Zobrazují se příspěvky se štítkemJelen. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJelen. Zobrazit všechny příspěvky

JELENÍ řije a lovy kamerou. Lov na jelena, Lovy fotoaparátem, Říje, Jelení říje, Jelen, Laně

Je konec září a jelení říje je oproti loňsku poměrně slabá. 
JELEN V ŘÍJI


Možná to způsobilo studené deštivé počasí, které konečně polevilo, proto doufám, že i jeleni o sobě dají vědět. Krátce po třetí odpoledne vyrážím do lesa. Cestou zajíždím za hajným, do jehož revíru mám namířeno, abych se s ním domluvil, kam si mohu jít sednout. Dostávám tip na dva posedy pod Kamennou, kde hajnému začal včera troubit jelen už po páté, bohužel mu z houštiny vytáhnul až za úplné tmy, aby pod jejím závojem mohl bezpečně táhnout na říjiště dole v lukách.

Nechávám auto u potoka a stoupám šoulákem do mírného svahu k posedu. Ještě pár kroků, když v tom se přede mnou zvedá kolouch a odbíhá stranou. Krátce po čtvrt na pět sedím konečně uveleben, čekajíc co se bude dít. První hodinka uběhla v klidu, jen na okamžik mne vyrušila veverka hlodající šišku u paty stromu za posedem. S přibývajícím časem stoupá i nervozita, hodiny ukazují právě šest, když z mlází přede mnou vystupuje laň a hned za ní kolouch. Přetahují pomalu pod posedem až zmizí v další houštině.

V ten samý okamžik zaburácí lesem hluboké zatroubení. Jelen se ozval za potokem někde nad Kamennou. Sotva jeho výzva dozněla, odpovídá mu jeden jelen od Zaběhlé, další se ozval níž po potoku. Poslouchám, zda jeleni postupují. Rozmýšlím co podniknout, když vtom zatroubil další jelen kousek od druhého posedu. Je rozhodnuto, tiše slézám a malými krůčky šoulám za jelenem, ten ještě dvakrát zatroubí, pak utichá a ozývají se ti zbývající tři.

Lezu na druhý posed a přes foťák prohlížím okolí. Náhle mou pozornost upoutává modřínová mlazina přímo před posedem, v níž se rozkymácel jeden stromek pod úderem jelenova paroží, který do něho tluče znovu a znovu, aby si vybil svou zlost. Vtom zleva vytahuje z houštiny mladičký špičák a kousek pod ním laň. Špičák se vydává šikmo k modřínové mlazině, zatímco laň míří přímo k posedu. Uběhlo sotva pár vteřin, když z modřínů vychází mohutný jelen. Nasává vítr, který mu zřejmě donesl špičákův pach a donutil ho tak za světla opustit svůj bezpečný úkryt. Mohutné zatroubení a několik kroků vpřed bohatě stačilo, aby špičák vystrašeně zmizel ze scény. Jelen se za ním ještě kousek rozbíhá, pak však jeho pozornost upoutala osamocená laň, která mezitím přišla téměř pod posed a bezstarostně bere paši. Jelen jde s hlavou u země přesně v jejích stopách. Je stále blíž a tak si mohu prohlédnout mohutné tělo a dlouhé, doširoka rozložené paroží nepravidelného čtrnácteráka.

Zastavuje přímo před posedem, zvedá hlavu a znovu troubí. V ten samý okamžik cvakám, celý roztřesený, první snímky - jeden dva, tři. Víc bohužel nestíhám, v tom rozrušení zapomínám totiž na laň, která na tak krátkou vzdálenost snadno postřehla můj neopatrný pohyb, určitě zaslechla i cvakání spouště. Pomalu odbíhá následována jelenem, ten ještě jednou na okamžik zastavuje, je to sice daleko, ale i tak fotím proti horizontu jeho siluetu.

Když oba kusy zmizely, zaposlouchám se znovu do již vzdáleného troubení jelenů blížících se k hlavnímu říjišti dole v lukách.

LOV JELENA. Co o tom víme? Laně byly mnohokrát příčinou loveckého nezdaru a zrazení loveného jelena. Jelen (Red Deer), Jelení říje, Milování v přírodě, Vábení

Ochranář by řekl, proč chcete zvěř chránit, když ji potom stejně lovíte.
VYSOKÁ ZVĚŘ JELEN RED DEER, JELENÍ ŘÍJE LOV, JAK NA TO?
 Ano, lovíme, neboť naše civilizace vzala přirozený biotop velkým predátorům, kteří byli jeho přirozenými nepřáteli. Velcí predátoři svou přirozenou selekcí udržovali zvěř v dobré kondici a stejně tak myslivec musí mít na zřeteli selektivní lov ve prospěch lovné zvěře a ne svůj vlastní.

Lov je tím nejstarším a naprosto přirozeným řemeslem. Lidé ho provozovali od pradávna a my bychom ho měli bránit jako nejpřirozenější způsob opatřování si kvalitního a zdravého masa. 

Naši předci lovili jelena ze země různými způsoby. Všemožnými zradidly ho nahnali k ústí skal nebo do připravených ohrad, čekali na něj na jeho ochozech. Lovil se po celý rok. My můžeme lovit jelena jen v zákonem stanovené době. V srpnu bychom měli lovit zvěř holou, protože zvěř vychází poměrně za světla a můžeme tak splnit velkou část odlovu holé zvěře bez zbytečných narychlo pořádaných nátlaček v době strádání, aby se dohnal plán lovu. Zamezí se tak nekontrolovanému lovu při společných akcích, kdy padne spousta silných laní, které pak v chovu chybí.

Lov jelena lesního

Pokud chceme mít dobrou říji, potřebujeme k tomu laně, pokud nebudeme mít na říjišti dostatek říjných laní, nebudeme mít také žádné jeleny. S nimi přicházejí samozřejmě jeleni. Jsou oblasti, kde se zdržuje jelení zvěř celoročně, takže není problém ji najít a přizpůsobit tomu i přípravy. Jiné je to například v oblastech, kde jeleni tráví čas v polích a na svá říjiště se stahují až v době říje. V této době by měl být pohyb v honitbě minimální a začátkem září by se už také neměla lovit holá, abychom zbytečně neznepokojovali zvěř zbytečným pohybem.
Je tu ale jeden velký a zásadní problém a tím je velikost našich honiteb. Rozloha 1000 ha je pro chov a lov jelení zvěře naprosto nedostačující, honitby by měly mít nejméně 3500 ha jako tomu bylo dříve. Vyzývám tímto naše zákonodárce, aby se zamysleli nad tímto faktem a nepřipouštěli stále menší a menší plochy honiteb. Odstrašujícím příkladem by nám mělo být sousední Německo, kde je sice 100 ha běžná výměra, ale zvěř naprosto žádná.
Každý se snaží přetáhnout zvěř k sobě a často dochází ke krmení zvěře jako na velkostatcích. Možná by bylo lepší se dohodnout se sousedními honitbami na kritériích průběrného lovu. Způsob myšlení ,,když ho neulovím já, uloví ho soused", je velmi neetický a krátkozraký. Naopak pozitivním ukazatelem jsou velkoplošné honitby Vojenských lesů a statků, kde je dobrých jelenů stále ještě dostatek také díky jasným a dodržovaným pravidlům a kritériím chovu a lovu.

Samotná příprava lovu
Jeleni v říji

Lov by neměl být jen o tom vzít si kulovnici a jít lovit. V oblastech, kde zůstává zvěř celý rok, můžeme obeznat výskyt jelenů podle vytloukání. Obeznání jelenů by mělo být samozřejmostí, protože si tím můžeme ušetřit spoustu času při hledání lovného jelena při říji. Správný jelenář by měl mít už před říjí připravené lovecké šouláky, vyčištěné přístupové chodníky ke kazatelnám, dobrě nastřelenou zbraň a zprovozněné kazatelny a žebříky.

Oděv a obuv

Velmi důležitou součástí našeho úspěchu jsou vhodný oděv a obuv. Jelení zvěř je velmi citlivá na hluk, má vynikající čich a dobře vidí. Měli bychom volit oděv, v kterém budeme při jakémkoli pohybu neslyšitelní. Pokud budeme mít oděv z materiálu, který vydává sebemenší zvuk nepatřící do přírody, může to mít při lovu ze země v rozhodující chvíli negativní dopad na výsledek lovu. Stejně tak při lovu ze země nošení u nás dosud málo používaných obličejových roušek a lehkých rukavic, by také měl být běžnou součástí výstroje. Bílý obličej a ruce svítí v ranním šírání nebo večerním soumraku jako baterka a zvěř na ně reaguje velmi citlivě. Vzpomeňte si na situace, kdy jste sami sebe dušovali, že vítr jste měli dobrý, šli jste potichu jako Vinettou a přesto jste si zvěř zradili, přemýšlejte o tom chvíli.
Obuv je také věcí mnohdy podceňovanou. Vždyť co může býti horšího v lese, než vrzající levné gumové podrážkou nebo čvachtající boty navlhlé ranní rosou. V lese při šoulání, kdy se jedná už opravdu o metry, doporučuji každému vzít s sebou velmi silné vlněné tmavé ponožky. Když se chci k jelenovi dostat opravdu neslyšně, prostě boty vyměním za tlusté ponožky. Tento trik je samozřejmě starý, ale ze zkušenosti vím, že ho přesto spousta myslivců ještě nezná. Vyzkoušejte to také, je to stará a našimi dědy i otci osvědčená praktika.

Kde zvěř hledat

Polohy hlavních říjišť jsou od regionu k regionu jiné. V nížinách v Bulharsku jsou to obrovské komplexy polí a lánů kukuřice, která se tu nechává stát pro zvěř, lužní lesy na Moravě, smrkové a listnaté komplexy ve vojenských prostorech a nebo pohádkové klečoviny u nás v Krušných horách. Jedno je však ale stejné, a to je voda a mokřina. Jelení zvěř přímo miluje vodu a ráda se koupe a kaliští. U těchto míst máme také potom velkou šanci se se zvěří setkat. Je dobré mít obeznaná kaliště neboť se zde můžeme setkat s jeleny i v denní době, kde si jako v lázních v bahně chladí své říjí rozpálené a mnohdy četnými ranami zasažené tělo ze soubojů o laně.
Stopy jsou také velkým pomocníkem. Nebudeme se ale dívat jen na zem, budeme také vzhlížet k nebi a hledat nebeská znamení. Nejde samozřejmě, jak všichni víme, o básnickou metaforu, ale o olámané větývky a větve od paroží jelenů.
Jeleni u vody


K hledání míst, kde se pohybují říjní jeleni můžeme použít stejný způsob, jakým zvěř často odhalí nás a to je navětřením. Jelen po sobě zanechává silnou pachovou stopu cítící prkem. Někteří tvrdí, že říjný jelen je cítit jako starý kozel. Tyto způsoby hledání zvěře můžeme dobře využít, když probíhá tichá říje a jeleni se neozývají, takže je nemůžeme najít po hlase. Jiné je to samozřejmě pokud jsou k nám Svatý Hubert a Diana nakloněni a počasí nám přeje. To potom můžeme naslouchat nádherným koncertům krále našich lesů, při kterých nám běhá příjemný mráz po zádech. Tohoto správného naladění jelenů můžeme dobře využít, neboť pokud budeme správně vábit, můžeme jelena roztroubit a zjistit jeho polohu a našoulat se k němu nebo ho přivábit k sobě.

Kdy začíná říje

Je to opět závislé na oblasti, kde jelení zvěř žije. V nížinách může také říje začínat již začátkem září, vrcholit může již kolem desátého a na horách může být vrchol až začátkem října, takže to musí mít každý ve své oblasti vypozorované. Počasí hraje také rozdílnou roli. V nížinách mohou jeleni troubit i za tepla hraničícího s letními teplotami a na horách se téměř nedočkáte zatroubení pokud není teploměr zrána téměř na bodu mrazu.

Samotný lov

Můžeme se samořejmě rozhodnout pro lov z kazatelny nebo ze země. Pokud budeme lovit z kazatelny, doporučuji zvláště v blízkozti mlazin nastupovat na posed minimálně dvě až tři hodiny před lovem. I když nás zvěř zaslechne, bude mít dostatek času zapomenout na lomoz, který jsme svým příchodem způsobili. Ráno musíme často za úplné tmy nastupovat na předem vybraná místa. Zde doporučuji označení cesty bílým krepovým papírem uvázaným ve výšce očí. Je dobře viditelný i za tmy a nemusíme tolik používat baterku. Jedním z nejdůležitějších faktorů při lovu jelena je vítr a ten umí zvláště na horách pořádně pozlobit. Na vybraná místa je dobré mít vytipované alespoň dvě přístupové cesty kvůli změnám větru. Dobrým pomocníkem poznávání směru větru je obyčejný bublifuk. Zkoušení větru dechem nebo bílým práškem není tak dokonalé. Zde vidíme směr větru pouze několik metrů, kdežto u bublifuku nám bubliny ukazují různé točení větru i po desítkách metrů. Tento trik mě naučil známý fotograf zvěře Rostislav Stach.
Pokud stavíme žebříky nebo kazatelny, měli by mít výšku nejméně 4 m. Při lovu ze země dbáme také na to, abychom my samotní nebyli ničím cítit. Voňavka partnerky nebo přílišné povzbuzení něčím ostřejším, což je mimochodem protizákonné, nejsou na místě. Všichni to známe, na lovecké chatě není pračka, tak si přibalíme o jednu, dvě košile více. Věřte, že i síla našeho pachu může zvěři bud zlehčit nebo naopak ztížit možnost našeho prozrazení. Ruku na srdce, po třech dnech intenzivního lovu by jste svou košili navětřili i sami.

Vábení
Mladí jeleni

O vábení jelenů již bylo napsáno nesčetné množství publikací. Vábení jelena je věc zapeklitá a náročná. Co je však třeba důležité vědět je to, že musíme vždy troubit slabšího jelena, než jaký se nám ozývá a pokud chceme jeleny roztroubit, použijeme vždy hlas mladého jelena. Hlas zní jako "Aúúa, Aúúúa, Aúúa". Mladý jelen začíná hlas jakoby na A, středně starý na E a starý na chrčivé Ö. My se ale budeme vždy držet zpátky a budeme troubit raději mladého jelena, který se sice ozývá, ale má respekt. Pokud začneme v lese koncertovat, můžeme jít také brzo domů, neboť nádherně provedený hlas starého jelena stojícího u laní je sice krásná věc pro ucho, ale při věkové skladbě naší jelení zvěře by byl spíše na škodu a jeleni, pokud, zatroubíme starého rozlobeného jelena, spíše ztichnou. Silnějšího jelena si můžeme dovolit zatroubit pouze tam, kde bezpečně víme, že zde jsou i jeleni vyšších věkových tříd.
Vábení jelena je tedy věda a měli bychom se s touto disciplínou zabývat intenzivně ještě před říjí. Záměrně zde nebudu zbytečně vypisovat notově, jak jelen troubí. Tento hlas se nedá napodobit ani písmeny. Hlasy jelenů si můžete poslechnout například na internetových stránkách na adrese www.vabnicky.cz, případně na různých již vydaných a nebo připravovaných CD nosičích a kazetách.

Majestátní troubení jelena můžeme napodobit spoustou různých pomůcek. Jako příklad uvádím cylindr od petrolejky, suchý stvol bolševníku, špulku od nití, mořskou mušli Tritonia zvaná tritonka, nejběžnější je asi upravený (tzv. vystrouhaný) roh uherského stepního skotu volský roh a různé typy teleskopických vábniček typu Faulhaber.
Dalším méně známým způsobem je napodobování nosového tónu říjné laně. Existuje stará původní vábnička od firmy Hubertus, která tento tón nádherně napodobuje. Tuto vábničku snad brzo uvedeme na tuzemský trh. Staří fořti tvrdí, že je to v praxi někdy lepší, než samotné troubení.
Nesmíme také zapomenout na imitaci agresivních projevů jelena, když tluče parožím do stromků a pařezů a hrabání během. Proto mám při vábení vždy s sebou loveckou hůl nebo stačí suchá pevná rovná větev. Pokud je dobře vyschlá, zvoní při úderu o větev nebo stromek jako paroh. Pokud máme již jelena blízko, stačí zlomit větvičku nebo nohou zašustit na zemi. Jelen pak obvykle vyběhne a hledá domnělého soka.

A ještě jedna důležitá připomínka pro ty nadšené, ale třeba méně zkušené. V zápalu lovu, kdy se snažíme přiblížit k jelenovi, často zapomínáme na laně, ty jsou mnohem ostražitější než samotní jeleni a mohou nám v poslední chvíli zkazit naši mnohdy hodinovou snahu o neslyšné našoulání. Zkušení praktici potvrdí, že laně byly mnohokrát příčinou loveckého nezdaru a zrazení loveného jelena.
Všem, kteří máte tu výsadu, dříve dopřávanou pouze králům a můžete lovit královskou jelení zvěře přeji hojnost loveckých zážitků, vždyť i pouhá možnost pozorování tohoto druhu nádherné zvěře, je u nás bohužel stále větší vzácností.

S pozdravem Lovu a lesu zdar
Petr POSPÍŠIL

K myslivosti mě přivedl táta, sám celoživotní myslivec a lovec. Celý život mi vštěpoval lásku k přírodě a zvěři, k myslivosti. #Jelení říje, Jelen, Lovecké příběhy.

Lov zvěře provází člověka celými jeho dějinami. Ulovení zvěře
JELEN
představovalo pro pravěkého lovce hlavní cíl jeho snažení.


 Úlovek poskytoval kožešinu či kůži, ze které si lidé šili oblečení nebo je používali na stavbu obydlí, z kostí se vyráběly nástroje denní potřeby a také kultovní předměty, ale především ulovená zvěř poskytovala velmi hodnotný zdroj potravy – maso. Příprava na lov, jeho průběh a posléze také oslava úlovku, to vše rozvíjelo myšlení člověka a významně se lov podílel také na formování kulturní úrovně dávných civilizací. S postupujícím vývojem lidské společnosti se postavení lovu, včetně jeho produktů, postupně měnilo. Potřeba živočišné bílkoviny – masa – byla zajišťována chovem domácích zvířat a lov se stával výsadou majetnějších vrstev společnosti, v mnoha případech pouze vladaře. Také maso z ulovené zvěře – zde se již objevuje výraz zvěřina – bylo téměř výhradně určeno pro panskou kuchyni. V mnoha nájemních smlouvách lze najít povinnost nájemce panství dodávat pro potřebu královské kuchyně přesně stanovená množství jednotlivých druhů ulovené zvěře. Tato zvěřina musela být velmi pečlivě ošetřena a uchovávána, neboť její kvalita byla při přípravě slavnostních pokrmů rozhodující. Úcta k ulovené zvěři a snaha o pečlivé a odpovědné ošetření úlovku byly základem mnoha mysliveckých tradic, z nichž některé si svoji platnost dochovaly až do současnosti.

Léta tzv. " lidové myslivosti" v mnoha směrech negativně ovlivnila vztah myslivce ke zvěři. Úcta a odpovědnost člověka k přírodě, ke zvěři, odborný a morální kredit každého myslivce (nikoliv jen pár desítek či stovek nadšenců - kterých se tato kritika netýká) zaznamenaly značný pokles a byly nahrazeny brigádnickou ideovostí a kolektivní odpovědností, za kterou se snadno skrývaly hrubé prohřešky jednotlivců. 
Úcta k ulovené zvěři a péče o kvalitní ošetření zvěřiny se v mnoha případech staly odbývanou přítěží, která se rušivě vplétá mezi zastřelení zvířete a hrdinskou oslavu tohoto činu.
Kvalita prvotního ošetření zvěře po ulovení je u velké části myslivců problémem, který přetrvává do současnosti.
Moderní požadavky na dodržování přísných hygienických pravidel při ošetřování, skladování a zpracování zvěřiny společně s narůstajícím zájmem o spotřebu této velmi hodnotné potraviny velmi důrazně požadují po myslivci dodržování všech zásad etického a účinného lovu, dle možností rychlého dohledání postřelené zvěře a provedení kvalitního prvotního ošetření uloveného kusu ještě v honitbě.

K myslivosti mě přivedl táta, sám celoživotní myslivec a lovec. Celý život mi vštěpoval lásku k přírodě a zvěři, k myslivosti v tom nejlepším slova smyslu. Celý svůj myslivecký život jsem spojen s jedním mysliveckým sdružením v západních Čechách, v honitbě kde jsem vyrůstal, kde mám své hluboké kořeny a přátele. Není to honitba ani bohatá ani chudá, prostě je taková normální. Myslivecké sdružení, které zde hospodaří je tvořeno převážně místními zemědělci, opět lidmi spjatými bytostně s lokální krajinou. Jsem v tomto smyslu lidolovec, jak říká (bez hanlivého přídechu toho slova) jeden můj kamarád. A jsem tam rád.

Pokud se podívám zpět, jsem rád že jsem vyrůstal právě tady a spojil svoji loveckou vášeň právě s nimi. Již za minulého režimu to bylo sdružení, kde se ctily tradice a kde drtivou většinu tvořili a tvoří myslivci hodní toho jména. Jako v každé společnosti i zde se sice našlo pár jednotlivců, které jsem nemusel, ale ti většinou odpadli sami.

Já sám jsem městský, žiji v Praze a s novou dobou mi bohužel přibylo krutě na pracovním vytížení. Nemohu lovit tak intenzivně, jak bych chtěl, své chci věnovat i rodině, a tak není divu, že nepatřím ani zdaleka k nejúspěšnějším lovcům.
Jelen ví, že prohrál a dává se na ústup....
V naší honitbě je dominantní zvěří srnčí a černá zvěř, občas se objeví nějaký jelen evropský, sika, v poslední době i daňčí. Tento úlovek mi (logicky při mém způsobu lovu) ale v mateřské honitbě nebyl zatím dopřán. Jeleni u nás neříjí, na tento svátek přírody odchází do okolních lesů mimo naši honitbu.

V roce 2012 jsem dosáhl mužného věku padesáti let. Neslavil jsem to, nejsem zrovna slavicí typ, ale zaskočilo mě, že se na mě složilo několik kamarádů a rozhodli se dát mi k narozeninám lov jelena. Mohlo mě to napadnout, už nějakou dobu, vlastně několik let sondovali kamarádi, co by mi tak udělalo radost. Nakonec jsem od nich dostal „poukázku“ s tím, že kde a jak budu lovit je na mě, ale že mi přispějí.

S výjimkou jednoho poplatkového lovu před několika lety v Maďarsku jsem poplatkovým lovem nepolíbený, tohle odvětví neznám a tak jsem se pro radu zeptal kamaráda, šéfredaktora Myslivosti. Nechtěl jsem jelena z obory, chtěl jsem lov ve volné přírodě, i když jsem citelně zvýšil riziko, že neulovím. Dohodli jsme se na lovu v Krušných horách, v honitbě kdesi nad Litvínovem, Jiří celou akci dohodl s provozovatelem honitby, já na něj dostal kontakt a první týden v říjnu jsem nasedl v pondělí do auta a vyjel na sever.

Přiznám se, nebyla ve mně ta správná jistota. Vezl jsem si hlavu plnou pracovního stresu, k tomu ještě i nejistotu o stavu vlastního organismu – v srpnu mě docela krutě „vzala záda“ a ani zdaleka jsem si nebyl jistý, jak moc jim mohu věřit. Ale jel jsem, až nahoru k německým hranicím, kde jsem v pohraniční vesnici měl být ubytovaný v lovecké chatě a ke si mě převzal průvodce.

Našli jsme se, hodil jsem si spacák na přikázanou postel, pozdravil se s dvěma dalšími lovci německé národnosti, kteří zde měli zaplacený lov jelena a večer jsme vyrazili poprvé do lesa.

Průvodci se střídali, první večer se mnou na posedu strávil starší průvodce Jiří, v civilu ředitel učňovské školy. Viděl jsem poprvé jeleny, navíc jsem je poprvé slyšel troubit. Současně jsem si uvědomil, že jelení zvěř prakticky vůbec neznám. Neumím odhadnout ani její věk, ani její chování. To jsem také průvodci předem řekl, bodové hodnoty trofeje, o kterých mluvil, pro mě byly španělská vesnice. Já jsem měl představu „dobré, pohledové trofeje“, která mi jednou bude dělat radost nad psacím stolem. Nic víc, nic míň.
Jiří naštěstí byl nejen chápavý, ale i řečný člověk a zjevně ne nadarmo ředitel školy. Během prvních čekání mi vysvětlil základy, na víc nebyl čas. Lovili jsme intenzivně, ráno i večer. Viděli jsme různé jeleny, začínám je rozeznávat, Jiří je dobrý učitel.

Ulovil německý kolega a odjel. Chladná rána se střídala s příjemnými podvečery, ale mě štěstěna ani Hubert a Diana nepřáli.

Ve středu ráno si mě vzal Josef, mladší, málomluvný. Podnikli jsme spolu skvostnou šoulačku, kdy jsme šli za zatahující tlupou jelení zvěře z říjiště až na stávaniště. Táhli jsme s tlupou mlazinami, přes meliorační kanály, občas jsme byli tak blízko, že jsem cítil jelení prk, ale tlupu samu a jeleny jsme zahlédli jen mžikově.

Moderní kulovnice a lovecký pes
Na okraji jedné mýtiny na okraji stávaništní mlaziny jsme si sedli do skrytu pod mladé smrčky, Josef troubil a nakonec přivábil. Ten jelen byl jako zjevení. Přišel, s mohutným členitým parožím, unavený, vyříjený, potřeboval odpočinout a přesto hrdě a nekompromisně troubil svoje právo do uší neviditelného soka. Slunce se odráželo ve výsadách a hříva v ranních paprscích zářila. Sok nevycházel, bylo ticho. Jelen chvíli postál na okraji mýtiny, stál na široko, sotva 60 metrů od nás.

V tu dobu jsem už z Jiřího lekcí věděl, že takovýhle jelen daleko přesahuje mnou dojednanou cenovou hranici odstřelu, ale přesto jsem na Josefa tázavě pohlédl: „Tak co?“ Gesto ukazováčku a palce spolu s nakrčením nosu a zavrtěním hlavy bylo jasně výmluvné: „Ten je drahej“. Přilícil jsem, narovnal kříž puškohledu na jelení plec, nadechl se a v duchu řekl: Bum. Nemohl bych minout, ten jelen byl vlastně můj (a Josefův, to on mě přivedl na ránu), jen ta trofej bude asi jednou zdobit pracovnu někoho jiného.

Jelen zatáhl do mlaziny. Bylo ráno, konec lovu. Cestou k autu jsem se zeptal Josefa: „Hele, kolik bych za něj zaplatil, kdybych zmáčknul?“
Částka přesahovala moji dohodnutou mez, ale za tohohle jelena, za tenhle lovecký zážitek bych ji nakonec dal. Přestal bych kouřit, rodina by nějakou dobu žila na bramborové dietě (jedenkrát týdně omaštěné, nejsem ras), prostě za to by mi to stálo a sice horko těžko, ale dal bych ty peníze dohromady. Jenže lov už skončil, jelen odešel.

Ve čtvrtek jsem začal být smířený, že neulovím. Večer foukalo, pršelo, zvěř vůbec nevyšla. O tomhle riziku jsem věděl od začátku, je to cena za lov ve volné přírodě. Zbýval poslední jitřní lov, pátek ráno.
Pořád ještě foukal silný, hodně silný vítr. Obcházíme říjiště, je tma, šouláme potichoučku pod vítr. Viditelnost není nic moc, ale najednou se z louky ozve troubení. A pak údery paroží. Prásk. A supění těžkých zvířat. Souboj je v plném proudu.

Protahujeme se opatrně na okraj smrčinky a zaleháváme na okraji louky. Už vidíme laně i jeleny, ale ještě je nepřečteme. Čekáme na světlo, naštěstí už ne dlouho. Jeleni jsou dva, král a ministrant, ale ani jeden pro mě. Král nakonec odbíjí ministranta a obchází laně, jako by počítal, zda mu přece jenom nějaká nechybí.

Najednou z lesa vyšel další jelen. Toho jsme tu ještě neviděli. Má kuráž, ačkoliv je jasně slabší než král, troubí a vyzývá ho na souboj. Rozběhnou se proti sobě, práskne paroží, chvíle přetlačování, pak se hlava vyzyvatele začne potápět k trávníku. Mohutný švih královy plece odmrští nakonec „beihirše“ stranou, paroží se rozplete, vyzyvatel klouže po orosené trávě, spárky bije drn, hrabe, staví se zpět na běhy, ale ví, že prohrál. Dává se na ústup.

Sleduji fascinovaně to úžasné přírodní divadlo, nevnímám okolí. „To je on, jestli se ti líbí, můžeš, je tvůj!“ Tichounký Josefův šepot mě vrací do reality. Srovnám si pažbu v rameni a v puškohledu sleduji odcházejícího jelena. Už je docela daleko, přes 150 metrů, do pohybu se mi střílet nechce. Už při zaujímání stanoviště jsem si v louce našel orientační bod, takovou maličkou kamennou mohylku. To je moje hranice. Jestli jí mine, vyhrál. Jestli ne, budu střílet.

Zastavil se pár metrů od kamení, ale natočil se naostro, kouká po laních, nechce se mu od nich. Král zvedá hlavu, troubí výstrahu. Ministrant se neochotně obrací, už stojí na široko.
Ticho jitra trhá výstřel, jelen vyráží vpřed, bleskově přebíjím, nadzvedávám se, nevidím, kam běží, mám ve výhledu velký trs trávy. Josefova ruka mě tiskne k zemi. „Dobrá rána, sedí. Lež a koukej.“

Král se vztyčenou hlavou jde k nám. Snad hledá, odkud přišel ten divný zvuk. Občas se zastaví a jistí, zatroubí. Nakonec je snad jen dvacet metrů od nás. Zastaví se, zakloní hlavu a ryčným troubením hlásá svou vládu nad touhle loukou, nad laněmi a přilehlými lesy. Ze svíráku mu jde pára, troubení se odráží od stěny lesa. Tohle je král. Je to strašně silný okamžik. Pak se otáčí, zamrmlá, sežene laně do houfu a odvádí je do mlází.

Zvedáme se, Josef ukazuje k horizontu: „Tam bude, viděl jsem ho se zlomit a už nevstal“.
Byl. Vzdáváme poctu ulovené zvěři, postojíme v tichu chvilku na stráži. Josef jde pro auto, pojede pro vlek, zůstávám u jelena, nacpávám si dýmku, kochám se tím krásným ránem a děkuji loveckým patronům za zážitek a úlovek.

Zbytek příběhu je rutina. Jelena jsme vyvrhli, naložili a odvezli. Jelen naposledy hledí přes zadní čelo do honitby, je to tradice a tradice se mají ctít, zvlášť u této královské zvěře. Trofej obodovali, ocenili. Zaplatil jsem a poděkoval za zážitky Josefovi i Jiřímu, ten jelen byl jejich stejně jako můj.

Preparaci trofeje jsem nechal moudře na profesionálech z honitby, ostatně, nevím kde bych vlastně sháněl hrnec na ovaření tak velké hlavy.

Trofej dnes visí i s kusem hřívy, hubertkou a nábojnicí nad mým psacím stolem. Je to nerovný desaterák a je krásný. Jistě, jsou na světě větší trofeje, výrazně větší a silnější, ale tenhle je můj. Stal jsem se lovcem jelenů.

***  Několik poučení pro ty z vás, kteří se rozhodnou aspoň jednou vyrazit lovit jeleny nebo jinou pro vás exotickou zvěř (kdekoliv):

- Rozmyslete si, co chcete. Chcete ukázkovou trofej? Chcete zážitek? Podle toho si najděte, kde budete lovit. Rezervuje si lov v dostatečném předstihu.

- Nastudujte si něco zvěři, kterou budete lovit. Na lovu sice budete mít průvodce, který se o vás postará, ale je dobré vědět a reagovat včas a správně – zvyšujete si tím šanci na úspěch.

- Nechte si pro lov dostatek času. Zejména pokud lovíte ve volné přírodě. Nebuďte zklamaní, když neulovíte hned první den. A počítejte s tím, že nemusíte ulovit. Užívejte si lov.

- Je dobré si předem neznámou krajinu prostudovat, velkou pomocí jsou mapy na internetu, zejména satelitní snímky. Umožňují i odměřit si vzdálenosti k podstatným bodům v terénu.

Pokud neznáte lovenou zvěř, budete v rukou průvodce. Respektujete jeho názor, zná honitbu i zvěř, zná místní specifika a odlišnosti. Dohodněte se v klidu na svých limitech, vysvětlete jim svoje očekávání a představy, kolik peněz do zážitku chcete vložit a kam až chcete jít v mimořádných případech. Je dobré, pokud vám průvodce může ukázat příklad trofejí nebo lépe i fotografie. Neřešte bodové hodnoty trofeje, vaše kategorie jsou Líbí / Nelíbí. Nevyplácejte svoji povolenku na něco, co se vám nakonec nebude líbit.

Pamatujte, průvodce z vás snímá břemeno rozhodování spojené posouzením zvěře (a je to velká pomoc), ale konečná odpovědnost je na vás. Nejste-li si jisti, nestřílejte, nemrzačte zvěř. Když neulovíte napoprvé, můžete se vrátit za rok.

Ing. Martin Helebrandt

MŮJ PRVNÍ JELEN. #Jelen, Jelení říje, Čas lásek jelenů, Jelen (Red Deer), Lovecké příběhy

...na mýtinu vyběhl jelen a s ním laně

Příroda zbarvila hory do mnoha odstínů, 



počasí přálo, bylo slunečno a zároveň chladno. Říje začala v první polovině září a já se s tchánem nastěhoval do horské rodinné chaty.

Od této chvíle pro nás nic jiného neexistovalo, jen říje a lov. Brzy ráno čekaná, přes den šoulání, do tmy pak další čekaná. Oblíbil jsem si krytý posed v místě zvaném Špačkova louka. Byla to plocha porostlá asi pětiletou výsadbou smrku. Přes veškerou naši snahu a úsilí, nedařilo se nám jelení zvěř spatřit, slyšeli jsme jen vzdálené troubení. To trvalo celé čtyři dny. Tchán, který byl již v letech a měl uloveno několik jelenů, to vzdal. Pátý den jsem tedy již lovil sám. Šel jsem na stejný posed a zde jsem konečně, při ranní čekané, uslyšel v blízkosti lámání a silné troubení.

 Zvěř jsem ale opět nespatřil. Až při odchodu z posedu jsem zahlédl tlupu jelení zvěře, jak odbíhá řídkým porostem. Zradil jsem si ji sám, neměl jsem s lovem jelení zvěře žádné zkušenosti. Neodradilo mě to a odpoledne, krátce po šestnácté hodině, jsem již znovu seděl a netrpělivě očekával, zda se tlupa objeví. A Diana mi tentokrát přála. 

Krátce po osmnácté hodině se ozvalo silné zatroubení a na mýtinu vyběhl jelen a s ním šest laní. V prvním okamžiku jsem tomu nechtěl ani věřit. Po chvíli, když jsem se uklidnil, obeznal jsem, že jde o osmeráka, z nastudované literatury jsem usoudil, že jde o odstřelový kus a rozhodl jsem se střílet. Zvěř se pomalu blížila, laně se popásaly, jelen však byl neustále v pohybu. Odjistil jsem, pušku založil do ramene a vyčkával jsem, až se jelen postaví na široko, abych mohl s jistotou vystřelit. Mezitím, co mi zvěř vyšla, uplynulo asi dvacet minut. Jelen byl vzdálen od posedu přibližně šedesát metrů. 

Najednou jsem si vzpomněl, že je třeba jelena něčím upoutat a tak jsem zaklepal na prkna posedu. V tom okamžiku se jelen zastavil, pěkně na široko, hlavu otočil zvědavě k posedu. Trvalo to jen zlomek sekundy, když jsem záměrný kříž posadil za lopatku a stiskl spoušť. Jelen značil dobrou ránu, vzepjal se na zadní běhy a odskočil do nedaleké houštiny. V okamžiku bylo ticho, holá rovněž zmizela a teprve teď se mě zmocnila lovecká třesavka. Čekal jsem půl hodiny. Mezitím se hodně zešeřilo. Šel jsem s očekáváním na místo nástřelu. V šeru jsem nenašel žádnou známku toho, že jsem byl úspěšný. 

Zapamatoval jsem si směr, kterým jelen po výstřelu odbíhal, označil nástřel a za úplné tmy jsem se vrátil na chatu, kde na mě netrpělivě čekal tchán, který zaznamenal výstřel. Vypověděl jsem mu dopodrobna celý děj lovu. Uklidnil mě s tím, že hned při rozednění půjdeme jelena dohledat, noc že je chladná, že se tedy ani zvěřině nic nestane, nemám prý mít obavy. Zkrátka byl přesvědčen, že jsem byl úspěšný.
Téměř celou noc jsme si vyprávěli o myslivosti a nemohli se dočkat rána. Před rozedněním jsme již byli na posedu a když to světelné podmínky dovolily, stáli jsme na místě nástřelu.

Po ujití čtyřiceti kroků, ve směru odskočení jelena, jsme ho spatřili. Ležel v terénní prohlubni s čistým průstřelem komory.

První lov jelena v říji. #Jelen, Jelení říje, Čas lásek jelenů, lov, Čekaná, Jak na to? Hirsch-König des Waldes,

Jelení říje a myslivci

Letos jsem se konečně těšil, že pojedu poprvé lovit jelena v říji


 Už od jara jsem přemýšlel kam kdy atd. 

Bohužel, práce mi nedovolila hlouběji o tom přemýšlet a najednou bylo září. Jak to tak bývá v práci samý problém, kolega nemocný, volno si vzít nemůžu. Tím se mi výběr možnosti lovu jelena dost snížila pouze na víkend nebo v týdnu ale každodenní ježdění sem tam. Z Pardubic to mám nejblíže do Orlických hor - Orlické Záhoří, kde má kamarád chalupu a bratr tam u LČR loni jelena lovil. Zkoušel jsem přes místní zjistit informace jak je to s jeleny u Kolowratů. Ani nebylo s podivem, že bylo plně obsazeno, nicméně si na mě vzali číslo, kdyby prý náhodou někdo vypadl. Sám jsem tomu nevěřil, že by to mohlo dopadnout. Minulý čtvrtek zvoní telefon – jestli chcete lovit jelena máte možnost , ale musíte přijet zítra což byl pátek . Samozřejmě jsem potvrdil a těšil se co bude. Paní co se mnou bydlí sice trochu protestovala, že zase táhnu někam, místo toho abych dělal dřevo atd.

V pátek jsem se nemohl dočkat – z práce jsem utekl co nejdřív, abych byl včas na Orlickém záhoří. Sraz byl v 17:00 – po představení, vyřízení formalit přesednutí do auta jsme přejeli do lesa což byl kousek. Z prvu jsem se divil, co tam budeme tak brzo dělat. To snad jeleni ještě netroubí- bylo teplo jako blázen. Po zaparkování auta na lesní cestě jsem si připadal jak v pohádce. Kolem nás troubilo již cca 5 jelenů. Původně jsem měl podezření, že je to nějaké divadlo. Doprovod se krátce zaposlouchal a vyrazili jsme svižným krokem za prvním jelenem po 100m mě zadaunoval u vysokého smrku do jehličí. Před námi stál cca 80m jelen. První jelen, kterého jsem viděl naživo troubit. Pro mě neskutečný zážitek. Doprovodu se ho podařilo napodobováním zvuku holé dostat až na 20m kde před námi troubil dokud jsem si ho nezradili. Byl to korunový 10-terák chovný. Tak jsem vyrazili za dalším hlasem. Po ujití cca dalších 100m se před námi ozval jelen. 

Zase jsme zasedli ke stromu a doprovod napodobil zase holou. Před námi vstal z vysoké trávy jelen z kaliště a zatroubil. Doprovod ho četl a já se kochal. Zničehonic mě přerušilo syknutí doprovodu. Kouknu na něj a on mi šepotem říká ať střílím.
Jelen

 Jednostranně korunový desaterák tmavé paroží dobrý lovný jelen. Podívám se na něj a říkám mě se nechce ještě si to chci užít i kdybych neměl již nic střelit. Jelena jsme tedy nechali odejít. Toho večera jsme potkali ještě 2 jelínky v 1.VT a bachyni s 6 selaty. Po příjezdu na chalupu jsem vyprávěl zážitky a samozřejmě dostal svůj díl za to že jsem nelovil, teď už určitě nic neuvidím atd. Celkem mě to nechávalo klidným. Co mě nenechávalo klidným, byl déšť, který se spustil během večera. Ráno jsme měli sraz 5:15 před chatou. Vzhledem k tomu, že jsem v noci poslouchal jeleny z Polska tak jsem zaspal. Z postele jsem se vyletěl v 5:30 – v životě jsem nebyl tak rychle oblečen. Doprovodu jsem se omlouval celou cestu, ten mě uklidňoval protože je stejně mlha a musíme počkat až se trochu rozfouká. Po příjezdu do lesa mě děsila mlha a ticho, které v lese bylo – říkám si: A už nic neuvidím. Prvních dvacet minut než se ozval první jelen bylo nekonečných. Pak už zase začal koncert. Postupně jsem došli ke třem jelenům, mladík 6 terák, jeden slabý osmerák a jednoho jelena jsme nedokázali vylákat z mlaziny, kde hluboce troubil. 

Po každé se přišel podívat pouze na kraj mlaziny, kde mu byla vidět část parohu a zase se vrátil. Poté co přestal troubit jsem se chtěli oklikou vrátit k autu. Po ujití cca 400 m se před námi ozval jelen. Opět jsme usedli k patě stromu a poslouchali. Roman napodobil zvuk holé a zlomil 3 větvičky. Sotva se usadil, proti nám vycházel jelen a troubil. Roman četl já se kochal. Roman na mě sykl – střílej – takovýhle jelen se nepouští. Pomalu jsem posouval flintu do ramene. Jelen se stále přibližoval a začínal něco tušit. Pořád stál mírně ze šikma. Já navíc jsem chtěl ještě sundat krytky z puškohledu, ale jakýkoliv další pohyb by už jelena zradil rozhodl jsem se střílet přes krytky které byly zamlžené a mokré – nicméně osnovu u puškohledu jsem trochu viděl. 
V tom tichu jsem slyšel pouze pokyn doprovodu ať už střílím, že takhle dlouho nevydrží. Jelen stále stál trochu zešikma. Umístil jsem bod co nejvíce k pleci a zmáčkl spoušť. Po ráně jelen značil výskokem, vyhozením předního běhu a úprkem. Po cigaretové pauze jsem šli na nástřel kde nic nebylo , pouze zápory, po dvaceti metrech stále nic a já začínal být nervózní. Průvodce mě zastavil, ať nerozšlapeme stopy pro případ, kdyby byl potřeba pejsek, že prověří ještě kousek stopy sám. Po 30 vteřínách se ozvalo písknutí a já věděl, že to dopadlo dobře. Po povinných poctách, focení atd. následoval odvoz jelena k zámečku pomocí 4kolky. Vyvrhnutí - střela šla ze šikma, kdy prostřelila srdce a skončila někde v těle. Poté již slavnostní troubení a následné zapíjení.

Ondřej

#Jelen, Jelení říje, Čas lásek jelenů, lov, Čekaná, Jak na to?, Lovecká optika, Hirsch-König des Waldes, 


V krmelci by měl být takový objem, který bude kvalitnější než tráva.Trávu srnčí prakticky vůbec nekonzumuje ani v největší nouzi...

Vysoká v zimě na sněhu...
Přirozená potrava srnčí zvěře v zimě sestává z listí ostružiníku, zelených bylin a letorostů a kůry dřevin. 
V nouzi může převládat jehličí, které ale není příliš atraktivní a ukazuje na to, že prostředí je málo úživné. Trávu srnčí prakticky vůbec nekonzumuje ani v největší nouzi - na rozdíl od jelena dá přednost jehličí, což lze pochopit při hlubším zamyšlení o rozdílech mezi těmito specialisty. V krmelci by proto měl být takový objem, který bude kvalitnější než tráva, tedy např. seno z luk bohatých na byliny, jetel apod., letnina z bylin a listnatých dřevin, siláž, případně jadrná krmiva vhodně smíchaná s objemnými, aby došlo k naředění obsahu škrobu a snížilo se riziko acidózy.

 Nejjednodušší je použít plevy nebo nařezané seno. Obojí je dostupné u zemědělců.

#Krmelec, Krmítko, Vysoká zvěř, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

Laně sledují krále lesa jak přichází...čas lásek jelenů

Jelen  a laně
Statnější jeleni tvoří malá stáda nebo žijí samotářsky. Můžeme však vidět větší stádo, ve kterém jsou samice s mláďaty a mladí samci.

Vůdcem stáda je nejsilnější samice. Jeleni většinou žijí na jednom místě. Jediná doba, kdy se někteří stěhují je období říje.  Jelen je především býložravec, živí se travou, výhonky, kůrou, houbami nebo lesními plody. Okusem mladých stromků může jelen (pokud je přemnožen) napáchat dost velké škody.

Ulovení jelena. Při toulkách lesní krásou a při loveckých dobrodružstvích někdy dojde k setkání, která mnohdy potkají odvážné jen jednou za život.

Jelen v říji
Něco o myslivosti:

Myslivecké zážitky z vyprávění : Jak to už v přírodě bývá, dojde často při toulkách lesní krásou a při loveckých dobrodružstvích zvlášť k setkání, která mnohdy potkají odvážné jen jednou za život. 

To potom musí být lovci nakloněni jak bohové lovu tak i štěstí, přírodní podmínky, důvěra ve zbraň i v myslivcovy schopnosti. I já se mohu pochlubit během své prozatím krátké lovecké praxe nádherným zážitkem.
Při pohledu na povolenku jsem ani nevěnoval pozornost možnosti lovu jelení zvěře a to holé a jelena I.věkové třídy. V honitbě krom posedů byly asi čtyři zajímavá místa s kazatelnami, které byly opravdu s loveckým citem postaveny na místech ochozů zvěře, závětrných lokalit s četnými rozlehlými mlazinami. Po domluvě s místními zaměstnanci, kteří jak to tak bývá měli svá tzv.místa, jsem se začal více věnovat, zakrmovat a navštěvovat lokalitu, která podle mého názoru mohla být lovecky zajímavá. 
Minimálně třikrát v týdnu jsem zahříval desku v kazatelně a toužebně očekával co mi lesní království nabídne.

Ale zvěř přicházela s tmou a v dalekohledu bylo možné obeznat jen její obrysy. Ale já byl rád za každou návštěvu krásné přírody a okolí a tajně věřil, že má trpělivost nakonec své ovoce přinese. Stále jsem však odcházel s nepořízenou. Jedinými, kdo rozptyloval mou pozornost byly sojky, které se s velkou nedůvěrou a ostražitostí slétaly na krmeliště, kde si k mé nelibosti pochutnávaly na klasech kukuřice, podstrojené rytířské zvěři.

Až jednou... 
Místní myslivec Václav mi nabídl možnost navštívit jeho kazatelnu. Protože to bylo podle mého názoru lukrativnější místo, s velkou vděčností jsem jeho nabídku přijal. V útrobách kazatelny jsem se uhnízdil již v odpoledních hodinách a netrpělivě sledoval okolí. Snažil jsem se být stále bdělý, i když zadní část těla už naříkala nad nepohodlností sezení. Místo bylo na kraji kmenoviny podrostlé smrkovým zmlazením, což znepříjemňovalo možné zahlédnutí zvěře. Přede mnou byl hustý, rozlehlý komplex mlazin. Po několika hodinách má intenzita pozorování okolí začala postupně ochabovat, když v tom jsem jen na setinku vteřiny zahlédl rezavohnědý flíček mezi podrostem smrčků.

Protože bylo ještě dostatečné světlo, má první úvaha, která se mi vkrádala na mysl, byla, že se jedná o srnčí kus. Ale k tomu, abych zůstal naprosto zkamenělý mi stačila další setinka času. Asi 80 m přede mnou napravo vycházel z náletu jelen. Byl to asi tříletý středně založený šesteráček,slušný ve zvěřině. Zastavil se mezi stromy a nedůvěřivě nahlížel přímo do okénka kazatelny.
 Seděl jsem nehnutě a nedýchal. Po chvilce se sehnul pro trs trávy a tento okamžik jsem využil k zamíření.
Jelen začal odcházet a já jen netrpělivě čekal, kdy vstoupí mezi stromy. Ukazováček něžně pohladil spoušť. Jelínek zůstal v ohni a já nevěříc tak snadnému ulovení přebil a namířil opět na místo, kde zůstal. Po asi pěti sekundách však zvedl hlavu a začal pozorovat okolí. Domníval jsem se, že zásah poranil páteř a tak druhá rána na krk ukončila trápení královské zvěře. Ještě nějaký okamžik jsem zůstal sedět v kazatelně a přemýšlel o štěstí, které mne v zářijový podvečer potkalo a unavilo se, a netrpělivě pospíchal ke králi vzdát hold a rozloučit se na jeho poslední cestě v prostředí, kde se cítil tak bezpečně.


Jelen se ozývá troubením při svítání nebo naopak při soumraku, kdy jsou jeleni nejaktivnější. #Čas lásek jelenů, deer rut, Doby lovu zvěře, Jelen (Red Deer), Jelení říje, Myslivecká videa

Jelen  v říji


Nejstarších kusů v přírodě ubývá, avšak na troubení z lesů to velký vliv nemá. "Říji nedělají staří jeleni, ti moc netroubí. Jsou si sami sebou tak jisti, že si teritorium troubením hájit nemusí. Sok uvidí, jak je jelen velký, urostlý a vyklidí pole," podle pravidel v jelení populaci. Naplno a s největší vášní se říji oddávají pěti až osmiletí jeleni. Ti se předvádějí nejvíce. Jelen se ozývá troubením a čeká na odpověď soka!

Samci jelena evropského jsou během říje charakterističtí svým hlasitým troubením, při kterém se snaží upoutat pozornost samic a udržet tak své stádo pohromadě.

Tento jev můžeme nejčastěji zaslechnout při svítání nebo naopak při soumraku, kdy jsou jeleni nejaktivnější.
Samotné troubení však používají i při soubojích mezi sebou, kdy se snaží pomocí svých parohů vyhnat svého konkurenta od blízkosti samic. Samice pohlavně dospívají druhým rokem života a březost u nich trvá 240 – 262 dnů. Rodí 1, vzácně až 2 mláďata vážící přibližně 15 kg, která jsou několik prvních dnů po narození skrytá v travnatém porostu. Po dvou týdnech jsou kolouši schopni se připojit ke stádu, ale na matce jsou závislí po dobu 3 měsíců. Jejich charakteristické bílé skvrnění obvykle mizí koncem léta, ale poměrně často se stává, že několik bílých skvrn je na srsti mladých jelenů patrných ještě následující rok. Ve volné přírodě se jelen evropský dožívá průměrně 10 – 13 let, v zajetí se může dožít i více než 20 let.

Zdroj: cs.wikipedia.org

#Čas lásek jelenů, deer rut, Doby lovu zvěře, Fotografie z myslivosti, Jelen, Jelen (Red Deer), Jelení říje, Myslivecká videa, Myslivecké fotografie, Trofeje, 

GREAT HUNTING

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

#Černá zvěř - bachyně #Daněk #Kančí steaky #Lovecké právo #Lovecké stezky #Srnčí zvěř #Waldemar Matuška 1 milion čtenářů Aglomerace aktivity radosti a milování života Amerika Anatomie jelena Aport Bažant Bažant pečený Beatiful Nature Berneška Borrelióza Borůvky Bowhunting (lovecká lukostřelba) Brenneke broková dvojka broková kozlice Cazando con Arco Cesty Co budeme vařit dnes? Cviky poslušnosti Čáp bílý Čas lásek jelenů Čejka Čekaná Černá zvěř Černá zvěř - bachyně Černá zvěř - kňour Červenka obecná Čiplenka Čištění zbraně Čmelák Dalekohledy Dančí zvěř Daněk Datel černý deer rut Diana bohyně lovu Dívka s liškou Divočák Doby lovu zvěře Dosled Dostřelná rána Double Rifle Dravci Drobná zvěř Drozd kvíčala Dřevo a teplo Dudek chocholatý Erika Evropská Unie Fotografie z myslivosti Gepard Golden Eagle Gorilla Hájovna U pěti buků Halali hamerles Happy Days Hejkalové Heligonky Hirsch-König des Waldes Historie HMYZ Holub hřivnáč Honili myslivci Hořící špalek Houby Humor o myslivosti HUNTING Hunting Rifles Husa divoká Chile Atacama Chov zvěře Chrutí černé zvěře Chukar Partridge Idiots With Guns Instinkty a pudy Investiční zlaté mince Jagd Jaguar Jahody Jak na to? Jak zajíc přelstil líného hajného Jaro Jelen Jelen (Red Deer) Jelen útočí Jelení guláš Jelení kýta Jelení říje Jelení steak Jestřáb lesní Jezevec John Denver Kachna Kachna divoká Kalendárium Kalous ušatý KAMZÍK HORSKÝ Kančí gulášek Kančí kýta na smetaně Kančí kýta na víně Kančí ragů Kančí se šípkovou Kančí se šípkovou rybíz jako brusinky Káně lesní Kaňkování Klíště obecné Kňour útočí Koně Koroptev Krahujec obecný Kritické myšlení Krkavec velký Krkonošské pohádky Krmelec Krmeliště černé zvěře Krmeliště černé zvěře-kamery Krmeliště pro vysokou Krmítko Krteček Křepelka polní Kukačka obecná Kulovnice Kulový dvoják Kuna lesní Kuriozity Kvakoš noční Kynologie Labuť Lama Laně Lankasterka Lasice hranostaj Láska Ledňáček Les Lesní plody Lesnická škola Lesník Lion (Lev) Liška Liška Eliška Lončák Los (Elk) lov Lov na daňky Lov na jelena Lov na lišku LOV NA SRNCE Lov ve svobodném světě LOVEC BŘÍDIL Lovecká optika Lovecké brokovnice Lovecké příběhy Lovecké signály Lovecké stezky Lovecké štěstí Lovecké zátiší Lovecké zbraně Lovecký pes Lovu zdar! Lovy černé zvěře Lovy fotoaparátem Lovy lukem a šípem Lovy na černou v Maďarsku Lovy srnčí zvěře Lucky deer Makov Malorážka Mannlicher Schönauer kulovnice Markazíni Mateřství a péče o potomstvo Mauser M03 Mauser M98 Medicina Medvěd Milování světu vládne Milování v přírodě Minutkový srnčí guláš Miška Montáže Moose Hunting Muflon Myslivci a konfliktní situace Myslivcův sen Myslivec a zvuky v přírodě Myslivecká mluva Myslivecká videa Myslivecká zábava Myslivecká zařízení Myslivecké fotografie Myslivecké léto Myslivecké písničky Myslivecké pověsti Myslivecké ráno Myslivecké tradice Myslivecké vánoce Myslivecké zvyky a pověry Myslivecký ples Myslivost a Michaela Na loveckých stezkách Na lovu muflonů Na stojáka Naháňky Namlouvání Nástřel Nastřelení lovecké zbraně Naše domovy a chalupy Názory myslivců Nepravidelný desaterák O Evě a Adamovi Obory a zvěř Odchyt pernaté Once Upon a Time in The West Optika Orel bělohlavý Orel na hnízdě Ornitologie Osudový srnec Otázky z myslivosti Památka myslivce Pamětní mince Páření Čmelák královna Pasování Paul Mauser Pečená kachnička Pečené prasátko Pernatá zvěř Pes přítel myslivce PF Podzim Pohádka O chytré kmotře lišce Pohádka stromů Polák chocholačka Polesí Strzalowo Polesí Strzalowo Polsko Posed Poslední hon Poslední hryz Poslední leč Poštolka Potápka chocholatá Pranostiky a příroda Pravidla lovu srnčí zvěře Predátoři Příhody z loveckého batohu Příroda Příroda a lidé Příroda a myslivost Příroda a zdraví Přírodní fantazie Přírodní srnčí kýta Pstruh pečený Psychopati Ptáci Puškohledy Pytláci Radost a uspokojení Raffle ball hunting Red Deer Cam Reklama a lov Roček Ruger’s M77 RSI Ryby Rychlý srnec Rys ostrovid Rytíři lesů Říje Sauer 101 Sele prasete divokého Shozy Siga Skřivan Skupinka jelenů různého věku Skupinový život Slanisko Slípka zelenonohá Slivovice Sluka lesní Slunce Sociální sítě Sojka obecná Sokol stěhovavý Sokolnictví South Africa Sovy Společné lovy Srnče Srnčí guláš po myslivecku Srnčí játra Srnčí na kořenové zelenině pečené v troubě a houskový knedlík Srnčí říje Srnčí zvěř Srnec Srnec jako ze zlata Srnec Škůdník Srnec v červnu Sršeň obecná Stádo tlupa rudl Stalo se Stehlíci a ledoví muži Straka obecná Strakapoud velký Strašidla Strzalowo Střelectví sv. Hubert Svíčková Svišť Svítilna TK09 SWAROVSKI Swedisch Fire Torch Sýkorky Synantropie Šípková omáčka ke zvěřině Škodná Šoulačka Špičák Švestky Teritorium Termovize Tetřev hlušec Tetřívek obecný TCHOŘ Tom Miranda Tombola Trofeje Trojákové čtyřče - rarita Tři jednou ranou Ťuhýk Újeď Upíři Úspěšný lov Vábení Velikonoční sekaná Verše myslivce Veverky VIDLÁK Vlha pestrá VLK V KANADĚ Vnadiště Vodouš šedý Volavka popelavá VORAŘI Vtipy Vydra Vysoká Vysoká zvěř Vytápění chalupy Webové kamery Welshspringerspaniel Wildlife Woodcock Hunting Zahrady Zacházení se zbraní Záchranná stanice Zajíc Zákony a předpisy o myslivosti Záraz Zdraví Ze života černé zvěře Zeiss Zima a hlad v lese Zimní oblečení a obutí Zlato a šperky Značení zvěře Zoologie Zpracování zvěřiny Způsoby lovu a historie Zubři Zůstal v ohni Zvěř a počasí Zvěř v zimě Zvěř živě Zvěřina Zvěřina a kuchyně myslivce Zvěřinová paštika Zvěřinové recepty Zvěřinový guláš Ženy a myslivost Žít ve svobodě Životní srnec

HUNTING

CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?

Vybraný příspěvek

SRNEČEK A LES. Starší srnci začínají shazovat paroží, mladší až v prosinci!

SRNEČEK A LES

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...