Zobrazují se příspěvky se štítkemLovy fotoaparátem. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemLovy fotoaparátem. Zobrazit všechny příspěvky

VÁNOČNÍ A NOVOROČNÍ PŘÍBĚHY U SENÍKU S JELENÍ I ČERNOU ZVĚŘÍ. Lovy fotoaparátem A KAMEROU

VYSOKÁ V ZIMĚ

Je leden. Oproti dřívějším rokům všude leží sníh



V údolích leží kolem deseti centimetrů, nahoře na kopcích podstatně více. Vyjíždím do lesa s úmyslem se podívat k seníku na jelení zvěř. Lesní cesty jsou prohrnuté, vyhrnutý sníh tvoří kolem cesty mantinely, místy není vidět do okolí. Na větvích stromů leží přimrzlá vrstva sněhu, rovněž na větvičkách uvnitř porostů se drží sníh a tmavé smrkové porosty jsou tím prosvětleny. Fouká slabý západní vítr.


Od auta jdu k seníku proti větru, což mi dává jakousi jistotu, že mne zvěř nenavětří. Po příchodu k seníku zjišťuji, že jdu včas, neboť řepa a krmná směs dosud leží v korytech. Od seníku vystupuji do mírného severního svahu, maskuji se a čekám, zda přijde zvěř. Po hodině čekání vychází z houštin tlupa jelení zvěře, laně, kolouši a špičáci. Žádný starší jelen. Tlupa se vydala ochozem přímo k seníku. Chvíli některé kusy větří na mých stopách, ostatní zvěř se ihned pouští do porcování nabídnutých pochoutek. I větřící kusy po chvilce běží ke korytům, aby také na ně něco zbylo. K mé smůle na zvěř špatně vidím, neboť mi ve výhledu brání kmeny smrků. Jiné stanoviště si nemohu vybrat, zvěř by mne ihned navětřila. Je ode mne asi padesát metrů. Pořizuji několik fotografií, když některý kus vyjde do prostoru, ve kterém mi nebrání ve výhledu kmeny. Zvěř se u krmiva strká, kope, staví se na zadní běhy a buší do sebe předními běhy, jako boxeři, zakusují se do hřbetů a krků, přičemž soupeři vytrhávají chumáče zimní srsti. Těchto drobných šarvátek využívá ostatní zvěř a okamžitě obsazuje volná místa. Když jsou koryta již prázdná, odchází zvěř k balíkům sena, umístěných za seníkem ve vzrostlém smrkovém lese. Rychle se šeří, obloha je zatažená a z nízkých mraků popadává sníh. U volných koryt se slétají sojky a v korytech i na zemi sbírají zbytky po jelenech.

Zjišťuji, že jelení zvěř u balíků sena zpozorněla a bedlivě sleduje prostor vlevo ode mne. Vzápětí vidím proč. Snad na dvacet metrů ode mne probíhají čtyři selata a míří přímo k seníku, u kterého je malý přístřešek s koryty pro přikrmování černé zvěře. Selata, snad šestikilová, vzápětí mizí pod přístřeškem. Jelení tlupa odklusala směrem k houštině, ze které před tím vyšla, a sleduje seník. Asi po třech minutách kolem mne, ještě blíže než selata, probíhá bachyňka. U seníku se vydala klusem směrem k jelení zvěři a ta zatahuje do houštiny. Vypadalo to, jako by je bachyňka vyháněla. Zřejmě spokojená, že jeleny zahnala, mizí pod přístřeškem rovněž. Občas se ozve kvičení, jinak je pod přístřeškem klid. Asi po patnácti minutách bachyňka vybíhá z přístřešku, klusem mne míjí a mizí v houštině. To mám již všechny věci sbalené, protože se do lesa vkrádá šero a vánice. Vydávám se zpět k seníku na cestu. Selata jsou stále pod přístřeškem. Když již stojím na břehu cesty, v těsné blízkosti přístřešku, selata z něj spokojeně vycházejí a kolem koryt sbírají zbytky po jelenech. Jsou ode mne jen přes cestu pět, možná šest metrů. 

Pomalu vytahuji foťák s tím, že je vyfotografuji. Protože je již tma, musím použít blesk. Jenže ten, jako naschvál, nechce pracovat. Selata o mně zatím vůbec neví, jak jsou zabrána do sbírání zbytků. Zřetelně slyším, jak funí a mlaskají. A když se mi již smůla lepí na paty, tak pořádně. Podjely mi nohy a já padám do sněhu na cestu. Foťák držím tak, abych s ním nepraštil o zem, a tak místo foťáku mizí ve sněhu můj obličej. Zvedám hlavu a vidím, že selata stojí na okraji cesty a sledují mne. Připadá mi to docela legrační a chechtám se. To je i na selata moc, přebíhají přes cestu a jedno za druhým běží směrem, jak před tím bachyňka. Zvedám se. Cítím, že sníh mám za krkem, za košilí, v rukávech a jak taje, cítím, jak mně voda teče po těle.

Znovu se k seníku vracím asi po deseti dnech. Vane mírný západní vánek. Usazuji se na místě, jako při minulé návštěvě a čekám. Od západu táhne lesem mlha a stromy dole ve svahu pomalu mizí v její šedé hmotě. Ta pomalu postupuje svahem nahoru a zahaluje prostor kolem seníku a širokém okolí. Je tak hustá, že v patnáctimetrové vzdálenosti vidím z kmenů stromů jen siluety, seník zmizel v mlze úplně. Čekám dál v naději, že mlha opět odtáhne. Občas vidím procházet mezi stromy nezřetelné siluety zvěře, plující tou mlžnou hmotou jako nějaké přízraky. Jediné, čeho se dočkávám, je houstnoucí šero, poznenáhlu přecházející v tmu. Nezbývá mi nic jiného, než odejít.

K seníku se vracím na sklonku ledna. Nic se téměř nezměnilo, jen sněhu přibylo, na stromech jsou i nadále namrzlé vrstvy sněhu, větve se pod jejich tíhou přimykají ke kmenům, západní strana kmenů se pod bílou pokrývkou skrývá. V lese je naprosté ticho, jen občas se ozývá křik sojky a klepání datla, občas se z prostoru kdesi nad mraky ozývá burácení motorů letadel. S lesníkem jsem domluven na tom, že nakrmím sám a na místech dle své potřeby. To proto, abych měl jistotu, že zvěř krmivo nesebere dříve, než přijdu já. Je deset hodin. Odkládám nezbytné brašny a batoh. Naplňuji kýble řepou a jdu s nimi na ochoz, kterým zvěř přichází k seníku z houštin. Sem a tam na ochozu pohodím řepu a odbočuji vpravo k místu, kde na zvěř budu čekat. Věřím, že tak si zvěř přilákám do míst, kam potřebuji. Vracím se ještě pro trochu krmné směsi a ve stejné stopě usypávám na malé hromádky směs obilí, slunečnic a řepky. 

U seníku jsem několikrát klepl kýblem, abych dal zvěři najevo, že se u seníku něco děje. Beru si věci a usazuji se na „mém“ místě. Sotva se stačím zamaskovat, už vidím, že se k seníku trousí jednotlivé kusy vysoké. Jenže z houštiny na opačné straně. Postupně se u seníku schází šestnáct zvířat, většinou laně s kolouchy a celou skupinu zdobí svou přítomností dva špičáci. O mé návnadě tím pádem nemají ani potuchy a scházejí se u balíku sena, umístěného mezi stromy za seníkem. Tato tlupa se na místě zdržuje od půl jedenácté až do půl třetí. Pomalu vybírají z již rozpadlého balíku seno, v klidu jej žvýkají a rozhlížejí se po okolí. Poklid v tlupě zvěře trvá až do půl třetí. Jedna ze starých laní otáčí hlavu směrem k houštině, odkud jsem předpokládal příchod zvěře. Nakonec se k houštině otáčí celá, s ní i ostatní, a pozorně sledují houštinu. 

Z ní vychází laň a vzápětí další a další. Tlupa, která dosud byla u sena, pomalu odchází dolů svahem. Přicházející tlupa jde po ochozu, na který jsem umístil „návnadu“. Nijak nespěchá, pozorně sleduje okolí a pomalu se blíží. Stará laň, která jako první narazila na řepu, se do ní okamžitě pouští. Ostatní zvěř, která zjistila, že se na místě nachází nějaká potrava, okamžitě hledá další. U každé řepy a hromádky krmné směsi se schází vždy několik kusů a nastává boj o každé sousto. Jeleni to mají jednodušší, strkají do holé zvěře parohy a sjednávají si tak respekt. Mezi holou zvěří a kolouchy se odehrávají jiné šarvátky. Protivníci se proti sobě staví na zadní běhy a buší do sebe předními, kopou se předními běhy, zakusují se do hřbetů a boků a vytrhávají soupeři chomáče srsti. Toho využívají ti „třetí“ a okamžitě se vrhají na uvolněné místo a snaží se získat nějaké sousto. Z ochozu zvěř odbočuje po mé návnadě směrem ke mně. Celá tlupa postupuje pomalu a do posledního drobku sbírají krmivo. Kolouši pobíhají z místa na místo a snaží se ukrást nějaké sousto a docela se jim to daří, dokud neschytají nějaký kopanec. Jako první ke mně postupuje nerovný osmerák. Zajímavé pro mne je to, že zvěř vůbec nejistila na mých stopách, které provázely každou hromádku krmiva. Když je tento osmerák ode mne asi dvacet metrů, zaslechl cvaknutí závěrky foťáku. Znehybněl a pozorně sleduje místo, kde jsem zamaskovaný. Ale trvá to jen několik vteřin a pokračuje v porcování řepy. Na další cvakání již nijak nereaguje, jen občas se mým směrem krátce podívá. Je legrační jej pozorovat. I když si bere ze země sousto, zrakem pozoruje místo, kde se nacházím. Připadá mi chvílemi, že mu musí vypadnout světla. Stejným způsobem se chovají i ostatní jeleni a holá zvěř. Tak jsem se do fotografování zabral, že si nevšímám toho, že vedle mne nalevo stojí mezi kmeny dva kolouši a poulí na mne světla. To trvá asi půl minuty a zřejmě uklidněni tím, že ostatní zvěř je v klidu, přidávají se k ní. Stejným způsobem, jako nerovný osmerák, přede mne přišel i osmerák s malými klepítky, další mladý osmerák a nakonec špičák. 
Když zvěř již vysbírala všechno krmení, vydává se po ochozu zpět do houštiny, odkud vyšla. K balíku sena nešel ani jeden kus z tlupy. Zůstávám dál na místě a čekám, zda k seníku přijde nějaká černá zvěř, které jsem do koryt pod přístřeškem rovněž nasypal krmení. Nedočkal jsem se. Jen z houštiny za mnou vyšel jelení kolouch. Byl sám. Vydal se na polovinu cesty k seníku, otáčí se a na vzdálenost asi deset metrů prochází kolem mne zpět do houštiny. Je již tma. Černé zvěře jsem se nedočkal. Balím věci a vydávám se k autu. Na místě, kde ještě vidím k seníku, se otáčím a pozoruji, že k němu přibíhají tři kusy černé zvěře a bleskově mizí pod přístřeškem s krmením. Tak je alespoň zahlédnu, na fotografování je již přílišná tma. Pokračuji v cestě k autu. Je úplné ticho, jen sníh mně tiše chrupe pod nohama.. Jsem spokojený z úspěšného „lovu“.


Na tomto místě jsem již po několikáté. Vždy přišla stejná tlupa jelení zvěře, stejné laně, kolouši i jeleni. Vždy jsem sám naházel seno i „návnadu“ řepy a krmné směsi. Zvěř byla již na mé stopy tak zvyklá, že jim při příchodu nevěnovala pozornost. Při cestě z ochozu se jednotlivé kusy předbíhaly, jen aby u krmení byly první, jako by soutěžily, kdo bude přede mnou nejdříve. Jako startovací signál v tomto případě posloužila první nalezená řepa nebo hromádka krmiva. Působilo to až legračně. 

Při této návštěvě se dostavil i jelen sika, šesterák. Nejdříve chvíli postával vpravo ode mne mezi stromy a jistil na všechny strany. Nakonec se rozeběhl k jelenům, s větrníkem nízko u země, jako pes na stopě. Když přichází na mou stopu, zaráží se, úplně se přikrčil na sněhovou vrstvu a zkoumá ji. To trvá snad minutu. Když ale zjišťuje, že jeleni jsou zcela klidní, začíná v tlupě jelenů působit malý zmatek. Pobíhá od jednoho kusu ke druhému. Kolouši před ním odskakují od potravy, laně se nenechávají příliš rušit. Na to sika reaguje tak, že do nich dloubne parohy a holá odskakuje. Sika na uvolněném místě rychle zkoumá, co se tam nachází dobrého, ale vzápětí odbíhá k jinému kusu a vždy následuje stejná scéna. Starší jeleni se nenechávají od potravy vyhnat, ohánějí se po sikáči parohy a tak vždy pro změnu odskakuje sika. Sika je sebevědomý, jeho jednání je agresivní. Když mu nechce uvolnit místo některý ze špičáků, obchází jej v kruhu a pak s rozběhem zaútočí, až sníh víří vzduchem. Ale zvěř se vždy vrací k opuštěné pozici, dokud je sikáč opět nevyžene. Tak řádil v jelení tlupě asi čtvrt hodiny, běhal z místa na místo. Je pro mne docela nepochopitelné, proč nezůstává na vybojovaném místě s potravou, ale běhá z jednoho místa na druhé. Nakonec se však zklidňuje a bere potravu jako jelení zvěř. Jenže to již to nejlepší bylo pryč. Po spotřebování řepy a krmné směsi jelení zvěř pomalu odchází zpět na ochoz a do houštiny, ze které vyšla. Společně s nimi i jelen sika, jako by k tlupě patřil.


Vždy, když si prohlížím fotografie, přemýšlím o tom, zda všechno to čekání a mrznutí stálo za to. Teď již vím, že ano. Jsou to neopakovatelné zážitky, být tak blízko u zvěře, na nevelkou vzdálenost pozorovat její chování, hierarchii v tlupě, snahu doslova urvat co největší sousto, jak velkou výhodu mají jeleni s parožím na hlavě, pomocí něhož si vymáhají přístup k potravě, agresivitu jelena siky, jak zvěř se zvednutou hlavou přehazuje ve svíráku zmrzlou řepu jako horký brambor, snažíc se jí kus ukousnout, jak jiný kus se zvednutou hlavou s větrníkem u svíráku žvýkajícího kusu zjišťuje, co má dobrého, jak zvěř poulí světla do objektivu foťáku, pozorovat detaily na zvěři. Již teď vím, že příští zimu tam půjdu zas.


Svatopluk ŠEDIVÝ myslivost a databáze

PTÁCI. BRKOSLAV SEVERNÍ. ORNITOLOGIE, #zahrada #zima #brkoslav severní #ptáci #bobule #šípky #tajga

Brkoslav

Nápadným znakem jsou bílé a žluté skvrny a jasně červené štítky na křídle a na krátkém ocase


  V letu se brkoslav podobá velikostí a trojúhelníkovými křídly špačkům.  Jeho domovem, ve kterém hnízdí, je tajga, tedy severský jehličnatý les.  Tam staví brkoslavi ve větvích hustých stromů silnostěnné, tepelně velice dobře izolované hnízdo, ve kterém od května do července samička snáší tři až šest vajec a kde oba rodiče vykrmují mláďata jednak bobulemi, jednak komáry.

V některých letech se brkoslavům podaří vychovat mláďata ve velkém množství. Pak nezbývá, než pravidelný tah před zimou prodloužit a rozšířit na velký prostor. V těchto zimách se pak objevují ve větším nebo menším počtu až ve střední a jižní Evropě, a tím také u nás. 
Při velkých invazích, které se opakují celkem pravidelně jednou za čtyři roky, tvoří brkoslavi až tisícová hejna, která přeletují a prohledávají krajinu. Hledají totiž bobule stromů a keřů, které jsou v zimě téměř výhradní potravou. Jsou při tom většinou velmi důvěřiví, nezvyklí na člověka, takže je možné si je dobře prohlédnout i uprostřed měst a často velice zblízka.

U nás se živí především šípky růží, bobulemi kaliny a velice často bobulemi jmelí a ochmetu. Tam ovšem narážejí na konkurenci velkých drozdovitých brávníků, kteří před brkoslavy hlídají trsy v korunách stromů a s hlasitým cvrčením je odhánějí.   Brkoslavi ale potřebují velké množství potravy, neboť bobule procházejí jejich trávicím traktem velice rychle, a dokonce vycházejí i nestrávené ven.

 #zahrada #zima #brkoslav severní #ptáci #bobule #šípky #tajga

PODZIMNÍ VYPRÁVĚNÍ. Humor o myslivosti, Příhody z loveckého batohu, Příroda a lidé, aktivity radosti a milování života, Lovy fotoaparátem

ZAČAROVANÁ LÁSKA

Vysloužilý fořt Sládek jednoho roku nechodil do lesíčka na čekanou ani tak kvůli lovné a škodné

zvěři, ale aby mě přistihl se svou vnučkou Blaženkou in flagranti. Vzal si totiž do hlavy, že my dva spolu máme milostné techtle mechtle.

Přestože jsem se s tímto málomluvným fořtem občas toulával po hvozdech krkonošských a těšil se jeho přízni, bručel si pod vousy, že „takový ďučiště“, poupátko růžovoučký, má na ňákýho chlapa dost času“. Úzkostlivě totiž na své vnučce lpěl, neboť jeho jediný syn, Blaženčin otec, se prý odrodil lesu a montoval po světě výrobky strojírenského průmyslu. Blaženčina matka zase pracovala na směny a ještě měla spoustu prapodivných zájmů, takže vnučku převážně vychovával dědeček.

Od malička ji vodil do lesa, vštěpoval jí lásku k přírodě a snil, že z ní jednou bude inženýrka lesnictví. Z Blaženky proto vyrostlo dítko přírody. Byla jako vítr, věčně rozesmátá a rozevlátá. Stále slídila po lese, šplhala po stromech lépe než veverka a důvěrně poznávala život říše rostlinné i živočišné. Dědeček ji měl velice rád. Byl učitelem i vychovatelem dobrosrdečným, trpělivým, ale někdy i přísným, když to podle jeho názoru situace vyžadovala. Dvakrát nebo třikrát nás viděl spolu v lese a to vzbudilo jeho podezření. Oba nás vyslýchal, ale nikdy zcela neuvěřil, že ta setkání byla náhodná a navzdory jeho představám naprosto nevinná. Přiznávám, že by snad po nějaké době ta setkání nemusela být ani tak nevinná, protože se Blaženka rozvíjela do krásy antické Venuše.

Tou dobou jsem v ní však stále ještě viděl sotva odrostlé hříbě. Byla pro mě tabu, leč fořt Sládek byl nedůvěřivý až hrůza a s žárlivostí Othella střežil na každém kroku ctnost svého poupátka. Buď často odcházel do lesíčka na čekanou, kde vysedával dlouhé hodiny, aby se dopátral pravdy, nebo se někomu z nás pověsil na paty a obezřetně ho sledoval. Vypozoroval jsem, že se plíží za Blaženkou jako laskavý anděl strážný, kdežto po mé stopě jde jako za nejobávanější škodnou. Zpočátku mě to dopalovalo, ale po čase jsem si zvykl a bylo mi to jedno. Jednoho dne jsem se usadil v prostorné lovecké kazatelně, přistavěné k velkému buku na okraji paseky. Každodenně tam vycházel na pastvu kapitální srnec, kterého jsem toužil zvěčnit prostřednictvím fotoaparátu s teleobjektivem. Asi po hodině čekání se srnec objevil. Sotva jsem však dvakrát stiskl spoušť, parůžkáč se něčeho polekal a kvapně zmizel v lese. Znechuceně jsem sbalil fotografické nádobíčko do batohu, slezl po žebříku a vykročil na zpáteční cestu. Po chvíli jsem uslyšel za zády bohapusté láteření, hromování a vyhrožování. Ohlédl jsem se. U kazatelny stál fořt Sládek, šermoval rukama a střídavě se díval nahoru na kazatelnu a směrem ke mně. Vrátil jsem se, abych zjistil, co vlastně vysloužilého zelenokabátníka tolik rozzlobilo. "Ještě se ptej, ty jeden. ty jeden cacnej záletníku, nemráte, mlsnej kocoure.", křičel na mě Sládek. "Myslíš, že nevím, že se slejzáš s Blaženou? Nejprv se s ní hodinu muchluješ nahoře - a tejdě se drze voptáš, proč vyvádím takovej rampel? No, setsakramentsky ses vycajchnoval!" Snažil jsem se vysvětlit mu, že jsem byl na kazatelně úplně sám a o jeho vnučce nemám ani potuchy. "Co mě balamutíš? Dyť je nahoře!" odsekl a křikl: "Blaženo, koukej bejt čemesně dole, nebo tam pro tebe pudu!" Podíval jsem se taky nahoru a překvapeně vytřeštil oči: z kazatelny na nás hleděl vystrašený obličej Blaženky. Na čelo mi vystoupily krůpěje studeného potu a málem mě přemohly mrákoty. Neměl jsem ani tušení, kde se tam vzala, ale bylo mi zcela jasné, že její přítomnost na kazatelně rozčertěnému Sládkovi uspokojivě nevysvětlím, kdybych se rozkrájel na kousky. Blaženka slezla dolů a pokoušela se dědečkovi objasnit choulostivou situaci. Četla prý na kazatelně knížku. Jakmile mě uviděla přicházet, vylezla po větvích vysoko do koruny buku a tam potichu zůstala. Po mém odchodu zase slezla do pohodlné kazatelny. A zrovna v okamžiku, když přicházel dědeček. Věděl jsem, že to musí být pravda, ale rozohněný Sládek tomu ani za mák nevěřil. "Blaženo, nelži! Víš, že to nemám rád," vybafl na ni a vytáhl pásek z kalhot. Blaženka uskočila a chtěla vzít do zaječích. Zakopla však o pařez a natáhla se na zem jak široká, tak dlouhá. Hbitě vyskočila, ale dědeček ji chytil za ruku. Opřel nohu o pařez, přehnul vnučku přes koleno a vzápětí začal řemen mlaskat na jejím oblém pozadí. Zavzlykala, zaječela a já jsem rychle přiskočil, abych zadržel neprávem trestající ruku. Blaženka toho využila, rychle si upravila oděv a poodběhla stranou. Tam si utřela slzičky a lítostivě na dědečka vyplázla jazyk, jako by tím chtěla říct: To se nedělá, dědečku, vyplácet na zadek téměř dospělou slečnu a ještě před cizím člověkem! Potom se rozběhla k lesu. Naštěstí jsem byl o hlavu větší a o polovinu let mladší než rozběsněný Sládek, takže mě nic podobného z jeho ruky nemohlo potkat. Dlouho jsme se dohadovali, ale fořt byl umíněný jako mezek. Když jsme se však rozcházeli, měl jsem dojem, že svému omylu věří již jen zčásti.

Uplynulo léto, podzim i zima a dostavilo se jaro.

Sládka už dávno přešel vztek a opět se choval přátelsky. Dokonce mě i pozval na ranní tok tetřeva, který podle jeho slov už dva týdny vyzpěvoval píseň lásky na silné větvi starého smrku. Také tvrdil, že budu mít toho kohouta proti obloze, takže jistě pořídím dobré snímky i v ranním šeru. A kdyby ne, je to prý fanatik, který zpravidla toká i po východu slunce. Hned druhý den nás zastihla odcházející noc, jak zvolna stoupáme do hor. Sládek prožil celý život v horách a znal je lépe než svoje boty. Když se výjimečně rozpovídal, měl jsem vždy dojem, že srostl se životem lesa tak dokonale, že není možné, aby mu v žilách kolovala jiná krev než zelená. Cestou mi vyprávěl, že byl po několik večerů na tetřevím zábrku, aby zjistil, na kterém stromě hlušec hřaduje. Také zdůraznil, že "když kohout večer nebrká, ráno netoká". A včera večer prý vydal onen zvláštní brkavý zvuk tak silně a zřetelně, že dnes při rozednění bude určitě zpívat jako blázen. Poučil mě, že tok začíná klepáním, nápadně připomínajícím klepáním dvou hůlek o sebe. Tento zvuk se zrychluje do trylku a potom následuje výlusk, který se zase podobá odzátkování láhve vývrtkou. Nakonec tetřev jako by brousil kosu. Trvá to jen několik vteřin a tetřev hlušec je prý při broušení hluchý jako poleno, protože konce dolních čelistí otevřeného klovce tlačí do prostoru bubínků. Toho využije každý lovec a rychle udělá tři skoky dopředu. Ne víc! Kohout by to mohl uslyšet. Potom lovec čeká na další broušení a zase udělá tři dlouhé skoky. Tímto způsobem se trpělivě přibližuje k černému zpěvákovi, až ho má bezpečně na mušce. Když jsme dospěli k cíli, byla ještě tma, ale na východě už začala obloha blednout. Můj průvodce zvedl výstražně ruku, abych se zastavil. Po chvíli naslouchání zašeptal: "Už se probudil a toká. Trochu sme se opozdili, ale to nevadí. Posbíral jsem na cestičce, po kerý budeme přiskakovať, všecky větvičky, aby jejich praskání kohouta nezradilo." Po trpělivém absolvování asi poloviny cesty se začalo rozednívat. Bylo nutné pečlivě se ukrývat za kmeny smrků, aby nás tetřev nespatřil. Kohout tokal s malými přestávkami nepřetržitě, zkrátka jako blázen, jak fořt Sládek předpověděl. Ten se jen spokojeně usmíval a němým posuňkem vždy odstartoval naše komické trojskoky. Tak jsme dospěli až do blízkosti mohutného smrku, ze kterého se ozývalo klepání, trylek, výlusk i broušení. Jenom zpěváka jsme dosud nespatřili, přestože se již úplně rozednilo. Fořt nechápavě krčil rameny. Po krátké úvaze mi naznačil, že tetřev toká na jiné větvi než obvykle, a proto ho nevidíme. Opustili jsme tedy původní směr a dalším přiskakováním smrk obcházeli. Bohužel, ani tentokrát jsme neuviděli ani brko, natož celého tetřeva.

Přesunuli jsme se až pod smrk a zahleděli se do jeho koruny, odkud se ozýval záhadný tok. Když jsem původce tetřeví písně konečně objevil, rozchechtal jsem se na celé kolo. Můj průvodce na mě nechápavě civěl, dokud jsem mu neukázal malý, u kmene větvemi zamaskovaný kazetový magnetofon. A právě z něho vycházely zvuky, které lahodí uchu každého opravdového lovce a hravě dokážou rozbušit i jeho srdce. Fořt Sládek zbledl. Bylo vidět, že má hrozný vztek. Posadil se na stráň a procedil skrz zuby: "To je magnetofon naší Blaženy!" Pochopil jsem, proč svému dědečkovi vyvedla tuto rošťárnu právě v mé přítomnosti. Ostatně, následující minuta to potvrdila. Tetřeví tok ztichl a z magnetofonu zazněl Blaženčin hlas: "Milý dědečku, touto švandou ti oplácím loňskej vejprask u kazatelny. Vím, že máš smysl pro humor, a proto svý Blažence odpustíš. Musíš ale uznať, že to nebyla jenom legrace, ale i úspěšnej pokus ošidit tvý zkušený ucho. Snad by šlo magneťák využíť při vábení srnců a jelenů. Co tomu nápadu říkáš?" Dědeček neříkal nic a já jsem si už živě představoval, jak po příchodu domů vnučku zmaluje. Fořt Sládek se však proti mému očekávání začal usmívat a uznale pronesl: "To je ale ďučiště sakramentský! Na to bych ani ve snu nepřišel. Hnedle to v jelení říji voprubuju, jak to bude fungovať." A mně bylo nad slunce jasnější, že tentokrát Blaženka vyvázne se zdravou kůží.

LOVECKÝ PES

Zátiší a loveckýpes NKO klid při fotografii

Ulla Asta v. Dijamanti

KRMÍME A ZATEPLUJEME POSEDY na čekanou v zimní krajině

SLÁVA, myslivci se naučili svoje díla v krajině romanticky sdílet...
a hlavně jsou už bezpečné?
Kulovnice a výhled
Nejjednodušší podobou vysokého posedu je prostý žebřík. Má být mobilní, pevný, přitom lehký a dostatečně vysoký. Stačí ho postavit k silnějšímu stromu a tam se pohodlně a bezpečně posadit na některé silnější větvi.

Kdo krmí, ten je přítel...Smolíčkův jelen...Za hory, za doly mé zlaté parohy, kde se pasou? Smolíčka pacholíčka jeskyňky pryč nesou!

Povídání s jelenem, možná Smolíčka pacholíčka jeskyňky pryč nesou!
#Jelen, Jelen (Red Deer), aktivity radosti a milování života, Fotografie z myslivosti, 
Hirsch-König des Waldes, Chov zvěře, Instinkty a pudy, Lovy fotoaparátem, Myslivecké fotografie, Přírodní fantazie

LOVECKÝ PES, Lovy fotoaparátem, Fotografie z myslivosti, Myslivecké fotografie, Cviky poslušnosti, Divočák, Myslivci a konfliktní situace, Zákony a předpisy o myslivosti.

Mladí ohaři se fotografují (katerina lisova)

Myslivecká stráž a hospodář


 nemají pouze oprávnění zastřelit toulavého psa či kočku za výše zmíněných podmínek, ale mají také určité povinnosti, když tohoto svého oprávnění využijí a je dobré o těchto povinnostech vědět. Myslivecká stráž, která usmrtila psa nebo kočku, je povinna o tom neprodleně informovat jeho vlastníka, pokud je známý, a sdělit mu místo usmrcení zvířete a popřípadě jej na toto místo doprovodit. Myslivecká stráž je při své činnosti povinna prokázat se průkazem myslivecké stráže a nosit služební odznak. Myslivecký hospodář je pak povinen na vaši žádost prokázat se průkazem mysliveckého hospodáře.

Bohužel četné příklady z praxe, známé rovněž z médií, nám ukazují, že znalost právních předpisů resp. jejich dodržování, je pro některé lovce či myslivce stále velkým problémem.
Neznalost právních předpisů však panuje i mezi chovateli psů a koček, a tak dochází k četným vyhroceným konfliktům na procházkách po lese.

Bohužel myslivec je vždy v těchto sporech ve výhodě, jelikož je ozbrojen smrtící střelnou zbraní.

Veřejnost se často potýká s výhrůžkami běžných myslivců, že jim zastřelí psa v honitbě, který není na vodítku. Tyto výhrůžky jsou zcela neopodstatněné, nevhodné a mohly by být rovněž nezákonné. Je však pravdou, že právní spory v těchto případech jsou velice nelehké a někdy se práva nemusíte vůbec domoci už jen z toho důvodu, že myslivecká komunita je značně rozsáhlá a za myslivce se dnes považuje, bohužel, kdekdo. V případech neoprávněného zastřelení psa řadovým myslivcem, se myslivci někdy hájí nutnou obranou, že na ně pes útočil. Jeden příklad za všechny však ukázal, že dnešní forenzní analýzy dokáží prokázat pitvou psa, jestli byl pes zasažen z boku, nebo zepředu, a také z jaké vzdálenosti a tudíž zdali pes skutečně útočil, nebo jen proběhl kolem. Tyto analýzy jsou však již spíše součástí nějakého nákladného soudního sporu.

Na druhou stranu laická veřejnost musí respektovat myslivecké právo, jelikož péče o přírodu a o zvěř v ní, je důležitým úkolem myslivosti jako takové. Toulaví psi mohou skutečně způsobovat značné škody na zvěři. Uvědomme si však, že se nemusí jednat pouze o škody finanční, ale že i zvěř má jistě právo na ochranu před zbytečnou bolestí a utrpením způsobenou případným nekontrolovaným lovem toulavých psů či koček.

Nikdy bychom neměli myslivce házet do jednoho pytle, ale posuzovat případ od případu.

Existují totiž také čestní, vzdělaní a rozumní myslivci, kteří znají svá práva i povinnosti, ale také je aplikují podle svého nejlepšího vědomí i svědomí. Takoví myslivci dělají svému řemeslu čest a zajišťují, že naše příroda, lesy i zvěř je zdravá, chráněna před pytláky, či jinými neduhy a i díky nim můžeme společně užívat přírodu k naší rekreaci a zájmům v její stejné kráse. Bohužel o těchto správných myslivcích se v televizi jen tak nedoslechnete. 

Já osobně však jednoho takového lesníka znám a je mým velice dobrým přítelem. Nedávno díky své ostražitosti odhalil vznikající požár a díky jeho výborným orientačním schopnostem dokázal na místo velice rychle přivést přivolané hasiče. Požár mohl vzniknout odhozeným nedopalkem nějakého kolemjdoucího, který byl v lese pouze na procházce se psem. Zamysleme se!

MVDr. Jiří Žák sociální sítě Myslivost

Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

MYSLIVECKÁ STRÁŽ (taktéž myslivecký hospodář) je při své činnosti oprávněna usmrcovat v honitbě toulavé psy, Lovecký pes, Fotografie z myslivosti, Lovy fotoaparátem, Myslivecké fotografie

Lovecký pes ve fotografii Kateřiny Lisové

Jak to je s oprávněním „myslivců“ střílet naše psy či kočky v lese resp. v honitbách?


Zákon o myslivosti stanovuje přesná kritéria, kdy a kdo je oprávněn v honitbě usmrcovat toulavé psy a kočky. V případě psů jsou tyto kritéria poměrně přísná.

Citace ze zákona: „Myslivecká stráž (taktéž myslivecký hospodář) je při své činnosti oprávněna usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. 

Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební. Myslivecká stráž či myslivecký hospodář jsou dále oprávněni usmrcovat kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení“

Ne každý myslivec má toto oprávnění. Ne každý myslivec je totiž členem myslivecké stráže, resp. mysliveckým hospodářem. Tyto funkce má pouze zlomek myslivců a ti jsou do těchto funkcí jmenováni orgánem státní správy myslivosti.
 Povinností uživatele honitby je navrhnout orgánu státní správy myslivosti ustanovení myslivecké stráže a také mysliveckého hospodáře, dle zákonem daných kritérií, která v honitbách následně vykonává myslivecké právo a má k tomu zvláštní zákonná oprávnění. 

Orgánem státní samosprávy jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady popř. Ministerstvo zemědělství, který je ústředním orgánem státní správy myslivosti.

Drž psa jen tehdy, když o něj můžeš jen sám pečovat a vést ho.

ARON JE OSOBNOST A MLUVÍ

Mnoho lidí si bez uvážení koupí psa



 a po několika týdnech či měsících jim začne vadit. Co s ním? Všude překáží. A tomu “dřívějšímu miláčkovi” nastanou kruté dny. Právě tyto “milovníky” bych chtěl seznámit s jakýmsi desaterem požadavků držení psa.

Drž psa jen tehdy, když o něj můžeš jen sám pečovat a vést ho. 
Pořiď mu nerušené lože a pravidelně mu dávej jeho krmení.
Pes není žádná hračka, kterou si podle nálady bereš na hraní nebo ji zase odhodíš. Musíš využívat jeho schopností, ale nikdy ho nezneužívej.
Pes žije jen pro tebe. Chvála i výtky se jej dotýkají jako tebe samého. Vychovávej si ho, ale nekaž ho, nerozmazluj!
Psovi nikdy nemůžeš dopřát dostatek pohybu a práce. Proto ho ber sebou na každou procházku, pochůzku a na lov. Chraň ho však před nebezpečím na silnici i od lidí, ale lidi chraň před tvým psem. Nedovol, aby vystrašil dítě a vyhnal tak z něj lásku a důvěru ke zvířatům.
Při onemocnění psa jdi raději dřív než později k veterináři.
Tvůj pes nepatří jen tobě samotnému. Ukaž ho proto na výstavách, voď ho na zkouškách, nebraň mu v chovném užití. Staň se členem příslušných klubů chovatelů.
Chovej s mírou a rozmyslem jen ty psy, kteří mají průkaz původu. Pes není žádným obchodním zbožím.
Tvůj pes může způsobit nenadále škodu. Chraň se následků pojištěním zodpovědnosti.
Starý pes má podobně jako člověk v takovém věku nárok na odpovídající péči.

Toto by mělo být vodítkem pro každého. Pokud jste schopni toto zvládnout, pak si můžete pořídit psa, který vám svou oddaností vrátí vše, co mu sami dáte.

JELENÍ řije a lovy kamerou. Lov na jelena, Lovy fotoaparátem, Říje, Jelení říje, Jelen, Laně

Je konec září a jelení říje je oproti loňsku poměrně slabá. 
JELEN V ŘÍJI


Možná to způsobilo studené deštivé počasí, které konečně polevilo, proto doufám, že i jeleni o sobě dají vědět. Krátce po třetí odpoledne vyrážím do lesa. Cestou zajíždím za hajným, do jehož revíru mám namířeno, abych se s ním domluvil, kam si mohu jít sednout. Dostávám tip na dva posedy pod Kamennou, kde hajnému začal včera troubit jelen už po páté, bohužel mu z houštiny vytáhnul až za úplné tmy, aby pod jejím závojem mohl bezpečně táhnout na říjiště dole v lukách.

Nechávám auto u potoka a stoupám šoulákem do mírného svahu k posedu. Ještě pár kroků, když v tom se přede mnou zvedá kolouch a odbíhá stranou. Krátce po čtvrt na pět sedím konečně uveleben, čekajíc co se bude dít. První hodinka uběhla v klidu, jen na okamžik mne vyrušila veverka hlodající šišku u paty stromu za posedem. S přibývajícím časem stoupá i nervozita, hodiny ukazují právě šest, když z mlází přede mnou vystupuje laň a hned za ní kolouch. Přetahují pomalu pod posedem až zmizí v další houštině.

V ten samý okamžik zaburácí lesem hluboké zatroubení. Jelen se ozval za potokem někde nad Kamennou. Sotva jeho výzva dozněla, odpovídá mu jeden jelen od Zaběhlé, další se ozval níž po potoku. Poslouchám, zda jeleni postupují. Rozmýšlím co podniknout, když vtom zatroubil další jelen kousek od druhého posedu. Je rozhodnuto, tiše slézám a malými krůčky šoulám za jelenem, ten ještě dvakrát zatroubí, pak utichá a ozývají se ti zbývající tři.

Lezu na druhý posed a přes foťák prohlížím okolí. Náhle mou pozornost upoutává modřínová mlazina přímo před posedem, v níž se rozkymácel jeden stromek pod úderem jelenova paroží, který do něho tluče znovu a znovu, aby si vybil svou zlost. Vtom zleva vytahuje z houštiny mladičký špičák a kousek pod ním laň. Špičák se vydává šikmo k modřínové mlazině, zatímco laň míří přímo k posedu. Uběhlo sotva pár vteřin, když z modřínů vychází mohutný jelen. Nasává vítr, který mu zřejmě donesl špičákův pach a donutil ho tak za světla opustit svůj bezpečný úkryt. Mohutné zatroubení a několik kroků vpřed bohatě stačilo, aby špičák vystrašeně zmizel ze scény. Jelen se za ním ještě kousek rozbíhá, pak však jeho pozornost upoutala osamocená laň, která mezitím přišla téměř pod posed a bezstarostně bere paši. Jelen jde s hlavou u země přesně v jejích stopách. Je stále blíž a tak si mohu prohlédnout mohutné tělo a dlouhé, doširoka rozložené paroží nepravidelného čtrnácteráka.

Zastavuje přímo před posedem, zvedá hlavu a znovu troubí. V ten samý okamžik cvakám, celý roztřesený, první snímky - jeden dva, tři. Víc bohužel nestíhám, v tom rozrušení zapomínám totiž na laň, která na tak krátkou vzdálenost snadno postřehla můj neopatrný pohyb, určitě zaslechla i cvakání spouště. Pomalu odbíhá následována jelenem, ten ještě jednou na okamžik zastavuje, je to sice daleko, ale i tak fotím proti horizontu jeho siluetu.

Když oba kusy zmizely, zaposlouchám se znovu do již vzdáleného troubení jelenů blížících se k hlavnímu říjišti dole v lukách.

LOVECKÉ PŘÍBĚHY A KAMERA FOTOGRAFA. Lovecké příběhy, Lovy fotoaparátem, Lovy černé zvěře, Naháňky.

PRASE DIVOKÉ

LOVY BEZE ZBRANÍ


Přijíždím na místo ve starém Honekrovi mezi prvními. Po chvilce domlouvání jsem přijal místo k zaparkování a píchnul auto do závěje. Přátelské poklepání pravicí a už jen čekáme, až se všichni myslivci sejdou. Myslivců na smluveném místě přibývá a s tím i hlahol vášnivě diskutujících.

Já jen tiše stojím na kraji hloučku poslouchajíc barvité historky a sleduji okolí. Mou pozornost upoutal náhlý rozruch okolního ptactva. Byl to jen mžik. Rychlý jestřáb prolétl nízko nad střechami domů. Rychle se zorientoval v okolí a bleskově napadl hejno holubů. Já jsem sáhl po foťáku a snažil se zachytit jestřába do pasti mého teleobjektivu. On opakoval útok znovu. Udělal kruh kolem chalupy, ale holubi už byli ti tam. Já udělal jen pár "hozených"snímků, ale valný úspěch jsem nepředpokládal.

Skupina lovců se dala pomalu do pohybu. Jdeme chvíli po silnici a pak uhýbáme do zasněženého lesa. Pozoruji okolí a v mysli si vybavuji místo, kde by se mi nejlépe fotilo. Ale stejně zaleží na tom, kam mne závodčí postaví, říkám si.

Najednou se zastavíme a po krátké diskusi závodčí posílá lovce do dvou směrů. Já mám jít s bráchou na cestu uprostřed přehledného smrkového porostu.

Vyšlapujeme čerstvě napadaným sněhem, až zastavíme uprostřed lesní cesty. Zde je naše stanoviště. Mávnutím ruky se ujišťujeme, zda o nás soused ví a už jen čekáme, až zazní povel honcům k postupu. Já si také připravuji své fotografické nádobíčko a stavím objektiv s foťákem na jednonožní stativ, což mi umožňuje volnost pohybu objektivu a přitom je jeho oporou.

Povelová trubka zahájila lov. Honci jsou příliš daleko, abychom slyšeli jejich hlahol. A tak je všude zatím jenom bílé ticho. Občas jen, jak foukne vítr, spadne trochu sněhu z větví a rozsype se na tisíc vloček, které se třpytivě snáší v zimním slunci na promrzlou zem. Oba s bratrem stojíme vedle sebe a vnímáme tu zimní krásu. Sem tam něco tiše prohodíme, ale přitom bedlivě sledujeme hustý porost před sebou.

Najednou jsme zpozorněli. Jako bychom slyšeli nějaký zvuk. Najednou jako dělová koule vylítl z mejta větší lončák a ladným klusem utíkal přes volný smrkový porost k naší cestě. Rychle jsme oba nasměrovali své "zbraně" na cestu. Táhnu fotoaparát s divočákem a ve chvíli, kdy vybíhá do volného prostoru, mačkám spoušť. Cvak, cvak, cvak, cvak, foťák maká co může. Vedle mne třeskla rána a divočák byl ten tam. Vše se odehrálo tak rychle, že teprve teď vstřebáváme to, co se před chvílí stalo. Oba analyzujeme, jak jsme uspěli.

Honza předpokládá, že asi chybil. Aby neohrozil lovce v řadě, nemohl táhnout s divočákem jako já. Takže měl na míření velmi málo času. Já jsem ale tušil úspěch.

Po ukončení leče jsme se šli hned podívat na nástřel, ale tam nebyla ani kapička barvy. Jen přestřelený mladý modřín. Čímž si tedy, jak pravil jeden z myslivců, způsobil škodu ve vlastním revíru, takže vlastně k žádné vážné škodě nedošlo.

GREAT HUNTING

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

#Černá zvěř - bachyně #Daněk #Kančí steaky #Lovecké právo #Lovecké stezky #Srnčí zvěř #Waldemar Matuška 1 milion čtenářů Aglomerace aktivity radosti a milování života Amerika Anatomie jelena Aport Bažant Bažant pečený Beatiful Nature Berneška Borrelióza Borůvky Bowhunting (lovecká lukostřelba) Brenneke broková dvojka broková kozlice Cazando con Arco Cesty Co budeme vařit dnes? Cviky poslušnosti Čáp bílý Čas lásek jelenů Čejka Čekaná Černá zvěř Černá zvěř - bachyně Černá zvěř - kňour Červenka obecná Čiplenka Čištění zbraně Čmelák Dalekohledy Dančí zvěř Daněk Datel černý deer rut Diana bohyně lovu Dívka s liškou Divočák Doby lovu zvěře Dosled Dostřelná rána Double Rifle Dravci Drobná zvěř Drozd kvíčala Dřevo a teplo Dudek chocholatý Erika Evropská Unie Fotografie z myslivosti Gepard Golden Eagle Gorilla Hájovna U pěti buků Halali hamerles Happy Days Hejkalové Heligonky Hirsch-König des Waldes Historie HMYZ Holub hřivnáč Honili myslivci Hořící špalek Houby Humor o myslivosti HUNTING Hunting Rifles Husa divoká Chile Atacama Chov zvěře Chrutí černé zvěře Chukar Partridge Idiots With Guns Instinkty a pudy Investiční zlaté mince Jagd Jaguar Jahody Jak na to? Jak zajíc přelstil líného hajného Jaro Jelen Jelen (Red Deer) Jelen útočí Jelení guláš Jelení kýta Jelení říje Jelení steak Jestřáb lesní Jezevec John Denver Kachna Kachna divoká Kalendárium Kalous ušatý KAMZÍK HORSKÝ Kančí gulášek Kančí kýta na smetaně Kančí kýta na víně Kančí ragů Kančí se šípkovou Kančí se šípkovou rybíz jako brusinky Káně lesní Kaňkování Klíště obecné Kňour útočí Koně Koroptev Krahujec obecný Kritické myšlení Krkavec velký Krkonošské pohádky Krmelec Krmeliště černé zvěře Krmeliště černé zvěře-kamery Krmeliště pro vysokou Krmítko Krteček Křepelka polní Kukačka obecná Kulovnice Kulový dvoják Kuna lesní Kuriozity Kvakoš noční Kynologie Labuť Lama Laně Lankasterka Lasice hranostaj Láska Ledňáček Les Lesní plody Lesnická škola Lesník Lion (Lev) Liška Liška Eliška Lončák Los (Elk) lov Lov na daňky Lov na jelena Lov na lišku LOV NA SRNCE Lov ve svobodném světě LOVEC BŘÍDIL Lovecká optika Lovecké brokovnice Lovecké příběhy Lovecké signály Lovecké stezky Lovecké štěstí Lovecké zátiší Lovecké zbraně Lovecký pes Lovu zdar! Lovy černé zvěře Lovy fotoaparátem Lovy lukem a šípem Lovy na černou v Maďarsku Lovy srnčí zvěře Lucky deer Makov Malorážka Mannlicher Schönauer kulovnice Markazíni Mateřství a péče o potomstvo Mauser M03 Mauser M98 Medicina Medvěd Milování světu vládne Milování v přírodě Minutkový srnčí guláš Miška Montáže Moose Hunting Muflon Myslivci a konfliktní situace Myslivcův sen Myslivec a zvuky v přírodě Myslivecká mluva Myslivecká videa Myslivecká zábava Myslivecká zařízení Myslivecké fotografie Myslivecké léto Myslivecké písničky Myslivecké pověsti Myslivecké ráno Myslivecké tradice Myslivecké vánoce Myslivecké zvyky a pověry Myslivecký ples Myslivost a Michaela Na loveckých stezkách Na lovu muflonů Na stojáka Naháňky Namlouvání Nástřel Nastřelení lovecké zbraně Naše domovy a chalupy Názory myslivců Nepravidelný desaterák O Evě a Adamovi Obory a zvěř Odchyt pernaté Once Upon a Time in The West Optika Orel bělohlavý Orel na hnízdě Ornitologie Osudový srnec Otázky z myslivosti Památka myslivce Pamětní mince Páření Čmelák královna Pasování Paul Mauser Pečená kachnička Pečené prasátko Pernatá zvěř Pes přítel myslivce PF Podzim Pohádka O chytré kmotře lišce Pohádka stromů Polák chocholačka Polesí Strzalowo Polesí Strzalowo Polsko Posed Poslední hon Poslední hryz Poslední leč Poštolka Potápka chocholatá Pranostiky a příroda Pravidla lovu srnčí zvěře Predátoři Příhody z loveckého batohu Příroda Příroda a lidé Příroda a myslivost Příroda a zdraví Přírodní fantazie Přírodní srnčí kýta Pstruh pečený Psychopati Ptáci Puškohledy Pytláci Radost a uspokojení Raffle ball hunting Red Deer Cam Reklama a lov Roček Ruger’s M77 RSI Ryby Rychlý srnec Rys ostrovid Rytíři lesů Říje Sauer 101 Sele prasete divokého Shozy Siga Skřivan Skupinka jelenů různého věku Skupinový život Slanisko Slípka zelenonohá Slivovice Sluka lesní Slunce Sociální sítě Sojka obecná Sokol stěhovavý Sokolnictví South Africa Sovy Společné lovy Srnče Srnčí guláš po myslivecku Srnčí játra Srnčí na kořenové zelenině pečené v troubě a houskový knedlík Srnčí říje Srnčí zvěř Srnec Srnec jako ze zlata Srnec Škůdník Srnec v červnu Sršeň obecná Stádo tlupa rudl Stalo se Stehlíci a ledoví muži Straka obecná Strakapoud velký Strašidla Strzalowo Střelectví sv. Hubert Svíčková Svišť Svítilna TK09 SWAROVSKI Swedisch Fire Torch Sýkorky Synantropie Šípková omáčka ke zvěřině Škodná Šoulačka Špičák Švestky Teritorium Termovize Tetřev hlušec Tetřívek obecný TCHOŘ Tom Miranda Tombola Trofeje Trojákové čtyřče - rarita Tři jednou ranou Ťuhýk Újeď Upíři Úspěšný lov Vábení Velikonoční sekaná Verše myslivce Veverky VIDLÁK Vlha pestrá VLK V KANADĚ Vnadiště Vodouš šedý Volavka popelavá VORAŘI Vtipy Vydra Vysoká Vysoká zvěř Vytápění chalupy Webové kamery Welshspringerspaniel Wildlife Woodcock Hunting Zahrady Zacházení se zbraní Záchranná stanice Zajíc Zákony a předpisy o myslivosti Záraz Zdraví Ze života černé zvěře Zeiss Zima a hlad v lese Zimní oblečení a obutí Zlato a šperky Značení zvěře Zoologie Zpracování zvěřiny Způsoby lovu a historie Zubři Zůstal v ohni Zvěř a počasí Zvěř v zimě Zvěř živě Zvěřina Zvěřina a kuchyně myslivce Zvěřinová paštika Zvěřinové recepty Zvěřinový guláš Ženy a myslivost Žít ve svobodě Životní srnec

HUNTING

CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?

Vybraný příspěvek

SRNEČEK A LES. Starší srnci začínají shazovat paroží, mladší až v prosinci!

SRNEČEK A LES

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...