Zobrazují se příspěvky se štítkemLovecký pes. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemLovecký pes. Zobrazit všechny příspěvky

LOVECKÝ PES. ZÁKLADNÍ VÝCVIK. ZÁSADY A POSTUP V PRAXI MYSLIVCE. Zkušenosti a chyby. Kynologie v praxi.

CVIKY POSLUŠNOSTI
Aport Ohaře


Cvik sednutí na povel


je rovněž jedním z důležitých základních cviků poslušnosti, na který navazují další a složitější cviky, respektive disciplíny, jako například klid na stanovišti, odložení a předávání aportu, kdy pes musí nejprve usednout a poté přinesenou zvěř odevzdat. Správně provedený cvik sednutí na povel vypadá tak, že pes musí na povel "sedni" rychle usednout a zůstat sedět tak dlouho, dokud nedostane jiný povel. Jak již bylo naznačeno, tento cvik cvičíme zároveň s cvikem vodění na řemeni. Postup navykání psa na sednutí byl uveden v závěrečné části pojednání o cviku vodění na řemeni, přesto však je třeba dodat, že musí být dodržována zásada, aby byl nejdříve udělen povel "sedni" a teprve potom následovalo mechanické donucení. Opakováním tohoto postupu celkem rychle dosáhneme, že pes usedá, aniž bychom museli aplikovat mechanické donucení (stlačení zádě rukou a tažení za řemen nahoru a dozadu druhou rukou). Rovněž tento cvik je třeba zpevňovat (utvrzovat) občasným podáním pamlsku, ale především pochvalou, a to vždy po provedení cviku! Poté co pes na povel k sednutí rychle reaguje, tj. usedá, je nezbytné ho naučit také dostatečně dlouhé výdrži a klidu v sezení. Provádíme to tak, že psovi udělíme povel k sednutí a řemen pustíme na zem. Poté se od psa pomalu vzdalujeme na několik kroků a sledujeme jeho chování. Pokud má pes snahu vstát, udělíme opět povel "sedni" a slovním pokáráním jej nutíme zůstat sedět. V další fázi výcviku postupně prodlužujeme dobu výdrže i vzdálenost, na kterou od psa odcházíme. Tím si psa samozřejmě připravujeme na zvládnutí těžších - "nástavbových" cviků, jakými jsou již zmíněné odložení, klid na stanovišti, předávání aportu a podstatně si ulehčujeme svou další cvičitelskou práci. 

Lehnutí na povel


Lehnutí na povel (daunování) je další v pořadí nejdůležitějších základních cviků poslušnosti, protože nám pomáhá psa dokonale ovládnout, a to i v kritických situacích, které se mohou jak při mysliveckých akcích, tak i mimo ně přihodit. Správně provedený cvik vypadá tak, že na povel "daun" pes musí ihned lehnout na břicho a hlavu položit na zem mezi přední běhy a v této poloze musí vydržet nehybně až do vydání dalšího povelu. 
Povel "daun" (z anglického down = dolů, k zemi) upřednostňujeme před povely "k zemi" nebo "lehni", protože jsou intonačně dosti podobné povelu "sedni" a pro psa musí povel vyznít jednoznačně, aby jej bezpečně rozlišil.
Silueta myslivce při západu slunce

Cvik lehnutí na povel můžeme psa učit buď z polohy v sedě nebo ve stoje. V obou případech však používáme určité formy donucení, a to buď pomocí rukou nebo vodítka, na kterém je pes upoután. V prvém případě udělíme povel "daun" a bezprostředně na to psa přinutíme tlakem jedné ruky na partii kohoutku a druhé na záď, aby ulehl. Jakmile jsme dosáhli toho, že pes leží, přesuneme ruku z jeho kohoutku na temeno hlavy a opět psa donutíme, aby hlavu položil mezi přední běhy. V této poloze psa podržíme po dobu několika vteřin a poté jej s pochvalou uvolníme, případně mu dáme i pamlsek. Důležité je si uvědomit, že cvik "daun" sice můžeme s určitými přestávkami (asi po 10 až 15 minutách) opakovat, ale vždy jen krátce. 
U temperamentnějších psů po vydání povelu musíme psa dosti silně přitlačit k zemi a povel "daun" několikrát opakovat. Druhý způsob jak přimět psa k lehnutí na povel je použití mechanického donucení pomocí vodítka (případně i kovového stahovacího obojku), a to tak, že z polohy v sedě si stoupneme před psa a vodítko provlékneme mezi podrážku a podpatek naší boty. Udělíme povel "daun" a současně táhneme vodítko směrem nahoru, čímž zároveň tlačíme psa k zemi a nutíme jej k tomu, aby si lehl. Dále potom postupujeme jako při prvním způsobu. Nechť už použijeme kterýkoliv způsob, vždy se snažíme o to, aby pes zaujal správnou polohu, tj. aby ležel na břiše, s nataženými předními běhy a s hlavou přimáčknutou mezi nimi až k zemi. 
V počáteční fázi učení cviku lehnutí na povel pes většinou nedodržuje přísně předepsanou polohu, nesmíme mu však dovolit, aby si lehl na bok, aby zvedal hlavu nebo se převalil na záda. Vždy jej musíme za použití již zmíněného násilí vpravit do žádané polohy. U tohoto cviku musíme rovněž velice citlivě zohlednit povahu psa. U měkčího psa musí být proto i míra donucení adekvátní, kterou cvičitel musí bezpodmínečně dodržovat.

Pokud již pes spolehlivě daunuje bez donucení, je nezbytné naučit psa daunovat také na zvukový signál (na dlouhý ostrý hvizd píšťalkou s klesající intonací), případně na povel udělovaný pouze rukou, a to na zvednutí paže. Zpočátku samozřejmě musíme použít slovní povel "daun" a zároveň zvednout ruku nebo použít dlouhý hvizd píšťalkou s klesající silou tónu. Dále si musíme uvědomit, že při výcviku daunování musíme postupovat pomalu a nesmíme tímto cvikem unavovat psa do omrzení. Musíme však tento cvik neustále procvičovat, a to při každé příležitosti a v každé práci se psem. Současně však nesmíme zapomenout ani na udělení pochvaly při dokonalém provedení tohoto cviku. Kromě uvedeného musí pes umět daunovat na každou vzdálenost, dokud slyší povely (slovní nebo udělované píšťalkou) nebo vidí zdviženou ruku. Velice důležitým momentem ve výcviku daunování je rovněž procvičování výdrže u tohoto cviku, který neustále prodlužujeme, čímž utvrzujeme psa v jeho dokonalém provedení, protože tento cvik se mu musí dostat "do krve". Teprve poté můžeme říci, že psa máme "v ruce", tj. zvládnutého na každou vzdálenost.

Závěr


Na první pohled by se mohlo zdát, že základní cviky poslušnosti potlačují loveckou vášeň psa - a to přece nepotřebujeme! Není tomu tak, a to proto, že pokud je loveckému psu dopřána pravidelnost kontaktu se svým vůdcem, účelné a přiměřené střídání jednotlivých cviků, jejich postupné a pozvolné zažívání a utvrzování, pravidelný styk se zvěří, a to prakticky od nejútlejšího mládí při vhodném využívání terénu a porostu na něm, od nejlehčích až po nejtěžší, je potřebná lovecká vášeň usměrňována do žádoucích mezí, tj. na ty okamžiky a vždy jen tehdy, kdy je se svým vůdcem, což se u loveckého psa zafixuje natolik, že jeho reagování na základní cviky poslušnosti se stává rutinní, samozřejmou záležitostí. Pes si je "vědom" a velice rychle si zafixuje tuto pravidelnost a jeho nasazení při výcviku nikterak neochabuje, ba naopak. Z vlastní dlouholeté zkušenosti mohu potvrdit, že pravidelnost ve výcviku loveckého psa s dostatečným loveckým vyžitím je podstatně důležitější než doba, který je mu věnován. Hovořím-li však o pravidelnosti ve výcviku, mám na mysli pravidelnost každodenní (!), a to bez ohledu na roční období, počasí, rodinné, pracovní a další povinnosti či aktivity. To, že tuto skutečnost mnozí cvičitelé loveckých psů zanedbávají je také holým faktem, a proto se nelze divit, že jejich výsledky potom neodpovídají času a námaze do výcviku vložených. 

Chtěl bych proto všem těm, kteří se rozhodnou pro výcvik loveckého psa vlastním přičiněním, což v minulosti bylo a v dnešní době také je považováno za výraz odborné způsobilosti a odborné úrovně každého myslivce, popřát hodně zdaru v této náročné, ale přitom i radost a uspokojení přinášející kynologické práci a vyjádřit přesvědčení, že i tyto řádky jim poslouží jako určitý metodický návod a vhodný výchozí podnět pro její úspěšné dovršení.

POKRAČOVÁNÍ - LOVECKÝ PES

Lovecký pes. Pes přítel myslivce, Příhody z loveckého batohu, Společné lovy. Ze života loveckého psa.

Ohař - myslivec

Každý musí uznat, že příroda nemohla člověku příjemnější a užitečnější dar poskytnout - nežli že mu dala psa.



Neobyčejné vlohy tohoto podivuhodného zvířete, jeho náklonnost a přítulnost k člověku, jeho nezištná ochota jemu sloužiti, chtivost, kterou své služby jemu takřka vnucuje, jeho poslušnost, věrnost - to všechno jsou vlastnosti, které psa nad všechna jiná zvířata povyšují.
Když se osudy psů posuzují, tu uvidí pozorný pozorovatel nový příklad, kterak svéhlavé štěstí své dary nerozdává dle zásluh. Vypadá to zrovna tak, jakoby šťasten měl býti jenom ničema a hlupák.

Nejlínější a nejneschopnější druh tohoto tak užitečného zvířete je zajisté mopslík staré nějaké panny. Ale poslechněte jen, jak se má dobře. Bydlí v krásných pokojích; spí na hebkých poduškách; jezdí v kočárech; navštěvuje divadlo - zkrátka: žije jako pravý lenoch od stavu, kdežto většina jeho příbuzných, kteří o mnoho záslužnější jsou nežli on, v bídě a nouzi svůj život tráví.

Pohleďme jen na silného psa ovčáckého, toho by si měl každý vážit, proto že je praotcem celé psí rodiny - on je ale nejvíce tupen. Nikdy nesmí vstoupiti do příbytků bohatých a vznešených osob. - Jemu jest přebývati mezi nejchudšími lidmi a vede také mezi nimi strastiplný život. On životem chrání jemu svěřené stádo - dostává však za to jen špatnou stravu, špatný a nečistý příbytek, často se s ním také surově nakládá. Kurážný buldok, který svým bedlivým hlídáním často již celý majetek rodin zachránil, tráví celý den na řetězu, při skrovném žrádlu a kvílí celé noci opuštěn nad svým smutným osudem.

Pilný neomrzelý pes honicí, který své vlohy jediné k užitku a zábavě svého pána vynaloží, je často odměněn. Při své službě zkusí mnoho od nepříznivého počasí a od karabáče svého nelidského pána. Když však umdlen se vrátí domů, nedostane často ani dostatek žrádla. A předce to snáší všechno s nepříkladnou, nepřekonatelnou trpělivostí, až konečně jeho síly mizí a jeho nevděčný pán, pro kterého se obětoval, kterému nyní ale obtížným se stává, jej pohodnému odevzdá, a nebo mu snad tu čest prokáže, že jej sám zastřelí.

Musíme se přiznati, že toto v skutku nepřehnané líčení myslivce v žádném hezkém světle neukazuje. Co jsme pravili, platí však jen o nevzdělaných myslivcích. Pravý vzdělaný lovec zachází se svým psem jináče - když z honu domů přijde, dříve si nesedne a se nenají, dokavád pes hladový není potřebným žrádlem opatřen. Tak to také má být.
Myslivec nemá svému věrnému druhu psovi chatrné a nuzné obydlí a špatné žrádlo dávati.- Jeho obydlí ať je pohodlné a čistotné, ať se mu dá dostatečná, zdravá potrava, jeho obtížné službě přiměřená a když se roznemůže, ať se mu pomoc poskytne. Myslivec, který psu neposkytne, co mu náleží, je nelidský a jedná proti sobě. Pes, který je špatně krmen, který je nedbale ošetřován, vysílí a pak se od něho nemůže žádat tělesného namahání, ani k honbě potřebné vytrvalosti, a jenom nouze myslivcova jej omluvit může, když i to nejmenší v tom ohledu zanedbá.
 -
Každé zvíře, které svobody je zbaveno, potřebuje ošetřování, pes však nejvíce, proto že těžko jest pořádného psa vychovati, jak je to řádnému lovci povědomo. Každý myslivec nemůže si vystavět řádný psinec pro své psy - jaké mají velké myslivny a lovecké zámky. Suchá teplá bouda vyhoví dostatečně. Ať je ze silných fošen udělaná, podlaha na nejmíň půl střevíce od země vzdálí, by vlhkost vniknouti nemohla do vnitřku, která zdraví psa škodí. Bouda ať stojí proti východu - neboť ranní slunce posilňuje člověka, zvíře i rostlinu. Stříška boudy ať je slaměná nebo dřevěná. Aby bouda psu přiměřena byla, rozumí se samo sebou; nebo silného koroptváře nebudeme chtít strkat do doupěte jezevčího. Na stěnách ať jsou okénka zastrkovací, by se mohla bouda provětrávat. Lůžko ať je slaměnné, které se však často obnoviti má. Mech do boudy dávat není dobře, proto že v něm blechy a jiný hmyz drží. Proti blechám je dobře dát pod slámu pytličky s tabákem.
Lovecký pes  (ukázka práce)
Častěji psa vykoupej a vymej, vykartáčuj a vyčeš. Pes nesmí mnoho masa dostat k žrádlu, by nezdivočil. Ovčí a nebo jiné kosti roztlučené a uvařené v ne příliš mastnou polívku a touto spařený chléb a nebo brambory jsou výborná a zdravá potrava.

Polívka se má vždy vřelá vylejt na chléb nebo na brambory, by se to řádně spařilo - a v kaši proměnilo. Horké žrádlo však nikdy psům nedávej. V letě dej místo polívky alespoň dvakrát za týden kyselé mléko s chlebem. Vždy se musí psům tolik předložit, co najednou snísti mohou, nebo zbytky na druhý den schovávat není dobře. Poněvadž to skysá a také jest to slinou znečištěno - pes to pak nežere.

Když pes z honu domů přijde, nekrm jej hned, čekej, až si trochu oddechne. Nekrm psy tvým jídlem, koření je jim škodlivé; pohledni na vrčivého mopsla, kterak kašle a uslzen jest, a kterak se ani hnouti nemůže. Nekrm moho ale také ne málo. Prvnějším zleniví, druhým zhubení a seslábne, a když to nechce, tedy musí proti sedmému přikázání hřešiti, což jej k honu neschopným činí.
Mladé psy krm čtyrykrát denně - vyrostlé jen dvakrát a to v poledne a večer. Když béřeš psa na hon, dej mu skrovné snídaní, s prázdným žaludkem špatně pracuje; když trvá hon déle, dej mu kousek chleba a masa, po skončení dej mu žrádla dostatek. Nádobí má býti čisté a hlíněné, aby nezakyslo. Pes ať nemá o čistou vodu nouze.

Všechno ostatní přenech přírodě; když pes dobře je ošetřován, nepotřebuje žádných léků.
Nedávej psy na řetěz - jen štvací, by nic nevyvedli. Netrp, by si cizí osoby s tvým psem hrály, tím ho kazí; především ale, když chceš, by ti věren byl, netrýzni jej, trestej ho, když zasluhuje bez náruživosti a s rozumem. Přívětivé jednání rozmnožuje jeho přítulnost.

LOVECKÝ PES

Zátiší a loveckýpes NKO klid při fotografii

Ulla Asta v. Dijamanti

Barváři byli vyšlechtěni ze starých keltských honičů. Hannoverští barváři, barvář bavorský a bloodhound neboli pes svatého Huberta.

Prase divoké - černá zvěř

Barváři jsou psi vyšlechtění pro sledování stopy postřelené zvěře


 Vzhledem k tomu, že barvář je plemenem specializovaným a jejich výkon a výcvik je vrcholem kynologického umění, není toto plemeno mezi myslivci tak rozšířeno jako jiná plemena loveckých psů.   

 Barváři byli vyšlechtěni ze starých keltských honičů popsaných již Flaviusem Arrianusem, který byl místodržícím v jedné galské provincii v letech 131 až 137. Z těchto honičů se vyvinul starý vodič, který je všeobecně považován za předka dnešního barváře. Zvláštní postavení vodiče, který byl v lovectví považován za nejušlechtilejšího psa, trvalo až do 18. století, kdy se změnila technika lovu. Zavedením palných zbraní se vodič stává stále více opomíjeným a lovec často potřeboval psa, který dokáže dohledat zvěř poraněnou, tedy zvěř, která barví. Z přeškolených vodičů se tak stali barváři.     
Stavbou těla je vodiči podobný těžší barvář, který byl vyšlechtěn na loveckém dvoře Hannover, kde byly pečlivě pěstovány a dodržovány lovecké tradice. Poprvé byli hannoverští barváři vystavováni na první německé přehlídce psů 14. července 1863. Šlechtění podle přesně popsaného exteriéru začalo založením spolku Hirschman roku 1894 v Erfurtu.     

 První světová válka chov barvářů zcela zdecimovala, zbylo jen několik psů vhodných pro chov. Prakticky všichni dnešní hannoverští barváři mají původ od pěti fen, které přežily světovou válku. V roce 1989 bylo v Evropě přibližně 1000 hannoverských barvářů.      

 Dalším barvářem je barvář bavorský, který byl vyšlechtěn z barváře hannoverského přikřížením brakýřů a jezevčíků, mnozí bavorští barváři mají křivé přední nohy a hlavu jezevčíků. Oficiální uznání standardu plemene bavorského barváře bylo 29. května 1883. Toto plemeno barváře je lehčího rázu a tudíž vhodnější do vysokých horských poloh.     

Posledním psem patřícím do skupiny barvářů je bloodhound neboli pes svatého Huberta. Oba tito psi mají jediný standard, a proto jsou nerozlišitelní. V Americe byli bloodhoundi používáni pro dopadení uprchlých otroků. Už v roce 1536 popisuje H. Boece umění bloodhoundů při vyhledávání zlodějů podle pachu ukradených věcí. K nám se plemeno bloodhound dostává v roce 1974 a bylo přičleněno k barvářům. Absolvuje všechny druhy zkoušek podle stejného zkušebního řádu jako hannoverský a bavorský barvář.     

V současné době člověk - myslivec zastupuje ty predátory, kteří už z přírody vymizeli a určitě bude lovit, dokud bude existovat. A k lovu bude potřebovat lovecké psy. Plemena barvářů jsou nejstarším loveckým plemenem a pro myslivost a zvěř samotnou toto plemeno vykonalo od svého vzniku až po dnešní dny tolik, že si naši pozornost a úctu plně zaslouží.

Základní cviky poslušnosti a jejich význam ve výcviku loveckého psa

Cvik sednutí na povel 
Ukázková poslušnost na fotografii


je rovněž jedním z důležitých základních cviků poslušnosti, na který navazují další a složitější cviky, respektive disciplíny, jako například klid na stanovišti, odložení a předávání aportu, kdy pes musí nejprve usednout a poté přinesenou zvěř odevzdat. Správně provedený cvik sednutí na povel vypadá tak, že pes musí na povel "sedni" rychle usednout a zůstat sedět tak dlouho, dokud nedostane jiný povel. Jak již bylo naznačeno, tento cvik cvičíme zároveň s cvikem vodění na řemeni. Postup navykání psa na sednutí byl uveden v závěrečné části pojednání o cviku vodění na řemeni, přesto však je třeba dodat, že musí být dodržována zásada, aby byl nejdříve udělen povel "sedni" a teprve potom následovalo mechanické donucení. Opakováním tohoto postupu celkem rychle dosáhneme, že pes usedá, aniž bychom museli aplikovat mechanické donucení (stlačení zádě rukou a tažení za řemen nahoru a dozadu druhou rukou). Rovněž tento cvik je třeba zpevňovat (utvrzovat) občasným podáním pamlsku, ale především pochvalou, a to vždy po provedení cviku!

Poté co pes na povel k sednutí rychle reaguje, tj. usedá, je nezbytné ho naučit také dostatečně dlouhé výdrži a klidu v sezení. Provádíme to tak, že psovi udělíme povel k sednutí a řemen pustíme na zem. Poté se od psa pomalu vzdalujeme na několik kroků a sledujeme jeho chování. Pokud má pes snahu vstát, udělíme opět povel "sedni" a slovním pokáráním jej nutíme zůstat sedět. V další fázi výcviku postupně prodlužujeme dobu výdrže i vzdálenost, na kterou od psa odcházíme. Tím si psa samozřejmě připravujeme na zvládnutí těžších - "nástavbových" cviků, jakými jsou již zmíněné odložení, klid na stanovišti, předávání aportu a podstatně si ulehčujeme svou další cvičitelskou práci.

Lehnutí na povel  


 Lehnutí na povel (daunování) je další v pořadí  nejdůležitějších základních cviků poslušnosti, protože nám pomáhá psa dokonale ovládnout, a to i v kritických situacích, které se mohou jak při mysliveckých akcích, tak i mimo ně přihodit. Správně provedený cvik vypadá tak, že na povel "daun" pes musí ihned lehnout na břicho a hlavu položit na zem mezi přední běhy a v této poloze musí vydržet nehybně až do vydání dalšího povelu. Povel "daun" (z anglického down = dolů, k zemi) upřednostňujeme před povely "k zemi" nebo "lehni", protože jsou intonačně dosti podobné povelu "sedni" a pro psa musí povel vyznít jednoznačně, aby jej bezpečně rozlišil.   Cvik lehnutí na povel můžeme psa učit buď z polohy v sedě nebo ve stoje. V obou případech však používáme určité formy donucení, a to buď pomocí rukou nebo vodítka, na kterém je pes upoután. V prvém případě udělíme povel "daun" a bezprostředně na to psa přinutíme tlakem jedné ruky na partii kohoutku a druhé na záď, aby ulehl. Jakmile jsme dosáhli toho, že pes leží, přesuneme ruku z jeho kohoutku na temeno hlavy a opět psa donutíme, aby hlavu položil mezi přední běhy. V této poloze psa podržíme po dobu několika vteřin a poté jej s pochvalou uvolníme, případně mu dáme i pamlsek.

Důležité je si uvědomit, že cvik "daun" sice můžeme s určitými přestávkami (asi po 10 až 15 minutách) opakovat, ale vždy jen krátce. U temperamentnějších psů po vydání povelu musíme psa dosti silně přitlačit k zemi a povel "daun" několikrát opakovat. Druhý způsob jak přimět psa k lehnutí na povel je použití mechanického donucení pomocí vodítka (případně i kovového stahovacího obojku), a to tak, že z polohy v sedě si stoupneme před psa a vodítko provlékneme mezi podrážku a podpatek naší boty. Udělíme povel "daun" a současně táhneme vodítko směrem nahoru, čímž zároveň tlačíme psa k zemi a nutíme jej k tomu, aby si lehl. Dále potom postupujeme jako při prvním způsobu. Nechť už použijeme kterýkoliv způsob, vždy se snažíme o to, aby pes zaujal správnou polohu, tj. aby ležel na břiše, s nataženými předními běhy a s hlavou přimáčknutou mezi nimi až k zemi. V počáteční fázi učení cviku lehnutí na povel pes většinou nedodržuje přísně předepsanou polohu, nesmíme mu však dovolit, aby si lehl na bok, aby zvedal hlavu nebo se převalil na záda. Vždy jej musíme za použití již zmíněného násilí vpravit do žádané polohy. U tohoto cviku musíme rovněž velice citlivě zohlednit povahu psa. U měkčího psa musí být proto i míra donucení adekvátní, kterou cvičitel musí bezpodmínečně dodržovat.

 Pokud již pes spolehlivě daunuje bez donucení, je nezbytné naučit psa daunovat také na zvukový signál (na dlouhý ostrý hvizd píšťalkou s klesající intonací), případně na povel udělovaný pouze rukou, a to na zvednutí paže. Zpočátku samozřejmě musíme použít slovní povel "daun" a zároveň zvednout ruku nebo použít dlouhý hvizd píšťalkou s klesající silou tónu. Dále si musíme uvědomit, že při výcviku daunování musíme postupovat pomalu a nesmíme tímto cvikem unavovat psa do omrzení. Musíme však tento cvik neustále procvičovat, a to při každé příležitosti a v každé práci se psem. Současně však nesmíme zapomenout ani na udělení pochvaly při dokonalém provedení tohoto cviku. Kromě uvedeného musí pes umět daunovat na každou vzdálenost, dokud slyší povely (slovní nebo udělované píšťalkou) nebo vidí zdviženou ruku. Velice důležitým momentem ve výcviku daunování je rovněž procvičování výdrže u tohoto cviku, který neustále prodlužujeme, čímž utvrzujeme psa v jeho dokonalém provedení, protože tento cvik se mu musí dostat "do krve". Teprve poté můžeme říci, že psa máme "v ruce", tj. zvládnutého na každou vzdálenost.

Ing. Koloman FERJENTSIK

Dva ohaři při hře - ARIEL a ATOM

Dva ohaři při hře - ARIEL a ATOM

PES V LESE PRONÁSLEDUJE ZVĚŘ. VÝKLAD PRÁV A POVINNOSTÍ. Zákony a předpisy o myslivosti, Lovecký pes, Pes přítel myslivce.

Hella Ailien vom Moosbach (by katerina lisova)

Musím mít psa v lese na vodítku?



Vysvětleme si podrobněji kritéria oprávnění střílení toulavých psů v honitbě. Psi, kteří jsou mimo vliv svého vedoucího znamená, že nejsou evidentně schopni uposlechnout povely svého pána (voláte: „Fido, ke mně!“ Zatímco Fido se nadále pohybuje od svého pána).
Neznamená to nutně, že pes musí být na vodítku, pokud pes dobře reaguje na povely pána a drží se v jeho blízkosti, není stanovena žádná zákonná povinnost mít psa na vodítku, pokud se nejedná o lokality, ve kterých je přímo vyhlášen zákaz pohybovat se se psem bez vodítka (Národní parky, CHKO a další.)

 Ale ani v těchto případech není oprávnění psa zastřelit, pokud je pod vlivem svého vedoucího. Přesto se však veřejnost často setkává s výhrůžkami od řadových myslivců, že vám psa zastřelí, pokud si jej na vodítko nepřipnete. Ano, to riziko opravdu hrozí, nicméně řadový myslivec by něco takového neměl vůbec vyslovit, pokud je čestným myslivcem, znalý právních předpisů.

Další podmínkou je, že pes mimo vliv svého vedoucího pronásleduje zvěř.

 Pozor! Chápejme to v kontextu. Pokud tedy vyšlete psa na hlasitý povel, aby štval nebo ulovil nějakou zvěř a plní tak váš povel, není to pes, který je mimo vliv svého vedoucího! Myslivecká stráž tudíž opět není oprávněna psa zastřelit. Ano, můžete být pokutováni za porušení zákonů chránící zvěř, resp. i zvířata, v horším případě i za pytláctví, ale takového psa, který vykonává váš povel, vám není oprávněn nikdo zastřelit, jelikož je pod vaším vlivem!

Pokud pes zvěř pronásleduje a vy na něj opakovaně voláte: „Fido ke mně!!!“ ale Fidoběží dál, je v tuto chvíli mimo váš vliv a může být zastřelen mysliveckou stráží nebo hospodářem, ale to však za další podmínky, kterou je, že Fido není příslušníkem ovčáckého či loveckého plemena, nebo se nejedná ani o psa zdravotnického, psa záchranáře, slepeckého psa, či jiného služebního psa, který je takto označen!!! Např. obojkem či vestou. Záchranářští a slepečtí psi jsou často viditelně označeni. Služební pes by pak měl být označen např. obojkem „policejní pes“, „armádní pes“ či „služební pes“. Lepší je však i pro případný právní spor, aby byl pes označen spíše dobře viditelnou vestou. Obojek nemusí být na dálku tak dobře vidět.

Ovčácká plemena jsou chráněna, jelikož slouží hospodářům k ochraně hospodářských zvířat např. ovcí a jejich úkolem může být nejen ochrana, ale i dohledání zatoulaného hospodářského zvířete a plní tak své povinnosti.

 Lovecké plemena psů jsou chráněna z důvodu, aby si jednoduše myslivci při honu nepostříleli vlastní psy, kteří provádějí dohledávku nebo nahání zvěř. 

To, že řada myslivců nerozezná lovecká plemena, není omluvou. Jezevčík, který byl nedávno postřelen údajně mysliveckým hospodářem, je však ukázkovým příkladem toho, jaká neznalost může mezi myslivci panovat. Proč jsou zvláště chránění také psi služební, záchranářští či slepečtí je snad jasné. Je to nejen z důvodu jejich náročného a nákladného výcviku, ale také zvláště proto, že plní specifické úkoly obecně prospěšné potřebám člověka a ani se nepředpokládá, že budou bez povelu pána v lese pronásledovat zvěř. Řada služebních i slepeckých či záchranářských psů spadá rovněž do kategorie ovčáckých či loveckých plemen (např. zlatý, labradorský retrívr, německý, belgický ovčák, border kolie a řada dalších).

Poslední podmínkou je, že se pes navíc musí pohybovat nejméně 200 metrů od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení.

LOVECKÝ PES, Lovy fotoaparátem, Fotografie z myslivosti, Myslivecké fotografie, Cviky poslušnosti, Divočák, Myslivci a konfliktní situace, Zákony a předpisy o myslivosti.

Mladí ohaři se fotografují (katerina lisova)

Myslivecká stráž a hospodář


 nemají pouze oprávnění zastřelit toulavého psa či kočku za výše zmíněných podmínek, ale mají také určité povinnosti, když tohoto svého oprávnění využijí a je dobré o těchto povinnostech vědět. Myslivecká stráž, která usmrtila psa nebo kočku, je povinna o tom neprodleně informovat jeho vlastníka, pokud je známý, a sdělit mu místo usmrcení zvířete a popřípadě jej na toto místo doprovodit. Myslivecká stráž je při své činnosti povinna prokázat se průkazem myslivecké stráže a nosit služební odznak. Myslivecký hospodář je pak povinen na vaši žádost prokázat se průkazem mysliveckého hospodáře.

Bohužel četné příklady z praxe, známé rovněž z médií, nám ukazují, že znalost právních předpisů resp. jejich dodržování, je pro některé lovce či myslivce stále velkým problémem.
Neznalost právních předpisů však panuje i mezi chovateli psů a koček, a tak dochází k četným vyhroceným konfliktům na procházkách po lese.

Bohužel myslivec je vždy v těchto sporech ve výhodě, jelikož je ozbrojen smrtící střelnou zbraní.

Veřejnost se často potýká s výhrůžkami běžných myslivců, že jim zastřelí psa v honitbě, který není na vodítku. Tyto výhrůžky jsou zcela neopodstatněné, nevhodné a mohly by být rovněž nezákonné. Je však pravdou, že právní spory v těchto případech jsou velice nelehké a někdy se práva nemusíte vůbec domoci už jen z toho důvodu, že myslivecká komunita je značně rozsáhlá a za myslivce se dnes považuje, bohužel, kdekdo. V případech neoprávněného zastřelení psa řadovým myslivcem, se myslivci někdy hájí nutnou obranou, že na ně pes útočil. Jeden příklad za všechny však ukázal, že dnešní forenzní analýzy dokáží prokázat pitvou psa, jestli byl pes zasažen z boku, nebo zepředu, a také z jaké vzdálenosti a tudíž zdali pes skutečně útočil, nebo jen proběhl kolem. Tyto analýzy jsou však již spíše součástí nějakého nákladného soudního sporu.

Na druhou stranu laická veřejnost musí respektovat myslivecké právo, jelikož péče o přírodu a o zvěř v ní, je důležitým úkolem myslivosti jako takové. Toulaví psi mohou skutečně způsobovat značné škody na zvěři. Uvědomme si však, že se nemusí jednat pouze o škody finanční, ale že i zvěř má jistě právo na ochranu před zbytečnou bolestí a utrpením způsobenou případným nekontrolovaným lovem toulavých psů či koček.

Nikdy bychom neměli myslivce házet do jednoho pytle, ale posuzovat případ od případu.

Existují totiž také čestní, vzdělaní a rozumní myslivci, kteří znají svá práva i povinnosti, ale také je aplikují podle svého nejlepšího vědomí i svědomí. Takoví myslivci dělají svému řemeslu čest a zajišťují, že naše příroda, lesy i zvěř je zdravá, chráněna před pytláky, či jinými neduhy a i díky nim můžeme společně užívat přírodu k naší rekreaci a zájmům v její stejné kráse. Bohužel o těchto správných myslivcích se v televizi jen tak nedoslechnete. 

Já osobně však jednoho takového lesníka znám a je mým velice dobrým přítelem. Nedávno díky své ostražitosti odhalil vznikající požár a díky jeho výborným orientačním schopnostem dokázal na místo velice rychle přivést přivolané hasiče. Požár mohl vzniknout odhozeným nedopalkem nějakého kolemjdoucího, který byl v lese pouze na procházce se psem. Zamysleme se!

MVDr. Jiří Žák sociální sítě Myslivost

Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

MYSLIVECKÁ STRÁŽ (taktéž myslivecký hospodář) je při své činnosti oprávněna usmrcovat v honitbě toulavé psy, Lovecký pes, Fotografie z myslivosti, Lovy fotoaparátem, Myslivecké fotografie

Lovecký pes ve fotografii Kateřiny Lisové

Jak to je s oprávněním „myslivců“ střílet naše psy či kočky v lese resp. v honitbách?


Zákon o myslivosti stanovuje přesná kritéria, kdy a kdo je oprávněn v honitbě usmrcovat toulavé psy a kočky. V případě psů jsou tyto kritéria poměrně přísná.

Citace ze zákona: „Myslivecká stráž (taktéž myslivecký hospodář) je při své činnosti oprávněna usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. 

Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební. Myslivecká stráž či myslivecký hospodář jsou dále oprávněni usmrcovat kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení“

Ne každý myslivec má toto oprávnění. Ne každý myslivec je totiž členem myslivecké stráže, resp. mysliveckým hospodářem. Tyto funkce má pouze zlomek myslivců a ti jsou do těchto funkcí jmenováni orgánem státní správy myslivosti.
 Povinností uživatele honitby je navrhnout orgánu státní správy myslivosti ustanovení myslivecké stráže a také mysliveckého hospodáře, dle zákonem daných kritérií, která v honitbách následně vykonává myslivecké právo a má k tomu zvláštní zákonná oprávnění. 

Orgánem státní samosprávy jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady popř. Ministerstvo zemědělství, který je ústředním orgánem státní správy myslivosti.

Drž psa jen tehdy, když o něj můžeš jen sám pečovat a vést ho.

ARON JE OSOBNOST A MLUVÍ

Mnoho lidí si bez uvážení koupí psa



 a po několika týdnech či měsících jim začne vadit. Co s ním? Všude překáží. A tomu “dřívějšímu miláčkovi” nastanou kruté dny. Právě tyto “milovníky” bych chtěl seznámit s jakýmsi desaterem požadavků držení psa.

Drž psa jen tehdy, když o něj můžeš jen sám pečovat a vést ho. 
Pořiď mu nerušené lože a pravidelně mu dávej jeho krmení.
Pes není žádná hračka, kterou si podle nálady bereš na hraní nebo ji zase odhodíš. Musíš využívat jeho schopností, ale nikdy ho nezneužívej.
Pes žije jen pro tebe. Chvála i výtky se jej dotýkají jako tebe samého. Vychovávej si ho, ale nekaž ho, nerozmazluj!
Psovi nikdy nemůžeš dopřát dostatek pohybu a práce. Proto ho ber sebou na každou procházku, pochůzku a na lov. Chraň ho však před nebezpečím na silnici i od lidí, ale lidi chraň před tvým psem. Nedovol, aby vystrašil dítě a vyhnal tak z něj lásku a důvěru ke zvířatům.
Při onemocnění psa jdi raději dřív než později k veterináři.
Tvůj pes nepatří jen tobě samotnému. Ukaž ho proto na výstavách, voď ho na zkouškách, nebraň mu v chovném užití. Staň se členem příslušných klubů chovatelů.
Chovej s mírou a rozmyslem jen ty psy, kteří mají průkaz původu. Pes není žádným obchodním zbožím.
Tvůj pes může způsobit nenadále škodu. Chraň se následků pojištěním zodpovědnosti.
Starý pes má podobně jako člověk v takovém věku nárok na odpovídající péči.

Toto by mělo být vodítkem pro každého. Pokud jste schopni toto zvládnout, pak si můžete pořídit psa, který vám svou oddaností vrátí vše, co mu sami dáte.

Lovecký pes, Pes přítel myslivce, Myslivecké fotografie

Lovecký pes a myslivci při fotografování
  (katerina lisova)

Divočáci, bez přirozeného nepřítele v přírodě, jsou velmi přemnoženi


 (občas jsou toho plné noviny, když někde zryjí fotbalové hřiště), nadělají nejen na polích obrovské škody - a platit by je měli především myslivci, kteří mají danou honitbu pronajatou. Předejít se jim dá jen tlumením této zvěře (tedy lovem), než stát na popud zemědělců (kterým se není co divit, když jejich práce přijde vniveč) vyhlásí drastičtější metody (třeba trávení, sterilizaci nebo podobně).

Liška je pak prostě pořád "škodná" a má značný podíl (i když určitě ne rozhodující) na úbytku drobné zvěře v naší přírodě, k její potravě patří mimo jiné zajíčci, bažantí kuřata, koroptve. Mladý myslivec tedy vyrazil lovit .

"Měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa tmavého.
Měsíc jim svítil na cestu, když za ním kráčela."

Možná se té dívce ani nebudeme divit - sama jistě mladá má ráda mladého myslivce a ten noci tráví místo s ní na čekané! Zřejmě mířil do kryté a zateplené kazatelny, kde lze někde v nížinách i v únoru trávit ve dvou čas čekání na zvěř příjemně (ona ale pak sotva přijde, protože jakýkoliv i nepatrný šelest ji spolehlivě, jak se říká, zradí). 
Podle toho, že jim měsíc svítil na cestu, byl asi čas úplňku. Jinak nemá v noci smysl lovit, snad jen na čerstvém sněhu. Tady jedna poznámka - loví se ve dne, od hodiny před svítáním do hodiny po setmění. Jen pro černou a lišku, dílem snad pro jejich značnou škodlivost a dílem proto, že je to výrazně noční zvěř, přes den příliš nevychází, je výjimka - lov je povolen i v noci.

#Lovecký pes, Pes přítel myslivce, Myslivecké fotografie, Myslivecká zábava, Lovecké zátiší

Základní cviky poslušnosti ve výcviku loveckého psa

Lovecký pes umí

Cvik sednutí na povel 


je rovněž jedním z důležitých základních cviků poslušnosti, na který navazují další a složitější cviky, respektive disciplíny,
jako například klid na stanovišti, odložení a předávání aportu, kdy pes musí nejprve usednout a poté přinesenou zvěř odevzdat. 
Správně provedený cvik sednutí na povel vypadá tak, že pes musí na povel "sedni" rychle usednout a zůstat sedět tak dlouho, dokud nedostane jiný povel. Jak již bylo naznačeno, tento cvik cvičíme zároveň s cvikem vodění na řemeni. Postup navykání psa na sednutí byl uveden v závěrečné části pojednání o cviku vodění na řemeni, přesto však je třeba dodat, že musí být dodržována zásada, aby byl nejdříve udělen povel "sedni" a teprve potom následovalo mechanické donucení.
Opakováním tohoto postupu celkem rychle dosáhneme, že pes usedá, aniž bychom museli aplikovat mechanické donucení (stlačení zádě rukou a tažení za řemen nahoru a dozadu druhou rukou).

Rovněž tento cvik je třeba zpevňovat (utvrzovat) občasným podáním pamlsku, ale především pochvalou, a to vždy po provedení cviku! Poté co pes na povel k sednutí rychle reaguje, tj. usedá, je nezbytné ho naučit také dostatečně dlouhé výdrži a klidu v sezení. Provádíme to tak, že psovi udělíme povel k sednutí a řemen pustíme na zem. Poté se od psa pomalu vzdalujeme na několik kroků a sledujeme jeho chování. Pokud má pes snahu vstát, udělíme opět povel "sedni" a slovním pokáráním jej nutíme zůstat sedět. V další fázi výcviku postupně prodlužujeme dobu výdrže i vzdálenost, na kterou od psa odcházíme. Tím si psa samozřejmě připravujeme na zvládnutí těžších - "nástavbových" cviků, jakými jsou již zmíněné odložení, klid na stanovišti, předávání aportu a podstatně si ulehčujeme svou další cvičitelskou práci. Lehnutí na povel

Lehnutí na povel (daunování) je další v pořadí nejdůležitějších základních cviků poslušnosti, protože nám pomáhá psa dokonale ovládnout, a to i v kritických situacích, které se mohou jak při mysliveckých akcích, tak i mimo ně přihodit. Správně provedený cvik vypadá tak, že na povel "daun" pes musí ihned lehnout na břicho a hlavu položit na zem mezi přední běhy a v této poloze musí vydržet nehybně až do vydání dalšího povelu. Povel "daun" (z anglického down = dolů, k zemi) upřednostňujeme před povely "k zemi" nebo "lehni", protože jsou intonačně dosti podobné povelu "sedni" a pro psa musí povel vyznít jednoznačně, aby jej bezpečně rozlišil.

Cvik lehnutí na povel můžeme psa učit buď z polohy v sedě nebo ve stoje. V obou případech však používáme určité formy donucení, a to buď pomocí rukou nebo vodítka, na kterém je pes upoután. V prvém případě udělíme povel "daun" a bezprostředně na to psa přinutíme tlakem jedné ruky na partii kohoutku a druhé na záď, aby ulehl. Jakmile jsme dosáhli toho, že pes leží, přesuneme ruku z jeho kohoutku na temeno hlavy a opět psa donutíme, aby hlavu položil mezi přední běhy. V této poloze psa podržíme po dobu několika vteřin a poté jej s pochvalou uvolníme, případně mu dáme i pamlsek. Důležité je si uvědomit, že cvik "daun" sice můžeme s určitými přestávkami (asi po 10 až 15 minutách) opakovat, ale vždy jen krátce.

U temperamentnějších psů po vydání povelu musíme psa dosti silně přitlačit k zemi a povel "daun" několikrát opakovat. Druhý způsob jak přimět psa k lehnutí na povel je použití mechanického donucení pomocí vodítka (případně i kovového stahovacího obojku), a to tak, že z polohy v sedě si stoupneme před psa a vodítko provlékneme mezi podrážku a podpatek naší boty. Udělíme povel "daun" a současně táhneme vodítko směrem nahoru, čímž zároveň tlačíme psa k zemi a nutíme jej k tomu, aby si lehl. Dále potom postupujeme jako při prvním způsobu. Nechť už použijeme kterýkoliv způsob, vždy se snažíme o to, aby pes zaujal správnou polohu, tj. aby ležel na břiše, s nataženými předními běhy a s hlavou přimáčknutou mezi nimi až k zemi. V počáteční fázi učení cviku lehnutí na povel pes většinou nedodržuje přísně předepsanou polohu, nesmíme mu však dovolit, aby si lehl na bok, aby zvedal hlavu nebo se převalil na záda. Vždy jej musíme za použití již zmíněného násilí vpravit do žádané polohy. U tohoto cviku musíme rovněž velice citlivě zohlednit povahu psa. U měkčího psa musí být proto i míra donucení adekvátní, kterou cvičitel musí bezpodmínečně dodržovat.

Pokud již pes spolehlivě daunuje bez donucení, je nezbytné naučit psa daunovat také na zvukový signál (na dlouhý ostrý hvizd píšťalkou s klesající intonací), případně na povel udělovaný pouze rukou, a to na zvednutí paže. Zpočátku samozřejmě musíme použít slovní povel "daun" a zároveň zvednout ruku nebo použít dlouhý hvizd píšťalkou s klesající silou tónu. Dále si musíme uvědomit, že při výcviku daunování musíme postupovat pomalu a nesmíme tímto cvikem unavovat psa do omrzení. Musíme však tento cvik neustále procvičovat, a to při každé příležitosti a v každé práci se psem. Současně však nesmíme zapomenout ani na udělení pochvaly při dokonalém provedení tohoto cviku. Kromě uvedeného musí pes umět daunovat na každou vzdálenost, dokud slyší povely (slovní nebo udělované píšťalkou) nebo vidí zdviženou ruku. Velice důležitým momentem ve výcviku daunování je rovněž procvičování výdrže u tohoto cviku, který neustále prodlužujeme, čímž utvrzujeme psa v jeho dokonalém provedení, protože tento cvik se mu musí dostat "do krve". Teprve poté můžeme říci, že psa máme "v ruce", tj. zvládnutého na každou vzdálenost.

Závěr

Na první pohled by se mohlo zdát, že základní cviky poslušnosti potlačují loveckou vášeň psa - a to přece nepotřebujeme! Není tomu tak, a to proto, že pokud je loveckému psu dopřána pravidelnost kontaktu se svým vůdcem, účelné a přiměřené střídání jednotlivých cviků, jejich postupné a pozvolné zažívání a utvrzování, pravidelný styk se zvěří, a to prakticky od nejútlejšího mládí při vhodném využívání terénu a porostu na něm, od nejlehčích až po nejtěžší, je potřebná lovecká vášeň usměrňována do žádoucích mezí, tj. na ty okamžiky a vždy jen tehdy, kdy je se svým vůdcem, což se u loveckého psa zafixuje natolik, že jeho reagování na základní cviky poslušnosti se stává rutinní, samozřejmou záležitostí. Pes si je "vědom" a velice rychle si zafixuje tuto pravidelnost a jeho nasazení při výcviku nikterak neochabuje, ba naopak. Z vlastní dlouholeté zkušenosti mohu potvrdit, že pravidelnost ve výcviku loveckého psa s dostatečným loveckým vyžitím je podstatně důležitější než doba, který je mu věnován. Hovořím-li však o pravidelnosti ve výcviku, mám na mysli pravidelnost každodenní (!), a to bez ohledu na roční období, počasí, rodinné, pracovní a další povinnosti či aktivity. To, že tuto skutečnost mnozí cvičitelé loveckých psů zanedbávají je také holým faktem, a proto se nelze divit, že jejich výsledky potom neodpovídají času a námaze do výcviku vložených.

Chtěl bych proto všem těm, kteří se rozhodnou pro výcvik loveckého psa vlastním přičiněním, což v minulosti bylo a v dnešní době také je považováno za výraz odborné způsobilosti a odborné úrovně každého myslivce, popřát hodně zdaru v této náročné, ale přitom i radost a uspokojení přinášející kynologické práci a vyjádřit přesvědčení, že i tyto řádky jim poslouží jako určitý metodický návod a vhodný výchozí podnět pro její úspěšné dovršení.

VÝCVIK LOVECKÝCH PSŮ

Základní cviky poslušnosti
Pes a výřad


- přivolání
- vodění na řemeni
- sednutí na povel
- lehnutí na povel

Přivolání


Tento cvik patří mezi jeden z nejdůležitějších a měla by mu být věnována zvýšená pozornost. Dokonalým zvládnutím a provedením tohoto cviku se vyhneme celé řadě nepříjemností, které později mohou vzniknout při mysliveckých akcích. Správné provedení tohoto cviku vypadá tak, že pes na povel udělený vůdcem ochotně a co nejrychleji přiběhne, usedne a čeká na další povel. Současně je třeba poznamenat, že na přivolávací povel pes musí bezpodmínečně přijít přímo ke svému vůdci. Nelze tolerovat přiběhnutí na větší či menší odstup od vůdce, kdy se pes například nenechá upoutat na vodítko, nebo kdy bude dál pokračovat v činnostech, které nejsou žádoucí z hlediska dalšího průběhu myslivecké akce, například prohánění zaječí či srnčí zvěře, přechod do další, ještě neobstoupené leče a zbytečné zvednutí zvěře v ní zalehlé atd.

S nacvičováním přivolání začínáme prakticky již ve věku štěněte, a to hravou metodou, při současném přivykání psa na jeho jméno. Nejčastějšími slovními povely, které používáme, jsou: "sem" nebo "ke mně". Snad nejlépe je přivolání učit tak, že je spojujeme s nějakým pamlskem (kousky granulovaného krmiva, kostička chleba apod.). Důležité je připomenout, že zpočátku se psíkem chodíme zásadně před krmením a usilujeme o to, abychom s ním byli sami a bez rušivých vlivů, jako například jiní psi, děti apod. Postupujeme tak, že při procházce, později při slídění, zavoláme na psíka jménem a dáme i povel k přivolání. Dobré je zpočátku také si po takto uděleném povelu dřepnout, což psíka vybízí ke hře a zpravidla rychle přiběhne. Poté následuje velká pochvala a předání již zmíněného pamlsku. Musíme si současně uvědomit, že přivolání musí u psíka vyvolávat vždy pocit něčeho příjemného (pamlsek, pochvala, pohlazení), což se u něj zafixuje natolik, že jeho reagence na povel bude okamžitá a vždy s radostí přiběhne.
OHAŘ SE FOTOGRAFUJE

 Pokud by po vydání povelu k přivolání psík nereagoval, tedy neuposlechl, protože jej zajímá něco jiného, přitažlivějšího, zásadně k němu nejdeme ani se nesnažíme jej dohonit, naopak vzdalujeme se od něj na opačnou stranu a opět jej přivoláme, na což zpravidla reaguje tím, že k nám rychle přiběhne. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že poté, co k nám psík přiběhl (i když opožděně) jej nikdy nesmíme trestat, a to ani v pozdější fázi výcviku! (Přivolání by si mohl spojovat s trestem, čímž bychom si zmařili mnohdy několika týdenní či měsíční práci. I při pozdních návratech musíme trpělivě vyčkat až bude ve vzdálenosti slyšitelného hlasového povelu, který ihned udělíme a poté, co přiběhl jej připoutáme na vodítko, naznačíme pochvalu, pamlsek sice nedáme, ale psa v žádném případě netrestáme.) Poté, co pes již perfektně ovládá přivolání na hlasový povel, přidáváme k povelu i zvukový signál píšťalkou, a to dva krátké ostré hvizdy. Hlasový povel postupně ztišujeme a ubíráme a udělujeme povel dávaný pouze píšťalkou. Psy, které hodláme využívat i v honičských pracích (honiče, teriéry, jezevčíky), je dobré přivykat na přivolání také na signální trubku (povelku) nebo volský roh, u nichž je rádius slyšitelnosti podstatně větší. Zabráníme tím zbytečně dalekému honění zvěře, respektive přechodu psa do další neobstoupené leče, do sousední honitby apod.

S udělováním povelu na přivolání úzce souvisí také únosnost udělování tohoto povelu při výcviku z hlediska jeho četnosti. Musíme si uvědomit, že četnost tohoto povelu není přímo úměrná kvalitě jeho provedení! U štěňat a mladých psů do věku čtyř měsíců postačí, když povel na přivolání použijeme každých asi 10 až 15 minut, tzn., že při denním rytmu práce se psem v rozsahu 1 hodiny, postačí použít povel na přivolání 4 až 6 krát. Po dostatečném zafixování reagence psa na tento povel, včetně povelu udělovaného píšťalkou či povelkou, nemusí být ani četnost o moc vyšší. U tohoto cviku jsou rozhodující nejen ochota a rychlost provedení, ale především jeho pravidelné opakování při každé příležitosti práce se psem. V úvahu musíme brát především to, že povel na přivolání je nejčastěji udělovaný povel a bude psa doprovázet po celý jeho život, a proto tento cvik nevynecháváme při žádné příležitosti, i když jsme si "jisti", že jeho provedení je bezchybné.

Lovecký pes, Cviky poslušnosti, Šoulačka, Aport, Vodění volné a Následování.

Pes lovecký na čekané

Cviky poslušnosti 



Zcela jednoduše by se dalo říci, že všechny ostatní, kromě základních cviků poslušnosti, přesto však nebude myslím od věci si je vyjmenovat: - vodění volné a následování, - odložení, - šoulačka s odložením, - přinášení (aportování). 

Vodění volné 


Vodění volné se od vodění na řemeni liší jen v tom, že pes jde volně u levé nohy svého vůdce, avšak nepřipoután. Správně provedený cvik vypadá tak, že pes jde klidně, jeho hrudník je ve stejné rovině s nohou vůdce, přitom nezůstává pozadu, ani nepředbíhá, ani neuhýbá do strany. Tento cvik začínáme cvičit až tehdy, když pes chodí perfektně u nohy na řemeni, a to tak, že zcela nenápadně uvolníme vodítko, které jsme pouze provlékli očkem na obojku, přičemž udělíme povel "k noze" a případně i hrozbou proutkem nutíme psa, aby šel u nohy stejně jako by byl na řemeni. Kdyby se chtěl pes vzdálit, musíme jej znovu vzít na vodítko a tento cvik podle potřeby opakovat i vícekrát. Pokud by zpočátku pes například zrychloval (předbíhal), počínáme si stejně, jako když je na řemeni, tj. pomůžeme si lehkým švihnutím proutkem nebo mu postačí proutek nastavit před mordu. Pes ihned ví, co proutek znamená a okamžitě zvolní pohyb. Důležité je připomenout, že při nacvičování volného vodění necvičíme žádný jiný cvik, nanejvýš snad jen sednutí na povel, a to proto, že správné provedení tohoto cviku v průběhu výcviku je zpravidla vyžadováno s určitým donucením s použitím trestu, které nechceme, aby pes spojoval s jinými cviky. Tento cvik, po jeho dokonalém zvládnutí, procvičujeme postupně také střídáním pomalé a zrychlené chůze a při různých obratech, což musí pes respektovat a přizpůsobovat rychlost svého pohybu pohybu svého vůdce, jakož i všem změnám směru jeho pohybu. Při volném vodění musí pes zrovna tak usednout bez povelu, v případě, že se zastavíme, jako při vodění na řemeni. To, že při každém dokonalém provedení cviku udělíme psovi pochvalu je samozřejmostí. Při nacvičování tohoto cviku mu vždy dopřejeme také dostatek volnosti, aby se mohl náležitě proběhnout a nefixoval si tento cvik pouze s nepříjemným donucováním. 

Následování 
Následování myslivce


Správně provedený cvik vypadá tak, že pes má jít volně neupoutaný nebo upoutaný na volném řemeni, přehozeným přes pravé rameno vůdce, za ním nebo vedle jeho levé nohy. Asi po 50 krocích se vůdce zastaví, krátkou dobu (asi 10 až 15 sekund) vyčká na místě, přičemž pes musí zůstat bez povelu v klidu stát, sedět nebo ležet. Poté vůdce se psem opět pokračuje v pomalé chůzi a asi po 50 krocích zastaví, sejme z ramene brokovou zbraň a vystřelí. Pes musí zůstat klidný. Po výstřelu, není-li pes upoután, vůdce psa připoutá na vodítko a odchází zpět na výchozí místo, respektive u zkoušek k rozhodčím. Na zkouškách může být upoutaný pes hodnocen nejvýše známkou 3, přičemž u této disciplíny musí pes prokázat, že rozlišuje následování a vodění volné nebo na řemeni. Nácvik i zkoušku této disciplíny je vhodné provádět na lesní cestě, loveckém chodníku, okraji lesa apod., tj. tak, aby se co nejvíce podobala skutečnému odstřelu spárkaté zvěře se psem. Nácvik následování by neměl činit žádné zvláštní potíže, máme-li dokonale zvládnuté vodění psa, a to ať už volně nebo na řemeni. 

V počáteční fázi výcviku následování je výhodné při každém našem zastavení psa vždy zadaunovat! Z této polohy si pes totiž při výstřelu zpravidla sedne nebo v poloze "daun" zůstává. 
(Bude se nám to hodit také při nácviku složitější disciplíny, kterou je šoulačka s odložením.). 
Na zkouškách samozřejmě slovní povel "sedni" či "daun" udělit nemůžeme, ale sednutí nebo zadaunování lze celkem snadno nacvičit i způsobem zastavení vůdce, a to tak, že v posledním kroku před zastavením lehce šoupneme pravou nohou po zemi, čímž tímto zvukem udělujeme nenápadně povel. 
Jinými slovy, při nácviku v posledním kroku chůze před zastavením šoupneme podrážkou o zem se současným udělením povelu "sedni" či "daun" a postupně slovní povel ubíráme až do stadia, kdy pes usedá nebo daunuje jen na naše šoupnutí nohou. Postupem času při nácviku této disciplíny nakonec zjistíme, že pes usedá či daunuje, jakmile se zastavíme, a to i bez uvedeného povelu. Jiným způsobem udělení povelu "sedni" či "daun" je naučit psa sednout či daunovat na zvednutí zbraně. Postup nácviku je přitom obdobný jako v prvním případě. 

Ing. Koloman FERJENTSIK

Vůdce psa tiše a nenápadně odloží a pokračuje v šoulání. Lovecký pes, Na loveckých stezkách.

Odložení s optikou

Šoulačka s odložením

Správné provedení tohoto cviku vypadá tak, že pes bez upoutání na vodítko následuje svého vůdce, který šoulá pomalým krokem, pozorně, klidně a tiše jej sleduje, přičemž se musí dát nenápadným tichým pokynem odložit a stejným uvést do pohybu. Asi ve třetině (u ohařů), respektive čtvrtině (u slídičů) cesty (u ohařů je dlouhá asi 150 kroků, u slídičů asi 120 kroků) vůdce psa tiše a nenápadně odloží a pokračuje v šoulání. Po 15 (u ohařů), respektive 30 (u slídičů) krocích se zastaví a psa nenápadným povelem přivolá a pokračuje s ním v šoulání dalších 50 (u ohařů), respektive 30 (u slídičů) kroků. 
Poté vůdce psa opět odloží, poodejde nejméně 50 (u ohařů), respektive 30 (u slídičů) kroků a na pokyn rozhodčího
 (u ohařů) se ukryje na 5 minut, respektive ustoupí (u slídičů) do porostu, aby jej pes neviděl. Asi v polovině 5 minutové doby (u ohařů) vůdce na pokyn rozhodčího jednou vystřelí, u slídičů bezprostředně poté, co ustoupil do porostu. Po uplynutí 5 minut (u ohařů) a bezprostředně po výstřelu (u slídičů) se vůdce vrátí pro psa a upoutá ho na vodítko. Pes se přitom během celé doby šoulačky musí chovat klidně.

Na základě uvedeného je zřejmé, že šoulačka je poměrně náročným cvikem a má-li být provedena dokonale, musí být nácviku věnována adekvátní pozornost s náležitou důsledností a trpělivostí, přitom s co nejefektivnějším využitím času jak při nácviku, tak i pokud jde o utvrzování tohoto cviku.
Svou cvičitelskou práci jsme si samozřejmě v mnohém předpřipravili a značně usnadnili zvládnutím předchozích disciplín, a to voděním volným, následováním i odložením, takže půjde jen o zvládnutí té části šoulačky, která je spojena s odložením na volno a opětným přivoláním. Pokud jsme postupovali důsledně a předchozí disciplíny zvládli dokonale, neměl by být žádný problém docvičit ani již zmíněnou část šoulačky. 
U této disciplíny proto věnujeme zvýšenou pozornost tichým, nenápadným povelům na odložení a přivolání a tyto pravidelně procvičujeme a alespoň měsíc před zkouškami prakticky každý den utvrzujeme.

ODLOŽENÍ a barvářské zkoušky, lesní zkoušky, honičské zkoušky, barvářské zkoušky honičů, všestranné zkoušky, předběžné a individuální zkoušky barvářů.

Odložení
Odložení pro fotografii


Odložení patří mezi významné "nástavbové" cviky poslušnosti, které využíváme nejen v myslivecké praxi, ale také při nejrůznějších jiných příležitostech, a proto je třeba jeho nácviku věnovat zvýšenou pozornost. Správné provedení tohoto cviku vypadá tak, že po odložení psa na určitém místě, a to zpravidla v honitbě (při šoulačce, na čekané apod.), na zkouškách loveckých psů, ale i v běžných situacích mimo honitbu (na vykázaném místě v bytě, na poslední leči, před prodejnou při nákupu atd.), musí na tomto místě zůstat tak dlouho, dokud nedostane jiný povel. Přitom nesmí nikterak reagovat na žádný hluk, nesmí se snažit uvolnit nebo odejít z vykázaného místa při volném odložení, nesmí kňučet nebo vydávat a musí zůstat klidný i kdyby kolem něj přecházela zvěř. 

Z uvedeného výčtu požadavků je zřejmé, že dosáhnutí správného provedení tohoto cviku nebude ve výcviku loveckého psa kteréhokoliv plemene snadnou záležitostí. Přesto však musíme tento cvik zvládnout, protože je součástí zkušebních disciplín na mnoha zkouškách loveckých psů, jako jsou například barvářské zkoušky, lesní zkoušky, honičské zkoušky, barvářské zkoušky honičů, všestranné zkoušky, předběžné a individuální zkoušky barvářů. 

Jak tedy postupovat při nácviku odložení? 


Předně si musíme říci, že loveckého psa můžeme odložit dvěma způsoby, a to s připoutáním nebo volně, tj. bez připoutání. Ve výcviku bychom však měli začít nejprve s připoutáním, aby si psík postupně zvykal, že je přivázaný a že nemůže jen tak z místa odložení odběhnout. Velice vhodné je přitom navázat na základní cvik poslušnosti, kterým je daunování, u něhož jsme výdrž psa rovněž postupně prodlužovali. Takže po připoutání psa na rozvinutý barvářský řemen ke stromu nebo keři udělíme povel "daun-zůstaň!" nebo "sedni-zůstaň!" s výhružnou intonací nebo zvednutím proutku, jakožto určitou formou hrozby trestu, přitom od psa hned neodcházíme, ale chvíli počkáme a udělíme příslušný povel znovu a teprve poté se pomalu od něj vzdalujeme. Při jakémkoliv neklidu psa okamžitě zopakujeme povel "daun-zůstaň!". Pokud by i přesto projevoval snahu vstát, škubat se, kňučet nebo vydávat, vrátíme se k němu, energicky ho pokáráme, u tvrdších psů můžeme použít i švihnutí proutkem, a uvedeme ho do původní polohy a opět se pomalu od něj vzdalujeme.

Aport
Při nácviku odložení si musíme také uvědomit, že pokud odkládáme psa v poloze "daun", není chybou, když pes neleží v požadované poloze s hlavou mezi předními běhy. Z počátku se vzdálíme jen na kratší vzdálenost (asi 5 až 15 metrů), a to tak, aby nás pes stále viděl. Postupně vzdálenost i dobu výdrže prodlužujeme, přičemž pro nácvik odložení vybíráme takový prostor, kde můžeme odejít z dohledu psa, ale přitom jej současně vidět jak se chová, a to tak, že jej obejdeme a pozorujeme jeho chování zezadu nebo ze strany. Rovněž směr odchodu od psa volíme tak, aby to bylo po větru a nemohl nás navětřit nosem a abychom mohli při projevech neklidu okamžitě zasáhnout. S tím souvisí také zásada, že k odloženému psu se ve fázi výcviku vracíme vždy z jiné strany než jsme odešli, a to z důvodu, abychom jej znejistili a aby neměl snahu nás po naší stopě následovat v případě, že bude odložen volně. 

Dalším samozřejmým požadavkem při nácviku odložení je, že v počáteční fázi musí výcvik probíhat na klidném místě, bez jakýchkoliv rušivých vlivů (pohyb lidí, psů, dopravních prostředků apod.). Z vlastní zkušenosti mohu rovněž uvést, že je výhodné nacvičovat odložení za nepříznivého počasí, konkrétně za mírného deště nebo mrholení. V takovém počasí má pes zpravidla snahu schoulit se a zalehnout, dokonce jsem u většiny svých psů pozoroval snahu lehce prohrábnout zem pod sebou ("ustlat" si), zalehnout a stočit se do "klubka", přičemž v této poloze jsem je našel až do svého příchodu.
Poté, co jsme zvládli odložení psa bez rušivých vlivů a na dostatečně dlouhou dobu, tj. alespoň na 20 až 30 minut, přikročíme k navození rušivých prvků, tj. odložení v nejrůznějších místech, kde se pohybují lidé, ale i cizí psi, kteří sice odloženého psa nevidí, ale ten je vidí a postupujeme stejně důrazně jako v případě odložení bez rušivých vlivů.
Pokud jsme již dosáhli vcelku pevného odložení, je třeba zařadit do nácviku také výstřel, a to nejdříve ze startovací pistole a později z brokové zbraně, čímž si psa pozvolna připravujeme na další, vyšší stupeň odložení, a to odložení s výstřelem, což je součástí některých zkoušek, například zkoušek honičů, a hodně si pomůžeme také pro zvládnutí dalších disciplín, jako chování po výstřelu a chování na stanovišti.
Po dostatečně pevném odložení s připoutáním můžeme přistoupit k volnému odložení, a to zpočátku tak, že obojek psovi ponecháváme a řemen pouze volně položíme, aniž bychom psa uvazovali. Poté postupně odebíráme řemen a nakonec i obojek a přivykáme takto psa k volnému odložení. V této souvislosti je důležité poznamenat, že v závěrečné fázi výcviku, tj. před zkouškami, je dobré provádět odložení psa vždy pouze jedním z uvedených způsobů, a to tím, který budeme používat i na zkouškách. Jinak rozdíl mezi odložením volným a s připoutáním je na zkouškách loveckých psů u této disciplíny vyjádřen snížením koeficientu o 2 až 5 stupňů nebo známky o jeden stupeň podle druhu zkoušky, a to v neprospěch odložení s připoutáním. Na druhé straně zase u honičských zkoušek se ponechání obojku psovi i s volně položeným řemenem, případně i s dalším předmětem, například kabátem, batohem apod., považuje za volné odložení. 

Odložení jen pro fotografii (katerina lisova)
K disciplíně odložení je třeba ještě dodat, že i přes její dostatečně pevné zvládnutí, je nezbytné ji opakováním při každé možné příležitosti dále zpevňovat. Musíme si uvědomit, že odložení je náročnou disciplínou, a proto při výcviku odkládáme psa na podstatně delší dobu (na jednu i dvě hodiny), než která je požadována na zkouškách. Další významnou zásadou, kterou musíme u odložení dodržovat, je, že odloženého psa, je-li odložen volně, nesmíme nikdy přivolávat, ale musíme se pro něj vrátit, byť by byl odložen třeba jen na kratší vzdálenost. Pokud bychom tuto zásadu porušili, pes by byl velmi nejistý při odložení a měl by snahu po určité době za námi po naší stopě přijít. A co by následovalo potom, kdyby se mu při postupování za námi do cesty připletla zvěř, nechci ani dále rozvádět. Takže v zájmu pevného zafixování odložení, nechť je to na jakoukoliv vzdálenost, se musíme pro psa vždy vrátit (!), přičemž za setrvání na místě odložení psa vždy pochválíme, můžeme mu dát i nějaký pamlsek, ale nedáváme mu ihned volno. Upoutáme psa na vodítko, z místa odložení s ním odejdeme a teprve až po 20 až 30 krocích jej vypouštíme, aby se proběhl. Takto postupuje proto, aby volně odložený pes neměl snahu, když spatří jak se k němu přibližujeme, z místa odložení k nám ihned přiběhnout nebo náš příchod okamžitě spojovat s udělením volna a začít volně pobíhat, respektive připoutaný pes vydávat nebo jinak projevovat (kňučením apod.) radost z našeho návratu.

Poděkování a gratulace Michaela za úspěšné složení zkoušky

Dnešním dnem se mi splnil sen

 
 a my s Lucasem Any - Bon odešli VZ, které byly posuzovány dle
MICHAELA G. GRATULUJEME za výkon u zkoušek
soutěžního řádu pro slídiče,
 
podle kterého se posuzuje Memoriál Mileny Štěrbové v I. ceně 3/7 NK a celkově 4/12 ostatních plemen 466 bodů. 💚☺️ Je to pro nás neuvěřitelné...
 
Po zranění a kvůli AMP jsme neměli možnost tréninku a o to víc si tohoto výsledku cením. Jeli jsme tam s přáním, abychom tyto náročné dvoudenní zkoušky vůbec zvládli odejít a ani mě nenapadlo, že by se nám to mohlo podařit takto.
 
Musím říct, že všichni pejsci v naší skupině pracovali opravdu na 1* a toto umístění v konkurenci tak skvělých psů mě neskutečně těší. Chtěla bych moc poděkovat rozhodčím za objektivní posuzování, vůdcům příjemnou a přátelskou atmosféru a organizátorům za perfektně připravené zkoušky.
 
Obrovské děkuji patří také kamarádům a rodině za podporu.

Aktivity radosti a milování života, Fotografie z myslivosti, Hejkalové, Humor o myslivosti, Myslivecké fotografie, Myslivecká zábava, Ailien lovecký pes

Pozdrav Pámbu, páni myslivci! (by katerina lisova)

Značně se rozvinul u některých myslivců zájem především jen o lov


Přednost mají divočáci a potom ostatní trofejová zvěř. Trávit čas lovem škodící zvěře lišek, kun, strak apod. se moc myslivcům dnes nechce, vždyť kolem nás zmizeli i ti, u kterých nade vše převažoval lov holubů, večerní lovy kachen.
Ostatní spolková činnost se zužuje na schůze, individuální nebo společné brigády. Sejít se dnes jen tak, povídat si o myslivosti, to je vzácná výjimka.

Setkat se po ranní šoulačce na hranicích se sousedem a popovídat si přátelsky o tom co nového v myslivosti, přírodě a okolí, to už je dnes doslova utopie. A bývalo to přitom tak časté.

Nevím co udělat s tím, že já nemám celé roky vůbec nějaký důvod zajít na okresní myslivecký spolek. Je to tím, že veškerá myslivost se dělá se státním orgánem? Neměli bychom usilovat o získání některých řídících činností přímo z ČMMJ?

GREAT HUNTING

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

#Černá zvěř - bachyně #Daněk #Kančí steaky #Lovecké právo #Lovecké stezky #Srnčí zvěř #Waldemar Matuška 1 milion čtenářů Aglomerace aktivity radosti a milování života Amerika Anatomie jelena Aport Bažant Bažant pečený Beatiful Nature Berneška Borrelióza Borůvky Bowhunting (lovecká lukostřelba) Brenneke broková dvojka broková kozlice Cazando con Arco Cesty Co budeme vařit dnes? Cviky poslušnosti Čáp bílý Čas lásek jelenů Čejka Čekaná Černá zvěř Černá zvěř - bachyně Černá zvěř - kňour Červenka obecná Čiplenka Čištění zbraně Čmelák Dalekohledy Dančí zvěř Daněk Datel černý deer rut Diana bohyně lovu Dívka s liškou Divočák Doby lovu zvěře Dosled Dostřelná rána Double Rifle Dravci Drobná zvěř Drozd kvíčala Dřevo a teplo Dudek chocholatý Erika Evropská Unie Fotografie z myslivosti Gepard Golden Eagle Gorilla Hájovna U pěti buků Halali hamerles Happy Days Hejkalové Heligonky Hirsch-König des Waldes Historie HMYZ Holub hřivnáč Honili myslivci Hořící špalek Houby Humor o myslivosti HUNTING Hunting Rifles Husa divoká Chile Atacama Chov zvěře Chrutí černé zvěře Chukar Partridge Idiots With Guns Instinkty a pudy Investiční zlaté mince Jagd Jaguar Jahody Jak na to? Jak zajíc přelstil líného hajného Jaro Jelen Jelen (Red Deer) Jelen útočí Jelení guláš Jelení kýta Jelení říje Jelení steak Jestřáb lesní Jezevec John Denver Kachna Kachna divoká Kalendárium Kalous ušatý KAMZÍK HORSKÝ Kančí gulášek Kančí kýta na smetaně Kančí kýta na víně Kančí ragů Kančí se šípkovou Kančí se šípkovou rybíz jako brusinky Káně lesní Kaňkování Klíště obecné Kňour útočí Koně Koroptev Krahujec obecný Kritické myšlení Krkavec velký Krkonošské pohádky Krmelec Krmeliště černé zvěře Krmeliště černé zvěře-kamery Krmeliště pro vysokou Krmítko Krteček Křepelka polní Kukačka obecná Kulovnice Kulový dvoják Kuna lesní Kuriozity Kvakoš noční Kynologie Labuť Lama Laně Lankasterka Lasice hranostaj Láska Ledňáček Les Lesní plody Lesnická škola Lesník Lion (Lev) Liška Liška Eliška Lončák Los (Elk) lov Lov na daňky Lov na jelena Lov na lišku LOV NA SRNCE Lov ve svobodném světě LOVEC BŘÍDIL Lovecká optika Lovecké brokovnice Lovecké příběhy Lovecké signály Lovecké stezky Lovecké štěstí Lovecké zátiší Lovecké zbraně Lovecký pes Lovu zdar! Lovy černé zvěře Lovy fotoaparátem Lovy lukem a šípem Lovy na černou v Maďarsku Lovy srnčí zvěře Lucky deer Makov Malorážka Mannlicher Schönauer kulovnice Markazíni Mateřství a péče o potomstvo Mauser M03 Mauser M98 Medicina Medvěd Milování světu vládne Milování v přírodě Minutkový srnčí guláš Miška Montáže Moose Hunting Muflon Myslivci a konfliktní situace Myslivcův sen Myslivec a zvuky v přírodě Myslivecká mluva Myslivecká videa Myslivecká zábava Myslivecká zařízení Myslivecké fotografie Myslivecké léto Myslivecké písničky Myslivecké pověsti Myslivecké ráno Myslivecké tradice Myslivecké vánoce Myslivecké zvyky a pověry Myslivecký ples Myslivost a Michaela Na loveckých stezkách Na lovu muflonů Na stojáka Naháňky Namlouvání Nástřel Nastřelení lovecké zbraně Naše domovy a chalupy Názory myslivců Nepravidelný desaterák O Evě a Adamovi Obory a zvěř Odchyt pernaté Once Upon a Time in The West Optika Orel bělohlavý Orel na hnízdě Ornitologie Osudový srnec Otázky z myslivosti Památka myslivce Pamětní mince Páření Čmelák královna Pasování Paul Mauser Pečená kachnička Pečené prasátko Pernatá zvěř Pes přítel myslivce PF Podzim Pohádka O chytré kmotře lišce Pohádka stromů Polák chocholačka Polesí Strzalowo Polesí Strzalowo Polsko Posed Poslední hon Poslední hryz Poslední leč Poštolka Potápka chocholatá Pranostiky a příroda Pravidla lovu srnčí zvěře Predátoři Příhody z loveckého batohu Příroda Příroda a lidé Příroda a myslivost Příroda a zdraví Přírodní fantazie Přírodní srnčí kýta Pstruh pečený Psychopati Ptáci Puškohledy Pytláci Radost a uspokojení Raffle ball hunting Red Deer Cam Reklama a lov Roček Ruger’s M77 RSI Ryby Rychlý srnec Rys ostrovid Rytíři lesů Říje Sauer 101 Sele prasete divokého Shozy Siga Skřivan Skupinka jelenů různého věku Skupinový život Slanisko Slípka zelenonohá Slivovice Sluka lesní Slunce Sociální sítě Sojka obecná Sokol stěhovavý Sokolnictví South Africa Sovy Společné lovy Srnče Srnčí guláš po myslivecku Srnčí játra Srnčí na kořenové zelenině pečené v troubě a houskový knedlík Srnčí říje Srnčí zvěř Srnec Srnec jako ze zlata Srnec Škůdník Srnec v červnu Sršeň obecná Stádo tlupa rudl Stalo se Stehlíci a ledoví muži Straka obecná Strakapoud velký Strašidla Strzalowo Střelectví sv. Hubert Svíčková Svišť Svítilna TK09 SWAROVSKI Swedisch Fire Torch Sýkorky Synantropie Šípková omáčka ke zvěřině Škodná Šoulačka Špičák Švestky Teritorium Termovize Tetřev hlušec Tetřívek obecný TCHOŘ Tom Miranda Tombola Trofeje Trojákové čtyřče - rarita Tři jednou ranou Ťuhýk Újeď Upíři Úspěšný lov Vábení Velikonoční sekaná Verše myslivce Veverky VIDLÁK Vlha pestrá VLK V KANADĚ Vnadiště Vodouš šedý Volavka popelavá VORAŘI Vtipy Vydra Vysoká Vysoká zvěř Vytápění chalupy Webové kamery Welshspringerspaniel Wildlife Woodcock Hunting Zahrady Zacházení se zbraní Záchranná stanice Zajíc Zákony a předpisy o myslivosti Záraz Zdraví Ze života černé zvěře Zeiss Zima a hlad v lese Zimní oblečení a obutí Zlato a šperky Značení zvěře Zoologie Zpracování zvěřiny Způsoby lovu a historie Zubři Zůstal v ohni Zvěř a počasí Zvěř v zimě Zvěř živě Zvěřina Zvěřina a kuchyně myslivce Zvěřinová paštika Zvěřinové recepty Zvěřinový guláš Ženy a myslivost Žít ve svobodě Životní srnec

HUNTING

CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?

Vybraný příspěvek

SRNEČEK A LES. Starší srnci začínají shazovat paroží, mladší až v prosinci!

SRNEČEK A LES

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...