Zobrazují se příspěvky se štítkemLiška. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemLiška. Zobrazit všechny příspěvky

LOV NA LIŠKU

LIŠKA V ZIMĚ

Nejlepších výsledků při tlumení liščí populace 


mám při čekání u tzv. matečních nor. U nor je zapotřebí k podzimku vždy řádně upravit okolí k dobrému výhledu - vysekat kopřivy a stvoly. Při lovu brokem se držím zásady střílet lišku v pozici na široko do vzdálenosti 35 m. Musíme se vyvarovat rány na ostro nebo na odcházející lišku při větší vzdálenosti.

Při tomto lovu je zapotřebí co nejméně pohybu, zbraň mít připravenou k výstřelu, dávat pozor na cvakající pojistky při odjištění zbraně, protože liška velice dobře slyší.
Při kaňkování vycházejí lišky z nor poměrně brzy - ještě za světla. Je lepší střílet na první lišku dále od nory. Obvykle jde za ní ještě další liška.
Velice se mi osvědčilo projíždění vysokého sněhu traktorem až k posedům. Navečer zde pak mohu ulovit lišku, která využívá velice ráda vyjetých kolejí.

Vzrušujícím lovem při čerstvě napadaném sněhu je i šoulačka v bílém maskovacím oblečení.

 Při tomto lovu je zapotřebí dobře nastřelená kulovnice a dobrý dalekohled. Při šoulání dělám časté přestávky, vábím v místech, kde není tolik krytu, abych navábenou lišku včas zahlédl. Lovím většinou na velkých zasněžených lánech porostu vojtěšky, kde rády lišky myškují a nejsou zde posedy.
Dalším osvědčeným lovem lišek je čekání na jejich spádech, předem obeznaných. Liška je tvor konzervativní a své spády dodržuje, zvláště podél potoků.

Poslední dobou používám k lovu lišek kulovnici ráže .222 remington s puškohledem se zvětšením 3 - 9x. Je to ideální zbraň pro lov lišek. Není problém pro dobrého střelce si s touto zbraní "sáhnout" pro lišku na 140 - 150 m. Jen pozor na vysoké strniště řepky, vysokou trávu nebo keře. Sebemenší stéblo či stvol střelu odchýlí zcela jistě od cíle.

KAŇKOVÁNÍ LIŠEK

Myškující liška

Velice napínavé jsou lovy lišek stopováním při ranní obnově za slunečných dnů 


Lišky mají totiž velikou slabost vyhřívat se na sluníčku zalehlé v oračce. Celkem třikrát se mi povedlo takto lišku překvapit a vyšlápnout si ji z oračky na brokovou ránu.
Nebudu popisovat podrobně četné lovy na újedi, jen několik poznatků. Lišky nechodí na újeď tak často, když je tzv. myší rok a v době kaňkování. 

Liščí feny začínají intenzivně navštěvovat újediště v březnu a dubnu před vrhem liščat. Je dobré, když si dopoledne natáhneme vlečku k újedi (vývrhy, zbytky ryb). Vše dám do síťky od cibule a natáhnu vlečku přes spády lišek. Takto jsem ulovil mého největšího lišáka.
Dalšího z mých "zlatých lišáků" jsem ulovil při kaňkování napodobením skolení. Doslova se přiřítil rychlostí dostihového koně k mému posedu u potoka, kde zcela jistě čekal soka.
Při kaňkování po ulovení liščí feny zůstávám sedět, je totiž velká pravděpodobnost, že ve stopách lišky vystřídá lišák, což se mi mnohokrát vyplatilo.


Začátek kaňkování lišek (od 13. 1.)


#Čekaná, Liška, Lov na lišku, Újeď

LIŠKA, Lov na lišku, aktivity radosti a milování života, Čekaná, Fotografie z myslivosti, Lovecké příběhy, Lovecké zátiší

Zátiší s úlovkem lišky

Liška patří mezi druhy, které se umí velmi dobře přizpůsobit


Lišky se páří v nejtužší zimě, v lednu a v únoru. V té době lišáci pronásledují samice. Není výjimkou, že jednu samici honí více samců. Samec, který je samici nejblíže, si dělá hlavní právo na družku a ostatní samce odhání. Proto mezi samci dochází často k potyčkám. K aktu páření pak dochází uvnitř nory. Během léta se liščí pár pomalu rozpadá. Samice odejde s mláďaty od samce do jiné oblasti. Při dalším kaňkování se liška spáruje zase s jiným samcem. Vytvoření páru je utvořeno jen k odchování mláďat pro danou sezonu.
V dubnu a květnu vrhá samice v noře tři až osm slepých mláďat, o které se svědomitě stará. Nejdříve je jen kojí, a později jim předkládá natrávenou potravu. V této době obstarává potravu i lišák. V období, kdy liška odchovává mláďata, má mnoho starostí se sháněním potravy. V těchto případech se proto vydává na lov i během dne, a tak není výjimkou spatřit ji i v pravé poledne, kdy například na polích či loukách slídí po hraboších. Ti jsou v její potravě zastoupeni ve velké míře.

Kdo měl možnost pozorovat lišku při „myškování“, kdy se předvádí elegantními skoky do výšky, určitě mi dá za pravdu, že je to nádherná podívaná. Liška se odrazí všemi čtyřmi najednou, a když zase dopadne na zem, má pod předními běhy uloveného hraboše. Je-li nasycená, tak si s ulovenou kořistí hraje. Hraboše pustí a potom ho znovu chytá. Ovšem v době, kdy má starosti s mláďaty, tak si uloveného hraboše „uloží“ do mordy a jde na další lov. Stejným způsobem loví jiného hraboše, aby ho potom přidala k prvnímu ulovenému ve své mordě. Takto si počíná ještě nějakou dobu, a kdy má již plnou mordu, tak se vydá k noře za svými mláďaty. Proto můžeme spatřit lišku, která nese v mordě šest i více ulovených hrabošů najednou. Nikdy je neodkládá, jen další ulovené hraboše stále přidává do mordy. Odrostlejším mláďatům nosí rodiče před noru i živou a poraněnou zvěř, na které se učí lovit a usmrcovat. V srpnu jsou liščata již vyspělá, že se osamostatňují. Na podzim jsou již vzrůstem a zbarvením k nerozeznání od rodičů.

Liščin jídelníček je jinak velmi pestrý. Sbírá sladké ovoce, z keřů strhává zralé maliny, dovedně si počíná i při sběru borůvek, kdy zuby opatrně otrhává borůvky z větviček. Stejně si počíná i při sběru lesních jahod. Pochoutkou je pro lišky dozrávající oves. To si liška stoupne na zadní, uchopí do mordy hrst klasů a zuby je zdrhne. Mezi zuby ji pak zůstanou jen zrnka, která rozkouše a spolyká.
Na zemi vyhledává brouky a jejich larvy. S chutí vyhrabává hnízda čmeláků nebo vos, aby se dostala na jejich chutné larvy. Dále najdeme v jejím jídelníčku různé obratlovce či drobné obojživelníky. V závislosti na množství potravy může liška za jedinou noc urazit až osmnáct kilometrů. Zajímavé je, že liška může ulovit i lasičku či tchoře, ale tuto kořist jen usmrtí a nekonzumuje. Pozoroval jsem souboj lišky s tchořem. Tchoř se snažil utéct, ale pak jen na dotěrnou lišku cenil zuby a bránil se jejím útokům. Liška ho stále vytlačovala z bojiště a po chvíli se jí podařilo ho zakousnout. Usmrceného tchoře nechala bez povšimnutí ležet na zemi a odešla.

Lišky mají velmi dokonalý sluch, zrak i čich. Tyto vlastnosti z ní v dělají úspěšné lovce.

Srst lišek se každoročně vyměňuje. Koncem zimy začíná línání. Měkká a lesknoucí se srst ztrácí pružnost., láme se a vypadává. Začátek výměny srsti závisí na ukončení zimy. Je-li dlouhá zima, línání se opožďuje. Většinou bývá línání ukončeno v květnu, u nemocných zvířat až v červnu. Na místech vylínané srsti dorůstají delší chlupy, tzv. pesíky, zatímco jemná a hustá podsada v letním ošacení zcela chybí. Letní srst začne k podzimu houstnout a prodlužovat se. Koncem října potom vyrůstá na liščím těle – podsada. Na konci listopadu můžeme spatřit lišky, které nají zimní srst. Nejcennější liščí kožešina je v prosinci. Později již dochází k drobnému otírání a kvalita se snižuje.

Teritorium lišky zaujímá podle úživnosti až několik kilometrů čtverečních. Hranice svého teritoria si liška značkuje močí nebo trusem, který zanechává na nápadných místech, jako jsou pařezy, kameny, krtiny či větší trsy trávy. Vždy jde o vyvýšené místo v terénu, odkud se pach trusu lépe šíří do okolí. Na trusu ulpívají výměšky řitních žláz. Pro vzájemnou komunikaci používají lišky kromě různých zvuků i pachové značky. Především jde o známou pachovou žlázu, která je uložena u kořene ocasu a nese název – „fialka“.

LIŠÁK V PŘÍRODĚ. Příběhy z loveckého batohu!

Lišák v přírodě

Pozvedl jsem dalekohled a kousíček po kousíčku monitoroval okolní les. 


Najednou mne upoutal velký, světlý pařez..., ale on to pařez nebyl! Byla to velká liška! Nápadně světle vybarvená, ale nezvykle velká. Seděla a pozorovala okraj louky, možná stejně, jako já. Jen jsme o sobě vlastně nevěděli. V zlověstném tichu jsem pomalu zvedal do ramene kulovnici. Cvaknutí... a nic! Zapomněl jsem do komory zasunout náboj!
Pokusil jsem se to napravit, ale úkon byl příliš hlučný. Nenávratně mi zmizela za hřebenem. Setkání s mohutným liščím chlapákem mi nedalo spát. Chodil jsem do úseku ráno, večer, v noci, pořád ale nic. Na mohutné stopy jsem však přicházel téměř při každém šoulání. Přišla zima s mohutnou sněhovou pokrývkou, když jsem se s liškou konečně setkal znovu. Tentokrát jsem neváhal ani vteřinu a rychle střílel. Bác! Půl metru před zvířetem vylétl gejzír sněhu a ono mi jen na pozdrav zamávalo bílým květem na oháňce.

#Liška, Lov na lišku, Na loveckých stezkách, Příhody z loveckého batohu, Lovecké příběhy

LOV NA LIŠKU. Skolení a říjná fena. Vřeštění, naříkající srnče a naříkající drozd. Jak a kdy skolení a hlas říjné feny použít.

VÁBENÍ  Lovu zdar myslivci!

Doba kaňkování - prosinec, leden, únor



V této roční době máme možnost vyzkoušet a prakticky uplatnit tu nejširší škálu druhů vábení na lišku.

Skolení a říjná fena.

V době kaňkování se hlasově projevuje jak pes, tak fena. Pes se projevuje hlasitým a daleko slyšitelným skolením, které je v mrazivé noci slyšet stovky metrů a připomíná nám daleký Klondajk, kde se samozřejmě hlučněji a silněji ozývají jeho příbuzní vlci. Je určitě více možností významu skolení. Jedna z nich je hlasové označování teritoria před vetřelci a nebo naopak dávání najevo říjné feně ,,já jsem tu a jsem připraven k páření". Tento hlas můžeme definovat jako krátké hrdelní vyštěknutí psa, kterému jste omylem šlápli na proutek. Pokud k tomu máme hlasové dispozice, můžeme tento zvuk napodobit sami a nebo můžeme velmi účinně použít vábničku (Hélen Baud - liščí speciál), která velmi věrně tento zvuk napodobuje.

Jak a kdy skolení a hlas říjné feny použít.

Záleží na oblasti kde lovíte. V horských oblastech nebo v oblastech, kde nejsou lišky pod takovým tlakem lidské civilizace, jsou lišky v tomto období k zastižení po celý den. Nejlépe pokud ještě svítí slunce. Nejlepší čas je mezi 7 až 10 hodinou, pak mezi 13 až 15 hodinou a večer, pokud máme sníh, mezi 18 až 21 hodinou.
V honitbách na periferii velkých měst a oblastech s vysokým tlakem civilizace bude velmi těžké zastihnout lišku přes den. V takových oblastech je v přírodě plno pejskařů, lyžařů, turistů, bohužel i v těchto zimních měsících motorkáři a neukáznění čtyřkolkáři. Proto je vhodné vábit, pokud máme sníh nebo úplněk, až navečer mezi 18 až 21 hodinou, pak mezi 23 až první hodinou ráno a nebo si přivstaneme ráno mezi 6 až 8 hodinou.
Na rozdíl od vřeštění hlas liščího skolení používejme vždy střídmě. Možností, jak vábit, je více. Můžeme kombinovat vřeštění nebo naříkající srnče se skolením a říjnou fenou. Nebo použijeme hlas skolení a hlas říjné feny samostatně. 

Teď se zaměřím pouze na skolení a hlas feny. Používám s úspěchem vždy dvě až tři skolení krátce za sebou. Po dvou minutách čekání použiji vábničku, která velmi věrně napodobuje jemné kňučení feny (fena v době kaňkování) v délce asi 10 sekund pro případ, že je někde nablízku liška, kterou ještě nevidíme. Po dalších dvou až třech minutách opakuji pouze jedno skolení, neboť je již velká pravděpodobnost, že liška dobře zareagovala a je již nablízku.
Na rozdíl od vřeštění nebo naříkajícího srnčete, kde nemusí být tón vždy dokonalý, musí být skolení perfektní, neboť na bližší vzdálenost liška velmi dobře rozezná, zda hlas napodobujeme věrně či nikoliv. Pokud máme již lišku ve vzdálenosti na viděnou, použijeme buď hlas feny nebo myškování, a to ať už napodobením zvuku přímo rty a nebo myškovačku. Nejlépe je, když se liška otočí nebo je za terénní vlnou nebo stromem. Nebude tak moci přesně zaregistrovat naši polohu. Pokud není liška ještě na dostřel a sedne si a upřeně na nás hledí, nebudeme se hýbat ani vábit, neboť je velká pravděpodobnost, že o nás ví. V tu chvíli můžeme vše neopatrným pohybem či zvukem pokazit, sedíme strnule bez hnutí a počkáme trpělivě až začne liška opět hledat. 

Takto kombinuji hlas skolení a hlas říjné feny pouze půl hodiny na jednom stanovišti a pak se přesouvám asi 500 m jinam a opakuji to samé. Proč zrovna asi pětset metrů? Je totiž velká pravděpodobnost, že ve chvíli, kdy odcházíme ze stanoviště, je někde nablízku liška, která reagovala na naše vábení, ale neukázala se nám a my ji neobeznali. Změnou místa můžeme opětovně vzbudit její zvědavost, zmíněných a doporučovaných 500 m je podle mých zkušeností dostatečná vzdálenost na zabrání do jiného teritoria, ale přesto máme stále velkou šanci i lišku, nalákanou, ale neobeznanou na předchozím stanovišti, přilákat znovu až k sobě.

Vřeštění, naříkající srnče a naříkající drozd

Použití vřeštění je asi nejznámější způsob lovu lišek. Není však často správně prováděno. Dlouho zavedené klišé, že zavřeštit by se mělo pouze jednou, protože každá liška přece velmi dobře ví, že zajíc zhasíná pouze jednou, je mylné. Liška napadá zajíce opakovaně a při útoku na zkušeného zajíce může také uspět třeba pouze ve dvou z deseti pokusů. Také samotný souboj může trvat několik minut, s mým kamarádem Rudou jsme viděli, jak zajíc lišku doslova nakopal tak, že ho nechala na pokoji.
Také argument, že liška určí na sto metrů přesnou polohu vřeštění není zdaleka vždy pravdou. Tón se láme o stromy, je zastíněn mlazinami a keři. Až budete v lese na houbách se svou rodinou, zkuste se vzdálit na sto metrů za nějakou terénní nerovnost nebo mlazinu a z celého hrdla zakřičte. Vsadím se s vámi, že se může stát, že vás vůbec neuslyší a nebo pouze slabě. Stejně tak liška potřebuje neustále ukazovat cestu. Vy ji můžete vytáhnout z mlaziny třeba 200 metrů od vás, ale na druhou stranu a přestanete vřeštět . S největší pravděpodobností lišku ani nezahlédnete.
Když přijdeme na vybrané místo, začneme vábit 15 až 20 sekund dlouhým vřeštěním, kdy se musíte opravdu vžít do kůže naříkající zvěře.

Čím je vábení naříkavější, tím lépe. Není také pravdou, že konec musí být za každou cenu jakoby pohasínající život do ticha. Ten liška stejně neslyší, takže ho nepoužívám. Po každých pěti až deseti minutách opakuji vřeštění v délce asi 10 sekund. Při vřeštění se otáčejte na všechny strany, aby byl souboj zajíce s liškou imitován co nejvěrněji. Takto vřeštím na jednom místě s uvedenými přestávkami asi půl hodiny, poté přesouvám se na jiné místo. Je opravdu důležité nepřestávat vřeštit a ukazovat cestu lišce, kuně či praseti. Stejnou taktiku používám i u jiných druhů zvěře a funguje bezvadně. Opět velmi častým zájemcem o vřeštění je krkavec velký.

Lovecké zátiší s liškou a kulovnicí. Lovecké příběhy, Lovecké zátiší, Liška, Lov na lišku

Lovecké zátiší s liškou a kulovnicí

Lišky mají velmi dokonalý sluch, zrak i čich 


Tyto vlastnosti z ní v dělají úspěšné lovce.
Srst lišek se každoročně vyměňuje. Koncem zimy začíná línání. Měkká a lesknoucí se srst ztrácí pružnost., láme se a vypadává. Začátek výměny srsti závisí na ukončení zimy. Je-li dlouhá zima, línání se opožďuje. Většinou bývá línání ukončeno v květnu, u nemocných zvířat až v červnu. Na místech vylínané srsti dorůstají delší chlupy, tzv. pesíky, zatímco jemná a hustá podsada v letním ošacení zcela chybí. Letní srst začne k podzimu houstnout a prodlužovat se. Koncem října potom vyrůstá na liščím těle – podsada. Na konci listopadu můžeme spatřit lišky, které nají zimní srst. Nejcennější liščí kožešina je v prosinci. Později již dochází k drobnému otírání a kvalita se snižuje.
Teritorium lišky zaujímá podle úživnosti až několik kilometrů čtverečních. Hranice svého teritoria si liška značkuje močí nebo trusem, který zanechává na nápadných místech, jako jsou pařezy, kameny, krtiny či větší trsy trávy. Vždy jde o vyvýšené místo v terénu, odkud se pach trusu lépe šíří do okolí. Na trusu ulpívají výměšky řitních žláz. Pro vzájemnou komunikaci používají lišky kromě různých zvuků i pachové značky. Především jde o známou pachovou žlázu, která je uložena u kořene ocasu a nese název – „fialka“.


Velmi zajímavé a pěkné zátiší z lovu...

Zdroj: Myslivost

První letošní liška. S manželkou na srnčí říji...Liška, Lov na lišku, Srnčí říje, Ženy a myslivost

První letošní liška

Dnes ráno ve tři hodiny


jsme s manželkou jeli do honitby, podívat se,  jak probíhá srnčí říje.

Až na jednoho mladého ročka, kterého jsme si dvakrát  přivábili, jsme toho ovšem moc neviděli. O půl šesté jsem se rozhodl, že slezeme z posedu a půjdeme se projít. Vybil jsem a když jsem byl téměř dole, volá na mně manželka, že z řepky vylezla liška.

Opět jsem tedy vyšplhal nahoru, nabil a připravil se k ráně. Liška šla směrem od nás a když se trochu natočila padla rána. Liška zůstala v ohni.
Vzdálenost 100 metrů.

LIŠKA A SRNEC. Příroda, Přírodní fantazie, Wildlife, Beatiful Nature

Příroda, Přírodní fantazie, Wildlife, Beatiful Nature

„Trvalo docela dlouho než funkcionáři jézetdé pochopili, že jejich předkové věděli co dělají



 když zarostlé meze zakládali nejen jako hranice svých pozemků.“   

 A tak jednoho dne přijela těžká technika. Bagry a buldozery začaly všechno shrnovat na velké hromady. Stromy, keře, kameny, trávu, hlínu. Tím vznikl nespočet nových útočišť pro lišky a jezevce. V haldách si vyhrabaly hluboké nedostupné nory, přímo labyrinty chodeb.   

 „Lišky tím získaly naprosto ideální místo pro vrhání liščat. Do těch prostor mezi propletenci kmenů, kořenů a kamení se prakticky nedalo dostat, takže jsme i s norníky byli úplně bezmocní. Proto nezbývalo než čekat venku a střílet je, když vycházely. Jednu takovouhle obydlenou haldu jsem obeznal. Podle toho, jak byly vsuky uťapané, jsem usoudil, že už si chodí liščata hrát ven z nory a běhají po okolí. Hlavně ve dne za sluníčka.“
     
Pan Zámyslický dostal postupně čtyři liščata, načež se dva dny nic nedělo. Vypadalo to, že už je nora prázdná. Přesto mu to nedalo a šel se tam o příštím víkendu znovu podívat. Jelikož byl obrácený vítr, než zrovna potřeboval, sedl si na opačnou stranu. Z domova si přinesl rybářskou židličku a schoval se do vysokých kopřiv, které rostly na místě shrnutého remízku. Odtud měl pohodlný výhled a výstřel.   
 „Najednou vyšel z protilehlého lesíka krásný srnec šesterák a nedaleko ode mě začal brát paši. Toho jsem však ulovit nechtěl, protože byl v plné síle a je prostě škoda takový krásný kus střelit. Prohlížel jsem si ho dalekohledem. Nerušeně se tam pásl asi půl hodiny.“     
Zničehonic však z nory vyběhlo lišče a zamířilo si to přímo na toho srnce! Ne že by na něj zaútočilo, jenom si s ním chtělo hrát. Drze doráželo a běhalo okolo. Šesteráka to trochu rozčilovalo, vždycky se rozeběhl a odehnal ho. Lišče hbitě odskočilo a zase zpátky na něj.     

„Byla to krásná podívaná, která trvala několik minut. A jak tam dováděli, tak se zároveň posouvali ke mně na dostřel. Ve chvíli, kdy bylo lišče dobře postavené, abych výstřelem neublížil srnci, střelil jsem ho broky. Na místě zůstalo v ohni. Co jsem však nečekal, že šesterák kupodivu po té ráně neutekl. Prakticky nereagoval a jenom na chvilku zvedl hlavu. Podíval se na střelené lišče a pásl se klidně dál!“     

Jenomže vzápětí přišla stará liška a srnec pochopil, že je situace vážnější. Sice by si s ní poradil, ale přece jen měl respekt. Bojovně se postavil a upřeně ji pozoroval. Liška zamířila ke zhaslému mláděti, načež šesterák odskočil a rázem byl pryč. Ona se v tu chvíli také lekla a rychle zmizela z hledáčku brokovnice Antonína Zámyslického.   

 „Nedala mi žádnou šanci ji ulovit. Čekal jsem ještě dvě hodiny, jestli se znovu neobjeví, ale pak jsem to vzdal. Každopádně to byl zážitek. Nikdy předtím bych nevěřil, že malé lišče půjde k silnému srnci a bude si chtít hrát. A že on po té ráně neodběhne a zůstane naprosto v klidu. Když jsem to vyprávěl kolegům v hospodě, podezřívali mě, že je to celé myslivecká latina,“ dodal myslivecký bard.

Eduard Svítivý

PORTRÉT MLADÉ LIŠKY. UŽ MI NEŘÍKEJTE ŠKODNÁ - JSEM BYSTROUŠKA!

KUK NA MYSLIVCE PŘEJETE SI POCHOVAT?

V dubnu a květnu vrhá samice v noře tři až osm slepých mláďat,

 o které se svědomitě stará. Nejdříve je jen kojí, a později jim předkládá natrávenou potravu. V této době obstarává potravu i lišák. V období, kdy liška odchovává mláďata, má mnoho starostí se sháněním potravy. V těchto případech se proto vydává na lov i během dne, a tak není výjimkou spatřit ji i v pravé poledne, kdy například na polích či loukách slídí po hraboších. Ti jsou v její potravě zastoupeni ve velké míře. Kdo měl možnost pozorovat lišku při „myškování“, kdy se předvádí elegantními skoky do výšky, určitě mi dá za pravdu, že je to nádherná podívaná. Liška se odrazí všemi čtyřmi najednou, a když zase dopadne na zem, má pod předními běhy uloveného hraboše. Je-li nasycená, tak si s ulovenou kořistí hraje. Hraboše pustí a potom ho znovu chytá. Ovšem v době, kdy má starosti s mláďaty, tak si uloveného hraboše „uloží“ do mordy a jde na další lov. Stejným způsobem loví jiného hraboše, aby ho potom přidala k prvnímu ulovenému ve své mordě. Takto si počíná ještě nějakou dobu, a kdy má již plnou mordu, tak se vydá k noře za svými mláďaty. 

Proto můžeme spatřit lišku, která nese v mordě šest i více ulovených hrabošů najednou. Nikdy je neodkládá, jen další ulovené hraboše stále přidává do mordy.
 Odrostlejším mláďatům nosí rodiče před noru i živou a poraněnou zvěř, na které se učí lovit a usmrcovat. V srpnu jsou liščata již vyspělá, že se osamostatňují. Na podzim jsou již vzrůstem a zbarvením k nerozeznání od rodičů.

Liščin jídelníček je jinak velmi pestrý. Sbírá sladké ovoce, z keřů strhává zralé maliny, dovedně si počíná i při sběru borůvek, kdy zuby opatrně otrhává borůvky z větviček. Stejně si počíná i při sběru lesních jahod. Pochoutkou je pro lišky dozrávající oves. To si liška stoupne na zadní, uchopí do mordy hrst klasů a zuby je zdrhne. Mezi zuby ji pak zůstanou jen zrnka, která rozkouše a spolyká.
Na zemi vyhledává brouky a jejich larvy. S chutí vyhrabává hnízda čmeláků nebo vos, aby se dostala na jejich chutné larvy. Dále najdeme v jejím jídelníčku různé obratlovce či drobné obojživelníky. V závislosti na množství potravy může liška za jedinou noc urazit až osmnáct kilometrů. Zajímavé je, že liška může ulovit i lasičku či tchoře, ale tuto kořist jen usmrtí a nekonzumuje. Pozoroval jsem souboj lišky s tchořem. Tchoř se snažil utéct, ale pak jen na dotěrnou lišku cenil zuby a bránil se jejím útokům. Liška ho stále vytlačovala z bojiště a po chvíli se jí podařilo ho zakousnout. Usmrceného tchoře nechala bez povšimnutí ležet na zemi a odešla.

LIŠKA, FOX v přírodě mladá nezkušená. Zabíjení lišek všemi způsoby i pro zábavu problémy v myslivosti neřeší...

LIŠKA, FOX

Liška obecná 

je jednou z nejběžnějších šelem v našich honitbách. Aktivitu má převážně v nočních hodinách, některé lišky ji ale mohou mít obrácenou a o těch se tvrdí, že jsou potom více vázány na lov větších savců, hlavně zajíců a srnčat. S liškou se můžeme setkat prakticky ve všech oblastech, její původní nejvhodnější teritorium byly lesní komplexy a lesíky protínané zemědělsky obdělávanou krajinou. V současné době se ale stala liška stálým obyvatelem i rozsáhlých polních komplexů a ani ke stavbě hnízdních a zimních nor nepotřebuje roztroušenou lesní zeleň a nory si staví přímo uprostřed polních krytin, často využívá stohy slámy a nefunkční meliorační a závlahové systémy. Setkat se s ní můžeme na celém území republiky, včetně nejvyšších pohraničních horských komplexů.

Potrava:Jedná se o všežravou šelmu, která není specializovaná pouze na živočišnou potravu masitého charakteru. Ve velkém množství sbírá různý hmyz, hlavně cvrčky, různé větší brouky a larvy, vyhrabává hnízda čmeláků a vos. Nepohrdne ani dešťovkami a plži, kde má možnost loví i ryby, žáby a ještěrky. V době hnízdění ptactva ráda loví na zemi hnízdící ptáky (včetně koroptví a bažantů) a vybírá jejich hnízda.. 
Hlavní potravou jsou ale myšovití hlodavci, na polích a lukách hlavně hraboš polní, v lesních komplexech oba druhy myšic a lesní druhy hrabošů. Loví také všechny ostatní druhy savců až do velikosti srnčat, v době, kdy byl dostatek divokých populací králíků, byli liškou přednostně loveni. Kromě zajíců loví ale také ostatní druhy savců, kteří se v jejím teritoriu vyskytují, např. ondatry a nutrie, ale i lasicovité šelmy. Celoročně konzumuje i různou rostlinnou potravu. V době mléčné zralosti je to kukuřice a celé laty ovsa, dále zralé ovoce (hlavně jablka a hrušky), třešně a z lesních plodů hlavně borůvky, maliny, ostružiny a jahody.

SETKÁNÍ S LIŠKOU. Potichu jsem nabíjel brokovnici, zamířil jsem a cvak!

LIŠKA - Lovu zdar!

Je to jeden z nejobdivuhodnějších a nejromantičtějších výtvorů přírody. Lišky. 


Krása ladných tvarů, široké škály barev, hbitých pohybů a smyslů je vždy při sledování těchto šelem doplněná a násobená možností pozorovat jejich zajímavý rodinný život, hravost a dovádivost mláďat, něhy a starostlivosti rodičů. Pro citlivého pozorovatele přírody to nemá pranic společného s mířidly pušky. Přesto i to je při provozování myslivosti velmi důležité. Znám ty žalostné pohledy na nemocnou, prašivou lišku, která má místo oháňky ocas podobný staré lvici, nebo na ty, které se střílejí ve dne na okrajích vesnic. Taková je ale příroda - vedle úžasných krás také nemoci a nezbytný lov.
Bylo to prvního májového dne. Ten čas mám nade všechno rád a každoročně se na něj těším. Ráno bylo slunečno, ale přesto ještě pořád chladno. Jaro se tenkrát probouzelo jen velmi zvolna. Procházel jsem se kolem vodoteče. Je to takový zarostlý, nikým neudržovaný, byť kdysi částečně zregulovaný potůček. Od něj je malebný výhled na podmáčenou, rovněž po léta neudržovanou a nesečenou louku. Vpravo od ní se rozprostíralo od podzimu zaseté pole. Májový větřík mi hladil tvář a čechral vlasy, které nekryl klobouk. Přišel jsem ke zrušenému mostku, kde zůstaly jen kameny, hrubý štěrk a poškozené betonové desky.

 Chtěl jsem se podívat zda tam nejsou liščata. Byl by to pro ně úkryt jako stvořený. Přistoupil jsem blíž, sehnul se a nahlédl pod ruiny. V přítmí jsem uviděl bok vzrušeně dýchající lišky! V jejích světlech se leskem odrážel strach i zloba. Byl jsem pouze půldruhého metru od ní. Vzbudil se ve mně pud pravěkého člověka. Mít tak oštěp! Neměl jsem však u sebe nic a také jsem pomyšlení na zbytečné zmaření jejího života velice rychle zapudil. Pomalu jsem odcházel, ale stále se očima vracel na toto nevšední místo. Ušel jsem jen nějakých patnáct kroků a najednou hup! Liška hbitě vyběhla ze svého úkrytu a zmizela ve stařině, kde si byla jista bezpečným úkrytem.
Bylo to jen o pár dnů později, když jsem se k potůčku vydal znovu, ale do jiných míst. Regulace v něm tvořila nevelký zářez, v němž pilně rostou kopřivy a lemují louku s nízkou trávou. Zahleděl jsem se přes kopřivy na louku. Nikde se nic nehnulo. Přešel jsem potok, vystoupil jsem nahoru, blíže k louce a vtom se přede mnou objevila liška. Nevím, možná to byla tatáž. 

Potichu jsem nabíjel brokovnici, zamířil jsem a cvak! Ihned jsem si uvědomil svou loveckou chybu. Jako nějaký začátečník jsem zapomněl odjistit. To se mi snad ještě nikdy v životě nestalo, pomyslil jsem si. Rychle jsem však nabil znovu. Měl jsem štěstí. Jako na podnosu jsem měl najednou před sebou dokonce lišky tři! První dvě, jakmile zaregistrovaly pohyb, na nic nečekaly, a bleskurychle mi zmizely v travině. Ta poslední ale mému výstřelu neunikla a zůstala v ohni.
Uběhlo pár krásných, letních měsíců. Někdy v srpnu jsem seděl na staré hrušce a trhal třešně z větví bezprostředně sousedící ptáčnice. Je to takový podivný shluk stromů s navzájem propletenými, hustými a nikým nestříhanými a neprořezávanými větvemi. Kdysi tu snad býval zárodek jakéhosi sadu. Zem pod stromy střeží úzké a vysoké kopřivy. Kde jsou třešně, jsou i lišky, ale také kuny. Na klíně jsem měl brokovnici a střežil líně zapadající slunce. Vtom se z blízkého lesa vynořila mladá liška. Byla přímo pod mnou. Věděl jsem, že se nemohu ani hnout, abych ji nezradil Napjatý jako struna jsem svíral zbraň, která však v tu chvíli byla zcela nepoužitelná. Stačil by sebemenší pohyb a lišku by nenávratně zmizela v blízkém porostu.
Ještě než kmotra odešla za svými starostmi, spatřil jsem na horizontu několik černých bodů. Nejprve jsem tomu nechtěl věřit, byl ještě poměrně skorý čas, ale přece jen - byli to divočáci! Šli mým směrem a bezstarostně ukusovali dozrávající tobolky řepky, které ještě tu a tam byly ozdobeny žlutými květy. Stočili se vlevo a mířili si to přímo na louku pode mnou. Pět lončáků a čtrnáct selat. Vedoucí bachyně začala pozorně větřit. Ostatní z tlupy vešli pod stromy, kde předtím vartovala liška. Selata nerušeně pokvikávala a vůbec si nepřipouštěla, že by jim mohlo hrozit jakékoliv nebezpečí. Neustále jsem si v hlavě poměřoval vzdálenost mezi jejich hlučným mlaskáním, křupáním pecek chroustaných třešní, které jim evidentně chutnaly a mýma z rozsochy větví visícíma nohama. Myslím si, že to bylo jen nějaké tři metry mého mlčení. Vše trvalo několik dlouhých minut. Přesně nevím. Kdo by se v tu chvíli díval na hodinky. Potom rudl pomalu odešel do přilehlého lánu téměř přezrálého ječmene. Bylo ještě docela světlo, bezvětří. Že by jim vadil pach lišky, nebo snad přece jen cítili moji přítomnost? Kdo ví...
...já však vůbec nepochybuji o tom, že se na pokraji května do těchto míst opět po roce vrátím.

Zdeněk ŠVANCARA

LIŠČATA U NORY. Kdo je větší škůdce? Podle mého názoru, pokud vynechám člověka, tak to je černá zvěř, kam se na ní lišky hrabou.

LIŠČATA U NORY JSOU JEŠTĚ MALÁ

Lišku je možno lovit po celý rok


 (a je to „myslivecké“), bez jakéhokoliv omezení, tedy i době, kdy má vyvedena liščata, která po zabití mámy hynou dost nehumánním způsobem - §45 „Lov zvěře smí být prováděn způsobem odpovídajícím mysliveckým zásadám, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání“. Slušný myslivec lišku loví, až jsou vyvedena liščata, pokud neodloví liščata jako první.

Kladu otázku, kolik škod vlastníkům honebních pozemků způsobuje liška? Ještě jsem o žádné neslyšel. Škody vnímáme převážně jen my myslivci, když v rámci shánění potravy pro mladé, loví vedle jiných živočichů, zejména myší, i zvěř drobnou. Stává se, že vyhrabe i myši pod zemí, ale k hrabání má uzpůsobené běhy, a tak poškození pozemku je naprosto zanedbatelné.

Zvěř černá škodí minimálně ve stejném rozsahu jako liška, kdy zásadní rozdíl je v tom, že pokud jde za myší, tak pomocí svého velice silného ryje udělá zásah jako po výbuchu granátu, stejné poškození najdeme při hledání larev, žížal a některých kořenových systémů. To už se přehlédnout nedá, ale hlavně poškozené travní porosty musí být draze obnovovány. Další zdroj škod je poškozování polí osetých kulturními plodinami a to jako její potravy, tak jako úkrytu

Tak se nabízí závěrečná otázka: kdo je větší škůdce? Podle mého názoru, pokud vynechám člověka, tak to je černá zvěř, kam se na ní lišky hrabou.

Doba lovu černé zvěře doznala změn, když v roce 1860 bylo stanoveno Císařským patentem, že pokud ji někdo mimo oboru potká v kterýkoliv čas, má za povinnost ji ulovit. Po II. světové válce bylo několik změn, například vyhláška 225/47 Sb. umožňovala lovit bachyni do konce února, kdy se zřejmě vycházelo z toho, že „slušně vychovaná bachna“ má mladé v březnu. Potom další vyhlášky upravující dobu lovu dospělé černé zvěře různě měnily. Vyhláška 22/1965 Sb. vycházející ze zákona 23/1962 Sb. uvádí v § 1 odst. 2) písm. a) „hájeny nejsou na celém státním území (ČSR) prase divoké (kromě bachyní a selat).“ Je zajímavé, že zde nikde není uveden termín lončák.

Pokud se podíváme do současné legislativy, tak je v zákoně i ve vyhlášce o době lovu termín lončák použit, aniž by byl definován. Všeobecně je za lončáka považováno divoké prase ve věku do dvou let.

Zde je první problém, protože doba metání selat je rozložena téměř do všech měsíců v roce. Tak se na lovu potkáme s divokým prasetem, které nedokážeme zařadit (tedy pokud neleží), zda je to vyspělé sele nebo už lončák. Největší problém vzniká na společných naháňkách, kdy je rozhodnutí otázkou vteřin. Spolehlivě rozpoznat vyspělého lončáka od dospělého jedince menšího vzrůstu je téměř nemožné. Ostatně stačí se podívat na fotografie uveřejněné v Myslivosti, kde na výřadu leží kusy, které vzhledem k velikosti budou těžko lončáky.

Proč tak široce o legislativě? Myslím si, že se už dlouhou dobu vzájemně ohlupujeme. Osobně jsem se zúčastnil jako host naháňky, kdy na počátku bylo důrazné upozornění, že pokud někdo uloví něco více než sele, které bylo definováno 30 kg, tak zaplatí pokutu. Nevím, jak by ze mě někdo pokutu dostal, otočit se a hned z nástupu odejít mi připadalo jako pozvanému nepatřičné. Tak jsem šel a viděl jsem tolik černé jako málokdy. Výsledek lovu byl nula. Domácí se báli vystřelit a my hosté, jsme nechtěli dělat problémy.

Potom jsem se v ústraní ptal, proč bylo vyhlášeno takové omezení, tak jsem se dozvěděl, že to bylo z obav, aby někdo nezaměnil zase lončáka za dospělý kus. Honitba byla ve velice úživné oblasti, kdy podle chrupu, lončák měl 60 až 70 kg.

Lov černé zvěře na společných naháňkách je kapitola velice zajímavá. Předně je třeba přiznat, že zde dochází velmi často k poranění zvěře, které nevede k jejímu usmrcení, ale končí po několika dnech úhynem. Je zajímavé podívat se do mysliveckých sdružení, která tyto společné lovy organizují. Je jasné, že úspěšnost lovu je dána územím, které se protlačuje a množstvím lidí, kteří natlačují. Má-li myslivecké sdružení 10 - 15 členů, tak je to pro úspěšnou naháňku nedostatečné. Zde bývá další problém, když v provozních řádech některých MS mají dokonce uvedeno, že hosté nejsou žádoucí. Proč? Ono se občas něco uloví, co se nemá a tak se spoléhá na „ututlání“, i když to do týdne pomocí piva ví celý okres.

Nepatřím mezi ty, kteří problémy černé zvěře vidí v nedostatku velkých kňourů. Nenacházím technicky přijatelné zdůvodnění. Pokud bych připustil, že malou bachyňku ve věku do dvou let velký kňour nepokryje, tak se najde dost sekáčů, kteří tento úkol rádi a nadšeně splní.

V současné době, kdy je pohlavní dospělost dána převážně hmotností neplatí, že bachyně dospívá v druhém roce a kňour ve třetím. Určitě znáte z vlastní zkušenosti, že 35 kg hmotná bachyňka - lončačka v listopadu vodí selátka. Řada autorů tvrdí, že to je už možné před dosažením věku jednoho roku. Co tedy je legislativně lončák, nebo letošák?

To, že je třeba intenzivně lovit černou je tedy nad vší pochybnost. 

LIŠKA OBECNÁ VULPES VULPES

LIŠKA ŠUMAVSKÁ
Lišku je možno lovit po celý rok (a je to „myslivecké“), bez jakéhokoliv omezení, tedy i době, kdy má vyvedena liščata, která po zabití mámy hynou dost nehumánním způsobem

 - §45 „Lov zvěře smí být prováděn způsobem odpovídajícím mysliveckým zásadám, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání“. Slušný myslivec lišku loví, až jsou vyvedena liščata, pokud neodloví liščata jako první. Kladu otázku, kolik škod vlastníkům honebních pozemků způsobuje liška? 

Ještě jsem o žádné neslyšel. Škody vnímáme převážně jen my myslivci, když v rámci shánění potravy pro mladé, loví vedle jiných živočichů, zejména myší, i zvěř drobnou. Stává se, že vyhrabe i myši pod zemí, ale k hrabání má uzpůsobené běhy, a tak poškození pozemku je naprosto zanedbatelné. Zvěř černá škodí minimálně ve stejném rozsahu jako liška, kdy zásadní rozdíl je v tom, že pokud jde za myší, tak pomocí svého velice silného ryje udělá zásah jako po výbuchu granátu, stejné poškození najdeme při hledání larev, žížal a některých kořenových systémů. To už se přehlédnout nedá, ale hlavně poškozené travní porosty musí být draze obnovovány. Další zdroj škod je poškozování polí osetých kulturními plodinami a to jako její potravy, tak jako úkrytu. 

Tak se nabízí závěrečná otázka: kdo je větší škůdce? Podle mého názoru, pokud vynechám člověka, tak to je černá zvěř, kam se na ní lišky hrabou.

LIŠČÍ ANABÁZE. MOŽNÁ JSEM ŠKODNÁ, ještě mladá kráska v přírodě, ale vy jste masojídkové myslivci!

LIŠKA v plné kráse. 
LIŠČÍ ANABÁZE

MOŽNÁ JSEM ŠKODNÁ, ještě mladá kráska v přírodě, ale vy jste masojídkové myslivci!

VIDÍTE SI NA ŠPIČKU NOSU? JÁ ANO!

LIŠKA. Nejcennější liščí kožešina je v prosinci. Liška, Lovecké stezky, Příroda, Příroda a lidé,


Nejcennější liščí kožešina je v prosinci

Lišky mají velmi dokonalý sluch, zrak i čich


Tyto vlastnosti z ní  dělají úspěšné lovce. Srst lišek se každoročně vyměňuje. Koncem zimy začíná línání. Měkká a lesknoucí se srst ztrácí pružnost, láme se a vypadává. Začátek výměny srsti závisí na ukončení zimy. Je-li  dlouhá zima, línání se opožďuje. Většinou bývá línání ukončeno v květnu, u nemocných zvířat až v červnu. Na místech vylínané srsti dorůstají delší chlupy, tzv. pesíky, zatímco jemná a hustá podsada v letním ošacení zcela chybí. Letní srst začne k podzimu houstnout a prodlužovat se. Koncem října potom vyrůstá na liščím těle – podsada. Na konci listopadu můžeme spatřit lišky, které mají zimní srst. 

 Nejcennější liščí kožešina je v prosinci. Později již dochází k drobnému otírání a kvalita se snižuje.     

Teritorium lišky zaujímá podle úživnosti až několik kilometrů čtverečních. Hranice svého teritoria si liška značkuje močí nebo trusem, který zanechává na nápadných místech, jako jsou pařezy, kameny, krtiny či větší trsy trávy. Vždy jde o vyvýšené místo v terénu, odkud se pach trusu lépe šíří do okolí. Na trusu ulpívají výměšky řitních žláz. Pro vzájemnou komunikaci používají lišky kromě různých zvuků i pachové značky. Především jde o známou pachovou žlázu, která je uložena u kořene ocasu a nese název – „fialka“.

PŘÍRODA POPSAT V TEXTU NEJDE. Myslivec to prožívá každým dnem když chodí ven. Ten ušlechtilý člověk mezi lovci a grázly!

Hra za stromem

VEČERNÍ PŘÍBĚH MYSLIVCE


Pod keřem se zavlnila jinak klidná hladina travního porostu. 

Kostrbatou cestu přesadila liška. Škaredá, oškubaná, s pololysou oháňkou a mordou připomínající bulteriéra zmizela opět ve vysoké trávě. Ustaraná fena nesla mladým hraboše. Kymácení klasů řídké srhy připomnělo spuštěné domino. Jejich hra končí pod košatým javorem v kraji lesa. Zřejmě v některé za starých štol bude nora, jež ukrývá malá liščata.

Je sotva znatelná pěšinka v podrostu starčeku a kapradí.
Mezi horskými pastvinami zvenčí nenápadný les je ve svém nitru opravdovým skvostem. Jako by byl malou pohlednicí do minulosti. Javor, smrk, buk i zbytek jedlí stojí tu pospolu tak, jako kdysi ve většině jesenických hvozdů. Stromy, jež zde přežily století nebývalého rozmachu a zkázy, stojí rozvážně, mohutnými kořeny vklíněny v skalnatém podloží, z něhož se kdysi snažil člověk dobývat vzácné nerosty. Sílu k životu berou ze svých padlých předků. Snad právě skála je tím důvodem, proč tento porost nepřeměnil dosud člověk - hospodář k obrazu svému.

Pěšina se stáčí kolem první štoly.
Je prázdná, jak dokazují hromádky starého listí před vstupem do skály. Ale kousek dál, za padlým kmenem jedle, se něco hnulo. Lišče. Klidně odchází kapradím, mizí za terénní vlnou. V těch místech je další štola. Menší a skrytější. Že by nora byla tam? Tři vyježděné vsuky dávají jasnou odpověď. Kolem je klid. Chvíle čekání za mohutným kmenem smrku nic nepokazí.

Netrvá to ani půlhodinku. Ze spodního vsuku vykoukne černý knoflík liščího nosu
. Temné místo ve starém lese rázem ožívá. Na skále nad norou během chvíle si hraje pět liščat. Honí se mezi kořenovými náběhy dvou mohutných buků, sjíždějí po vyježděné skluzavce před noru, mizí v jednom vsuku a vybíhají z jiného. Jemné čenichy nenechají bez povšimnutí kdejaký kámen či list kapradí. Jedno z liščat již obratně myškuje v řídkém starčeku. Tlumené myší písknutí dokazuje úspěch mladé šelmy. S hlodavcem v mordě pak sjíždí úspěšný lovec před noru a mizí v ní následován třemi chtivými sourozenci. Jen jedno z liščat se nenechalo unést pískajícím hrabošem. 

Usedlo na bobek před norou s jakýmsi tesklivým výrazem ve světlech. A právě v tu chvíli se prodral mezi mraky šikmý sluneční paprsek a skrz husté koruny stromů si našel cestu, aby pohladil malou šelmičku a umocnil tak nevšední atmosféru večerního lesa. I jeden ze sourozenců malého samotáře se nechal vylákat, a přidal se do skvěle narežírované scény. Paprsek zhasl jako by mu došla baterie, na les se snesla sprcha deště bubnující do listí buků a javorů. Území kolem skály osiřelo. Skončilo nevšední představení. Nevšední pro člověka, skrytého pozorovatele a vetřelce, všední však ve stálém koloběhu života v přírodě.

Z lesního hřebene protějšího kopce vyrostla matná duha. V okraji smrčí zavrávoral kmínek maliníku. V témže místě vyrostla dvě srnčí slecha. Našponované plachty se otáčí v půlkruhu a snaží se zachytit zvuk, který by nepatřil do večerního ticha v podhůří. Je klid. Na louku vystupuje srna. Krásná, ušlechtilá, přeopatrná.

 Dlouze jistí. Musí. Život malého srnčete, jež bojácně vystupuje za ní, je tak křehký. Dvojice stojí v louce jen pár kroků od smrčiny. Srna nervózně uštípne lístek svěží trávy a opět jistí. Ze strnulého postoje se otáčí a následovaná potomkem mizí v porostu. Je slyšet zvuk motoru. Tak proto ten rychlý návrat do bezpečí. 

Na horizont se vyhoupne auto. Někdo jede na čekanou. Škodovka vyjíždí ze silničky a hustým pažitem pastviny se probíjí k lesíku. Je již šero, nelze poznat kdo vystoupil z vozu. Matná silueta se ztrácí pod žebříkem kazatelny. Je jedno, kdo to je, ale proč jede autem až téměř ke kazatelně? Proč jede na lov až za šera? Jsou různí myslivci jako jsou různí lidé. Snad těch dobrých a opravdových je víc. Na nich záleží, zda se budou opakovat překrásné večery v našich revírech.

LIŠKA MYŠKUJE velmi obratně s rychlým a ladným pohybem, téměř vždy je úspěšná.

Kdo to jednou uvidí už ví co a jak...
Nejvhodnější čas na vábení je odpoledne a navečer 15.00 - 24.00 hodin. 

Nevábíme, pokud liška myškuje v poli, ta je lovem tak zaujata, že je lepší se k ní dostat s dobrým větrem na dostřel. 


Ráno jsou většinou lišky po celonočním lovu nasycené a na vábení nereagují tak aktivně. Ale není to vždy pravidlo (mám několik ulovených lišek v časných ranních hodinách na vábení) - zřejmě i u lišek platí pravidlo, že nejsou vždy hody. Velmi dobře reagují lišky na vábení za vysoké sněhové pokrývky, neboť se k myším obtížněji dostávají. 

Důležité je vybrat si vhodné místo s dobrým větrem a výhledem před sebe a do stran. Vyhýbáme se nepřehledným úsekům. Když jsme zaujali místo s dobrým větrem (předpokládaný příchod lišek), nabili si zbraň, přestaneme se pohybovat. Před samotným vábením je třeba 20 - 30 minut zůstat bez pohybu a osobně používám hlavně zaječí vřeštidlo. Počkáme pět až deset minut, a pokud nám liška nepřišla, zavábíme znovu jednou až třikrát, a to hlasitě, s důrazem na konci. Připravíme se na střelbu tak, abychom zbytečným pohybem přicházející lišku nezradili. Zde děláme hodně chyb, neboť nás liška náhle překvapí a my si ji prudkým pohybem zradíme. Věřte, že takto zrazená liška se jen velmi obtížně loví. Další velkou chybou je vytrvalé a několikanásobné vábení za sebou.

Lišky reagují na vábení různě. Hladová nebo mladá jde většinou přímo, starší zkušenější přicházejí nepřímo, často si jdou pro vítr nebo vás i obejdou.
 

Nevábíme, pokud liška myškuje v poli, ta je lovem tak zaujata, že je lepší se k ní dostat s dobrým větrem na dostřel. 

Zaječí vřeštění je slyšet do 2 km, myší pištění 100 až 200 m, ale i šustění oděvu slyší liška do 100 m, to vše záleží od povětrnostních podmínek. Nesmí nás překvapit, že liška k nám postupuje pomalu, dokonce se mi stalo, že myškovala nebo se přiblíží na 60 až 80 m, sedne si a velmi dlouho poslouchá a pozoruje okolí. To nás nesmí vyprovokovat ke zbrklé střelbě. Sedíme klidně, popřípadě ji máme zaměřenou a čekáme, až se k nám pohne na dostřel. Pokud to trvá dlouho, můžeme zkusit jemně jednou až dvakrát zamyškovat. 

Liška velmi dobře vidí, rozezná nás i za keřem. Opět se vyvarujeme prudkých pohybů.

LIŠKA v přírodě. Přírodu zdobí svou krásou. Byly to první lišky v mém životě. Za tento krásný lov můžu poděkovat štěstěně a sv. Hubertovi za jeho náklonnost.

Přírodu zdobí svou krásou. Mladá liška je důvěřivá...

Okamžitě jak jsem dostal lovecký lístek, zbrojní průkaz a povolenku k lovu začal jsem se věnovat lovu lišek


Štěstí mi však nepřálo, až jsem si splnil, co už jsem si dlouho přál. 16. květen je pro většinu myslivců magické datum. Začíná odstřel srnců a vlastně celá lovecká sezona. I já jsem vyrazil do lesa, ani ne tak na srnečka jako na prasátka a hlavně na ty lišky. Na posed jsem zasedl okolo půl osmé, ještě svítilo sluníčko, a tak jsem zatím pozoroval kosy a jiné opeřence. Po chvilce začalo vycházet srnčí! Srnci byli ale mladí a nadějní, takže jsem se jen kochal jejich trofejemi. Někdy v půl deváté vyšel z řepkového pole daněk - špičák a čekaná byla hned veselejší. Daněk nikam nespěchal, okusoval květy řepky a pomalu přišel až na osmdesát metrů k posedu. Pořádně jsem si ho prohlédl - byl to silný nadějný kus. Daněk pomalu zašel do řepky, kde nebyl téměř vidět a tak jsem na louce zůstal opět sám. Když jsem se po chvíli podíval doleva, kde máme krmeliště, vykoukla na mě z trávy u lesa liščí hlava.

Kulobrok ZH 7x57 byl v mžiku odjištěn a seděl v rameni. Liška se pomalu plížila ke krmelišti a stále se otáčela k lesu. Pak se zastavila mezi mnou a krmelištěm, zády ke mně. Kříž se jí ustálil na bedrech a padla broková rána. Broky lišku zasáhly. Ta se nahrbila a padla na bok. Rychle jsem přebil, chvilku čekal a zapálil povinnou cigaretu. Kouknu na hodinky. Je dvacet minut po deváté. Ani jsem nedokouřil a z pravé strany slyším nějaký šustot. Vykouknu ven a z meliorační strouhy vylezla poloviční liška než ta předešlá. "Lišče", říkám si. Kulobrok je opět v rameni, kříž na lišce, prst na kohoutku. Mačkám spoušť, a nic! Neodjištěno! Klid před výstřelem byl ten tam. Pomalu odjišťuji, ale pojistka trochu cvakla a to lišce stačilo. Přeskočila strouhu a hurá přes louku k řepce. Po čtyřiceti metrech se zastavila, a to již měla kříž na hrudi. Padla rána a kule ukončila kmotře její loupežný život. Přebíjím, zapaluji si cigaretu, koukám na čas - 21.25.

Během pěti minut dvě lišky! To bude určitě stará s liščetem! Ta druhá byla o polovinu menší, to určitě bylo lišče. Měsíc pěkně svítil, tak jsem se rozhodl, že ještě chvíli posedím, možná přijde ještě nějaká kmotra. Když se dlouho nic nedělo, rozhodl jsem se, že čekanou ukončím a půjdu se podívat na své úlovky. Nejdříve jsem se šel podívat na tu první u krmeliště. Jaké bylo moje překvapení, když místo normálně vzrostlé lišky ležel v trávě jedenáctikilový lišák. Tak co je potom ta druhá liška?! Že by to nebylo lišče, ale stará fena? Jaké bylo mé druhé překvapení, když druhá liška byl taky lišák. Že by chodili dva lišáci spolu? Nebo to byla jen náhoda, že přišli dva lišáci za sebou? Ale pak proč druhý lišák nereagoval na předešlý výstřel? Odpovědi na tyto otázky se asi už nedozvíme. Já byl šťastný, že se mi čekaná takto povedla.

Byly to první lišky v mém životě. Za tento krásný lov můžu poděkovat štěstěně a sv. Hubertovi za jeho náklonnost.

GREAT HUNTING

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

#Černá zvěř - bachyně #Daněk #Kančí steaky #Lovecké právo #Lovecké stezky #Srnčí zvěř #Waldemar Matuška 1 milion čtenářů Africký mor Aglomerace aktivity radosti a milování života Akutrauma Amerika Anatomie jelena Aport Balistika Bažant Bažant pečený Beatiful Nature Berneška Borrelióza Borůvky Bowhunting (lovecká lukostřelba) Brenneke broková dvojka broková kozlice Cazando con Arco Cesty Co budeme vařit dnes? Cviky poslušnosti Čáp bílý Čas lásek jelenů Čejka Čekaná Černá zvěř Černá zvěř - bachyně Černá zvěř - kňour Červenka obecná Čiplenka Čištění zbraně Čmelák Dalekohledy Dančí zvěř Daněk Datel černý deer rut Diana bohyně lovu Dívka s liškou Divočák Doby lovu zvěře Dosled Dostřelná rána Double Rifle Dravci Drobná zvěř Drozd kvíčala Dřevo a teplo Dudek chocholatý Erika Evropská Unie Fotografie z myslivosti Gepard Golden Eagle Gorilla Hájovna U pěti buků Halali hamerles Happy Days Hejkalové Heligonky Hirsch-König des Waldes Historie HMYZ Holub hřivnáč Honili myslivci Hořící špalek Houby Humor o myslivosti HUNTING Hunting Rifles Husa divoká Chile Atacama Chov zvěře Chrutí černé zvěře Chukar Partridge Idiots With Guns Instinkty a pudy Investiční zlaté mince Jagd Jaguar Jahody Jak na to? Jak zajíc přelstil líného hajného Jaro Jelen Jelen (Red Deer) Jelen útočí Jelení guláš Jelení kýta Jelení říje Jelení steak Jestřáb lesní Jezevec John Denver Kachna Kachna divoká Kalendárium Kalous ušatý KAMZÍK HORSKÝ Kančí gulášek Kančí kýta na smetaně Kančí kýta na víně Kančí ragů Kančí se šípkovou Kančí se šípkovou rybíz jako brusinky Káně lesní Kaňkování Klíště obecné Kňour útočí Koně Koroptev Krahujec obecný Kritické myšlení Krkavec velký Krkonošské pohádky Krmelec Krmeliště černé zvěře Krmeliště černé zvěře-kamery Krmeliště pro vysokou Krmítko Krteček Křepelka polní Křivka obecná Kukačka obecná Kulovnice Kulový dvoják Kuna lesní Kuriozity Kvakoš noční Kynologie Labuť Lama Laně Lankasterka Lasice hranostaj Láska Ledňáček Les Lesní plody Lesnická škola Lesník Lion (Lev) Liška Liška Eliška Lončák Los (Elk) lov Lov na daňky Lov na jelena Lov na lišku LOV NA SRNCE Lov ve svobodném světě LOVEC BŘÍDIL Lovecká optika Lovecké brokovnice Lovecké příběhy Lovecké signály Lovecké stezky Lovecké štěstí Lovecké video Lovecké zátiší Lovecké zbraně Lovecký pes Lovu zdar! Lovy černé zvěře Lovy fotoaparátem Lovy lukem a šípem Lovy na černou v Maďarsku Lovy srnčí zvěře Lucky deer Makov Malorážka Mannlicher Schönauer kulovnice Markazíni Mateřství a péče o potomstvo Mauser M03 Mauser M98 Medicina Medvěd Milování světu vládne Milování v přírodě Minutkový srnčí guláš Miška Montáže Moose Hunting Muflon Myslivci a konfliktní situace Myslivcův sen Myslivec a zvuky v přírodě Myslivecká mluva Myslivecká videa Myslivecká zábava Myslivecká zařízení Myslivecké fotografie Myslivecké léto Myslivecké písničky Myslivecké pověsti Myslivecké ráno Myslivecké tradice Myslivecké vánoce Myslivecké zvyky a pověry Myslivecký ples Myslivost a Michaela Na loveckých stezkách Na lovu muflonů Na stojáka Naháňky Namlouvání Nástřel Nastřelení lovecké zbraně Naše domovy a chalupy Názory myslivců Nepravidelný desaterák O Evě a Adamovi Obory a zvěř Odchyt pernaté Once Upon a Time in The West Optika Orel bělohlavý Orel na hnízdě Ornitologie Osudový srnec Otázky z myslivosti Památka myslivce Pamětní mince Páření Čmelák královna Pasování Paul Mauser Pečená kachnička Pečené prasátko Pernatá zvěř Pes přítel myslivce PF Podzim Pohádka O chytré kmotře lišce Pohádka stromů Polák chocholačka Polesí Strzalowo Polesí Strzalowo Polsko Posed Poslední hon Poslední hryz Poslední leč Poštolka Potápka chocholatá Pranostiky a příroda Pravidla lovu srnčí zvěře Predátoři Příhody z loveckého batohu Příroda Příroda a lidé Příroda a myslivost Příroda a zdraví Přírodní fantazie Přírodní srnčí kýta Pstruh pečený Psychopati Ptáci Puškohledy Pytláci Radost a uspokojení Raffle ball hunting Red Deer Cam Reklama a lov Roček Ruger’s M77 RSI Ryby Rychlý srnec Rys ostrovid Rytíři lesů Říje Sauer 101 Sekáč Sele prasete divokého Shozy Siga Skřivan Skupinka jelenů různého věku Skupinový život Slanisko Slípka zelenonohá Slivovice Sluka lesní Slunce Sociální sítě Sojka obecná Sokol stěhovavý Sokolnictví South Africa Sovy Společné lovy Srnče Srnčí guláš po myslivecku Srnčí játra Srnčí na kořenové zelenině pečené v troubě a houskový knedlík Srnčí říje Srnčí zvěř Srnec Srnec jako ze zlata Srnec Škůdník Srnec v červnu Sršeň obecná Stádo tlupa rudl Stalo se Stehlíci a ledoví muži Straka obecná Strakapoud velký Strašidla Strzalowo Střelectví sv. Hubert Svíčková Svišť Svítilna TK09 SWAROVSKI Swedisch Fire Torch Sýkorky Synantropie Šípková omáčka ke zvěřině Škodná Šoulačka Špičák Švestky Teritorium Termovize Tetřev hlušec Tetřívek obecný TCHOŘ Tom Miranda Tombola Trofeje Trojákové čtyřče - rarita Trubači Tři jednou ranou Ťuhýk Újeď Upíři Úspěšný lov Vábení Velikonoční sekaná Verše myslivce Veverky VIDLÁK Vlha pestrá VLK V KANADĚ Vnadiště Vodouš šedý Volavka popelavá VORAŘI Vtipy Vydra Výřad Vysoká Vysoká zvěř Vytápění chalupy Webové kamery Welshspringerspaniel Wildlife Woodcock Hunting Yukon Photon XT/RT Zahrady Zacházení se zbraní Záchranná stanice Zajíc Zákony a předpisy o myslivosti Záraz Zdraví Ze života černé zvěře Zeiss Zima a hlad v lese Zimní oblečení a obutí Zlato a šperky Značení zvěře Zoologie Zpracování zvěřiny Způsoby lovu a historie Zubři Zůstal v ohni Zvěř a počasí Zvěř v zimě Zvěř živě Zvěřina Zvěřina a kuchyně myslivce Zvěřinová paštika Zvěřinové recepty Zvěřinový guláš Ženy a myslivost Žít ve svobodě Životní srnec

HUNTING

CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?

Vybraný příspěvek

SRNEČEK A LES. Starší srnci začínají shazovat paroží, mladší až v prosinci!

SRNEČEK A LES

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...