Zobrazují se příspěvky se štítkemLovy srnčí zvěře. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemLovy srnčí zvěře. Zobrazit všechny příspěvky

SRNČÍ ZVĚŘ. Ze všech druhů spárkaté je srnčí zvěř nejvnímavější ke všem nepříznivým vlivům.

SRNČÍ ZVĚŘ
Srnec


Je naší nejpočetnější spárkatou zvěří. Rozšířená prakticky ve všech oblastech státu. Zazvěření se pohybuje v průměru kolem šesti kusů na 100 ha honební plochy.

 K lovu srnčí zvěře má tedy příležitost většina myslivců. Ne všichni ale mají dostatek zkušeností a tak se stává, že jsou loveny i nadějné kusy.
Trofejovou zvěř lovíme předčasně. (V Maďarsku trofejový srnec kulminuje v devíti letech. Předčasné ulovení nadějného - chovného, znamená pro střelce finanční postih.)

Ze všech druhů spárkaté je srnčí zvěř nejvnímavější ke všem nepříznivým vlivům. Proto jako první zareagovala na zhoršené životní podmínky - na vysoký stupeň chemizace zemědělské a lesní výroby - na imisní spady, na zbytečnou a neopodstatněnou velikost honů s monokulturními plodinami, na narůstající plochy řepek "dvounulek", na vysokou návštěvnost lesů a přírody vůbec, jejímž důsledkem je snížení pastevních cyklů z potřebných 8 - 12, někde až na polovinu. A to je, vzhledem k malému objemu předžaludku srnčí zvěře, velice razantní snížení.

Zareagovala snížením živé hmotnosti, vitality, plodnosti a poklesem bodové hodnoty trofejí. Bylo by asi mylné předpokládat, že se s těmito vlivy vyrovná a že dojde k nějaké následné populační explozi. Rezidua těžkých kovů - kadmia, rtuti, olova, polychlorovaných bifenilů a DDT stále ještě v půdě přetrvávají a potravním řetězcem do organizmu pronikají. S rezidui DDT se setkáváme - "díky" jeho vysoké těkavosti - i tam, kde již léta není používán nebo nebyl použit vůbec.
Bylo by asi také naivní předpokládat, že samostatně hospodařící zemědělec způsobí náhlý zvrat k lepšímu. On, stejně jako majitel lesa, se bez herbicidů, insekticidů, v bramborářských oblastech i bez fungicidů, neobejde. Plus všech současných pesticidů je v tom, že se v půdě rychle rozkládají na neškodné sloučeniny. Jejich vysoká účinnost však vyžaduje vysokou odbornost při míchání a při aplikaci. To se vždy plně nedoceňuje.

Vliv zemědělského hospodaření  Nebylo by ani reálné předpokládat, že s větším zastoupením soukromého sektoru v zemědělství se výrazně omezí dávky průmyslových, zejména dusíkatých hnojiv na jeden hektar zemědělské plochy a začne se klasicky hospodařit s větším podílem statkových hnojiv, tj. chlévské mrvy, močůvky, popřípadě zeleného hnojení atp. Chybí totiž skot, jejich největší producent. Jeho stavy jsou dnes nízké. A jaké důsledky i pro zvěř mají předusíkované plodiny, je všeobecně známo.
Dnes  nejsou výjimkou několikasethektarové hony s jednou plodinou. Vyhovovaly hlavně zvěři černé, jelení a někdy i daňčí a mufloní. Kryt, klid a po sklizni i potřebný rozhled v nich nacházela i zvěř srnčí. V kukuřičné a řepařské oblasti se tak postupně, ale v relativně krátkém čase, stávala tlupní polní zvěří.
Srnec v létě
Velké hony byly draze zaplaceny úbytkem rozptýlené zeleně, remízků, zčásti i větrolamů. Plodiny i půda trpěly větrnou erozí, zvěř na to doplatila snížením krytových a klidových možností, potravního spektra a tudíž i úživností honitby. Drobná zvěř i ztrátou orientace, protože jí chyběly optické body. Po sklizni plodin a následně rychle provedené podmítce, resp. orbě, zvěř tzv. fyziologicky 2 - 3 týdny hladověla.
Dnes jsou výměry pozemků - honů podstatně menší, ale než se obnoví remízky a rozptýlená zeleň, to nějaký čas potrvá. Nebude asi reálné počítat s tím, že se znovu - v původní míře - v přírodě objeví plevele, které se za dobu velkoplošného hospodaření z polí "vytratily". Prof. Josef Hromas odhaduje, že vlivem selektivních herbicidů se tento počet snížil v původních asi šedesáti druhů na čtvrtinu. U hmyzu je situace obdobná. A předpoklad? Zřejmě další pokles, protože vývoj a výroba stále nových selektivních pesticidů pokračuje.

Vlivy lesního hospodaření  Obdobně je tomu v lesním hospodářství. Monokultury dřevin snižují úživnost lesa. Plošné paseky však poskytují zvěři kryt a více klidu i potravy. Použití pesticidů má pro zvěř stejně nepříznivé důsledky jako v zemědělství.
Uvedené nepříznivé vlivy na srnčí zvěř mohou myslivci jen stěží ovlivnit. Kvalitu chovu, zdravotní stav a početní stavy zvěře však naší činností můžeme ovlivňovat a to velmi výrazně: péčí o životní prostředí, přikrmováním, péčí o hygienu prostředí v místech soustřeďování zvěře, léčbou, průběrným odstřelem a celoroční ochranou zvěře.

Jak srnčí přikrmovat?  O vhodnosti krmiv a přikrmování zvěře bylo již hodně napsáno - autory jak z vědeckovýzkumných pracovišť, tak praxe, oboje je cenné. Přesto mnozí myslivci chybují. Po žních se vyváží místo do krmelců a krytých zásypů na volné hromady poměrně dostupná zadina, která zakrátko zvlhne, zplesniví a stane se zdrojem nebezpečných aflatoxinů. Také seno, předčasně založené do jeslí, vlhne, ztratí svoji typickou vůni, zvěř o něj nemá zájem a může být příčinou zažívacích potíží. Chybou je zakládat jej na zem. Sena zakládejme méně, ale častěji krmelce doplňujme. Organismus srnčí zvěře je "zařízen" na vyhledávání a sbírání paše, ne na krmení.
Srnčí by si z energetických krmiv už na podzim mělo vytvořit tukové rezervy, které si doplňuje v předjaří, když je vyčerpá. Zvlášť vysoké nároky mají v tomto období srny (začíná růst plodů) a srnčata, která obnovují svůj růst. Je přece naším cílem, aby zvěř zimu přežila s minimálními ztrátami.
V honitbách s vysokým podílem řepky dvounulky je nezbytné přikrmovat senem (nejlépe vojtěškovým, neodroleným) a pluchatým ovšem již od listopadu. Je vhodné krmná zařízení po dohodě s majiteli pozemků přemísťovat co nejblíže k těmto plochám. Slaniska jsou samozřejmostí v celé honitbě.

Hygiena krmných zařízení  Zvláštní péči vyžaduje hygiena prostředí v místech většího soustřeďování zvěře, kolem krmelců a slanisek. Je důležité včas vyklízet jesle, shrabat a odklidit zbytky pod nimi, dobře vápnit. Jesle nedělejme příliš těžké, abychom je mohli snadněji přemísťovat na prosluněná místa. Mělo by jich být více. Nestačí, aby v úseku byl krmelec jen jeden centrální. To proto, aby i slabší, odbíjené, kusy si našly místo u vedlejšího krmelce a aby zvěř v tužší zimě zbytečně neztrácela energii.
Obezřetní bychom měli být, pokud ulovíme zvěř, která vykazovala změněné chování - počínaje ztrátou plachosti atd. Bývá to zpravidla po delším, jednostranném příjmu řepky, ale nikdy nemůžeme vyloučit vzteklinu, jejíž počáteční příznaky jsou obdobné. Na nečekaný výpad vzteklé lišky nebývá srnčí připraveno, protože zdravá liška, byť hladová, dospělý zdravý kus srnčího - třeba i s mládětem - zpravidla nenapadá.

Poměr pohlaví v populaci  Poměr pohlaví je stále diskutovanou a diskutabilní otázkou. Tam, kde z různých příčin klesají stavy, je opodstatněná snaha jej rozšířit ve prospěch srn. Uvádí to i starší literatura. Kvalitě chovu tím ovšem neprospějeme, protože do říje se pak zapojí i vysloveně průběrný srnec, který by při dostatku dobrých srnců byl bez šancí. Pokud nemáme poměr pohlaví 1 : 1, ale širší ve prospěch srn, budeme muset věnovat ještě větší pozornost průběrnému odstřelu v následujících letech.
Ten významně ovlivňuje úroveň chovu zvěře v honitbě. Chybuje se v tom, že se orientuje spíše na samčí zvěř, zatímco odlovu holé se nepřisuzuje zvláštní důležitost.

Odstřel zvěře při hranicích honitby   Několik slov k odstřelu zvěře při hranicích honitby. Rozšířený byl zejména v časech, kdy honitby byly s malou výměrou - stohektarové, tam každé ulovení srnčího bylo příhraniční. I dnes se velmi často praktikuje, což nepřispívá k dobrým sousedským vztahům. Hraniční odstřel však není vhodný ani z chovatelského hlediska. Víme, že srnčí zvěř je v podstatě nesnášenlivá. (Proto ani její oborní chov nepřinesl očekávané výsledky.) Uvolněná místa brzy obsadí zvěř z vlastní, spíše ale ze sousední honitby (pokud tamější myslivci nepostupují stejně). Jestliže naopak zašetřujeme zvěř v komoře, zákonitě počítejme s tím, že se v ní bude rodit a rozmnožovat i zvěř nevhodná k dalšímu chovu.

Kdy začít s odstřelem?  S odstřelem bychom měli začít v září. V letním šatě zvěř lépe posoudíme, máme větší možnost srovnání, protože se postupně sdružuje do tlup a na pastvě se zdržuje déle. Zjistíme-li srnu, která každoročně mívá slabé srnče, pak chovu prospěje, když odlovíme i ji. Rozhodneme-li se odlovit jedno ze dvou srnčat, pak zpravidla volíme slabší z nich. Většinou to však bývá srnečka a proto bychom si předem měli odpovědět, jaký poměr pohlaví v honitbě potřebujeme.

Lov srnčat od srny   Nejednotné jsou i názory na odlov tří srnčat od jedné srny. Je-li to srna, která tři srnčata klade každým rokem, dokáže je uživit, ochránit a jsou-li z vyrovnaného vrhu a tedy i "normálně" rostou a vyvíjejí se, pak bude asi účelné všechny tři ponechat, bez ohledu na jejich pohlaví. Plodnost je vlastnost vysoce dědivá. Heritabilita plodnosti je ve srovnání s heritabilitou mléčnosti zhruba dvaapůlnásobná. Prakticky vzato, plodnost je asi ze 70 % ovlivňována dědičností a jen ze 30 % vlivy prostředí. Na mléčnost působí naopak zejména prostředí (hlavně výživa) a jen malým podílem, ani ne 30 %, se uplatňuje vliv dědičnosti. Vysoce plodná srna tuto vlastnost přenáší na svoje potomstvo samčího i samičího pohlaví. Oceníme ji tedy zvláště tam, kde chceme stavy zvýšit. K tomu poznatek z chovu hospodářských zvířat: mláďata nižší hmotnost při narození, jakou mívají zpravidla dvojčata skotu, analogicky tedy trojčata srny nebo srnčata "prvničky", poměrně brzy doženou.
Chovu neprospějeme, pokud odkládáme lov holé až na poslední týdny a dny v roce. V časové tísni jsou často sloveny i chovné kusy.

V honitbách s dobrou úrovní chovu srnčí zvěře můžeme uplatňovat i některá náročnější chovatelská opatření - např. oživení krve. Víme-li, co naše zvěř "potřebuje", pak by neměl být problém obstarat si chovné srnce, příp. mladší srny, aby požadované vlastnosti do chovu přinesli.

Velké ztráty mladé zvěře jsou zvláště při senoseči. 
Většina myslivců ví dobře, co by se mělo dělat. Bohužel, moc se toho nedělá, zvěř je ponechávána osudu. Jedna z možností je rušit zvěř v okrajích luk a pícnin sousedících s lesem, ale hlavně před sklizní bezprostředně, téhož dne ráno, projít plochu, která se bude sekat, s dobrým psem. Procházení porostu, ať jde o vzrostlý, polehlý jetel, či vysoký, kvetoucí luční porost s ovsíkem, bojínkem apod., je namáhavé jak pro psa (potíže mu způsobuje i pyl), tak pro jeho vůdce, ale je to jeden z nejspolehlivějších způsobů, jak můžeme srnčata zachránit. Účinné je i sekání pozemků od středu k okrajům. Větší plochy je třeba předem prosekat aspoň na pásy.

Závěrem se pokusím ve stručnosti shrnout to hlavní, co můžeme a měli bychom dělat, abychom zvýšili kvalitu i početní stavy srnčí zvěře a zařadili se i v tomto ohledu mezi nejpřednější evropské státy:

1. Zvyšovat úživnost prostředí, zabezpečit kryt a více klidu zvěři. Hledejme možnosti, jak obnovit a rozšířit remízky, myslivecká políčka.

2. Omezujeme ztráty zvěře na silnicích, mj. i vhodným rozmístěním zvěřních políček a obnovením lesních napajedel (snížíme tak její migraci). Více pozornosti věnujme ochraně zvěře při zemědělských pracech, zejména při senoseči. Mějme na paměti, že je to právě srnčí, které je postihováno ze všech druhů spárkaté zvěře vůbec nejvyššími ztrátami.

3. Zajistěme její celoroční ochranu hlavně před pytlačícími psy a před pytlačením vůbec.

4. Řádnou výživou, popřípadě přikrmováním, a to už od podzimu, se postarejme o to, aby zvěř byla na zimní období dobře připravena a v zimě nestrádala. Nezapomeňme, že kritické období pro ni přichází až ke konci zimy a na začátku jara. Do solníků zakládejme i medicinální lizy.

5. Nepodceňujme nepříznivý vliv řepek dvounulek, zvláště v honitbách, kde jejich podíl je vysoký (až 30 - 40 % z ploch orné půdy).

6. Pozornost věnujme hygieně krmiv a prostředí u krmných zařízení. Při podávání medikovaných krmiv důsledně dodržujme pokyny výrobce.

7. Mimořádnou důležitost přikládejme průběrnému odstřelu holé zvěře. Mějme na zřeteli, že vlastnosti se dědí a že významný podíl i na síle trofeje má srna. (Je kladná korelace mezi silnou srnou, jejím silným srnečkem a následně i jeho silnou trofejí.)

8. Neponechávejme lov holé na poslední dny v roce. To je to nejhorší, co můžeme pro správný odstřel udělat. Není bez zajímavosti, že v Maďarsku, skutečné srnčí velmoci, pokud se jedná o úroveň chovů, se pro myslivce, kteří provádějí průběrný odstřel, pořádají zvláštní kurzy. Myslím, že by to mohl být dobrý podnět k diskusi i pro nás.

Srnčí má přece perspektivu
Srnčí je zvěří perspektivní ve většině našich honiteb. Nenechme se přesvědčit, že škodí. V porovnání s tím, jaké škody a ztráty způsobuje svojí činností člověk sám, ať v zemědělské prvovýrobě nebo v lesním hospodářství, jsou údajné škody zvěří srnčí bezvýznamné, zanedbatelné.

Inspirujme se v zahraničí
Má perspektivu i ve většině evropských zemí. Jmenovali jsme už Maďarsko, kde v poválečných letech se stavy z původních 9 tis. kusů zvýšily na neuvěřitelných 190 tisíc. Hmotnost ulovených kusů je oproti naší zvěři zhruba dvojnásobná (!) a počet medailových trofejí bývá obvykle vyšší, než v ostatních evropských státech dohromady.
V bývalé NSR dokázali během čtyř desetiletí (1939 - 1980) zvýšit stav srnčí o 1 mil. kusů. Výrazný početní nárůst zaznamenalo Rumunsko, ale také Bulharsko a Francie.
V Rakousku, zemi se zhruba stejnou honební plochou jakou máme my, ale větším podílem horských oblastí jsou početní stavy na úrovni 1 mil. kusů, tedy čtyřikrát vyšší než u nás. Zvýšila se hmotnost zvěře z 15 na 20 kg i kvalita trofejí (400/600 g). Je to především výsledek podzimního přikrmování. Mimořádně zazvěřené (místy až 30 ks na 100 ha) jsou některé honitby ve Švýcarsku i když se projevují snahy o částečné snížení stavů úpravou poměru pohlaví a preferováním lovu srnčat.

Z tohoto pojednání je zřejmé, že i u nás jsou reálné možnosti jak zvýšit úroveň chovu i stavy srnčí zvěře a to úměrně ve všech oblastech. Je tedy na nás - myslivcích, jaké existenční podmínky pro ni - a nejen pro ni- dokážeme vytvořit a jak je dokážeme sladit s požadavky zemědělské výroby a lesního hospodářství.

Ing. Zdeněk NEVORÁNEK

MYSLIVCI A SOCIÁLNÍ SÍTĚ. Srnec škůdník uloven na cca 70 m. Můj druhý letošní a vůbec druhý srnec v mém krátkém mysliveckém životě.

Srnec v červnu - škůdník

Dnes v 5:00 usedám na posed. Říkám si: je po dešti, konečně také chládek.


To bych mohl mít po několika neúspěšných vycházkách štěstí. V 5:15 mi z houštin vychází mladý srnec, na 90 m. Paroží pod slecha, ale už měl výsady a na takovou vzdálenost jsem nemohl srnce na 100% přečíst. Ránu jsem si tedy odpustil. Když z ničeho nic srnec pádí z "jeviště" pryč. Že by na scénu přicházel obávaný sok? A také že ano!
Srnec škůdník uloven na cca 70 m. Můj druhý letošní a vůbec druhý srnec v mém krátkém mysliveckém životě.


Jan M., Myslivci a sociální sítě

MŮJ ŽIVOTNÍ SRNEC. Když se konečně natočil tak, že byl dobře vidět celý krk, namířil jsem a pomalu zmáčkl spoušť. Lovy srnčí zvěře, Srnec, Srnec v červnu, Trofeje

Když jsem si potom prohlížel fotky zjistil jsem,
že jde o velmi dobrého raritního srnce

Můj životní srnec ze včerejšího večera



 Vzhledem k tomu, že se nepovažuji za lovce, ale spíše za myslivce, kterému jde více než o lov o vše ostatní kolem myslivosti, mám ve svém životě uloveno jen několik srnců a většinou všechny průběrné. Z tohoto důvodu se tento srnec vymyká všem srncům, které jsem do dnešního dne ulovil. Poprvé jsem tohoto srnce spatřil 17.5.2017, když mi vyšel před kazatelnou asi na 80 metrů. Tenkrát jsem měl v ruce foťák a protože velice rád fotím, pořídil jsem několik snímků.
 Srnec se mi vystavoval ze všech stran a mimo jiné nebyl ještě téměř vůbec přebarvený. Asi po 15 minutách srnec odběhl. Když jsem si potom prohlížel fotky zjistil jsem, že jde o velmi dobrého raritního srnce. Rozhodl jsem se tedy, že na srnce vyrazím hned druhý den.

 Na kazatelně jsem seděl hned druhý den ráno, ale srnec se neobjevil. Od té doby jsem na stejném místě a také na okolních posedech proseděl několik čekaných, ale srnec nikde. Už se zdálo, že jsem zřejmě urazil bohyni lovu Dianu, když jsem nelovil při našem prvním setkání, když se konečně na večerní čekané dne 16.6.2017 ukázal. Seděl jsem na posedu i s naší mladou Poštolkou Luckou, když vyšel z obilí do nízké kukuřice. Byl ovšem hodně daleko a lovit se nedalo. Kousek od něj vyšel ještě druhý mladší srnec, kterého prohnal a pro tento den byl nenávratně ztracený.


O dva dny později jsem se rozhodl jít na kazatelnu, která byla vzdušnou čarou asi 500 metrů od místa kde jsem srnce poprvé uviděl a blíže k místu, kde jsme srnce spatřili předevčírem. Když jsem usedl, slunce bylo vysoko a všude klid. Asi po půlhodině čekání se náhle v obilí asi na vzdálenost 100 metrů něco objevilo. Zvedl jsem dalekohled a hned jsem ho poznal. Protože bylo obilí už hodně vysoké, tak nebylo vidět nic víc než hlavu. Musel jsem tedy čekat, jestli nepřijde blíž, případně nepřejde do nižší kukuřice. Postupně se ke mně přibližoval a když už se zdálo, že opravdu vyjde, tak se otočil a šel zpět. Odešel až na vzdálenost cca 250 metrů a opět nebylo vidět nic než hlava s parůžky. Musel jsem tedy čekat dál. Po další půlhodině se srnec opět rozhodl, že přijde blíž. Vybral si místo, kde projížděl traktor a tímto pruhem se pomalu přibližoval. Chvilkama jsem už viděl i krk, ale na dobrou ránu se mi to stále nezdálo.


 Komora vidět nebyla, ale bylo mi jasné, že pokud nevyjde z obilí ven, budu muset umístit ránu právě na krk. Když došel asi na 50 metrů, traktorová kolej končila a stáčela se směrem ke mně. Srnec se rozhodl postupovat dále v této koleji a ven z obilí se mu tedy nechtělo. Když se konečně natočil tak, že byl dobře vidět celý krk, namířil jsem a pomalu a opatrně zmáčkl spoušť. Bylo právě 20:57 hod. Srnec se náhle ztratil v obilí, bylo vidět jen krátké odkazování a potom klid. Bylo jasné, že střela zasáhla krční tepnu. Po povinné pauzičce jsem došel k srnci a opravdu jsem se nemýlil. Srnec zůstal po ráně na krk v ohni. Chvíli jsem u srnce postál a popřemýšlel o proběhlém lovu a o všem co mu předcházelo. Potom jsem dal srnci plombu, poslední hryz a sobě lovecký úlomek. 


Na závěr jsem poděkoval patronu myslivců sv. Hubertovi a bohyni lovu Dianě, že mi umožnili prožít tento krásný zážitek a dopřáli mi ulovit mého životního srnce.


Václav N., Myslivost, sociální sítě

MŮJ ŽIVOTNÍ SRNEC

Srnec desaterák je asi můj životní srnec.

Tak teda taky pridam vcerejsiho srnecka



V utery sem ho letmo zahlid asi na 200m a rikal sem si, sakrys ten tam ma neco navic, to je snad osmerak...ale zmizel jako by se propadl do zeme. Vyrazil sem teda v patek po sedme hodine. Vedro jak blazen, silny vitr spatnym smerem a navic rozveseny plasice....tak sem obesel stary kravin a pozoroval psenici, zda nekde neco uvidim. No a cihnu pres sebe a vidim kus...vezmu dalekohled a padam k zemi...na hlave moc vysad. Vitr primo na nej, nechapu ze sel dal... kdyz me presel tak sem vyrazil a vykoukl zpoza ohrady. Srnec byl u krovi okolo kravina a okusoval keriky....no na nic sem necekal pac takovy raritacek se odejit nenechava. 

Stal lehce odeme, tak zadni komora na cca 40m. Srnec zustal v ohni. Kdyz sem k nemu dosel , zustal sem cumet jak vrana.... myslel sem si ze jde o osmeraka, ale Diana s Hubertem mi poslali desateraka. Muj asi zivotni srnec. Dekuji patronum a provolavam

 Lovu Zdar!!!

A jen pro odpurce 30-06, ze neni na srnci, na posledni fotce je vystrel po 13g strele ktera mel na tuhle vzdalenost jeste dobrych 4000J.


Myslivost, Steyer Man J. podle sociální sítě, text je původní bez úpravy

OSUDOVÝ SRNEC uloven! LOVU ZDAR! #Srnec, Srnec v červnu, Lovecké příběhy, lov, Lovy srnčí zvěře, Myslivecké ráno.

Vychozený srnec Daniela R. Lovu zdar!

Dnes při zazvonění budíku v 3:00 jsem ani při nejmenším nedoufal , že se mi to podaří


 V 4:00 se mi podařilo vyrazit do revíru a v 5:00 jsem byl již na místě kde jsem svého „vychozeného" srnce poprvé spatřil . Od 16.5. co jsem o něm věděl se mi ho podařilo asi 5 x zradit a celkem 2 x minout , byl to skutečně osudový srnec .
Po prvním minutí jsem ho 3 týdny neviděl , jako by se vypařil, vše se změnilo až dnes ráno kdy jsem opatrně došoulal na louku, kde kromě srn a mladého šesteráka jsem uviděl ve vysoké trávě právě jen hlavu mého „starého známého".

Vzdálenost byla cca 150 m a viděl jsem jen hlavu , takže jsem se plížil vysokou trávou plnou ranní rosy a to jen v obyčejných botách, ale to mě v tu chvíli bylo jedno.
K srnci jsem se dostal až na 50 m , ale stále se nedalo skrz vysokou trávu lovit , když lehký závan větru foukl až k srnci, tak začal rychlý odskok na vzdálenost asi 100 m kdy se zastavil a vytočil na široko kde tráva byla nižší, tohle jsem nečekal tak jsem rychle namířil a vyšla rána , ta šla ovšem vedle a srnec nabral rychlý běh směrem k nejbližšímu lesu , jelikož už jsem nedokázal prohrát, srnce jsem opět našel v optice , namířil 20 cm před něj a ozvala se druhá rána a s ní i spojené „ťuk" a já věděl že je !

Rána na tu vzdálenost a rychlost byla až na slabiny, ale srnec zůstal v ohni a já měl velkou radost , že se mi ho podařilo po takové době ulovit, při prvním pohledu na chrup je můj odhad 7-8 let .

Lovu zdar!

Daniel R., sociální sítě Myslivost

#Srnec, Srnec v červnu, Lovecké příběhy, lov, Lovy srnčí zvěře, Myslivecké ráno, Osudový srnec

SRNEC ROČEK. Fotografie z myslivosti, Lovy srnčí zvěře, Poslední hryz, Příroda a myslivost, Roček, Sociální sítě, Srnčí zvěř, Srnec v červnu

Srnec roček
SRNEC v ČERVNU

Včera navečer se na mě Diana s Hubertem pousmáli a dopřáli ulovit tohoto ročka. Uloven kulovnicí CZ 527 v ráži .222 Rem, střelou RWS 3,24g na cca 80.metrů. Váha 11. kg.


Lovu zdar!


Sociální sítě - Myslivost Petr Hruška

Letošní raritní trofej srnce. Trofeje, Srnec, Srnec v červnu, Fotografie z myslivosti, Lovy srnčí zvěře, lov

Raritní trofej
Zajímavá trofej srnce (Petr)


Ráno v 5:30 h se mi podařilo ulovit tohoto srnce se zajímavou trofejí, kdy jsem ho náhodně obeznal minulý víkend. Dnes jsem poseděl u řepky, co kdyby se ukázala černá, ale marně. Pak jsem obešel louky, kde se srnec pohyboval. Byl tam jediný kus srnčího a to byl právě tento srnec.

Už pomalu zatahoval směrem do lesa, ale stihl jsem ho došoulat po hraně lesa na 50m (kvůli vysoké trávě) a i přes jeho mazanost mi dal šanci k lovu.


Střílen z trojnožky, 19kg. Věk odhaduji cca 5let.


Lovu Zdar!




Sociální sítě Myslivost Petr N.

SRNČÍ ZVĚŘ VÁBENÍ Technika a zásady úspěchu. Chování lovce při vábení. Geschreck je zvuk, který většina myslivců vůbec nezná...

Srnec v říji

Vábení srnců v říji


Pravděpodobně nejjednodušším druhem zvěře je z pohledu lovu vábením zvěř srnčí. Vábení je v tomto případě založeno na vnitrodruhové komunikaci a vychází ze dvou základních principů.

Prvním a nejznámějším způsobem je vábení v říji, kdy srnci reagují na hlas říjné srny. Používá se při něm imitace několika typů hlasových projevů, které se vzájemně kombinují. Na to, jak správně hlasy modulovat, a zejména na to, jak je sestavit do odpovídajících slok, existují nejrůznější, mnohokrát diskutované a mnohokrát publikované názory. Následující popis tudíž nemusí být tím jediným správným ani jediným použitelným.
Základním hlasem používaným při vábení je pískání srny sestávající z kratších, jednoduchých a výše posazených tónů. Interpretovat je lze jako: „Fi-fi-fi“ Po nich obvykle následuje známé: „Pia-pia-pia-pia-pia“.

Dalším typem zvuků je pískání honěné srny, na kterou dotírá srnec, při němž jsou předchozí písknutí prodlužována a jsou zakončena kratším zvýšením tónu. Popsat se dají jako: „Pííá-pííá-pííá“.
Posledním druhem hlasu je tzv. „geschreck“, který lze nejlépe charakterizovat jako zděšené (nebo vášnivé?) vypísknutí. Sestává z delšího: „Pííí“, po kterém následuje drnčivé zakončení. Lze je vykouzlit pouze pomocí některých vábniček, respektive těch, které mají delší a volný rezonanční jazýček. Typickým příkladem jsou Nordik, Buttolo, univerzální srnčí Devana nebo Hubertus.
Geschreck je zvuk, který většina myslivců vůbec nezná a tudíž jej ani nepoužívá. Ten, kdo jej uslyší poprvé, bývá doslova zděšen a dopředu jej odmítá s odůvodněním, že na něco podobného srnec reagovat nemůže a že si podobnou improvizací zvěř pouze vyplašíme. Opak je ale pravdou.
Veškeré popsané zvuky se imitují relativně snadno. Výjimku představuje pouze geschreck, který je třeba nacvičit. Obavy z drobných odchylek jsou u něj ale téměř zbytečné a podle mých zkušeností různé variace příliš nevadí. Pro srnce bývají v tomto směru někdy lákavé i neskutečné zvukové projevy, které sami považujeme za nepovedené.

Obecný poznatek ukazuje, že čím jsou hlasy intenzívnější, tím jsou pro srnce dráždivější. Mám vyzkoušeno, že i skutečně intenzívní tóny, jsou-li samozřejmě interpretovány správně, srnce přitahují.
I zde si nicméně musíme zopakovat dříve připomínané „všeho s mírou“. Každý uměle napodobovaný zvuk do přírody nepatří a je-li opakován příliš intenzívně a příliš často, vnese do populace neklid, dokáže rozvrátit přirozený běh pochodů a věci pouze ublíží.

Intenzívní zvuky, mezi které patří zejména zmiňovaný geschreck, by se proto měly používat víceméně vzácně jako kratičké vyvrcholení vábení a na stejném místě by se neměly po sobě často opakovat. Navíc by měly každé vábení opravdu pouze završit a neměly by být jeho nosným prvkem.
Obecně platí, že při jednotlivých seskupeních vábení v říji by se mělo začínat jednoduššími a méně provokativními tóny. V praxi to znamená, že po příchodu na místo a uplynutí vhodné doby potřebné pro uklidnění okolí, která by měla podle situace představovat asi 15-20 minut, začneme vábit nejdříve slokami složenými z 5-10 tišších jednoduchých písknutí.

Nedostaví-li odezva, můžeme přidat písknutí hlasitější
a následně pokračujeme slokami, v nichž seskupíme na začátku jednoduché pískání a na konci několik písknutí honěné srny.
Celou sérii zakončujeme 1-2 slokami, v nichž přechází pískání honěné srny v 2-3 geschrecky.
Po ukončení vábení v každém případě setrváváme dalších zhruba 15-20 minut na místě. Zejména staří srnci dokáží dlouho postávat v úkrytu a pozorovat cílový prostor, případně si nás rádi velmi pečlivě obejdou, aby se dostali pod ideální vítr.

Mezi každým seskupením pískání si dopřáváme několik minut klidu, nachystáme si zbraň a bedlivě sledujeme okolí. Srnec se někdy doslova zhmotní na okraji porostu bez jediného zapraskání větvičky, jindy se přižene s mohutným rámusem a supěním přímo pod posed.
Není na škodu, dodržíme-li na jednom loveckém místě celé popsané schéma. A to i tehdy, přichází-li srnec již na některou z prvních slok vábení. Při zintenzívnění zvuků a zvýšení jejich dráždivosti totiž vábením pokrýváme stále větší prostor a lákáme k sobě i méně rozhodné srnce.
Ze stejného důvodu během prvních slok zvuky tlumíme, nejlépe sevřením vábničky v dlaních. Odměnou někdy bývá i několik kusů zvěře, které nám v jediné dobře zazvěřené lokalitě ochotně přiskočí během několika desítek minut. Často se pak ani nestačíme divit, kolik srnců se nám v honitbách prochází. V každém případě ale vábení uzpůsobujeme, co se týká délky, času i jednotlivých slok, momentální situaci.
Srnec

Popsaný mechanismus vábení srnců v říji je pouhým doporučením jednoho z možných postupů. Samozřejmě, každý z myslivců si může pro svoje podmínky a po nasbírání zkušeností utvořit model vábení vlastní. Osobně se snažím výše uvedeného schématu víceméně držet. Odpovídá totiž nenásilnému způsobu vábení, který co nejméně zasahuje do průběhu říje. Zásadně se také na stejná místa vracím v jedné sezóně spíše výjimečně. V případě, že tak učiním, pak minimálně s týdenním odstupem. I zvěř potřebuje čas na přirozený chod biologických potřeb.

Vábení v říji používám v několika situacích. První z nich je klasická čekaná, kterou si vábením zpestřuji a zvyšuji při ní šance na setkání se zajímavým srncem. Rozumně provedené vábení nevadí ani během čekání na jinou zvěř. V tomto případě si celé výše popsané schéma rozvrhnu na celou dobu čekání, přičemž mezi jednotlivými slokami činím delší pauzy a vábení končím minimálně půl hodiny před odchodem z čekaniště.
Další situací je cílené vábení, kdy během jednotlivých vycházek střídám několik stanovišť, a to nejen v podvečerních a ranních hodinách, ale příležitostně i během dne. Tento mechanismus aplikuji pouze během zhruba jednoho týdne, kdy srnčí říje vrcholí. Na jedno místo, na němž opět jedenkrát aplikuji popsané schéma vábení, přitom počítám se zhruba hodinou čistého času. I při tomto systému je samozřejmostí dodržení ostatních popsaných zásad.

Občas si neodpustím ještě jeden způsob vábení, který však obvykle používám víceméně výjimečně na vybraných místech. Speciálně se jedná o okraje obilných lánů nebo travnatých porostů, ke kterým se někdy dostanu během dne.
Ve vhodném úkrytu, z něhož je dobrý rozhled, zde písknu jednu kratičkou, nicméně intenzívnější sloku obsahující všechny popsané hlasy. Zalehlí srnci většinou neodolají, zvednou hlavu a odhalí svoji přítomnost v krytině, a to i tehdy, nachází-li se poblíž rujné srny. Tímto postupem nesleduji jako primární cíl jejich přivábení, nýbrž pouhé obeznání a zevrubnou kontrolu stavu. Po uklidnění situace se z místa nenápadně stahuji.

Pro vábení se snažím vybrat stanoviště tak, aby co nejvíc splňovala obecné zásady popsané v předchozím příspěvku. Nejde tedy pouze o posedy a kazatelny, ale o veškerá vhodná místa, kde mohu z krytu přehlédnout co největší prostor, zejména směrem po větru. Jednou z podmínek je zde blízkost vhodné krytiny (zarostlé paseky, meze, okraj porostu řepky, kukuřice, obilovin nebo houštiny), kterou srnčí zvěř miluje.

Ideálním jsou pro umístění čekaniště různé keře a hustší stromy v lesním plášti s nízko zavěšenými větvemi, stromová seskupení ve volnějším prostranství nebo alespoň kmeny silnějších stromů. Tato místa mám většinou již dopředu ošetřena proříznutím několika větví a vyčištěním přístupového šouláku. Kmeny stromů poslouží dobře jako opora pro zbraň.

Nelze-li jinak, usedám těsně u podobného krytu na stoličku s pohotově připraveným monopodem a přehodím přes sebe kus maskovací sítě. Přestože se to někomu bude zdát jako latina, mám vyzkoušeno, že podobné provizorní krytí srnec zrakem na několik desítek metrů neodhalí. Samozřejmostí je ovšem dobrý vítr a nenápadné pohyby.
V případě srnčí říje je velmi diskutovaným tématem správná doba pro vábení. Vábit se nesmí příliš brzy, protože srnce tím jen zneklidníme a později nám budou na vábení reagovat špatně.

Mgr. Josef  Drmota

VÁBENÍ ZVĚŘE SRNČÍ Vábení, Srnčí zvěř, Srnčí říje, Lovy srnčí zvěře.

Srnčí říje

Vábení hlasem srnčete 


Méně známé je vábení srn pomocí hlasu srnčete, který se nejčastěji popisuje jako vysoké opakované: „Pííju“. Srny jsou zodpovědné matky. Na volání svého potomka proto reagují velmi dobře a ochotně.
Napodobení jemného pískání srnčete je možné na většinu laditelných srnčích vábniček, nicméně vábiči uvítají zejména předladěné nástroje. Sáhnout můžeme po všech typech vábniček uvedených v předchozím textu. U většiny výrobců nalezneme vábničky laděné přímo na hlas srnčete. V případě laditelné vábničky Nordik není problém dosáhnout požadovaného zvuku příslušným nastavením kroužků do pevně daných zářezů a jednoduchým stiskem membrány zuby. Modulace zvuku v tomto případě vyžaduje krátké zacvičení.

Osobně jsem nejlepší reakce srn při imitaci hlasu srnčete zaznamenal při použití laditelné vábničky Devana, která má v boku předvrtaný otvor. Za normálních okolností vydává kontaktní zvuky dospělé zvěře, po jednoduchém zakrytí bočního otvoru se tón zvedá na hlas srnčete. Srny na tuto vábničku vždy reagovaly naprosto spolehlivě a přiskakovaly okamžitě.

Otázkou samozřejmě zůstává, kdy lze uvedený způsob vábení používat. Ideální je doba, kdy se v přírodě mladá srnčí zvěř přirozeně vyskytuje. Hlasem srnčete lze navíc vábit všechny predátory a reaguje na něj i černá zvěř. Nicméně musíme vždy počítat s reakcí dospělé srnčí zvěře. Zvuk je pro ni evidentně zneklidňující a stresující. Z tohoto důvodu používám hlas srnčete velmi nerad a výjimečně.
Pro cílené vábení srny existují jen dva důvody. Prvním je říje, kdy srnec stojí u srny, nereaguje na klasické vábení, ale přichází za srnou, která někdy přijde za hlasem srnčete.
Druhým důvodem je pak průběrný odstřel slabých rodinných skupin, kdy potřebujeme naráz ulovit srnu i její srnče. 

Podle zvyklostí lovíme samozřejmě nejdříve srnče. Srna nám však odskočí. Po krátkém uklidnění situace je ji však v ideálním případě možné přivábit nazpět, protože svoje mládě hledá. Někomu možná přijde podobná lest jako nehumánní, nicméně pro chov srnčí zvěře je odstranění srn vodících slabá srnčata zcela zásadní. Spoléhat se na jejich pozdější ulovení je již značně ošidné.

Myslivecká fotografie úlovku srnce ukázkově předvedená na sociální síti. Kulovnice a klobouk leží správně mimo zvěř.

Letošní první roček, 11 kg.,CZ 527 v ráži .222 Rem,
 poloplášťová střela RWS 3,24g
Zdařilá fotografie a takové se často nevidí.

Někomu ten úlovek vadí?












Petr Hruška, letošní první srnec

Myslivost sociální sítě FB


#Myslivecké fotografie, Myslivecké tradice, Názory myslivců, Lovecké štěstí, Lovy srnčí zvěře

SRNČÍ ZVĚŘ Srnče v trávě před sečením. Kdo je viděl po sklizni zdravé má štěstí. Srnče, Srnčí zvěř, Lovecké štěstí, Lovy srnčí zvěře, Lovy fotoaparátem

Srnče v trávě před sečením
Výsledkem dnešního vyhánění s pomocí psů a následného sečení bylo, po spolupráci s Družstvem vlastníků Javorník ve Štítné nad Vláří - Popov, 8 zachráněných srnčat ... Přes veškerou snahu byla bohužel posečena 3 srnčata a jeden zajíc. Vše proběhlo na jednom poli jetele o výměře 20ha !!! Dospělých kusů srnčího bylo vyhnáno cca 14. Zajímavostí je především to, že večer před sečením byly v této lokalitě rozmístěny zvukové a světelné plašiče zvěře... To mě jen utvrzuje v tom, že bez lidí, lovecky vedených psů a hlavně bez zápalu pro věc, to samo nepůjde. Dron s termovizí, který by tento problém z větší části vyřešil, je pro nás zřejmě zatím nedostižný.
Hospodář MS Javorník.

Převzato ze sociální sítě Myslivci sobě

SRNČÍ ZVĚŘ krajina příroda a myslivec. Názory myslivců, #Srnčí zvěř, Srnčí říje, Lovy srnčí zvěře, Pravidla lovu srnčí zvěře, lov, Trofeje,

Srnčí říje

Jak je to dnes?


Za stávajících podmínek se srnci proberou již v mládí a pod tlakem přísné hodnotící komise se silný šesterák z opatrnosti pardonuje. Mám i zkušenosti, že v běžné praxi pokud k jeho ulovení dojde, tak se na přehlídku často ani nedostane.

K tomu ještě přistupuje zkušenost, že pokud byl v jednom roce viděn mimořádně silný srnec, tak na devadesát procent se tento srnec v příštím roce již ve sledované lokalitě neobjevil. Možná byl uloven jinde, ale spíše mu nepříznivé podmínky již v příštím roce stejnou trofej (mimořádně silnou) nedovolily nasadit.

Je mi bohužel asi souzeno, že se v mnoha svých úvahách často prezentuji jako skeptik. Domnívám se ale, že doba mé myslivecké praxe - bezmála šedesát let, je dosti dlouhá na to, abych si mohl dovolit mít na některé věci svůj osobitý názor.
Je nepopíratelnou skutečností, že lidská činnost by měla mít svůj smysl a cíl. Tedy ta naše nás musí stále nutit, abychom se snažili nám svěřený objekt své činnosti zlepšit. Jenže v dnešní době, kdy se zajíc stal ve velké části honiteb zvěří téměř vzácnou, stala se hlavním dodavatelem zvěřiny zvěř srnčí. Takže srnec uspokojuje touhu po trofeji a srna s dorostem zabezpečují zvěřinu až do Silvestra.

A nejen to. Rozhlédneme-li se po dnešní české krajině, vidíme buď ohromné lány monokultur, které se po sklizni mění v potravně sterilní plochy a nebo jsou tam ještě větší plochy pastvin, kde travní porosty jsou pro srnčí zvěř absolutně nevhodné. Mezi tím hledat políčka se šťavnatým jetelem a nebo vonné louky určené k sušení stejně voňavého sena bývá často velmi namáhavým úkolem.

Přimysleme si k tomu ještě kyselé deště, krajinu hemžící se turisty, cykloturisty na horských kolech, případně všudypřítomné houbaře, neexistuje v krajině snad jedno zákoutí, kde by na zvěř stres nečíhal ze všech koutů.



#Názory myslivců, #Srnčí zvěř, Srnčí říje, Lovy srnčí zvěře, Pravidla lovu srnčí zvěře, lov, Trofeje, 

SRNEC S DOSLEDEM. Na nástřelu jsem našel pár kapek barvy a tak jsem se šel podívat směrem kam srnec odběhl, ale nic jsem nenašel. Srnec, lov, Lovecký pes, Lovy srnčí zvěře, Pravidla lovu srnčí zvěře

Srnec a lovecký pes "ještě že ty hafoše máme"

Dnešní úlovek je s dosledem



Střílel jsem zhruba na 100 m , po ráně srnec nadskočil a odběhl.
Na nástřelu jsem našel pár kapek barvy a tak jsem se šel podívat směrem kam srnec odběhl, ale nic jsem nenašel. Vždy si beru na čekanou i Dianu, ale dnes jsem ji nechal doma, protože jsem chtěl trochu pošoulat a tak jsem se musel pro ni vrátit.

Nasadil jsem ji na stopu, zalehla do řemene .ale co se nestalo po padesáti metrech odbočila jinam než kde jsem hledal a táhla mě, nechal jsem ji jít a v duchu si říkal, "sakra kam to jdeš srnec je na opačné straně", po sto metrech jsme vlezli do keřů, kde byl otěr od barvy a tak si říkám "nebudu za tebou lézt po čtyřech a pustím tě".
Odepnul jsem obojek pustil ji a jen se díval jak se ztrácí v potůčku ........za chvíli hlášení a hurá horrido a Lovu zdar! ...............ještě že ty hafoše máme .........foceno až po vytažení na kopeček.

Roman M. Manas, sociální sítě Myslivost


#Srnec, lov, Lovecký pes, Lovy srnčí zvěře, Pravidla lovu srnčí zvěře

Myslivecké lovecké fotografie co se povedly na sociální síti (photo by jiri hajny) #Myslivecké fotografie, Srnec, Lovy srnčí zvěře, Fotografie z myslivosti, Čekaná

Myslivecké fotografie, Srnec, Lovy srnčí zvěře,
Fotografie z myslivosti (photo by jiri hajny)

Kde jsou srnci slabí a kde silní?


Ve svých článcích i knížkách jsem dosti často zapochyboval, zda snaha po zkvalitnění naší stávající srnčí populace cestou přísné selekce samčí zvěře povede k úspěchu. Srnci, kteří zahajují vývin svého paroží v době převážně tuhé zimy a jak bylo řečeno, jsou svojí hmotností citliví na dostupnost potravy, jsou pod tlakem i mnoha dalších vlivů. Domnívám se, že i množství slunečního záření v tu dobu hraje významnou roli. Tím chci říci, že i dobře geneticky založení srnci mívají pod tlakem těchto vlivů kolísající kvalitu svého paroží.Není to tak dlouho, kdy se v několika publikovaných článcích tohoto časopisu vedla diskuse, zda mohou tolik pronásledovaní knoflíkáči či výběrní špičáci, nasadit v příštím roce úměrně kvalitní trofej. Samozřejmě nějaká pravidla nastavena být musí, ale přesto nemusí být všeobecně platná.Všichni, kteří couráme tou boží přírodou již delší dobu víme, že jsou v honitbě místa, kde se pravidelně vyskytují silní srnci a opačně místa, kde lze rok co rok ulovit knoflíkáče.

Pozornějším sledováním tamních srn zjistíme, že v převážné většině je příčinou srna, která pokud ve zmíněné lokalitě vydrží delší dobu, silně ovlivňuje kvalitu trofejí. Jakmile je ulovena nebo zestárne, vrací se kvalita do obvyklých průměrů.

Zkušenosti mého otce:
 Na tomto místě si dovolím citovat výrok svého otce, který mne kdysi dávno na lesní správě navštívil a byl svědkem několikerého ulovení paličkáčů, ze kterých jsem měl velkou radost.

Neudržel se a říká: "Já celý život lovil převážně šesteráky a šesteráci stále byli. Vy se honíte za paličkáčema a stále jich máte dostatek.
Nezdá se mi, že by to na kvalitě trofejí, soudě podle vašich přehlídek, bylo nějak patrné!"

Samozřejmě že jsem s tímto názorem hluboce nesouhlasil, ale mnohokrát jsem si během doby na něj vzpomenul. Paličkáčů i po té s odstupem dlouhé době máme stále dostatek. Jak jsem již řekl, byla jiná doba, zvěře bylo méně, potravní nabídka zejména v době vegetace nesmírně pestrá a o škodlivých emisích nikdo neměl ani zdání.
Srny se střílely jen výjimečně, protože stavy byly v porovnání k dnešku nízké a srny měly mnoho nepřátel, kteří holou a mladou zvěř decimovali. V první řadě to byly tvrdé zimy bez významnějšího přikrmování a zvláště pytlačících venkovských hafanů byla spousta. Také pojem průběrného odlovu byl vnímán jen mlhavě a to spíše v pojetí, že se mají lovit jen starší tedy vyzrálí srnci...

Ing. Lubomír KLEMENT

Ulovil své první dva srnce tam, kde si to vždy přál. Doma. U sebe, v tom koutě na kopci, který má tak rád. ##Srnčí zvěř, Lovy srnčí zvěře, Srnec, Lovecké příběhy

Když myslivec je šikovný, píše i fotografuje, pak si přečtete se zájmem jeho příběh! I to je myslivost a na vyšším level! 

Ulovil své první dva srnce tam, kde si to vždy přál...
Gratulujeme a Lovu lesu!

Tak i já se podělím o jeden ze svých dalších zážitků a úlovků... večer jsme se s otcem rozhodli jít na srnce. Šoulali jsme a dostali tak možnost pozorovat dva silné šesteráky, dobře je znám. V dáli se na horizontu mihla zrzka a pod horizontem, na hraně louky a lesa brala paši plná srna. Ubírali jsme se dále ke svým kazatelnám.
Mladí zajíci na louce mě velice potěšili, jelikož stavy drobné zvěře jsou, nejen u nás, poněkud bídné.

Popřáli jsme si s otcem Lovu zdar!, já usedl a otec pokračoval dál. Do rohu kazatelny jsem opřel věrnou hřmící hůl, na poličku postavil dalekohled a pozoroval zajíce, kteří vesele dováděli na louce. Sluníčko se čím dál více sklánělo k obzoru, stejně tak já, znaven, skláněl svou hlavu, ale nedovolil jsem si usnout. Na hraně lesa vyšla srna. Nepřebarvená, plná, za pár dní jistě bude klást mladé.

V tom mi však blesklo hlavou: "Kmotra je tady!!!", jelikož jsem spatřil malý, rezavý flek za srnou. Přejíždím dalekohledem na "kmotru" a ejhle... byl to roček, skoro již přebarvený, ve zvěřině velice slabý. Sice nemá vytlučeno, ale rozhoduji se jej ulovit. Beru do ruky kulovnici, s chladnou hlavou ji opírám do ramene a čekám, až se roček vytočí co možná nejlépe na široko. Mírně se vytáčí, tak, jak bych si přál, odjišťuji, ale najednou, jako když do srnce vletí čert... vyrazí od hrany lesa směrem do louky. Zajišťuji a beru dalekohled.
Za ročkem vyrazil zjevně starší srnec, na hlavě vidím pouze jeden parůžek. Srnci udělali dvě kolečka, zastavili se a začali brát paši. Znovu beru do ruky kulovnici. Srnci jsou ode mě lehce přes 100m. Roček stojí na široko, nečekám. Odjišťuji kulovnici a večerní ticho protnulo zahřmění kulovnice. Roček se zlomil v ohni, přebíjím. Srna tryskem vyrazila do lesa, avšak druhý srnec jen popoběhl a jistil.
Rozhoduji se jej ulovit také. Usazuji kříž na jeho komoře a s výdechem jemně hladím spoušť. Springfield podruhé zaduněl a i druhý srnec zůstává v ohni. Ještě chvíli "držím" srnce v kříži. Poté zajišťuji, balím se a píšu otci. Během chvíle je u mne. Následuje předání úlomků, přání Lovu zdar a  krátký popis lovu. Pak už nastává jen práce, tu už všichni, kteří lovíme, známe.

Dnes jsem neulovil žádný medailový či jinak mimořádně významný kus. Avšak jsem ulovil své první dva srnce tam, kde jsem si to vždy přál. Doma. U sebe, v tom koutě na kopci, který mám tak rád.
Svatý Hubert s Dianou při mně stáli a dopřáli mi bohatý úlovek. Za to jim děkuji, stejně tak jako mému otci a kamarádům ze spolku, bez kterých by lov nebyl takový, jaký je. Lesu zdar!

Jeňa Franěk, myslivci sobě, převzato na MYSLIVOST pro kvalitní příběh sociálních sítí.


##Srnčí zvěř, Lovy srnčí zvěře, Srnec, Lovecké příběhy, Lesu zdar.

SRNEC ŠKŮDNÍK #Srnec Škůdník, Úspěšný lov, lov, Lovy srnčí zvěře, Pravidla lovu srnčí zvěře

SRNEC ŠKŮDNÍK  (photo by B.B.Zikmund  - sociální sítě Myslivost)
Přidávám také mého letos prvního srnce - škůdníka věk odhadnut na 6-7 let. Srnec uloven včera ve 20:25 na 135 kroků, 308 win norma Oryx srnec v ohni....


#lov, Lovy srnčí zvěře, Pravidla lovu srnčí zvěře, Sociální sítě, Srnec Škůdník, Úspěšný lov

SRNČÍ LEDVINKY NA VÍNĚ. #Lovecké právo, Úspěšný lov, Lovy srnčí zvěře, Zvěřina a kuchyně myslivce.

Srnčí ledvinky na víně

Dušené srnčí ledvinky na víně


Ingredience:

· srnčí ledvinky · půl lžičky kmínu · 6 kuliček pepře · 2 kuličky jalovce · 1 cibule · 50 g tuku
 · 50 ml červeného vína · sůl · lžička mouky · masový vývar (z kostky)


Příprava:

Dobře omyté srnčí ledvinky nakrájíme na kousky. Na tuku zapěníme nakrájenou cibuli, připravené ledvinky na ni vložíme, přidáme kmín, kuličky jalovce a pepř, orestujeme a zalijeme vínem. Dusíme doměkka a podle potřeby podléváme masovým vývarem. Měkké ledvinky zaprášíme moukou, 3 minuty provaříme.


Doporučená příloha: rýže


#Lovecké právo, Úspěšný lov, Lovy srnčí zvěře, Zvěřina a kuchyně myslivce, 

Nástřel je místo, na němž zvěř stála v okamžiku výstřelu. Lovy srnčí zvěře, Nástřel, Názory myslivců, Úspěšný lov, Způsoby lovu a historie, Trofeje

Jedním z nejdůležitějších okamžiků správně probíhajícího lovu je určení umístění zásahu na těle zvěře. Ne vždy se totiž zvěř zlomí v ráně a musí se dosledovat k místu, kde zhasla nebo zalehla.
Srnec  v květnu - nerovný šesterák

 Dosled zvěře spárkaté i dohledávka zvěře drobné se organizuje podle značení po ráně, podle jejího chování a podle zvuků, které při útěku vydává. Velmi důležitý je i nález na místě nástřelu a na zanechané stopě.

Nástřel je místo, na němž zvěř stála v okamžiku výstřelu. Jeho zjištění je nejdůležitější povinností lovce, protože na nástřelu můžeme zjistit, byla-li zvěř zasažena a kam byla zasažena. Nástřel se snažíme určit v terénu již z místa střelby podle některých význačných bodů.
Vlastní místo pak hledáme podle záporů způsobených prudkým odskokem zvěře po ráně. Na nástřelu si všímáme případné střiže, barvy, tříště a případně se snažíme najít rýhu po střele v zemi. Nástřel je velmi důležitým místem s ohledem na zahájení dosledu a na případné nasazení psa na pobarvenou stopu. Našemu nedokonalému zraku mnohdy pomůže bílý kapesník, který rozprostřený smýkáme v domnělém místě a na němž je i drobná krůpěj barvy dobře patrná.

Střiž nalezneme na nástřelu téměř vždy. Jedná se o chomáče vlny vytržené ze srsti zvěře střelou. Její délka, barva a jemnost nám mnohé napoví. Podle tvaru tříště (úlomků kostí) je možno usuzovat, je-li přestřelen běh apod. Lokalizovaný nástřel je vhodné výrazně označit zálomkem.
Vyšetření nástřelu patří spolu s vyhodnocením značení po ráně mezi hlavní ukazatele, které nám napovídají, kam byla zvěř zasažena.
Při střelbě na trofejovou zvěř se výjimečně stává, že je zasaženo paroží. Na nástřelu, ale někdy také dosti daleko od něj, pak zůstává tříšť parohoviny, zvěř je zasažena v podstatě obrně, ihned se skládá, zůstává nehnutě ležet, jindy se převaluje a hrabe běhy ve vzduchu. Nenásleduje-li okamžitá dostřelná rána, zvěř uniká a bývá ztracena.
V podstatě totéž platí pro obrnou ránu na trn, kdy střela pouze lehce škrábne obratle bez většího poškození páteře a míchy.

Při zásahu zvěře do hlavy bývá na nástřelu tříšť zubů, barva bývá řídká, smíšená se slinami a potravou. Pouze zásah mozku vede k okamžitému zhasnutí zvěře.
Při zásahu do oblasti krku reaguje zvěř pozvednutím hlavy, na nástřelu nacházíme tříšť obratlových kostí nebo i lopatkových chrupavek a tmavou barvu na obou stranách stopní dráhy. Odbíhá-li zvěř, děje se tak se svěšenou hlavou. Při zásahu jícnu zvěř třese hlavou, odskakuje a barva zůstává tmavá s příměsí potravy. Po zásahu hrtanu (možnost kombinace s ostatními zásahy krku) je barva po obou stranách stopy, je zpěněná. Při přímém zásahu krčních obratlů zůstává zvěř na místě.
Rána na hrudník zasahující nejdůležitější orgány se nazývá rána na komoru. Pokládá se za jedinou mysliveckou ránu. Je nesprávné snažit se zasáhnout srdce. Míříme raději do poloviny výšky těla za lopatku. Střela pak přeruší tepny vystupující ze srdečního svalu a významně naruší plicní tkáň. Je přerušen oběh krve a plicní laloky se rychle zahltí barvou. Zvěř při této ráně spíše zůstane v ohni a nepoškodí se přitom plece.

Daněla a danče
Rána na komoru je vždy smrtelná a jen zcela výjimečně se může vyhojit průstřel hrotů plic či okrajový zásah horních laloků. Po ráně na komoru se zvěř většinou vzepne, často hrábne předními běhy ve vzduchu a zlomí se v ohni nebo prudce vyráží s hlavou nízko nesenou. V ráně se zlomí většinou při průstřelu obou lopatek nebo při plném zásahu hlavních cév. Průstřel plic má za následek prudký výron barvy do hrudní dutiny. Barva na nástřelu bývá bublinkovitá, růžová se stopami plicní tkáně. Ústřely plic mohou být vrženy až několik metrů od nástřelu.

Podobně značí zvěř často i po ráně na játra. Tento zásah se někdy označuje jako zadní komora. Zvěř může zhasnout okamžitě, ale může také odtáhnout až 200 metrů. Na místě zůstává tmavá barva, často krupičkovitá od zbytků jaterní tkáně, na omak drsná.
Zásah na měkko zvěř značí pomalým odskokem a shrbeným hřbetem. Za chladného počasí lze rovněž občas postřehnout obláček páry, který se srazí nad zvěří po náhlém jednorázovém úniku teplých plynů z břišní dutiny. Při vysoko posazené ráně se zvěř prohne. Na nástřelu zůstává vodnatá tekutina s malým podílem barvy, často smíšená s obsahem střev nebo trávníku. Tento znak se však může objevit teprve po 20 – 30 metrech. Zvěř odchází pomalu, po několika desítkách metrů zaléhá a ohlíží se k ráně. Nenásleduje-li v této fázi násilné zvednutí z lože, zhasíná zde kus po několika minutách až hodinách. Je-li vyrušen nešetrným dosledem, může odběhnout velmi daleko a často bývá ztracen.
Po zásahu ledvin zvěř prudce nahrbeně odskakuje a na nástřelu zůstává hodně rudé barvy. Nezřídka také hlasitě naříká. Zásah ledvin je vždy smrtelný.
Při přestřelení běhu zvěř většinou poklesne a odbíhá. Při zásahu dlouhých kostí zadních běhů (zásah kýt) zvěř nadhodí zadní částí těla, zůstává většinou blízko nástřelu a vzpíná se na přední. Na nástřelu často nacházíme úlomky dutých kostí a barva postupně ubývá nebo zcela chybí. Při níže posazeném zásahu končetin stačíme zahlédnout přestřelený běh nesený v nepřirozené poloze, často volně visící a kývající se. Je-li zasaženo lehce svalstvo výše na běhu, odchází zvěř „po třech“ a postižený běh si „chová“. Tento zásah znamená bez použití kvalitního psa téměř jistou ztrátu zvěře a často se i vyhojí, přestože postižení zůstává trvalé a velmi těžké.
Při ráně k obrysu těla je zvěř střelou pouze „škrábnuta“ a na nástřelu nalezneme kousky střiže, případně kůže. Barvy bývá málo a zvěř odbíhá daleko.

Lovy osamělé a lovecké právo. Při společných lovech platí zásada "první kule, poslední brok". Chystáme se na srnce, měsíc myslivců se blíží...

Srnec v květnu je nerovný šesterák
Při osamělých lovech se setkáme se dvěma mysliveckými zvyky či pojmy. Názvem "lovecké právo" se rozumí jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře neboli drob. Patří tomu, kdo ulovenou zvěř vyvrhl, tedy střelci nebo průvodci. Poslední poctou ulovené zvěři je "stráž u zhaslého kusu".

Jde o chvíli pozdržení se u střelené zvěře a zamyšlení, o okamžiky splynutí s přírodou, kdy lovec znovu v duchu prožívá úspěšný lov. Tento zvyk má kromě morálního i praktický význam, kus může totiž vychladnout. Na ulovenou zvěř při fotografování nesedáme, ani na ni neklademe nohu.

Při společných lovech platí zásada "první kule, poslední brok". Střílelo-li například na divoké prase více lovců, je kus přiřčen tomu lovci, jehož zásah zvěř smrtelně zranil, byť se i kus nesložil v ohni a musel být proveden dosled. Tato rána se považuje za "první kuli". Nemusí být první v pořadí, jestliže zvěř byla předchozími zásahy jen poraněna. Další případné zásahy - po "první kuli" - mohou být jen rány dostřelné. "Poslední brok" při honech na drobnou zvěř znamená, že lovcem složené zvěře je poslední střelec, který na kus střílel a po jehož ráně se kus složil, zhasl. Nečítá se ovšem takzvané "střílení do hrobu" na zvěř již zhasínající. Po ukončení honu tedy společného lovu na drobnou zvěř se může pořádat poslední leč. Jde o přátelskou schůzku všech účastníků honu spojenou s pohoštěním. I v jejím průběhu se dodržují některé myslivecké zvyky.

Jak známo, myslivci připíjejí na zdar lovu a myslivosti levou rukou. Důvod tohoto zvyku není dosud objasněn, pravděpodobně pochází z barokní doby, kdy byla zaváděna řada dalších loveckých ceremoniálů. Při štvanici, nebo parforsním honu drželi v pravicích jezdci na koních otěže, psovodi vodítka smečky psů, přípitek se pak musel přizpůsobit, číše se držela levicí. Ostatně levá strana těla, kde je umístěno srdce, byla vždy považována za významnější, čestnější.

Srna a lesní kolorit
Na poslední leči zazní myslivecké písně, nechybí myslivecký humor a myslivecká latina. Sklon k obohacování a romantizaci zážitku není nikde tak zakořeněn a vyjádřen jako v nejstarším zaměstnání člověka, v lovectví.
Myslivecká latina je slovní či výtvarné zobrazení lovu, lovce, zvěře, která více méně neodpovídá skutečnosti, ale na první pohled se nejeví jako nepravděpodobné. Nesmí tradovat pověrečné představy, zakrývat vlastní chyby, sloužit vychloubačství. 
Myslivecká latina nemá mít jiný účel, než potěšit, pobavit, udělat jiným radost. Má být proto výtvorem z pravdy a snu, z reality a poezie. Někdy se při poslední leči koná též "myslivecký soud". Trestá žertovným způsobem účastníky honu, kteří se dopustili přestupků proti mysliveckým zvykům. K mysliveckým zvykům v užším slova smyslu čítáme ještě "přijímání mezi myslivce" a "pasování na lovce".

PŘIJÍMÁNÍ MEZI MYSLIVCE 
 Přijímání mezi myslivce je myslivecký zvyk, obdoba bývalého "vyzbrojení" či "ozbranění", nebo "přijetí v počet myslivců", prováděné ještě v 19. století. Nutno si uvědomit, že je nesprávné používat názvu "pasovat na myslivce", to jest z úplného nováčka, absolventa myslivecké zkoušky "udělat myslivce". Opravdový myslivec se z něho stane až v průběhu mnoha let praxe. Zásadně proto používejme termínu "přijímání mezi myslivce". Tento slavnostní ceremoniál se provádí ustáleným způsobem, používá se při něm lovecký tesák a průpovídka.....


#Lovecké právo, #Lovecké stezky, Doby lovu zvěře, Fotografie z myslivosti, Lovy srnčí zvěře, Myslivecké tradice, 

Zrazený srnec se vzdaluje potichu nebo s bekáním, záleží na jeho stáří a zkušenostech. #Srnčí zvěř, Srnec, Lovy srnčí zvěře, Srnčí říje.

Trofejový srnec
Oblíbenými místy srnců během říje jsou lesní plochy s různě starými porosty, pasekami a klidnými houštinami. Často je ovšem směr i objevení zcela nečekané a srnec se doslova zjeví v nepředvídatelném směru. 

Vhodné je také vábení u jetelin a obilovin, kde i srnec zdržující se u říjné srny ztrácí orientaci a může přiskočit. V takových místech srnci rádi vyhledávají nízké pahorky a pahrbky, kde hrabánkují a vytloukají.

Stanoviště je nejlépe volit u stromu nebo jiné opory pro zbraň, která nám přidá potřebnou jistotu při střelbě. Po příchodu na místo si musíme upravit celý prostor, abychom mohli případně přešlápnout nebo se otočit do jiného směru, vhodné je odstranit z místa suché listí a větévky, které by nám zvěř zradily. Na stanovišti u stromu věnujeme pozornost také větvím ve své výšce i těsně nad hlavou. Musíme na ně dát pozor, ale neodlamujeme je, prozradili bychom se předem. Zrazený srnec se vzdaluje potichu nebo s bekáním, záleží na jeho stáří a zkušenostech. Vábení lze asi po hodině opakovat i na stejném místě, neboť zrazený srnec nespojuje pískání srny se spatřením člověka.

Nikdy bychom se neměli při vábení zdržovat v nepřehledném terénu, kde bychom uviděli srnce až na krátkou vzdálenost, nestačili bychom jej ani přečíst, ani střelit. Vábit lze také z posedu, ale pískání pak musíme určitým způsobem upravit, utlumit směr rukou či vhodně využít vanoucího větru.

Vlastní vábení je nutno nejdříve odposlouchat, nejlépe od někoho, kdo vábit umí nebo přímo v přírodě od říjných srn. Stejně výhodné je zvládnout také hlas srnčete, který je vyšší než pískání srny. Písknutí říjné srny začíná výše a končí níže a obě tyto části jsou v určitém poměru. Syrový zvuk vábničky lze modulovat v sevřených dlaních. Nepískáme také do stále stejného směru, ale měníme jej. Nepřeháníme počet pískání, ale raději se ozýváme v kratších seskupeních s přestávkami. Na jednom stanovišti by se měl počet písknutí v jednotlivých seskupeních snižovat a intervaly mezi seskupeními by se měly prodlužovat.

Vábit se doporučuje začít asi deset minut po příchodu a úpravě stanoviště. Zbraň máme pohově připravenou ke střelbě, z bezpečnostních důvodů raději zajištěnou, přestože někdo doporučuje zbraň odjistit abychom cvaknutím pojistky srnce nezradili. Mnohem častější je však zrazení zvěře pohybem nebo špatným větrem. Počátek vábení vypadá tak, že zapískáme vícekrát, nejvíce však asi desetkrát po sobě. Srnec, který reaguje na první pískání přichází obvykle dosti rychle. Nemusí však přijít přímočaře, ale časté jsou zastávky, ověření situace a odbočování ze směru. Pokud je srnec určen k odstřelu, je lepší dále nepískat a neváhat s výstřelem, neboť srnec je ve stavu vrcholné obezřetnosti a zradit jej dokáže sebemenší neopatrný pohyb. 

Po prvním zavábení čekáme asi 10 minut a zapískáme šest až sedmkrát po sobě, postupně prodlužujeme intervaly a zkracujeme seskupení. 

Během jednotlivých vábení stále pozorně sledujeme okolí. Opatrní srnci nás dokáží obcházet okolo a snaží se chytit vítr. Ten by měl proto jít od nás do volného prostoru. Při pískání z posedu musíme mít na zřeteli, že zvuk není přirozený a nepískáme proto od okamžiku, kdy by srnec mohl vnímat, že zvuk přichází z místa nad terénem.

HUNTING

CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?

GREAT HUNTING

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

Příroda a myslivost Fotografie z myslivosti Lovecké příběhy Černá zvěř Myslivecké fotografie Myslivecká videa Myslivecká zábava Způsoby lovu a historie Ptáci Příroda Srnčí zvěř Zvěřina a kuchyně myslivce lov Lovecké stezky Myslivecké tradice Černá zvěř - bachyně Lovy fotoaparátem Srnec Liška Názory myslivců Drobná zvěř Lovy srnčí zvěře Kuriozity Jelen (Red Deer) Lovy černé zvěře Lovecké zbraně Sele prasete divokého Zvěř v zimě Čekaná Humor o myslivosti Úspěšný lov Les Lov ve svobodném světě #Lovecké stezky Střelectví Honili myslivci Ze života černé zvěře Mateřství a péče o potomstvo Jelení říje Lovu zdar! Instinkty a pudy Jak na to? Příroda a lidé Vysoká zvěř Zima a hlad v lese Černá zvěř - kňour Trofeje Zvěřinové recepty Ženy a myslivost Hunting Rifles Daněk Pravidla lovu srnčí zvěře Srnče aktivity radosti a milování života Myslivec a zvuky v přírodě Bažant Myslivci a konfliktní situace Myslivecké ráno Krmeliště černé zvěře-kamery Kulovnice Přírodní fantazie Žít ve svobodě Doby lovu zvěře Nastřelení lovecké zbraně Optika Srnčí říje Vábení Zákony a předpisy o myslivosti #Srnčí zvěř Jaro Myslivecké písničky Otázky z myslivosti Sociální sítě Čas lásek jelenů Divočák Jelen Pes přítel myslivce Srnec v červnu Muflon Naháňky Společné lovy Zajíc Dalekohledy Diana bohyně lovu Historie Lovecký pes Puškohledy South Africa Chrutí černé zvěře Dravci Krmelec Lovecké brokovnice Myslivcův sen Naše domovy a chalupy Pranostiky a příroda Vtipy Lovecká optika Radost a uspokojení Erika Heligonky Myslivecká mluva Myslivecká zařízení Obory a zvěř Zpracování zvěřiny Bowhunting (lovecká lukostřelba) Happy Days Krmítko Poslední hon Vnadiště #Lovecké právo Houby Idiots With Guns Myslivecké léto Myslivecké vánoce Myslivecké zvyky a pověry Namlouvání Pernatá zvěř Poslední leč Sojka obecná Stalo se Zacházení se zbraní deer rut Kachna Kachna divoká Kančí gulášek Koroptev Lovecké štěstí Myslivecké pověsti Na lovu muflonů Orel na hnízdě Reklama a lov Rytíři lesů Srnec Škůdník Tombola Veverky Vysoká Čištění zbraně Aport Dančí zvěř Dřevo a teplo Halali Hirsch-König des Waldes Husa divoká Jak zajíc přelstil líného hajného Krahujec obecný Kritické myšlení Krmeliště pro vysokou Kynologie Laně Lovecké zátiší Lovy lukem a šípem Myslivecký ples Myslivost a Michaela Once Upon a Time in The West Pasování Pohádka O chytré kmotře lišce Pytláci Příroda a zdraví Shozy Webové kamery Zvěřinový guláš broková kozlice Škodná Bažant pečený Co budeme vařit dnes? Holub hřivnáč Kančí kýta na víně Lovecké signály Mannlicher Schönauer kulovnice Milování světu vládne Montáže Raffle ball hunting Srnec jako ze zlata Stádo tlupa rudl Tetřev hlušec Verše myslivce Zubři Zvěřina Zůstal v ohni broková dvojka sv. Hubert #Kančí steaky 1 milion čtenářů Cazando con Arco Chov zvěře Dívka s liškou Evropská Unie Golden Eagle Jelení guláš Kuna lesní Lankasterka Lesník Lion (Lev) Liška Eliška Lucky deer Láska Markazíni Podzim Polesí Strzalowo Psychopati Red Deer Cam Roček Siga Skupinový život Sokolnictví Straka obecná Volavka popelavá Zvěřinová paštika Záchranná stanice hamerles Amerika Cesty Chile Atacama Drozd kvíčala Hejkalové Jagd Jelení kýta Jestřáb lesní Jezevec John Denver Kalendárium Kančí se šípkovou rybíz jako brusinky Krkavec velký Kukačka obecná Káně lesní Kňour útočí Lesnická škola Lesní plody Lončák Los (Elk) Makov Malorážka Mauser M98 Moose Hunting Nástřel Odchyt pernaté Ornitologie PF Památka myslivce Pečená kachnička Pečené prasátko Pohádka stromů Polák chocholačka Posed Poslední hryz Rychlý srnec Skupinka jelenů různého věku Slanisko Sokol stěhovavý Sovy Srnčí guláš po myslivecku Strzalowo Svíčková Synantropie Teritorium VORAŘI Wildlife Zahrady Zdraví Zeiss Zimní oblečení a obutí Zvěř a počasí Újeď Čáp bílý Šoulačka Šípková omáčka ke zvěřině #Daněk #Waldemar Matuška #Černá zvěř - bachyně Aglomerace Anatomie jelena Berneška Borrelióza Borůvky Brenneke Chukar Partridge Datel černý Double Rifle Dudek chocholatý Filip Gepard Gorilla Hořící špalek Hájovna U pěti buků Investiční zlaté mince Jaguar Jahody Jelen útočí Kalous ušatý Kančí kýta na smetaně Kančí se šípkovou Kaňkování Klíště obecné Krmeliště černé zvěře Krteček Kulový dvoják Kvakoš noční Křepelka polní Labuť Lama Lasice hranostaj Ledňáček Lovy na černou v Maďarsku Mauser M03 Medicina Medvěd Minutkový srnčí guláš Miška Na stojáka Nepravidelný desaterák O Evě a Adamovi Orel bělohlavý Osudový srnec Pamětní mince Paul Mauser Polesí Strzalowo Polsko Potápka chocholatá Páření Čmelák královna Ruger’s M77 RSI Rys ostrovid SWAROVSKI Sauer 101 Skřivan Slivovice Sluka lesní Slunce Sršeň obecná Stehlíci a ledoví muži Strakapoud velký Strašidla Svišť Swedisch Fire Torch Sýkorky Tetřívek obecný Tom Miranda Trojákové čtyřče - rarita Tři jednou ranou Upíři Velikonoční sekaná Vlha pestrá Vodouš šedý Vydra Vytápění chalupy Welshspringerspaniel Woodcock Hunting Zlato a šperky Zoologie Zvěř živě Čejka Červenka obecná Čiplenka Čmelák Špičák Švestky Ťuhýk Životní srnec

Vybraný příspěvek

Myslivecká fotografie úlovku srnce ukázkově předvedená na sociální síti. Kulovnice a klobouk leží správně mimo zvěř.

Letošní první roček, 11 kg.,CZ 527 v ráži .222 Rem,  poloplášťová střela RWS 3,24g Zdařilá fotografie a takové se často nevidí. Někom...

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...