudy, která slouží k lovu lišek, se bílý zapadaný svět zdá romantický, ale zvěři je krušno. Svírám na kolenou položenou starou šestnáctku, jejíž komory jsou nabity hrubším brokem. Čekám už dobrou hodinu na lišky, které i přes nepřízeň počasí začaly konečně chodit dolů k újedišti. Ty bílé zapadané prohlubně jsou díry, které vyhrabaly, aby se dostaly k dobrotám, co jsem jim kolem poházel. Nadrobno nasekané ryby a tvarůžky jsou příčinou jejich zoufalého dobývání se k zamrzlé zemi.

Byla tu liška a určitě ne jedna!

Dlouhým čekáním mi nohy začínají pomalu dřevěnět. Hledám tu nejlepší polohu zachumlán do ovčího kožichu. Nohy mám zastrčeny do zatepleného vaku a na kolenou starou deku. Pohled na pohádkově zasněžený les mne uspává a unáší do dávných vzpomínek na dětství a vánoce. Zdál se ten čas krásnější než dnes. Jako ve snách vidím temnou, shrbenou postavu své mámy, jak se s pilkou pod paží brodí hlubokým sněhem k nedalekému lesu. Za ní kluk, který se bázlivě dívá do okolní tmy. Jdeme pro vánoční stromek. V blízké zapadlé kultuře jsou smrčky schovány pod bílým příkrovem. Každý musíme oklepat a prohlédnout. Nevybíráme dlouho a bereme ten, který by stejně skončil v prořezávce. Tichý zvuk pilky, pár drobných pilin na sněhu a vůně smůly a jehličí. Les kolem tiše mlčí. A zase cesta zpátky lesem, polem a závějemi. Vše se rozplynulo jak dým a zůstaly jen vzpomínky pomíjivé jak lesk pozlátka tenkrát na vánočním stromku, pomíjivé jak všechno kolem.

Korytem potoka přeletí tmavý stín. Usedne na ohnuté lískové větvi, rozhoupe ji a shodí chomáč sněhu k zemi. To puštík na nočním lovu se na chvíli zastavil a mrzutě pozoruje to nadělení kolem. Šance, že chytí nějakou myš je mizivá. Zkusím napodobit její zvuk, ale nedá se oklamat. Otočí se k otvoru střílny, ze které čouhají hlavně, rozmáchne své neslyšné perutě a tichým letem pokračuje vzhůru potokem. Potokem? Ledový příkrov jej svázal a zasypal bílou závějí. Dusí se a nemůže se vesele a dovádivě ozvat jako jindy. Jen tlumené zabublání a zalknutí dává tušit, že tam někde dole je voda.

Napravo po zasypaném ochozu se táhnou tři stíny. Hlavy a krky nataženy dopředu hrnou sněhem hlubokou brázdu. Srnčí se vrací zpátky od krmelce v dolině. V chůzi okusuje pupeny mladých listnáčů a vydává přitom zvuk jako cvakání kleštěmi. Přechází a ztrácí se z dohledu. V okolním tichu, které přerušuje jen šelest padajících vloček, je najednou cítit zvláštní napětí. Břehem za starou jedlí se táhne tmavý had. Opatrně sestupuje a na chvíli se zastaví za tlustým kmenem stromu. Očichává čerstvou srnčí stopu, přeběhne ji a zastavuje na břehu potoka.

 Liška! A velká, celá tmavá, zřejmě lišák. Klidný tep mého srdce najednou nabírá na obrátkách.

......a upřeně pozoruji lišku.
Třesoucí se rukou pomalu rozpínám kožich a opatrně sunu pažbu do ramene.

Vyvaruji se jakéhokoliv prudkého pohybu a upřeně pozoruji lišku. Dívá se před sebe a pomalu schází do koryta potoka. Vzrušením se dusím a otvírám ústa. Srdce mlátí někde v hrdle, ve spáncích mi buší a polévá mne horko. Snažím se uklidnit, není to přece moje první liška, ale nedaří se mi to. Mušku třesoucí se rukou ustaluji na tmavé siluetě a potáhnu kousek od hlavy na její tělo. Chvíli čekám až zůstane úplně stát a natahuje se k dolínku, kde včera hrabala. Na nic už nečekám a mačkám spoušť. Záblesk ohně a rána, kterou tlumí okolní sněhová pokrývka. Bylo to dílem okamžiku, ale každá vteřina jako by se zdála věčností!
Liška padla jako podťatá. Dva, tři zaškubnutí běhů a je někde v liščích lovištích. Chvíli ji ještě pozoruji s prstem na spoušti a potom s úlevou zlamuji dvojku a vyjímám vystřelený náboj. Tělem se rozlévá radostný pocit. Boudou zavoní vůně střelného prachu. Vychutnávám ty prchavé okamžiky a na odchod ještě nemyslím. Ještě zůstanu.

Vůně střelného prachu! Nemohu se v té bílé záplavě zase ubránit vzpomínkám. Je podzimní hon a jeho atmosféra přitahuje kluky jako magnet. Sledujeme myslivce střílející bažanty a zajíce. Vzrušené výkřiky po dobré ráně, křik bažantích kohoutů, nářek postřelených zajíců a vydávání psů. To vše mi vrostlo pod kůži a prožívám to jako dnes. Pravda, byli jsme zakrátko vyhnáni a někdy nevybíravým způsobem, ale nám to nevadilo. Sbírali jsme po cestě dutinky nábojnic, čichali k nim a dodnes mi ulpěla v chřípí ta neodolatelná vůně střelného prachu. Už tenkrát jsme věděli, že budeme myslivci.

Pohledem zavadím o střelenou lišku, kterou zasypávají sněhové vločky. Střelil jsem na tom místě přes dvacet lišek. Ta první, při jasné měsíční noci mi po ráně úplně zmizela. Našel jsem ji o kus dál zamrzlou v potoku. A kousek vpravo chodil mladý lišák téměř jako hodinky přesně večer v sedm. Měl to už spočítané. Ten zimní večer jsme něco oslavovali a já se nadutě vsadil, že do hodiny ulovím lišku. Stáli u mě tenkrát všichni svatí a podařilo se! Nebylo to sice hodina, trvalo to déle, ale jaké bylo překvapení mých společníků, když jsem vítězně třímal v pravici pěkného lišáka s bílou fialkou. To bylo slávy! Doplatil chudák na svou vytrvalost. Co liška, to příběh. Za jednu zimu jsem jich tu střelil devět. Desátá odběhla postřelená. Nenašel jsme ji, snad se jí moc nestalo. Je to zvláštní místo. Přitahuje lišky jako magnet. Úspěchy se tu střídaly s nezdary, tak jak to v životě chodí.

Začínám být netrpělivý. Bolí mně už v zádech a za krkem. Do nohou dostávám křeč. Na otevřeném posedu bych neobstál, ale uvnitř kazatelny si trochu pohybu mohu dovolit. Kolik je asi hodin? Zdá se mi, že už tu sedím nekonečně dlouho. Sníh pomalu přestává padat a obloha se vyjasňuje. Celá ta zasněžená scenérie se zdá ještě krásnější. Začíná přituhovat a nade mnou prosvítají hvězdy. Obracím ciferník hodinek proti světlu. Bude už půl jedné a já už tu sedím bezmála pět hodin. Najednou se mi zachtělo horkého čaje a teplé postele. Zabrán pozorováním hodinových ručiček zahlédnu koutkem oka pohyb! Znovu ve stejném místě za staletou jedlí se mihne tmavá skvrna. Jde po zasněžených stopách první lišky. Další! Pěkná a velká, jenže oháňka se mi zdá podstatně kratší a její barva je úplně plavá. Pomalu rozepínám kožich a zakládám pušku do ramene. Nespouštím ji z očí. A znovu ten bláznivý rytmus srdce! Nemohu zůstat klidný, nejde to. Je to úchvatná scéna, kterou ocení jedině myslivec a lovec.

Chvějící se rukou svírám pevně zbraň. Kmotra se ztrácí za sněhovým převisem. Chvíli ji nevidím. Najednou se objeví v korytě potoka jako na dlani. Strnule pozoruje místo té první téměř zasypané sněhem. Ozývá se tlumené vrčení, pak prudce vyskočí z kyprého sněhu a rychlostí, jakou jí dovolí vyběhne na břeh. Obrací se k mrtvé lišce a znovu vrčí. Potom ji začíná obíhat v kruzích. Snažím se ji dostat na mušku, ale nedaří se mi to. Pobíhá bláznivě okolo, jako by tančila jakýsi liščí tanec! Nejde popsat to napětí, které jsem prožíval. Nervy jsem měl napnuty k prasknutí. Po chvíli se zastavuje. Je právě schovaná za hustým bukovým náletem. Proboha, snad mi neuteče! Něco se jí nezdá. Kolikrát, blesklo mi hlavou, jsem propásl lišku s váháním ke střelbě! Nečekám už ani minutu.

Vím, že je to riskantní střílet do hustého proutí, ale nemám na vybranou. Pomalu ustaluji mušku na tmavé siluetě, nevidím, kde je oháňka a kde hlava, a vypálím. Záblesk na konci hlavně a v bukovém mlází začíná mela! Zásah byl zřejmě dobrý. Liška sebou hází a nevybíhá ven. Držím ji neustále na mušce a nutká mne střelit ještě jednou. Vítězí rozum. Je škoda zbytečně provrtávat lednovou kožešinu. Chvění a šustot ustává a rozestře se úlevné ticho. I já se rychle uklidňuji. Už nevydržím sedět ani minutu! Rychle vytahuji nohy z vaku, balím deku, jak nejrychleji umím. Už nemusím strnule sedět a mohu rámusit, jak chci. Zlamuji dvojku, vyjímám náboje. Kvapně zajišťuji na kolík vrátka liškárny a sestupuji po žebříku. Naráz se propadám skoro po pás do sněhu. Nejprve se hrnu závějí k první lišce. Je to lišák, jak jsem předpokládal. Je zmrzlý, tvrdý na kost a celý tmavý.

Otřepávám jej od navátého sněhu a pomalu se brodím k bukovému náletu. V něm zkroucený leží rovněž lišák. Je celý plavý a chybí mu kousek oháňky. Snad mu ji v souboji ukousl jiný lišák. V boku mordy má přikousnutý jazyk a ve světle baterky na mne cení své nádherné bílé špičáky. V jeho skelném pohledu cítím pohrdání. Kožešinu má nádhernou! Jsou krásní oba dva. Svazuji je k sobě, přehazuji přes záda. Po pás se brodím prudkým břehem na cestu.

Nahoře se zbrocený potem zastavuji. Odpočívám a pozoruji podivnou budku přilepenou na stromě. Tmavá střílna na mne ze tmy hledí jak bezzubá ústa. Obloha se mezitím úplně vyjasnila. Hvězdy jsou tak blízko, že by sis mohl na ně sáhnout a vzít je do dlaní. Krajina sní tiše svůj sen zahalená bílou pokrývkou. Všude kolem jiskří krystalky sněhu jako démanty. Od severu se však znovu zatahuje. Do rána bude určitě ještě padat a kdyby se tu někdo ráno zastavil, už stejně nepozná co se tu v noci odehrálo. Země bude jako bílý nepopsaný list.

A bude to všechno ještě vůbec pravda?

Jan Makový


#Na lovu lišek. #Svírám na kolenou položenou starou šestnáctku, jejíž komory jsou nabity hrubším brokem a čekám...Byla tu liška a určitě ne jedna! #Liška, #Lovecké stezky, lov, Lovecké příběhy, Lovecké zbraně, Úspěšný lov, Způsoby lovu a historie, broková dvojka, Čekaná, Lovecké brokovnice, Přírodní fantazie,

Počínající srpen, kdy kachny se soustřeďují na rybnících. Romantika pro myslivce.

Husa  divoká (berneška)
Pro myslivce,
co je tu věcí zajímavých, co tu života a ruchu, života, který tu pulsuje a dýchá v tisících proměnách i tajemstvích. Nejkrásnější ovšem je pro něho počínající srpen, kdy kachny se soustřeďují na rybnících. Tu za večera, kdy se slunce utápí v červáncích nad západním obzorem, ozve se na vodě volání kačerů jako výzva k večernímu tahu. Soumrak houstne. Hlasy ptáků jeden po druhém umlkají, mizí i sluka bekasína, která předváděla v milostné hře vysokou leteckou akrobacii. Hned na to zasviští vzduchem křídla čírky, jež jako střela přesmykne se nízko nad hlavou dříve, než vás napadne zalícit.

Nebe je tmavě modré a mezi nevýraznými hvězdami táhne jedna, za ní druhá, další a další kachna prudkým letem do dálky. Za nimi celé houfy, vyrovnané ve známý háček, řada za řadou ostře se rýsuje na večerním nebi, až červánky pohasnou a tma skryje vašim zrakům vše, co dále se děje. A tak tomu je večer co večer, od srpna do pozdního podzimu.

Nejběžnějšími ptáky na našich rybnících jsou kachny. Nejhojnější je tu kachna divoká neboli březňačka.
... kachna divoká,
též nazývaná březňačka, je naší nejrozšířenější a z hospodářského hlediska nejdůležitější divokou kachnou. Rozhodujícím činitelem jejího výskytu je charakter vodních ploch, kde musí být dostatečně hustý rostlinný porost pro denní úkryt a dostatek mělkých míst, poskytujících možnost obživy ...

Zahoďte flinty a lovte dary přírody. Tento snímek o tom hovoří. Zvěř má mít volnost a svobodu žití jako vy! Podivné zákony v EU! Buďte aktivní a braňte svoje práva nosit střelnou zbraň.

Lovec nekonečné krásy to je fotograf co to umí
 a příroda žije dál (by Pavel Kysela)
Co se děje v Evropské Unii (to jsme taky my)

Pokud nechceme připustit omezení práv a svobod našich občanů, zbývají v současné době v rámci členství v EU tři možnosti * –  začlenění legálních nositelů střelných zbraní do systému bezpečnosti státu – v současnosti navrhovaný “ústavní zákon”, který by umožnil platnost “Zbraňové směrnice” částečně nebo úplně eliminovat, aniž by měnil náš současný platný a velice vyvážený “Zákon o střelných zbraních a střelivu”.

- Druhá varianta je odmítnutí implementace jako takové,  třetí je žaloba na evropskou směrnici.

Všechny tyto možnosti jsou v současné době aktivní.

Česká republika připravuje žalobu na evropskou směrnici (je jistě otázkou zda ji podá).
V legislativním procesu je poslanecký návrh ústavního zákona, který podepsali poslanci z ČSSD, ANO, ODS a KSČM.

A pokud jde o implementaci, je zde jako první jasné vyjádření poslaneckého klubu ODS, které mimo jiné uvádí “Budeme aktivně bránit implementaci dané směrnice do české legislativy, a to i v případě, že ČR budou hrozit sankce”.
Jde o vaše svobody a práva.

Protože jak kdysi řekl G. Orwell “Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.”

#Jak na to?, Lovecké stezky, Lovy fotoaparátem, Myslivecké léto, Příroda, Příroda a lidé, Příroda a myslivost, Přírodní fantazie, Lovecké zbraně, 

Za lesního šera...vychází zvěř - i myslivec.

Daňci za ranního rozbřesku a východu slunce jsou vděčným objektem fotografa
i pozornosti myslivce co do přírody chodí rád a neválí se doma v posteli....

Hra stínů a siluet daňků i daněl v ranním rozbřesku dává nádherný a romantický obraz přírody. Než se zvedne mlha, vše se rozjasní. Stádo se vrací z paši a brzy v krytu zalehne...

Jsou lidé co přírodou žijí a pohybují se i v lese citlivě

Malý paroháč - jinak srnec obecný
Velký paroháč - jinak jelen evropský v krytu


Myslivost každého nebere je to možná zábava nebo řehole jen pro někoho, ale nemusí být jen o mase a lovu...jsou lidé, co přírodou žijí a pohybují se i v lese citlivě.
Udělejte pár fotek jen tak z plezíru...stromy, květy sem tam i třeba ptáky, žáby nebo srnčí...
překvapí vás jak je ten svět krásný a co oči nevidí!


Chraňme přírodu i živé tvory - matka gorilla a baby

Gorila - matka - kojí své mládě - jak lidské...
Když vidím obrázek jak ta máma gorila kojí své mládě
připomíná mi to naši lidskou degeneraci plnou politického srabu a pornografie! Matka gorila a baby při kojení mláděte....úžasně lidské chraňme přírodu - my lidská zvěř!

Domovem goril nížinných jsou tropické deštné lesy střední Afriky - snad nejúžasnější prostředí naší planety. Těžba dřeva však způsobila, že se kdysi vzdálené a nedostupné oblasti staly přístupné nejen mechanizaci svážející vytěžené dřevo, ale i lovcům a pytlákům. Gorily tak přicházejí nejen o prostředí, ve kterém žijí, ale navíc jsou loveny na maso, anebo hynou v pastech určených pro jiná zvířata. Navíc je nedávno zdecimovala epidemie eboly, krvácivé horečky smrtelné i pro člověka...

Gorily jsou nám nesmírně blízce příbuzné a jejich rodinný život se velice podobá rodinnému životu našich dávných předků. Žijí ve skupinách složených z jednoho dominantního stříbrohřbetého samce a obvykle tří až čtyř samic s mláďaty.

Na rozdíl od goril horských či goril východních je mnohem obtížnější gorily nížinné v přírodě habituovat, tedy přivyknout na přítomnost člověka. Podařilo se to například v Dzanga Sangha ve Středoafrické republice u skupiny vedené samcem Makumbou. Díky tamnímu působení vědců se podařilo získat o gorilách nížinných mnoho nových poznatků.

Gorily jsou mimořádně inteligentní tvorové. I v přírodě bylo pozorováno, že používají nástroje. Ovšem nejen inteligence, podobnost ve vzhledu a blízká příbuznost spojují gorily s námi, lidmi. Jsou to také emoce, které máme společné a které mají i podobné vnější projevy.

Gesta a grimasy jsou si podobné u goril i lidí. Gorilí mláďata, stejně jako děti, vysunují koneček jazyka, když se něčím usilovně zabývají. Dospělé gorily k sobě tisknou rty, když jsou nervózní, anebo naopak nasazují hravý výraz obličeje s doširoka otevřenýma očima, když jsou uvolněné.

Domovem goril jsou tropické deštné lesy - snad nejúžasnější prostředí naší planety. Přestože je lze využívat uvážlivě a ohleduplně, jsou bezohledně káceny a alarmující rychlostí zanikají.

Gorily se živí téměř výhradně rostlinnou potravou; ze živočichů doplňují v přírodě jejich jídelníček jen v nepatrné míře mravenci a termiti. Skupina ujde při sběru potravy za den 500 až 3 000 metrů.

Samci gorily nížinné mohou vážit i dvě stě kilogramů. Jejich štíhlý pas, neuvěřitelně široká ramena a mimořádně svalnaté paže dokládají, že mají zcela výjimečnou sílu. Samice jsou podstatně menší, mívají hmotnost sedmdesát kilogramů.

Chukar Partridge Bird Haleakala National Park Maui Hawaii

Chukar Partridge, Haleakala
Chukar Partridge Bird, Haleakala National Park, Maui, Hawaii - Caught on camera in the early morning hours on Haleakala Mountain (10,023 feet). Was walking around with its little one in the parking lot. It is a non-native bird of Haleakala. It is medium sized bird is grey-brown above and lighter beneath. Its flanks are striped. It has black bands from eye to breast and a red beak and legs. Their diet is grass, seeds and berries. Chukars are commonly seen in pasture and shrubland above 1000 ft. Often seen walking along the Haleakala National Park road. Chukars were introduced from Asia and Eastern Europe in 1923.

I liked the color textures on its body.

Source: Google plus Karthik Nagaraj

Výstřel nakonec přece jen zazní, ale to už by byl zase jiný příběh… zakvičení a už se z nízko položených větví sype sníh… Prasata. Vybíhají jedno za druhým, nejprve selata, za nimi lončáci.

Je konec listopadu, v lesích leží sníh a mráz citelně štípe do tváří.
Černá zvěř v lese
Usedám na lavici pohodlné kazatelny, zbraň opírám do rohu a otevírám okno. Dalekohledem pozoruji okolí, ne, ještě je moc brzy… Pomalu se stmívá a já se zavřenýma očima naslouchám tichu lesa.
 Ne nadlouho. Křup…křup… promrzlý sníh prozradí i ten nejmenší pohyb. Tato zvěř se ale ani nesnaží utajit svou přítomnost, za pár vteřin se ozve zapraskání větví, pak zakvičení a už se z nízko položených větví sype sníh… Prasata.
Vybíhají jedno za druhým, nejprve selata, za nimi lončáci. Nedočkavě se vrhají na nabídnuté dobroty. Kolik jich je? Zkouším je chvíli počítat, pět…sedm…dvanáct… Počkejte, nepřebíhejte mezi ty už spočítané… Vzdávám to. Na okraji lesa se chvíli nic neděje, pak se ale znovu zahoupou větve a skupinu doplní několik velkých bachyní.

Selata jsou neustále v pohybu. Přebíhají z místa na místo a hledají nejlepší kousky, perou se mezi sebou a navzájem se odhánějí. Jen když najdou něco mimořádně zajímavého, zaboří rypáčky co nejhlouběji to jde a jejich mlaskání je známkou toho, že jim opravdu chutná. Bachyně jsou mnohem klidnější, stojí převážně na jednom místě a nerušeně sbírají zrníčka kukuřice a kousky řepy. Občas popojdou pár kroků nebo něžně odstrčí sele, které se jim připletlo do cesty.

 Lončáci už tak pokojní nejsou, pohybují se svižným krokem, občas i klusem, často do sebe narazí a zlostně na sebe ryčí. Opodál se perou dva středně velcí kňouři – začíná doba chrutí a tak si vyjasňují svoje pozice… Ani jsem si nevšimla, kdy přišli. Stojí proti sobě jako býci, pak jeden z nich zahrábne předním během do sněhu a už se rozbíhají… Teď! Narazí do sebe, zaklesnou se zbraněmi a točí se dokola, dokud to jeden nevzdá a neuhne.. Pak se vše opakuje znovu a znovu.. Uvědomuji si, že mám na tváři úsměv a srdce mi buší jako zvon. Nádherná krajina, přítomnost zvěře – co si myslivec může přát víc?

Po půl hodině zpozoruji výraznou změnu. Veškerý pohyb ustává, vše naráz utichne. Lončáci couvají k lesu, bachyně pozorně zvedají hlavy, selátka se nechtějí nechat rušit od večeře, přesto i ona opatrně jistí.. Mezi smrkovými větvemi se objeví černý stín, který se za malý okamžik zhmotní do podoby kňoura.. Je obrovský. Vychází pomalu z lesa, krok za krokem, hlavu zvednutou, hřeben na jeho hřbetě ještě zvyšuje už tak impozantní dojem. Přichází král…

Pomalým, jakoby až důstojným krokem dojde doprostřed celé skupiny a rozhlédne se. Jedno ze selat neopatrně přiskočí příliš blízko, ale než se k výchovné lekci uráčí kňour, dostane se mu výrazného napomenutí od vedoucí bachyně. Jen jedno krátké hluboké zamručení stačí a sele je pryč. Ostatní se drží v bezpečné vzdálenosti. Kňour zvedá hlavu ještě výš, v uhlově černé srsti svítí jeho nádherné zbraně a zhluboka nasává vzduch prosycený pachem bachyní. Ale ještě jsou tu dva konkurenti. Jednomu se očividně do potyčky nechce a pomalu, jakoby nenápadně obchází obloukem tlupu a za okamžik už mizí mezi stromy. Druhý je odvážnější, stojí na místě a čeká. Velký kňour není vůbec těžkopádný nebo neohrabaný, jak by se mohlo zdát – jedno bleskurychlé přiskočení, bolestivé zaryčení a poučený protivník prchá do temného lesa… Vítěz pozorně obchází svou válečnou kořist. Bachyně se od něj ale odvracejí, točí se v kruzích a staví se proti němu hlavami. Ještě nepřišel jejich čas. Kňour brzy pozná marnost svého snažení, sebere ze země kousek řepy a zmizí jako duch...

Vše se odehraje během několika málo minut a najednou jsou tu zase ta skotačící selata, peroucí se o nejlepší kousky, jejich starostlivé mámy, nerušeně hledající i ta poslední zapadlá zrníčka a lončáci, bezstarostně ryjící ve zmrzlém sněhu… Vše je jako předtím, jakoby se žádná mezihra neodehrála. Jen vedoucí bachyně občas jen tak „po očku“ nahlédne mezi smrky. Ne, už je tam klid. Selata se u kousků řepy rozdovádí natolik, že jedno z nich udělalo regulérní kotoul vpřed. Sněhová krusta zapraskala a jemný sníh pod ní pocukroval sele i vedle stojící bachyni. Selátko sedí jako nešťastný psík, zmateně se rozhlíží, cože se to stalo. Bachyně ho jemně popostrčí velikou hlavou. Prcek pohodí rypáčkem, vyskočí a oběhne kolem ní kolečko. Asi se mu to zalíbilo, tak udělá ještě dvě a pak jedno v obráceném směru. Tím považuje celou záležitost za vyřízenou a vrací se k prostřenému stolu…

Scéna jako na divadle a já mám lístek do první řady.. Kulovnici stále nechávám bez povšimnutí opřenou v koutě kazatelny. Vůbec se mi nechce rušit pohádkovou atmosféru výstřelem. Ten nakonec přeci jen zazní, ale to už by byl zase jiný příběh…

Zdroj: sociální sítě FB, Erika


#Les #Sníh #Mráz #Kazatelna #Dalekohled #Lovecká Zbraň Kulovnice #Zvěř #Bachyně Lončáci #Selata #Velký kňour 


Jednoho podzimního večera

Podzimní mlha

 Jednoho podzimního večera, když se příroda pomalu ukládala ke spánku, na rozkvetlé louce ještě poletovaly různobarevní motýlci. Šípek, který roste o kousek dál, byl už odkvetlý a měl na sobě plody podzimu. Na poli bylo sklizené obilí a sláma, která tam ležela byla zpracována do balíků a koulí. Sluníčko se začalo schovávat za horizontem a než se začalo šeřit, objevila se po lesích a lukách mlha.

Všude byla nepropustná mlha a nebylo vidět ani na krok a kolem dokola bylo hromovité ticho. Ani ptáčkové na stromech ve svých hnízdech nepípli. Najednou bylo slyšet praskání suchého listí, větviček a dusot, který doprovázelo občasné kvíknutí, které dávalo najevo, že se tam pochybují divoká prasata.

následovaly daněly a kráčeli pomalým krokem na louku
  Šípkový keř měl na sobě plody podzimu.  
Pak to zase všechno utichlo, ale ne na dlouho. Po pár minutách se ozvala srna, která pískala na svá srnčata a u nedalekého rybníku byly slyšet kachny divoké. Do toho se ozval svým hromovitým rocháním daněk, který si to šinul z lesa přímo na louku.

Za nedlouho ho následovaly daněly a kráčeli pomalým krokem na louku, kde se začali pást. Po pár hodinách mlha ustupovala, až zmizela dočista pryč a na rybníku bylo slyšet žabí kuňkání.

Co zařídil Bůh a co je milování přírody. O Evě a Adamovi. Řád světa je pevný základ milování všeho živého a učinil z něho hybnou sílu celé živočišné a zřejmě rostlinné i jiné buněčné existence na této planetě.

Obě kachničky jsou šedivé kačer je pestrý
Co zařídil Bůh, to člověk nezmění.

Člověk nemá sílu znalosti ani prostředky.
 Vždyť jen malý posun v zemské kůře rozvalí lidské mravenčí stavby a velký oceán převalí vlnou tsunami část hustě osídlené planety a srovná hrdost národa velkým neštěstím. Ale člověk i poškozený se dokáže vzchopit a postavit znovu na nohy. Život na zemi podléhá standardním zákonům a jevům.
Jedním z nich je milování v přírodě.
Vypadá to lechtivě, ale nemluvíme tady o jen lidských formách vzájemného namlouvání nebo zajímavého tělesného kontaktu. Všechna stvoření na světě milování podléhají a nezmění na tom žádná puristická sdružení světa.
Tak to prostě je a je to dobře zařízeno na tomto světě.

Řád světa je pevný základ milování všeho živého a učinil z něho hybnou sílu celé živočišné a zřejmě rostlinné i jiné buněčné existence na této planetě. Život není udržitelný koloběhem prvků co skládají živou hmotu co živočich používá, aby doplnil svou spotřebu energie, a kdo si to myslí, mýlí se.

Tak se život na světě udržet nedá, protože by vše vymřelo a nikdy by jsme se také nenarodili.

Pokusím se vysvětlit co to pohání milování tak, že je věčné a je to tak složité, že se to možná ani vědci nepodaří plně...chemie ani fyzika nám mnoho nepomůže, zčásti vědecké kritické myšlení neuropatologů nám podává náhled do psychologie i fysiologie života.

Příkladem je MUDr František Koukolík v knize O Evě a Adamovi.


Dotknu se těchto závěrů pana profesora i zde, počkejte si.

BONA FIDES: Máme oči které vidí krásu

Fantastické zimní obrázky přírody
BONA FIDES: Máme oči které vidí krásu: "Fotograf není přístroj, ale je to vidění světa očima člověka, ne jen přístroje. Dnešní digitální fotoaparát software a programy na úpravu fotografií dokáží v hlavě inteligentního člověka s emočním smyslem pro krásu místa, chvíle setkání s přírodou i sám se sebou zachytit svět co vytváří roční doby. Zima je v tomto obzvlášť zajímavá. Bílé sochy mluví o větru i mrazu. Hovoří o jejich působení na floru, stromy, sněhové závěje, bariery, cesty.
Významný je účinek ostrého čistého horského vzduchu a sněhu. Odpočine si depka mozkových center a noční únava prohloubí spánek. Uklidňuje. Hovoří s námi a nabudí energii."

Jeden z nejlepších zpěváků všech dob John Denver - Eagles And Horses Orli a koně. Golden Eagle, John Denver, Myslivecká zábava, Příroda, Přírodní fantazie

Once upon a time on the West fotografie...

John Denver
Pro čtenáře tohoto webu exklusivní článek o tomto významném zpěvákovi, velmi nadaném s medovým sametovým hlasem. Nemusíme přece všichni znát jen odrhovačky a toto jsou lidové (country) písničky známé po celém světě, čtěte další text!
Jedna z velmi dobrých písniček tohoto country zpěváka, který zemřel předčasně tragicky. Více si najdeme na webu. Bude velmi zajímavé si přeložit obsah textu. Tohoto zpěváka kopíroval i Karel Gott.
John Denver americký country/folkový zpěvák a skladatel a folkrockový hudebník. Byl jedním z nejpopulárnějších umělců sedmdesátých let, pokud jde o prodej nahrávek. Nahrál a vydal okolo 300 písní, z nichž zhruba 200 sám složil. Písně jako „Leaving On a Jet Plane“ (1967), „Take Me Home, Country Roads“ (1971), „Rocky Mountain High“ (1972), „Sunshine on My Shoulders“ (1973), „Thank God I'm a Country Boy“ (1974), „Annie's Song“ (1974) a „Calypso“ (1975) jsou známé po celém světě.
Denver byl nazýván „básníkem pro planetu“, „syn matky přírody“ (odvozeno od písně The Beatles „Mother's Nature Son“, k níž vytvořil cover verzi) a „nejlepší přítel písně“.
V roce 1994 publikoval svoji vlastní autobiografii Take Me Home. V roce 1996 byl uveden do skladatelské síně slávy.

John Denver zahynul 12. října 1997, když se jeho letadlo Long-EZ, zřítilo krátce po startu z letiště Monterey Peninsula v Kalifornii. Letadlo pilotoval sám...

I had a vision of eagles and horses
High on a ridge in a race with the wind
Going higher and higher, faster and faster
On eagles and horses, I'm flying again
Eagles inhabit the heavenly heights
They know neither limit nor bound
They're the guardian angels of darkness and light
They see all and hear every sound
My spirit will never be broken nor caught
For the soul is a free flying thing
Like an eagle that needs neither comfort nor thought to rise up on glorious wings ...

HUNTING

CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?

GREAT HUNTING

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

Příroda a myslivost Fotografie z myslivosti Černá zvěř Lovecké příběhy Myslivecké fotografie Myslivecká videa Myslivecká zábava Způsoby lovu a historie Ptáci Příroda Srnčí zvěř Zvěřina a kuchyně myslivce lov Lovecké stezky Myslivecké tradice Černá zvěř - bachyně Lovy fotoaparátem Srnec Liška Názory myslivců Drobná zvěř Lovy srnčí zvěře Kuriozity Jelen (Red Deer) Lovy černé zvěře Lovecké zbraně Sele prasete divokého Zvěř v zimě Humor o myslivosti Les Úspěšný lov Čekaná Lov ve svobodném světě #Lovecké stezky Střelectví Honili myslivci Ze života černé zvěře Mateřství a péče o potomstvo Jelení říje Instinkty a pudy Jak na to? Lovu zdar! Příroda a lidé Vysoká zvěř Zima a hlad v lese Černá zvěř - kňour Trofeje Zvěřinové recepty Hunting Rifles Ženy a myslivost Daněk Pravidla lovu srnčí zvěře Srnče aktivity radosti a milování života Myslivec a zvuky v přírodě Bažant Myslivci a konfliktní situace Myslivecké ráno Krmeliště černé zvěře-kamery Kulovnice Přírodní fantazie Žít ve svobodě Doby lovu zvěře Nastřelení lovecké zbraně Optika Srnčí říje Vábení Zákony a předpisy o myslivosti #Srnčí zvěř Jaro Myslivecké písničky Otázky z myslivosti Čas lásek jelenů Divočák Jelen Pes přítel myslivce Sociální sítě Srnec v červnu Muflon Naháňky Společné lovy Dalekohledy Diana bohyně lovu Historie Lovecký pes Puškohledy South Africa Zajíc Chrutí černé zvěře Dravci Krmelec Lovecké brokovnice Myslivcův sen Naše domovy a chalupy Pranostiky a příroda Vtipy Lovecká optika Radost a uspokojení Erika Heligonky Myslivecká mluva Myslivecká zařízení Obory a zvěř Zpracování zvěřiny Bowhunting (lovecká lukostřelba) Happy Days Krmítko Poslední hon Vnadiště #Lovecké právo Houby Idiots With Guns Myslivecké léto Myslivecké vánoce Myslivecké zvyky a pověry Pernatá zvěř Poslední leč Sojka obecná Stalo se Zacházení se zbraní deer rut Kachna Kachna divoká Kančí gulášek Koroptev Lovecké štěstí Myslivecké pověsti Na lovu muflonů Namlouvání Orel na hnízdě Reklama a lov Rytíři lesů Srnec Škůdník Tombola Veverky Vysoká Čištění zbraně Aport Dančí zvěř Dřevo a teplo Halali Hirsch-König des Waldes Husa divoká Jak zajíc přelstil líného hajného Krahujec obecný Kritické myšlení Krmeliště pro vysokou Kynologie Laně Lovy lukem a šípem Myslivecký ples Myslivost a Michaela Once Upon a Time in The West Pasování Pohádka O chytré kmotře lišce Pytláci Příroda a zdraví Shozy Webové kamery Zvěřinový guláš broková kozlice Škodná Bažant pečený Co budeme vařit dnes? Holub hřivnáč Kančí kýta na víně Lovecké signály Lovecké zátiší Mannlicher Schönauer kulovnice Milování světu vládne Montáže Raffle ball hunting Srnec jako ze zlata Stádo tlupa rudl Tetřev hlušec Verše myslivce Zubři Zvěřina Zůstal v ohni broková dvojka sv. Hubert #Kančí steaky 1 milion čtenářů Cazando con Arco Dívka s liškou Evropská Unie Golden Eagle Jelení guláš Kuna lesní Lankasterka Lesník Lion (Lev) Liška Eliška Lucky deer Láska Markazíni Podzim Polesí Strzalowo Psychopati Red Deer Cam Roček Siga Skupinový život Sokolnictví Straka obecná Volavka popelavá Zvěřinová paštika Záchranná stanice hamerles Amerika Cesty Chile Atacama Chov zvěře Drozd kvíčala Hejkalové Jagd Jelení kýta Jestřáb lesní Jezevec John Denver Kalendárium Kančí se šípkovou rybíz jako brusinky Krkavec velký Kukačka obecná Káně lesní Kňour útočí Lesnická škola Lesní plody Lončák Los (Elk) Makov Malorážka Mauser M98 Moose Hunting Nástřel Odchyt pernaté Ornitologie PF Památka myslivce Pečená kachnička Pečené prasátko Pohádka stromů Polák chocholačka Posed Poslední hryz Rychlý srnec Skupinka jelenů různého věku Slanisko Sokol stěhovavý Sovy Srnčí guláš po myslivecku Strzalowo Svíčková Synantropie Teritorium VORAŘI Wildlife Zahrady Zdraví Zeiss Zimní oblečení a obutí Zvěř a počasí Újeď Čáp bílý Šoulačka Šípková omáčka ke zvěřině #Daněk #Waldemar Matuška #Černá zvěř - bachyně Aglomerace Anatomie jelena Berneška Borrelióza Borůvky Brenneke Chukar Partridge Datel černý Double Rifle Dudek chocholatý Filip Gepard Gorilla Hořící špalek Hájovna U pěti buků Investiční zlaté mince Jaguar Jahody Jelen útočí Kalous ušatý Kančí kýta na smetaně Kančí se šípkovou Kaňkování Klíště obecné Krmeliště černé zvěře Krteček Kulový dvoják Kvakoš noční Křepelka polní Labuť Lama Lasice hranostaj Ledňáček Lovy na černou v Maďarsku Mauser M03 Medicina Medvěd Minutkový srnčí guláš Miška Na stojáka Nepravidelný desaterák O Evě a Adamovi Orel bělohlavý Osudový srnec Pamětní mince Paul Mauser Polesí Strzalowo Polsko Potápka chocholatá Páření Čmelák královna Ruger’s M77 RSI Rys ostrovid SWAROVSKI Sauer 101 Skřivan Slivovice Sluka lesní Slunce Sršeň obecná Stehlíci a ledoví muži Strakapoud velký Strašidla Svišť Swedisch Fire Torch Sýkorky Tetřívek obecný Tom Miranda Trojákové čtyřče - rarita Tři jednou ranou Upíři Velikonoční sekaná Vlha pestrá Vodouš šedý Vydra Vytápění chalupy Welshspringerspaniel Woodcock Hunting Zlato a šperky Zoologie Zvěř živě Čejka Červenka obecná Čiplenka Čmelák Špičák Švestky Ťuhýk Životní srnec

Vybraný příspěvek

Myslivecká fotografie úlovku srnce ukázkově předvedená na sociální síti. Kulovnice a klobouk leží správně mimo zvěř.

Letošní první roček, 11 kg.,CZ 527 v ráži .222 Rem,  poloplášťová střela RWS 3,24g Zdařilá fotografie a takové se často nevidí. Někom...

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...