Zobrazují se příspěvky se štítkemKrmelec. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKrmelec. Zobrazit všechny příspěvky

Zimní lovecké stezky

Obrovitý kňour stál nehybně jako přízrak v poletujících vločkách...

SETKÁNÍ a ČERNÁ ZVĚŘ v ZIMĚ


Cesta je po obou stranách obrostlá hustými šípkovými keři a nikým nepěstěnými jabloněmi a hrušněmi. Asi po sto metrech končí ve smíšeném lese, kde pokračuje jako lovecká stezka.

Vytáhl jsem z kufru automobilu plátěný pytel do půlky naplněný směsí obilí a kukuřičných zrn. Naplnil jsem ho před malou chvílí ve skládce krmiva na konci vesnice. Záměrně jen do půli a to ze dvou důvodů. Za prvé, kvůli tomu, že cesta k mému krmelci jež mi byl přidělen na úseku zvaném ,,Hřebeny",vedla do rokle mezi skalami a poté strmou strání zase vzhůru. A nést na zádech dva kilometry plný pytel zrní lesem dolů a nahoru po vyčnívajících kořenech starých smrků je věru dřina i pro mě třebas mám celkem dobrou kondičku. A za druhé proto, že jsme minulý týden o štědrém dnu společně s mými dětmi, které mi pomáhaly, řádně zakrmili, tak jak se o Vánocích sluší a patří. Takže bude stačit jen trochu na dosypání korýtka.
Vykonával jsem tenkrát myslivost v honitbě,,Liška Sedlec" u města Mšena v krásné krajině kokořínska.

Pytel jsem si hodil na jedno rameno na druhé pušku a vykročil jsem do toho mrazivého prosincového odpoledne. Starý umrzlý sníh mi křupal pod nohama, než jsem se dostal z úvozu na lesní pěšinu vyšlapanou zvěří a lovci. Po té se šlo přeci jen lépe. Sestupoval jsem po klikaté stezce mezi mohutnými pískovcovými skalami do smrkové mlaziny, kterou protínala. A tam mi padly do očí stopy ve sněhu. Byly od silného kusu černé zvěře a vypadaly hodně čerstvě. V jednu chvíli se mi dokonce zdálo, že jsem ucítil známý pach tohoto zvířete. Jenže mlazina není velká a jistě by se dalo do pohybu, kdyby v ní bylo zalehlé. Zřejmě tudy chvíli přede mnou prošlo. Nadhodil jsem si pytel zrní a pokračoval dále, teď už ve vysokém smrkovém lese až na křižovatku lesních cest. 

Odtud potom nejhorší částí trati, dvě stě metrů prudkým stoupáním. Až budu nahoře, tak už to bude dobré. Nenesl jsem moc těžký náklad a tak jsem za chvíli pokračoval po široké lesní svážnici nahoře na hřebenech. Tam už se šlo rychle a můj krmelec byl postaven asi po půl kilometru, sto metrů v bukovém lese napravo od ní. Nemýlil jsem se, korýtko bylo do tří čtvrtin vybráno zvěří. Dosypal jsem ho, načechral seno v krmelci, prohlédl zda je dostatek soli na svém místě a na chvíli poseděl, abych vykouřil cigaretu. Mezitím se obloha zatáhla šedými mraky a v lese se zešeřilo. Začalo pomalu a zprvu nenápadně sněžit. No musím jít, vypadá to na pořádnou chumelenici
,,Tak zvířata hezký a veselý Nový rok",popřál jsem nahlas do prostranství lesa a chvátal zpět.

 Rychle jsem prošel úsek svážnice, slezl opatrně stráň na křižovatku cest a za smrkovým lesem došel po stezce až do mlaziny. Byl jsem už na jejím konci, v místě kde začínaly pískovcové skály, když vtom se ozvalo zafunění a na pěšinu asi dvacet metrů přede mnou, vyrazil zpod smrků, jejichž větve se dotýkaly země a dělaly tak přirozený kryt, veliký divočák.

Zůstal stát uprostřed stezky a pozorně mě sledoval. Byl to pravděpodobně ten kus, jehož stopy jsem spatřil o něco níže, když jsem tudy šel dolů. To ale už musel pod těmi smrky ležet. Docela mi zamrazilo, byl to opravdu statný kňour a jeho zbraně nešlo přehlédnout, jak bíle kontrastovaly s jeho černou, dlouhou a hranatou hlavou.
Ne, nestřílel jsem, je přeci čas, kdy se Nový rok bude loučit se starým ,budeme slavit, klást si předsevzetí , mít se rádi... tak ať je lepší pro něj i pro nás.

Obrovitý kňour stál nehybně jako přízrak v poletujících vločkách, které tály na jeho mohutném štětinatém těle.Viděl mě a sledoval co udělám. Chvíli jsme na sebe mlčky hleděli, pak jen tak jemně frknul, sklonil hlavu a ryjem rýpnul do čerstvého sněhu. Znovu se na mě podíval a poté se ztratil jak duch do bílé mlhy lesa.
Husté sněžení překrývalo naše stopy, když jsme se vraceli každý domů. Na kraji lesa jsem se ještě otočil a zahleděl se do jeho království, které se halilo do nové bělostné peřiny. Sníh vytrvale, zlehka a tiše padal, Nový rok čekal za dveřmi a na lovecké stezce byl klid.
Petr SLABA

Vysoká zvěř, Lovy fotoaparátem, Fotografie z myslivosti, Krmelec, Krmeliště pro vysokou, Laně, Skupinka jelenů různého věku, Zima a hlad v lese

Daněk

Netrpělivě jsem čekal na ukončení lovecké sezóny, 


abych se posledním lovcům nepletl při lovu v jejich honitbách. Je po polovině ledna, doba lovu vysoké zvěře skončila.
Po domluvě s kamarádem – lesníkem se jdu podívat k seníku na zvěř, budu-li mít to štěstí a nějakou alespoň zahlédnu. Dnes jdu k seníku již po čtvrté. V noci napadl čerstvý sníh a lesní cesta, po které jdu k seníku, svítí bělobou, stejně jako v porostech na levé i pravé straně. Protože je téměř bezvětří, sníh zůstává i na suchých větvičkách, zbylých v porostech na kmenech smrků.

V porostu je tím nezvyklé světlo. Koruny smrků jsou obaleny starými vrstvami sněhu, který na nich ulpěl před několika dny a na větvích namrzl a jeho váhou větve přimyká téměř ke kmenům. Pod váhou sněhu se každou chvílí ozve silné prasknutí některého z kmenů, jako by se měl právě zlomit. Dovedu si představit, jak by vše dopadlo, kdyby začal foukat silný vítr, nebo dokonce vichřice.

Přicházím k seníku. Moc stop jelení zvěře nevidím, ale je to tím, že stopy jsou zapadány čerstvým sněhem. Odkládám věci a vcházím do seníku, abych naházel nové seno do jeslí, z předešlého krmení v jeslích nezbylo nic. Je mínus osm, a tak se prací trochu rozehřívám.

Konečně jsou jesle naplněny voňavým senem. Obcházím seník na druhou stranu, abych ještě přikrmil zvěř řepou a drceným obilím. Řepu a pak i drcené obilí nedávám do koryt, ale pohazuji a usypávám do starého smrkového porostu blíž a blíž k místu, kde se chci ukrýt. Beru si mé věci a do náruče seno a to ještě cestou k úkrytu pohazuji k řepě, jako návnadu, abych zvěř nalákal co nejblíže k sobě. Je to takový malý „podraz“ na zvěř, ale fungující, jak jsem v minulých dnech a letech zjistil.

Naštěstí počal foukat východní větřík, sice takový mrazící, ale zajišťující, že mne zvěř nenavětří. Rychle se zamaskovávám maskovací sítí, protože v protějších houštinách již vidím koloucha, který pečlivě sleduje prostor seníku. Ale to jsou na „návnadě“ již první hosté. Sojky, brhlíci, strakapoud a sýkorky. Brhlíci a sýkory se na hromádkách nezdrží, vždy berou do zobáků co nejvíce potravy a vylétají do korun smrků. Strakapoud sedí u jedné hromádky a hltavě polyká. Nejchamtivější jsou sojky, které se toho snaží nabrat do zobáků co nejvíce a pak se soustem vylétnout na nějakou suchou větev. Zvlášť se jim to nedaří, a tak jsou nervózní a napadají jedna druhou. Jak se ta ptačí havěť tak rychle slétla na místě je pro mne záhadou, pravděpodobně zjistila můj pohyb a tak se slétla zjistit, co jí bylo připraveno dobrého.

Jelen a laně
Smůla je v tom, že je nemohu fotografovat, protože mě v tom brání pařezy, popadané větve a zvlněný terén. Kolouch se vydává pomalým krokem k seníku, pozoruje, sleduje a větří. To jsou na okraji houštiny již i laně a pomalu následují koloucha. K mé smůle jdou za seník k jeslím se senem, takže na zvěř nevidím. Až po nějaké chvíli vychází kolouch zpoza seníku a naráží na mé stopy. A zřejmě po zkušenostech z předcházejících dnů na stopě nedůvěřivě nejistí, ale sleduje stopu, až nachází první hromádku návnady.

Je čtrnáct hodin. Vzápětí vycházejí i laně a když vidí koloucha, jak si dopřává, rozbíhají se k němu a každá se snaží obsadit místo u některé z hromádek obilí nebo řepy. Ale to již přichází další zvěř, bez sledování a větření a hrne se ke zvěři přede mnou. Nastávají drobné šarvátky u hromádek obilí a boj o řepu, která je „na kost“ zmrzlá.

Kolouši ustupují laním a čekají na vhodnou příležitost se na hromádce přiživit. Sejdou li se dvě bojovné laně, stoupnou si na zadní běhy a buší do sebe přednímu běhy. Přitom málem praskají kosti a je to pro mne docela nepříjemný zvuk, jak se tlučou běhy přes běhy. Mám to dění dvacet až třicet metrů před sebou, takže vše dobře slyším a vidím, dokonce zvěř zřetelně cítím, protože větřík vane od zvěře ke mně.

Na cvakání uzávěrky foťáku zvěř reagovala jen z počátku ale ne úprkem, ale tím, že sledovala místo, kde jsem ukryt. Je to zajímavý pocit, když mne z tak malé vzdálenosti pozoruje bezpočet párů očí. Postupně zvěř již nijak na foťák nereaguje, i když zcela bezpečně o mé přítomnosti musí vědět.

Jsem do fotografování tak zabrán, že nevnímám, co se děje v mém okolí. Ve vzdálenosti, ani ne deset metrů ode mne, přibíhá další zvěř. Je to jiná tlupa. Míjí mne bez povšimnutí, až na jednoho jelena, dvanácteráka. Zastavuje se na mé úrovni a sleduje ten podivný předmět před sebou, tedy maskovací síť, za kterou jsem ukryt. Nemohu jej fotografovat, je moc blízko. Světla má od pozorování vypoulená, až mám obavu, že mu snad vypadnou. Zřetelně slyším, jak se nadechuje a vydechuje, větrník zkroucený, jako by se šklebil. Snaží se čichem zjistit, zda ten předmět není nebezpečný. Ale asi po půl minutě zjišťuje, že není a přidává se k ostatní zvěři.

Mám tak před sebou holou zvěř s kolouchy a osm jelenů. Ti to mají se sběrem návnady nejlehčí, protože když zvěř nechce do hromádky odstoupit, strčí do ní parohy a má místo volné. Když se setkají dva jeleni, odehraje se ústup bez nějakého konfliktu. Jen se několikrát stalo, že když nechce jelen od hromádky dobrovolně odstoupit, přicházející jelen prudce skloní hlavu, parožím proti hodujícímu jelenovi a ten dobrovolně odskakuje.

Hladové sojky
Docela legračně působí, vezme-li si laň nebo jelen do svíráku řepu a snaží se z toho zmrzlého kusu něco ukousnout. Ve svíráku si řepu přehazují jako „horký brambor“ a přitom pozorují místo, kde jsem ukryt.

Jako poslední na místo přišel jelen sika japonský. Pobíhá sem a tam, ve snaze najít kousek sousta. Je to takový malý čertík Bertík. Černý, jako uhel, špičáček, parohy, dá-li se to tak nazvat, do poloviny slechů. Ve své činnosti je neúnavný a občas se mu povede nějaké sousto doslova ukrást. Je takovou třešničkou na dortu.

Ani sojky, brhlíci a sýkory se nevzdávají a jakmile mají sebemenší příležitost, vždy nějaké sousto zhltnou. Postupně se drobné šarvátky vytrácejí, úměrně s ubývající návnadou. Vše se mění na pobíhání zvěře z místa na místo a hledání, zda náhodou něco ještě nezbylo. Nezbylo. Zmizely i hromádky sena, které jsem poházel kolem řepy.

Zvěř postupně odchází do protějších houštin. Bez spěchu, rozvážně. Teprve nyní si uvědomuji, že slunce již zapadlo a ozařuje již jen vrcholky smrků. Také se citelně ochladilo, což poznávám podle toho, jak se mě mráz vkrádá k tělu a jak mne zebou nohy. Pomalu balím své věci a přitom zjišťuji, že mám v batohu termosku s horkým čajem. Upíjím jej a cítím, jak tělo doslova pookřálo. Když byla zvěř přede mnou, nebyl na čaj čas. Také nespěchám. Dopíjím čaj a vydávám se ztemnělým lesem na zpáteční cestu. Byl to krásný den, naplněný krásnými zážitky.

U seníku se odehrávají i malé tragédie. Lesník, když zakrmoval zvěř, nalezl u seníku ležící laň, která na jeho příchod reagovala jen tím, že neznatelně zvedla hlavu, nebyla schopna se zvednout. Protože bylo zřejmé, že laň uhyne, bylo její trápení ukončeno. Po odvezení byla laň vyvrhnuta. Bylo zjištěno, že je březí, plod je mrtvý, již zahnívající, všude v okolí silný zánět. Při určení věku bylo zjištěno, že laň je ve věku 17 let, téměř bez chrupu. To také byla příčina jejího špatného zdravotního stavu a odumření plodu, protože nemohla přijímat potravu. Smutný konec, ale příroda je neúprosná.

Svatopluk Šedivý

Slaniska. V lese je zpravidla nejefektivnější a nejlevnější použití jednoduchých dřevěných korýtek (žlábků). Tyto umístit tam, kde se zvěř nejraději zdržuje.

Zvěř potřebuje sůl v průběhu celého roku, ale hlavně na jaře. To proto, anebo právě proto, aby po zimních měsících, na živiny chudších, mohla doplnit zásoby nerostných solí v těle, dále proto, že snižuje nežádoucí následky přechodu od suché potravy zimní k šťavnaté jarní.
Srneček v zimě na krmelišti

 Potom také, že zvyšuje chuť k jídlu, povzbuzuje trávení, zlepšuje výměnu látek a tím zdraví a odolnost a v neposlední řadě, že jako pochutina zvěř láká a často ji udržuje na stávaništích, kde se zvěři sůl podává.

   Zvěř bere sůl jen tolik, kolik potřebuje, sama tedy instinktivně pozná množství, které jí stačí a v dávkování si tedy nebere příklad z člověka.
   Zvýšený význam má předkládání soli tam, kde je půda a s ní celá vegetace chudá na nerostné látky, jakož i tam, kde hodláme zmírnit škody způsobované na lesních i polních kulturách. Spotřeba soli se řídí jakostí paši, podle níž klesá nebo stoupá a stupňuje se za počasí suchého i mokrého. Proto je třeba pečovat o zásobování zvěře solí po celý rok - ale hlavně na jaře.

   Slaniska.

 V lese je zpravidla nejefektivnější a nejlevnější použití jednoduchých dřevěných korýtek (žlábků). Tyto umístit tam, kde se zvěř nejraději zdržuje a to jak do míst letního, tak i zimního pobytu. Nejobvyklejší náplní korýtek je "pěchování" směsi soli se žlutou hlínou, řádně prosetou, bez kamínků, střídavě ve slabých vrstvách posypaných solí a dobře utlačené.

Zvěř dává přednost zemině uležené, důkladně prosáklé do nejmenších částeček, před zeminou čerstvou. Nejobvyklejším způsobem je "pěchování" směsi soli se zeminou v poměru 1 : 5 až 1 : 4.   Možno tak činit stejně dobře ve formě kusové soli podávané různým způsobem - bez příměsí jiných látek nebo ve formě krystalické, anebo jako lisované cihly takové směsi (lizy).

   Které zvěři je třeba sůl předkládat?   Veškeré! Je všeobecně známo, že spárkatá zvěř navštěvuje slaniska velmi ráda a sůl v každé formě intenzivně bere. Také zajíc, který lízat "neumí" (nemá k tomu potřebný jazyk) si velmi rád pochutnává na dřevěných, solí řádně prosáklých korýtkách, která pozvolna mizí a bývají doslova i s obsahem sežrána. Spárkatá zvěř tedy zužitkovává obsah a zajíc (i králík) nádobu. Zajíc ohlodává korýtka až tak druhým a třetím rokem, až když jsou pořádně solí prosáklá. Čerstvá, nová, mu moc nechutnají.
V těchto starých, často už "taktak" držících se pohromadě, je zbylý obsah z podzimu brán srnčím, hlavně z jara, velmi dobře, snad ještě lépe, než ze slanisk čerstvě připravených.

Nejčastěji se solné kameny umísťují v pařezích (pokud možno zdravých), mezi dvojáky, sevřeny ve vidlice i jinak. Zde je na místě upozornit, že nezná-li zvěř tento způsob, zničí časem tyto solné hroudy déšť - pokud je ještě předtím nesesbírají lesní nenechavci, pro svá domácí zvířata. Je to způsob nehospodárný, nekontrolovatelný, neboť kusy soli zmizí často nezužitkované.  
Velmi vhodnou a oblíbenou formou jsou lizy kůlové. Ať už pahýl stromku nebo kůl zaražený do země (vše oloupané) musí být svisle provrtaný, aby pojal bohatou nálož soli, a od něho šikmo dolů odbočující slabší vývrty rozdělené na všechny strany tak, aby silný roztok, který se tvoří působením vlhkosti, stékal po celé ploše kůlu k zemi. Ideální je umístit nebo zpevnit prostor pod kůlem a vytvořit tak jakési korýtko. Takové lizy tak ráda navštěvuje veškerá zvěř, která olizuje stékající solný roztok nebo vykrystalizovanou sůl - tuto nejraději i vyhryzává i vyzobává solí nasycenou zeminu.


Zima pro zvěř, Krmelec, Krmítko, Krmeliště černé zvěře-kamery, Drobná zvěř, Fotografie z myslivosti, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě

Krmeleček v zimě je vizitka myslivce...
Pokusme se krmná zařízení navštěvovat pravidelně, minimálně jedenkrát v týdnu. Spárkatá zvěř musí mít v krmelcích dostatek kvalitního sena.

Postupně snižujeme dávky jadrného krmiva, neboť zažívací trakt spárkaté zvěře je již v období "odpočinku" a fyziologicky dochází ke zpomalení metabolismu. Nadměrné množství energeticky bohatého krmiva není zažívací trakt v tomto období schopen zpracovat, dochází k překyselení žaludku a k závažným zažívacím potížím. Pokud jsme nezačali s přikrmováním včas a zvěř si v průběhu podzimu nestihla připravit adekvátní tukové zásoby energie, není to už možné napravit.

Za nejvhodnější jadrné krmivo pro toto období lze považovat oves a plody lesních dřevin (bukvice, žaludy, kaštany). Zásadně se vyvarujeme přikrmování spárkaté zvěře pšenicí a pšeničnými šroty s vysokým obsahem lepku. Dužnatá krmiva předkládejme zvěři čerstvá, v menším množství a pravidelně. Dbejme na to, aby také drobná zvěř měla dostatek potravy v zásypech či krmelcích.
Při vyšší sněhové pokrývce  (samozřejmě po dohodě s vlastníkem pozemku) odhrnout sníh z ozimů, aby se zajíci, bažanti a koroptve dostali k zelené potravě.  V prosinci dokončujeme plán lovu spárkaté zvěře. Udělejme maximum, abychom vše řádně stihli do poloviny prosince a dopřejme zvěři v období Vánoc klid. Časté rušení jí v zimě neprospívá. Přichází o tukové zásoby, stresuje se, což má za následek nejen zvýšené riziko úhynu, ale také škod na lesních porostech.

Prosincové obnovy využijeme k obeznání černé zvěře před společným lovem a také k lepšímu seznámení se s honitbou a jejími "obyvateli" . V prosinci pokračují společné lovy na bažanty a zajíce. Nezapomínejme při nich především na bezpečnost. Již mnohokrát se stalo neštěstí vlivem odražených broků od zmrzlé půdy.


#Krmelec, Krmítko, Krmeliště černé zvěře-kamery, Drobná zvěř, Fotografie z myslivosti, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

Krmeliště a krmelec v Estonsku (kamery), Krmelec, Krmeliště černé zvěře-kamery, Krmítko, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě

Krmeliště a krmelec v Estonsku  (kamery)
Na snímku pravidelné zásobování krmeliště černé zvěře v Estonsku.

Krmení lesní zvěře v zimě

Když napadá sníh a zvěř se nedostane ke keřům a stromkům, je třeba začít s přikrmováním. Myslivci krmí zvěř hlavně senem, ale důležité jsou i obiloviny, které nahrazují jaderné a dužnaté krmivo.Také lidé mohou přispět a nosit zvěři například žaludy, kaštany a jablka. Pozor na brambory a chleba. Brambory po rozmrznutí hnijí a chleba vlhkem nabobtná a stává se z něj kaše. Toto krmení je dobré dávat dolů pod krmítko.
Každé krmítko musí být zastřešené a má korýtko. V českých lesích se používají krmítka vysoká, protože krmíme převážně zvěř srnčí a jeleny.

Nízká krmítka jsou pro zajíce a bažanty, kteří se ale ve větším množství vyskytují hlavně na Moravě. Zvěř se pase ráno a večer. Krmení doplňujeme dle potřeby během dne.

Důležitým doplňkem je sůl, která se dává buď do děr v pařezech nebo pod krmítko ve zvlášť k tomu upravených kostkách.

#Krmeliště a krmelec v Estonsku  (kamery), Krmelec, Krmeliště černé zvěře-kamery, Krmítko, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě 


V krmelci by měl být takový objem, který bude kvalitnější než tráva.Trávu srnčí prakticky vůbec nekonzumuje ani v největší nouzi...

Vysoká v zimě na sněhu...
Přirozená potrava srnčí zvěře v zimě sestává z listí ostružiníku, zelených bylin a letorostů a kůry dřevin. 
V nouzi může převládat jehličí, které ale není příliš atraktivní a ukazuje na to, že prostředí je málo úživné. Trávu srnčí prakticky vůbec nekonzumuje ani v největší nouzi - na rozdíl od jelena dá přednost jehličí, což lze pochopit při hlubším zamyšlení o rozdílech mezi těmito specialisty. V krmelci by proto měl být takový objem, který bude kvalitnější než tráva, tedy např. seno z luk bohatých na byliny, jetel apod., letnina z bylin a listnatých dřevin, siláž, případně jadrná krmiva vhodně smíchaná s objemnými, aby došlo k naředění obsahu škrobu a snížilo se riziko acidózy.

 Nejjednodušší je použít plevy nebo nařezané seno. Obojí je dostupné u zemědělců.

#Krmelec, Krmítko, Vysoká zvěř, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, Fotografie z myslivosti, Krmelec, Myslivecká zařízení, Myslivecké vánoce, Příroda a myslivost

Zima a myslivec u krmelce (jesliček)
#Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, Fotografie z myslivosti, Krmelec, Myslivecká zařízení, Myslivecké vánoce, Příroda a myslivost

Prase divoké patří mezi všežravce. Spektrum jeho potravy je velice široké a jeho rozsah je závislý na lokální potravní nabídce. Z výsledků analýz obsahů žaludků vyplývá, že hlavní složku potravy představují obilniny, které se vyskytovaly ve všech sledovaných oblastech v rozmezí 20 – 90 %. Tato složka se nacházela jak ve vegetačních, tak i v nevegetačních obdobích. Tato skutečnost je dána značným a hlavně plošným pěstováním obilnin v zemědělství a také používáním obilnin při zimním přikrmování zvěře.

Druhou nejčastěji se vyskytující složkou jsou kořínky s oddenky, které se objevují také ve všech oblastech. Divoká prasata ráda prorývají půdu, proto se kořínky často stávají jejich potravou spolu s různým půdním hmyzem, semeny a houbami. Při procházkách za hledáním potravy se divoká prasata pasou na lukách či pastvinách. Proto nemalé procento potravy tvoří luční tráva, v zimním období seno.
Spolu se zelenou pící přijímají i různé části bylinek. Tyto rostliny často obsahují více látek (dusíkaté látky ) prospěšných pro růst a vývoj organizmu.
Živočišná potrava ve všech oblastech byla tvořena především savci (Mammalia). Tato skupina je zastoupena převážně hlodavci.


#Fotografie z myslivosti, Krmelec, Myslivecká zařízení, Myslivecké vánoce, Příroda a myslivost, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

Selata s bachyní na krmelišti v lese U černé zvěře bychom měli lovit především mladou zvěř (selata, lončáky)

Selata s bachyní na krmelišti v lese
Významným cílem chovu zvěře je udržení správné věkové a pohlavní struktury spárkaté zvěře.

Pro její stabilizaci je nutné dodržovat především při společných lovech zásady správného lovu.

U černé zvěře bychom měli lovit především mladou zvěř (selata, lončáky) a v oblastech, kde jsou stavy černé zvěře výrazněji nad normovanými početními stavy, lovit z populace i dospělé bachyně.  Uchování dospělých kňourů považuji za hlavní možnost, jak snížit populační explozi, která vede ve svých důsledcích ke vzniku a zvyšování škod především na zemědělských pozemcích.

 U ostatní spárkaté zvěře se taktéž v mnoha případech negativně projevuje absence dospělé samčí zvěře (II. - III. věkové třídy). Ta je z populace vystřelována z ekonomického hlediska, ale i z obyčejné lidské závisti (pod heslem "když ho nestřelím já, tak ho stejně střelí soused"). Vlastní příjmy za poplatkový lov přitom částečně hradí nesmyslně vysoké výdaje za nájmy a úhrady škod především v lesních honitbách.  Navíc mnohá chovatelská doporučení se dají realizovat jen v rozsáhlých honitbách či oblastech chovu spárkaté zvěře, ale musí být mezi námi vůle je všeobecně dodržovat. Tyto oblasti chovu nejsou ovšem všude, kde by to bylo vhodné aby byly zřízeny nebo obnoveny. Podle toho také mnohde hospodaření se zvěří vypadá. Jsou známy případy honiteb, které ač nejsou zařazeny v takové oblasti chovu zvěře, přesto se v nich společně hospodaří, a to nejen s černou zvěří, ale i s ostatními druhy spárkaté zvěře a v jejím chovu to přináší to výrazné výsledky.

 Wolf (1977) uvádí, že si část škod zaviňují zemědělci sami. Příčinou je nejčastěji nevhodně sestavený osevní plán polí, které navazují především na lesní porosty nebo vzájemné umisťování dvou sousedních plodin, které umožňují zvěři přecházet z jedné kultury do druhé, aniž by měli myslivci možnost ji lovit. Častou příčinou vzniku škod je zasetí obilovin na plochy, kde byla dříve kukuřice, brambory či jiná atraktivní plodina pro černou zvěř.

Takto nevhodně oseté plochy pak černá zvěř s oblibou přerývá nejen kvůli posklizňovým zbytkům, ale taktéž kvůli časté přítomnosti hlodavců. Výrazným faktorem pro omezování škod působených zvěří na polních plodinách (zejména v zimním období) je úprava životního prostředí pro daný druh zvěře, která odpovídá jeho nárokům. Především zvěři poskytuje dostatek klidových, pastevních a rozmnožovacích možností. Jedná se zejména o zakládání políček pro zvěř, výsadbu trvalých a dočasných remízků v zemědělské krajině, úpravu či obnovu vodního režimu v krajině. V lesních, ale i zemědělských ekosystémech by měla mít zvěř dostatečné zastoupení plodonosných a okusových dřevin (dub, buk, vrba, jeřáb, osika, habr, jasan, hrušeň, jabloň), důležité je i dostatečné množství kvalitního bylinného a keřového podrostu (lipnicovité, jeteloviny, bez, hloh, růže, kalina líska, meruzalky, vrba).

 Důležité je zachování klidových oblastí v honitbě, ve kterých se zvěř pouze přikrmuje a zásadně neloví. Tyto plochy by měli být dostatečně vzdáleny od ohrožených zemědělských kultur. Nečas (1959) uvádí jako jednu z příčin působení škod zvěří zdravotní stav chované zvěře, nemocná zvěř trpící např. poruchami trávicího traktu silně loupe a působí tím výrazné poškozování porostů. Nutná je i správná doba a technika přikrmování, jeho složení, množství, plynulost, pravidelnost a dlouhodobost s vhodným začátkem a koncem přikrmovacího období (u některých druhů zvěře již od září až do dubna).

Zima a hlad v lese. Zvěř v zimě. Myslivec a krmelec. Fotografie z myslivosti!

Krmelec může stát i na kraji lesa zvěř už si ho najde...
POSLEDNÍ LEČ
Jiří Hort

V lovecké chatě smích myslivců i jejich žen
v řadách zajíci
na trávě chladivá noc

Naděje pokleká do polních brázd
kdesi projel vlak a o kus dál
svléká se řeka

Vzpomínka na les plný sněhu. Příroda umí kreslit bíle i zeleně. To je zima i hlad. Pro zvěř v době nouze přichází dobrý myslivec...

Příroda umí kreslit bíle i zeleně. To je zima i hlad. Pro  hladovou zvěř v době nouze přichází
 dobrý myslivec...s hodnotným krmivem až do lesa, třeba na lyžích...
#Srnčí zvěř, Zvěř v zimě, Zima a hlad v lese, Myslivecká zařízení, Krmelec, Krmeliště pro vysokou, 

Přikrmujte zvěř odvděčí se vám při vašich cestách krajinou. Fotografie z myslivosti, Krmelec, Názory myslivců, Příroda, Srnec

Srneček na jabkách - konec února předjarní příroda

Srnec obecný v předjaří


Syrové dnešní ráno v přírodě se probouzí a hlad nutí zvěř hledat blízko člověka. Na stráni právě Jano připravil snídani...sociální síť o tom informuje pod heslem

  Příroda v komunitě

Prohlédněme si zkušeným okem dobrou aktuální fotografii mladého srnečka. Je konec února a zvěř takto se mění do jarní podoby.
Někde ty jabka zůstávají pod stromy jako přilepšení....

Pro krásu naší přírody přikrmujte zvěř, škodí jí ty obrovské monokultury (řepka a pod.)

V literatuře se uvádí, že srnec otlouká stromy a keře na hranici svého území, což je značkování optické i pachové, a bekání v době po vytlučení paroží je značkování akustické. Ke značkování území patří i hrabánkování, ždímání a útočné chování při soubojích.

Srneček na jabkách...příroda v předjaří
Hledání teritoria a jeho hájení proti ostatním srncům záleží na kondici a věku srnce. Jednoletí srnci jsou většinou v teritoriu staršího srnce trpěni, nemají sílu a zkušenosti na označování a hájení vlastního teritoria a jsou starším srncem napadáni až po překonání určité vzdálenosti. Jednoletí srnci spolu bojují, je to pouze získávání zkušeností.

Podle pravidel chování srnčí zvěře je starší srnec vždy nadřazen mladšímu srnci. Starší srnec proti mladšímu dříve vytlouká, dříve značkuje své teritorium a má parůžky dříve schopné boje. Tato nadřazenost trvá i později, během roku. Tyto poznatky často potvrzují staří, zkušení myslivci při společných setkáních a lovech.


Královská zvěř. Jelen březen měsíc shazování paroží Naše toulky přírodou a zdravý pohyb na čerstvém vzduchu! #Jelen (Red Deer), Kuriozity, Příroda a myslivost, Trofeje, Shozy, Krmelec


Vysoká zvěř tlupa laní (holá)

Jelení parohy a hledání shozů


to je zdravý myslivecký pohyb na čerstvém vzduchu. Foto skupina laní (také holá) na jaře.

Něco o tom, jak a kdy Jeleni (také vysoká zvěř) shazují

Napřed odpadne většinou jeden paroh a poté, kdy dojde k nevyváženosti hlavy (na jedné straně chybí závaží o třech, čtyřech kilogramech), snaží se shodit i ten druhý paroh. Parohy bývají často nalezeny v místech, kde jsou v lese různá krmná zařízení nebo na přechodech, kudy zvěř pravidelně chodí za potravou (pokud není hnána a jde svým klidným krokem), tam shozy bývají. 
Paroží lze najít také tam, kde zvěř skáče přes stoku - je shozeno na dopadovém místě vlivem otřesu.

Ta první lodyha, první paroh, upadne samovolně, teprve ten druhý se snaží jelen nějak odstranit. Měl bych zdůraznit, že přestože jsou jelení parohy vyhledávaným sběratelským artiklem, jejich sběr je povolen pouze majitelům řádného dokladu, což je povolenka.
Když by byl v lese někdo přistižen, že odnáší parohy, může to být posouzeno i jako pytláctví, protože k tomu nemá oprávnění. Parohy se většinou dávají na ozdobu na významné myslivecké objekty, hájenky, využívají se i k výrobě nábytku.

Když jelen přijde o parohy, chvilku odpočívá, v jelením stádu se zařadí mezi ostatní holé kusy, takže na první pohled se těžko rozeznává, co je jelen a co je laň, jen na základě mohutnosti to pozná zkušené oko odborníka. Potom začne pozvolna růst nové paroží a roste několik měsíců. V měsíci srpnu začne jelen parohy takzvaně vytloukat. Svědí ho, protože je na nich, laicky řečeno, kůže, nazýváme ji lýčí. 
Vytloukáním se z parohů odstraní (jelen se parohy otírá o větve, stromky, bohužel je při tom také ničí, láme). Pak se parohům dostane správné tmavé barvy, hnědé, až černé.
Ke konci srpna nebo začátkem září, kdy se pozvolna blíží jelení říje, je už jelen zase krasavcem našich lesů.

Zdroj: ČRozhlas.cz/Příroda

#Jelen (Red Deer), Kuriozity, Příroda a myslivost, Trofeje, Shozy, Krmelec

GREAT HUNTING

CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?

HUNTING

Vybraný příspěvek

Puškohled-zeiss-victory-varipoint-m-3-12x56-ic-original.

Puškohled-zeiss-victory-varipoint-m-3-12x56-ic-original.

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

#Černá zvěř - bachyně #Daněk #Kančí steaky #Lovecké právo #Lovecké stezky #Srnčí zvěř #Waldemar Matuška 1 milion čtenářů Aglomerace aktivity radosti a milování života Amerika Anatomie jelena Aport Bažant Bažant pečený Beatiful Nature Berneška Borrelióza Borůvky Bowhunting (lovecká lukostřelba) Brenneke broková dvojka broková kozlice Cazando con Arco Cesty Co budeme vařit dnes? Čáp bílý Čas lásek jelenů Čejka Čekaná Černá zvěř Černá zvěř - bachyně Černá zvěř - kňour Červenka obecná Čiplenka Čištění zbraně Čmelák Dalekohledy Dančí zvěř Daněk Datel černý deer rut Diana bohyně lovu Dívka s liškou Divočák Doby lovu zvěře Dostřelná rána Double Rifle Dravci Drobná zvěř Drozd kvíčala Dřevo a teplo Dudek chocholatý Erika Evropská Unie Fotografie z myslivosti Gepard Golden Eagle Gorilla Hájovna U pěti buků Halali hamerles Happy Days Hejkalové Heligonky Hirsch-König des Waldes Historie HMYZ Holub hřivnáč Honili myslivci Hořící špalek Houby Humor o myslivosti HUNTING Hunting Rifles Husa divoká Chile Atacama Chov zvěře Chrutí černé zvěře Chukar Partridge Idiots With Guns Instinkty a pudy Investiční zlaté mince Jagd Jaguar Jahody Jak na to? Jak zajíc přelstil líného hajného Jaro Jelen Jelen (Red Deer) Jelen útočí Jelení guláš Jelení kýta Jelení říje Jelení steak Jestřáb lesní Jezevec John Denver Kachna Kachna divoká Kalendárium Kalous ušatý Kančí gulášek Kančí kýta na smetaně Kančí kýta na víně Kančí ragů Kančí se šípkovou Kančí se šípkovou rybíz jako brusinky Káně lesní Kaňkování Klíště obecné Kňour útočí Koně Koroptev Krahujec obecný Kritické myšlení Krkavec velký Krkonošské pohádky Krmelec Krmeliště černé zvěře Krmeliště černé zvěře-kamery Krmeliště pro vysokou Krmítko Krteček Křepelka polní Kukačka obecná Kulovnice Kulový dvoják Kuna lesní Kuriozity Kvakoš noční Kynologie Labuť Lama Laně Lankasterka Lasice hranostaj Láska Ledňáček Les Lesní plody Lesnická škola Lesník Lion (Lev) Liška Liška Eliška Lončák Los (Elk) lov Lov na daňky Lov na jelena Lov na lišku LOV NA SRNCE Lov ve svobodném světě LOVEC BŘÍDIL Lovecká optika Lovecké brokovnice Lovecké příběhy Lovecké signály Lovecké stezky Lovecké štěstí Lovecké zátiší Lovecké zbraně Lovecký pes Lovu zdar! Lovy černé zvěře Lovy fotoaparátem Lovy lukem a šípem Lovy na černou v Maďarsku Lovy srnčí zvěře Lucky deer Makov Malorážka Mannlicher Schönauer kulovnice Markazíni Mateřství a péče o potomstvo Mauser M03 Mauser M98 Medicina Medvěd Milování světu vládne Milování v přírodě Minutkový srnčí guláš Miška Montáže Moose Hunting Muflon Myslivci a konfliktní situace Myslivcův sen Myslivec a zvuky v přírodě Myslivecká mluva Myslivecká videa Myslivecká zábava Myslivecká zařízení Myslivecké fotografie Myslivecké léto Myslivecké písničky Myslivecké pověsti Myslivecké ráno Myslivecké tradice Myslivecké vánoce Myslivecké zvyky a pověry Myslivecký ples Myslivost a Michaela Na loveckých stezkách Na lovu muflonů Na stojáka Naháňky Namlouvání Nástřel Nastřelení lovecké zbraně Naše domovy a chalupy Názory myslivců Nepravidelný desaterák O Evě a Adamovi Obory a zvěř Odchyt pernaté Once Upon a Time in The West Optika Orel bělohlavý Orel na hnízdě Ornitologie Osudový srnec Otázky z myslivosti Památka myslivce Pamětní mince Páření Čmelák královna Pasování Paul Mauser Pečená kachnička Pečené prasátko Pernatá zvěř Pes přítel myslivce PF Podzim Pohádka O chytré kmotře lišce Pohádka stromů Polák chocholačka Polesí Strzalowo Polesí Strzalowo Polsko Posed Poslední hon Poslední hryz Poslední leč Poštolka Potápka chocholatá Pranostiky a příroda Pravidla lovu srnčí zvěře Predátoři Příroda Příroda a lidé Příroda a myslivost Příroda a zdraví Přírodní fantazie Přírodní srnčí kýta Psychopati Ptáci Puškohledy Pytláci Radost a uspokojení Raffle ball hunting Red Deer Cam Reklama a lov Roček Ruger’s M77 RSI Rychlý srnec Rys ostrovid Rytíři lesů Říje Sauer 101 Sele prasete divokého Shozy Siga Skřivan Skupinka jelenů různého věku Skupinový život Slanisko Slípka zelenonohá Slivovice Sluka lesní Slunce Sociální sítě Sojka obecná Sokol stěhovavý Sokolnictví South Africa Sovy Společné lovy Srnče Srnčí guláš po myslivecku Srnčí játra Srnčí na kořenové zelenině pečené v troubě a houskový knedlík Srnčí říje Srnčí zvěř Srnec Srnec jako ze zlata Srnec Škůdník Srnec v červnu Sršeň obecná Stádo tlupa rudl Stalo se Stehlíci a ledoví muži Straka obecná Strakapoud velký Strašidla Strzalowo Střelectví sv. Hubert Svíčková Svišť Svítilna TK09 SWAROVSKI Swedisch Fire Torch Sýkorky Synantropie Šípková omáčka ke zvěřině Škodná Šoulačka Špičák Švestky Teritorium Termovize Tetřev hlušec Tetřívek obecný TCHOŘ Tom Miranda Tombola Trofeje Trojákové čtyřče - rarita Tři jednou ranou Ťuhýk Újeď Upíři Úspěšný lov Vábení Velikonoční sekaná Verše myslivce Veverky VIDLÁK Vlha pestrá VLK V KANADĚ Vnadiště Vodouš šedý Volavka popelavá VORAŘI Vtipy Vydra Vysoká Vysoká zvěř Vytápění chalupy Webové kamery Welshspringerspaniel Wildlife Woodcock Hunting Zahrady Zacházení se zbraní Záchranná stanice Zajíc Zákony a předpisy o myslivosti Záraz Zdraví Ze života černé zvěře Zeiss Zima a hlad v lese Zimní oblečení a obutí Zlato a šperky Značení zvěře Zoologie Zpracování zvěřiny Způsoby lovu a historie Zubři Zůstal v ohni Zvěř a počasí Zvěř v zimě Zvěř živě Zvěřina Zvěřina a kuchyně myslivce Zvěřinová paštika Zvěřinové recepty Zvěřinový guláš Ženy a myslivost Žít ve svobodě Životní srnec
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...