Zobrazují se příspěvky se štítkemJelen. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJelen. Zobrazit všechny příspěvky

K myslivosti mě přivedl táta, sám celoživotní myslivec a lovec. Celý život mi vštěpoval lásku k přírodě a zvěři, k myslivosti. #Jelení říje, Jelen, Lovecké příběhy.

Lov zvěře provází člověka celými jeho dějinami. Ulovení zvěře představovalo pro pravěkého lovce hlavní cíl jeho snažení.

Jelen ví, že prohrál a dává se na ústup.

 Úlovek poskytoval kožešinu či kůži, ze které si lidé šili oblečení nebo je používali na stavbu obydlí, z kostí se vyráběly nástroje denní potřeby a také kultovní předměty, ale především ulovená zvěř poskytovala velmi hodnotný zdroj potravy – maso. Příprava na lov, jeho průběh a posléze také oslava úlovku , to vše rozvíjelo myšlení člověka a významně se lov podílel také na formování kulturní úrovně dávných civilizací. S postupujícím vývojem lidské společnosti se postavení lovu, včetně jeho produktů, postupně měnilo. Potřeba živočišné bílkoviny – masa – byla zajišťována chovem domácích zvířat a lov se stával výsadou majetnějších vrstev společnosti, v mnoha případech pouze vladaře. Také maso z ulovené zvěře – zde se již objevuje výraz zvěřina – bylo téměř výhradně určeno pro panskou kuchyni. V mnoha nájemních smlouvách lze najít povinnost nájemce panství dodávat pro potřebu královské kuchyně přesně stanovená množství jednotlivých druhů ulovené zvěře. Tato zvěřina musela být velmi pečlivě ošetřena a uchovávána, neboť její kvalita byla při přípravě slavnostních pokrmů rozhodující. Úcta k ulovené zvěři a snaha o pečlivé a odpovědné ošetření úlovku byly základem mnoha mysliveckých tradic, z nichž některé si svoji platnost dochovaly až do současnosti.

Léta tzv. " lidové myslivosti" v mnoha směrech negativně ovlivnila vztah myslivce ke zvěři. Úcta a odpovědnost člověka k přírodě, ke zvěři, odborný a morální kredit každého myslivce (nikoliv jen pár desítek či stovek nadšenců - kterých se tato kritika netýká) zaznamenaly značný pokles a byly nahrazeny brigádnickou ideovostí a kolektivní odpovědností, za kterou se snadno skrývaly hrubé prohřešky jednotlivců. 
Úcta k ulovené zvěři a péče o kvalitní ošetření zvěřiny se v mnoha případech staly odbývanou přítěží, která se rušivě vplétá mezi zastřelení zvířete a hrdinskou oslavu tohoto činu. Kvalita prvotního ošetření zvěře po ulovení je u velké části myslivců problémem, který přetrvává do současnosti.
Moderní požadavky na dodržování přísných hygienických pravidel při ošetřování, skladování a zpracování zvěřiny společně s narůstajícím zájmem o spotřebu této velmi hodnotné potraviny velmi důrazně požadují po myslivci dodržování všech zásad etického a účinného lovu, dle možností rychlého dohledání postřelené zvěře a provedení kvalitního prvotního ošetření uloveného kusu ještě v honitbě.

K myslivosti mě přivedl táta, sám celoživotní myslivec a lovec. Celý život mi vštěpoval lásku k přírodě a zvěři, k myslivosti v tom nejlepším slova smyslu. Celý svůj myslivecký život jsem spojen s jedním mysliveckým sdružením v západních Čechách, v honitbě kde jsem vyrůstal, kde mám své hluboké kořeny a přátele. Není to honitba ani bohatá ani chudá, prostě je taková normální. Myslivecké sdružení, které zde hospodaří je tvořeno převážně místními zemědělci, opět lidmi spjatými bytostně s lokální krajinou. Jsem v tomto smyslu lidolovec, jak říká (bez hanlivého přídechu toho slova) jeden můj kamarád. A jsem tam rád.

Pokud se podívám zpět, jsem rád že jsem vyrůstal právě tady a spojil svoji loveckou vášeň právě s nimi. Již za minulého režimu to bylo sdružení, kde se ctily tradice a kde drtivou většinu tvořili a tvoří myslivci hodní toho jména. Jako v každé společnosti i zde se sice našlo pár jednotlivců, které jsem nemusel, ale ti většinou odpadli sami.

Já sám jsem městský, žiji v Praze a s novou dobou mi bohužel přibylo krutě na pracovním vytížení. Nemohu lovit tak intenzivně, jak bych chtěl, své chci věnovat i rodině, a tak není divu, že nepatřím ani zdaleka k nejúspěšnějším lovcům.
V naší honitbě je dominantní zvěří srnčí a černá zvěř, občas se objeví nějaký jelen evropský, sika, v poslední době i daňčí. Tento úlovek mi (logicky při mém způsobu lovu) ale v mateřské honitbě nebyl zatím dopřán. Jeleni u nás neříjí, na tento svátek přírody odchází do okolních lesů mimo naši honitbu.

V roce 2012 jsem dosáhl mužného věku padesáti let. Neslavil jsem to, nejsem zrovna slavicí typ, ale zaskočilo mě, že se na mě složilo několik kamarádů a rozhodli se dát mi k narozeninám lov jelena. Mohlo mě to napadnout, už nějakou dobu, vlastně několik let sondovali kamarádi, co by mi tak udělalo radost. Nakonec jsem od nich dostal „poukázku“ s tím, že kde a jak budu lovit je na mě, ale že mi přispějí.

S výjimkou jednoho poplatkového lovu před několika lety v Maďarsku jsem poplatkovým lovem nepolíbený, tohle odvětví neznám a tak jsem se pro radu zeptal kamaráda, šéfredaktora Myslivosti. Nechtěl jsem jelena z obory, chtěl jsem lov ve volné přírodě, i když jsem citelně zvýšil riziko, že neulovím. Dohodli jsme se na lovu v Krušných horách, v honitbě kdesi nad Litvínovem, Jiří celou akci dohodl s provozovatelem honitby, já na něj dostal kontakt a první týden v říjnu jsem nasedl v pondělí do auta a vyjel na sever.

Přiznám se, nebyla ve mně ta správná jistota. Vezl jsem si hlavu plnou pracovního stresu, k tomu ještě i nejistotu o stavu vlastního organismu – v srpnu mě docela krutě „vzala záda“ a ani zdaleka jsem si nebyl jistý, jak moc jim mohu věřit. Ale jel jsem, až nahoru k německým hranicím, kde jsem v pohraniční vesnici měl být ubytovaný v lovecké chatě a ke si mě převzal průvodce.

Našli jsme se, hodil jsem si spacák na přikázanou postel, pozdravil se s dvěma dalšími lovci německé národnosti, kteří zde měli zaplacený lov jelena a večer jsme vyrazili poprvé do lesa.

Průvodci se střídali, první večer se mnou na posedu strávil starší průvodce Jiří, v civilu ředitel učňovské školy. Viděl jsem poprvé jeleny, navíc jsem je poprvé slyšel troubit. Současně jsem si uvědomil, že jelení zvěř prakticky vůbec neznám. Neumím odhadnout ani její věk, ani její chování. To jsem také průvodci předem řekl, bodové hodnoty trofeje, o kterých mluvil, pro mě byly španělská vesnice. Já jsem měl představu „dobré, pohledové trofeje“, která mi jednou bude dělat radost nad psacím stolem. Nic víc, nic míň.
Jiří naštěstí byl nejen chápavý, ale i řečný člověk a zjevně ne nadarmo ředitel školy. Během prvních čekání mi vysvětlil základy, na víc nebyl čas. Lovili jsme intenzivně, ráno i večer. Viděli jsme různé jeleny, začínám je rozeznávat, Jiří je dobrý učitel.

Ulovil německý kolega a odjel. Chladná rána se střídala s příjemnými podvečery, ale mě štěstěna ani Hubert a Diana nepřáli.

Ve středu ráno si mě vzal Josef, mladší, málomluvný. Podnikli jsme spolu skvostnou šoulačku, kdy jsme šli za zatahující tlupou jelení zvěře z říjiště až na stávaniště. Táhli jsme s tlupou mlazinami, přes meliorační kanály, občas jsme byli tak blízko, že jsem cítil jelení prk, ale tlupu samu a jeleny jsme zahlédli jen mžikově.

Na okraji jedné mýtiny na okraji stávaništní mlaziny jsme si sedli do skrytu pod mladé smrčky, Josef troubil a nakonec přivábil. Ten jelen byl jako zjevení. Přišel, s mohutným členitým parožím, unavený, vyříjený, potřeboval odpočinout a přesto hrdě a nekompromisně troubil svoje právo do uší neviditelného soka. Slunce se odráželo ve výsadách a hříva v ranních paprscích zářila. Sok nevycházel, bylo ticho. Jelen chvíli postál na okraji mýtiny, stál na široko, sotva 60 metrů od nás.

V tu dobu jsem už z Jiřího lekcí věděl, že takovýhle jelen daleko přesahuje mnou dojednanou cenovou hranici odstřelu, ale přesto jsem na Josefa tázavě pohlédl: „Tak co?“ Gesto ukazováčku a palce spolu s nakrčením nosu a zavrtěním hlavy bylo jasně výmluvné: „Ten je drahej“. Přilícil jsem, narovnal kříž puškohledu na jelení plec, nadechl se a v duchu řekl: Bum. Nemohl bych minout, ten jelen byl vlastně můj (a Josefův, to on mě přivedl na ránu), jen ta trofej bude asi jednou zdobit pracovnu někoho jiného.

Jelen zatáhl do mlaziny. Bylo ráno, konec lovu. Cestou k autu jsem se zeptal Josefa: „Hele, kolik bych za něj zaplatil, kdybych zmáčknul?“ Částka přesahovala moji dohodnutou mez, ale za tohohle jelena, za tenhle lovecký zážitek bych ji nakonec dal. Přestal bych kouřit, rodina by nějakou dobu žila na bramborové dietě (jedenkrát týdně omaštěné, nejsem ras), prostě za to by mi to stálo a sice horko těžko, ale dal bych ty peníze dohromady. Jenže lov už skončil, jelen odešel.

Ve čtvrtek jsem začal být smířený, že neulovím. Večer foukalo, pršelo, zvěř vůbec nevyšla. O tomhle riziku jsem věděl od začátku, je to cena za lov ve volné přírodě. Zbýval poslední jitřní lov, pátek ráno.
Pořád ještě foukal silný, hodně silný vítr. Obcházíme říjiště, je tma, šouláme potichoučku pod vítr. Viditelnost není nic moc, ale najednou se z louky ozve troubení. A pak údery paroží. Prásk. A supění těžkých zvířat. Souboj je v plném proudu.

Protahujeme se opatrně na okraj smrčinky a zaleháváme na okraji louky. Už vidíme laně i jeleny, ale ještě je nepřečteme. Čekáme na světlo, naštěstí už ne dlouho. Jeleni jsou dva, král a ministrant, ale ani jeden pro mě. Král nakonec odbíjí ministranta a obchází laně, jako by počítal, zda mu přece jenom nějaká nechybí.

Najednou z lesa vyšel další jelen. Toho jsme tu ještě neviděli. Má kuráž, ačkoliv je jasně slabší než král, troubí a vyzývá ho na souboj. Rozběhnou se proti sobě, práskne paroží, chvíle přetlačování, pak se hlava vyzyvatele začne potápět k trávníku. Mohutný švih královy plece odmrští nakonec „beihirše“ stranou, paroží se rozplete, vyzyvatel klouže po orosené trávě, spárky bije drn, hrabe, staví se zpět na běhy, ale ví, že prohrál. Dává se na ústup.

Sleduji fascinovaně to úžasné přírodní divadlo, nevnímám okolí. „To je on, jestli se ti líbí, můžeš, je tvůj!“ Tichounký Josefův šepot mě vrací do reality. Srovnám si pažbu v rameni a v puškohledu sleduji odcházejícího jelena. Už je docela daleko, přes 150 metrů, do pohybu se mi střílet nechce. Už při zaujímání stanoviště jsem si v louce našel orientační bod, takovou maličkou kamennou mohylku. To je moje hranice. Jestli jí mine, vyhrál. Jestli ne, budu střílet.

Zastavil se pár metrů od kamení, ale natočil se naostro, kouká po laních, nechce se mu od nich. Král zvedá hlavu, troubí výstrahu. Ministrant se neochotně obrací, už stojí na široko.
Ticho jitra trhá výstřel, jelen vyráží vpřed, bleskově přebíjím, nadzvedávám se, nevidím, kam běží, mám ve výhledu velký trs trávy. Josefova ruka mě tiskne k zemi. „Dobrá rána, sedí. Lež a koukej.“

Král se vztyčenou hlavou jde k nám. Snad hledá, odkud přišel ten divný zvuk. Občas se zastaví a jistí, zatroubí. Nakonec je snad jen dvacet metrů od nás. Zastaví se, zakloní hlavu a ryčným troubením hlásá svou vládu nad touhle loukou, nad laněmi a přilehlými lesy. Ze svíráku mu jde pára, troubení se odráží od stěny lesa. Tohle je král. Je to strašně silný okamžik. Pak se otáčí, zamrmlá, sežene laně do houfu a odvádí je do mlází.

Zvedáme se, Josef ukazuje k horizontu: „Tam bude, viděl jsem ho se zlomit a už nevstal“.
Byl. Vzdáváme poctu ulovené zvěři, postojíme v tichu chvilku na stráži. Josef jde pro auto, pojede pro vlek, zůstávám u jelena, nacpávám si dýmku, kochám se tím krásným ránem a děkuji loveckým patronům za zážitek a úlovek.

Zbytek příběhu je rutina. Jelena jsme vyvrhli, naložili a odvezli. Jelen naposledy hledí přes zadní čelo do honitby, je to tradice a tradice se mají ctít, zvlášť u této královské zvěře. Trofej obodovali, ocenili. Zaplatil jsem a poděkoval za zážitky Josefovi i Jiřímu, ten jelen byl jejich stejně jako můj.

Preparaci trofeje jsem nechal moudře na profesionálech z honitby, ostatně, nevím kde bych vlastně sháněl hrnec na ovaření tak velké hlavy.

Trofej dnes visí i s kusem hřívy, hubertkou a nábojnicí nad mým psacím stolem. Je to nerovný desaterák a je krásný. Jistě, jsou na světě větší trofeje, výrazně větší a silnější, ale tenhle je můj. Stal jsem se lovcem jelenů.

***  Několik poučení pro ty z vás, kteří se rozhodnou aspoň jednou vyrazit lovit jeleny nebo jinou pro vás exotickou zvěř (kdekoliv):

- Rozmyslete si, co chcete. Chcete ukázkovou trofej? Chcete zážitek? Podle toho si najděte, kde budete lovit. Rezervuje si lov v dostatečném předstihu.

- Nastudujte si něco zvěři, kterou budete lovit. Na lovu sice budete mít průvodce, který se o vás postará, ale je dobré vědět a reagovat včas a správně – zvyšujete si tím šanci na úspěch.

- Nechte si pro lov dostatek času. Zejména pokud lovíte ve volné přírodě. Nebuďte zklamaní, když neulovíte hned první den. A počítejte s tím, že nemusíte ulovit. Užívejte si lov.

- Je dobré si předem neznámou krajinu prostudovat, velkou pomocí jsou mapy na internetu, zejména satelitní snímky. Umožňují i odměřit si vzdálenosti k podstatným bodům v terénu.

Pokud neznáte lovenou zvěř, budete v rukou průvodce. Respektujete jeho názor, zná honitbu i zvěř, zná místní specifika a odlišnosti. Dohodněte se v klidu na svých limitech, vysvětlete jim svoje očekávání a představy, kolik peněz do zážitku chcete vložit a kam až chcete jít v mimořádných případech. Je dobré, pokud vám průvodce může ukázat příklad trofejí nebo lépe i fotografie. Neřešte bodové hodnoty trofeje, vaše kategorie jsou Líbí / Nelíbí. Nevyplácejte svoji povolenku na něco, co se vám nakonec nebude líbit.

Pamatujte, průvodce z vás snímá břemeno rozhodování spojené posouzením zvěře (a je to velká pomoc), ale konečná odpovědnost je na vás. Nejste-li si jisti, nestřílejte, nemrzačte zvěř. Když neulovíte napoprvé, můžete se vrátit za rok.

Ing. Martin Helebrandt

MŮJ PRVNÍ JELEN. #Jelen, Jelení říje, Čas lásek jelenů, Jelen (Red Deer), Lovecké příběhy

...na mýtinu vyběhl jelen a s ním laně

Příroda zbarvila hory do mnoha odstínů, 



počasí přálo, bylo slunečno a zároveň chladno. Říje začala v první polovině září a já se s tchánem nastěhoval do horské rodinné chaty.

Od této chvíle pro nás nic jiného neexistovalo, jen říje a lov. Brzy ráno čekaná, přes den šoulání, do tmy pak další čekaná. Oblíbil jsem si krytý posed v místě zvaném Špačkova louka. Byla to plocha porostlá asi pětiletou výsadbou smrku. Přes veškerou naši snahu a úsilí, nedařilo se nám jelení zvěř spatřit, slyšeli jsme jen vzdálené troubení. To trvalo celé čtyři dny. Tchán, který byl již v letech a měl uloveno několik jelenů, to vzdal. Pátý den jsem tedy již lovil sám. Šel jsem na stejný posed a zde jsem konečně, při ranní čekané, uslyšel v blízkosti lámání a silné troubení.

 Zvěř jsem ale opět nespatřil. Až při odchodu z posedu jsem zahlédl tlupu jelení zvěře, jak odbíhá řídkým porostem. Zradil jsem si ji sám, neměl jsem s lovem jelení zvěře žádné zkušenosti. Neodradilo mě to a odpoledne, krátce po šestnácté hodině, jsem již znovu seděl a netrpělivě očekával, zda se tlupa objeví. A Diana mi tentokrát přála. 

Krátce po osmnácté hodině se ozvalo silné zatroubení a na mýtinu vyběhl jelen a s ním šest laní. V prvním okamžiku jsem tomu nechtěl ani věřit. Po chvíli, když jsem se uklidnil, obeznal jsem, že jde o osmeráka, z nastudované literatury jsem usoudil, že jde o odstřelový kus a rozhodl jsem se střílet. Zvěř se pomalu blížila, laně se popásaly, jelen však byl neustále v pohybu. Odjistil jsem, pušku založil do ramene a vyčkával jsem, až se jelen postaví na široko, abych mohl s jistotou vystřelit. Mezitím, co mi zvěř vyšla, uplynulo asi dvacet minut. Jelen byl vzdálen od posedu přibližně šedesát metrů. 

Najednou jsem si vzpomněl, že je třeba jelena něčím upoutat a tak jsem zaklepal na prkna posedu. V tom okamžiku se jelen zastavil, pěkně na široko, hlavu otočil zvědavě k posedu. Trvalo to jen zlomek sekundy, když jsem záměrný kříž posadil za lopatku a stiskl spoušť. Jelen značil dobrou ránu, vzepjal se na zadní běhy a odskočil do nedaleké houštiny. V okamžiku bylo ticho, holá rovněž zmizela a teprve teď se mě zmocnila lovecká třesavka. Čekal jsem půl hodiny. Mezitím se hodně zešeřilo. Šel jsem s očekáváním na místo nástřelu. V šeru jsem nenašel žádnou známku toho, že jsem byl úspěšný. 

Zapamatoval jsem si směr, kterým jelen po výstřelu odbíhal, označil nástřel a za úplné tmy jsem se vrátil na chatu, kde na mě netrpělivě čekal tchán, který zaznamenal výstřel. Vypověděl jsem mu dopodrobna celý děj lovu. Uklidnil mě s tím, že hned při rozednění půjdeme jelena dohledat, noc že je chladná, že se tedy ani zvěřině nic nestane, nemám prý mít obavy. Zkrátka byl přesvědčen, že jsem byl úspěšný.
Téměř celou noc jsme si vyprávěli o myslivosti a nemohli se dočkat rána. Před rozedněním jsme již byli na posedu a když to světelné podmínky dovolily, stáli jsme na místě nástřelu.

Po ujití čtyřiceti kroků, ve směru odskočení jelena, jsme ho spatřili. Ležel v terénní prohlubni s čistým průstřelem komory.

První lov jelena v říji. #Jelen, Jelení říje, Čas lásek jelenů, lov, Čekaná, Jak na to? Hirsch-König des Waldes,

Jelení říje a myslivci
Letos jsem se konečně těšil, že pojedu poprvé lovit jelena v říji. Už od jara jsem přemýšlel kam kdy atd. 

Bohužel, práce mi nedovolila hlouběji o tom přemýšlet a najednou bylo září. Jak to tak bývá v práci samý problém, kolega nemocný, volno si vzít nemůžu. Tím se mi výběr možnosti lovu jelena dost snížila pouze na víkend nebo v týdnu ale každodenní ježdění sem tam. Z Pardubic to mám nejblíže do Orlických hor - Orlické Záhoří, kde má kamarád chalupu a bratr tam u LČR loni jelena lovil. Zkoušel jsem přes místní zjistit informace jak je to s jeleny u Kolowratů. Ani nebylo s podivem, že bylo plně obsazeno, nicméně si na mě vzali číslo, kdyby prý náhodou někdo vypadl. Sám jsem tomu nevěřil, že by to mohlo dopadnout. Minulý čtvrtek zvoní telefon – jestli chcete lovit jelena máte možnost , ale musíte přijet zítra což byl pátek . Samozřejmě jsem potvrdil a těšil se co bude. Paní co se mnou bydlí sice trochu protestovala, že zase táhnu někam, místo toho abych dělal dřevo atd.

V pátek jsem se nemohl dočkat – z práce jsem utekl co nejdřív, abych byl včas na Orlickém záhoří. Sraz byl v 17:00 – po představení, vyřízení formalit přesednutí do auta jsme přejeli do lesa což byl kousek. Z prvu jsem se divil, co tam budeme tak brzo dělat. To snad jeleni ještě netroubí- bylo teplo jako blázen. Po zaparkování auta na lesní cestě jsem si připadal jak v pohádce. Kolám nás troubilo již cca 5 jelenů. Původně jsem měl podezření, že je to nějaké divadlo. Doprovod se krátce zaposlouchal a vyrazili jsme svižným krokem za prvním jelenem po 100m mě zadaunoval u vysokého smrku do jehličí. Před námi stál cca 80m jelen. První jelen, kterého jsem viděl naživo troubit. Pro mě neskutečný zážitek. Doprovodu se ho podařilo napodobováním zvuku holé dostat až na 20m kde před námi troubil dokud jsem si ho nezradili. Byl to korunový 10-terák chovný. Tak jsem vyrazili za dalším hlasem. Po ujití cca dalších 100m se před námi ozval jelen. 

Zase jsme zasedli ke stromu a doprovod napodobil zase holou. Před námi vstal z vysoké trávy jelen z kaliště a zatroubil. Doprovod ho četl a já se kochal. Zničehonic mě přerušilo syknutí doprovodu. Kouknu na něj a on mi šepotem říká ať střílím.
Jelen

 Jednostranně korunový desaterák tmavé paroží dobrý lovný jelen. Podívám se na něj a říkám mě se nechce ještě si to chci užít i kdybych neměl již nic střelit. Jelena jsme tedy nechali odejít. Toho večera jsme potkali ještě 2 jelínky v 1.VT a bachyni s 6 selaty. Po příjezdu na chalupu jsem vyprávěl zážitky a samozřejmě dostal svůj díl za to že jsem nelovil, teď už určitě nic neuvidím atd. Celkem mě to nechávalo klidným. Co mě nenechávalo klidným, byl déšť, který se spustil během večera. Ráno jsme měli sraz 5:15 před chatou. Vzhledem k tomu, že jsem v noci poslouchal jeleny z Polska tak jsem zaspal. Z postele jsem se vyletěl v 5:30 – v životě jsem nebyl tak rychle oblečen. Doprovodu jsem se omlouval celou cestu, ten mě uklidňoval protože je stejně mlha a musíme počkat až se trochu rozfouká. Po příjezdu do lesa mě děsila mlha a ticho, které v lese bylo – říkám si: A už nic neuvidím. Prvních dvacet minut než se ozval první jelen bylo nekonečných. Pak už zase začal koncert. Postupně jsem došli ke třem jelenům, mladík 6 terák, jeden slabý osmerák a jednoho jelena jsme nedokázali vylákat z mlaziny, kde hluboce troubil. 

Po každé se přišel podívat pouze na kraj mlaziny, kde mu byla vidět část parohu a zase se vrátil. Poté co přestal troubit jsem se chtěli oklikou vrátit k autu. Po ujití cca 400 m se před námi ozval jelen. Opět jsme usedli k patě stromu a poslouchali. Roman napodobil zvuk holé a zlomil 3 větvičky. Sotva se usadil, proti nám vycházel jelen a troubil. Roman četl já se kochal. Roman na mě sykl – střílej – takovýhle jelen se nepouští. Pomalu jsem posouval flintu do ramene. Jelen se stále přibližoval a začínal něco tušit. Pořád stál mírně ze šikma. Já navíc jsem chtěl ještě sundat krytky z puškohledu, ale jakýkoliv další pohyb by už jelena zradil rozhodl jsem se střílet přes krytky které byly zamlžené a mokré – nicméně osnovu u puškohledu jsem trochu viděl. 
V tom tichu jsem slyšel pouze pokyn doprovodu ať už střílím, že takhle dlouho nevydrží. Jelen stále stál trochu zešikma. Umístil jsem bod co nejvíce k pleci a zmáčkl spoušť. Po ráně jelen značil výskokem, vyhozením předního běhu a úprkem. Po cigaretové pauze jsem šli na nástřel kde nic nebylo , pouze zápory, po dvaceti metrech stále nic a já začínal být nervózní. Průvodce mě zastavil, ať nerozšlapeme stopy pro případ, kdyby byl potřeba pejsek, že prověří ještě kousek stopy sám. Po 30 vteřínách se ozvalo písknutí a já věděl, že to dopadlo dobře. Po povinných poctách, focení atd. následoval odvoz jelena k zámečku pomocí 4kolky. Vyvrhnutí - střela šla ze šikma, kdy prostřelila srdce a skončila někde v těle. Poté již slavnostní troubení a následné zapíjení.

Ondřej


#Jelen, Jelení říje, Čas lásek jelenů, lov, Čekaná, Jak na to?, Lovecká optika, Hirsch-König des Waldes, 


V krmelci by měl být takový objem, který bude kvalitnější než tráva.Trávu srnčí prakticky vůbec nekonzumuje ani v největší nouzi...

Vysoká v zimě na sněhu...
Přirozená potrava srnčí zvěře v zimě sestává z listí ostružiníku, zelených bylin a letorostů a kůry dřevin. 
V nouzi může převládat jehličí, které ale není příliš atraktivní a ukazuje na to, že prostředí je málo úživné. Trávu srnčí prakticky vůbec nekonzumuje ani v největší nouzi - na rozdíl od jelena dá přednost jehličí, což lze pochopit při hlubším zamyšlení o rozdílech mezi těmito specialisty. V krmelci by proto měl být takový objem, který bude kvalitnější než tráva, tedy např. seno z luk bohatých na byliny, jetel apod., letnina z bylin a listnatých dřevin, siláž, případně jadrná krmiva vhodně smíchaná s objemnými, aby došlo k naředění obsahu škrobu a snížilo se riziko acidózy.

 Nejjednodušší je použít plevy nebo nařezané seno. Obojí je dostupné u zemědělců.

#Krmelec, Krmítko, Vysoká zvěř, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

Laně sledují krále lesa jak přichází...čas lásek jelenů

Jelen  a laně
Statnější jeleni tvoří malá stáda nebo žijí samotářsky. Můžeme však vidět větší stádo, ve kterém jsou samice s mláďaty a mladí samci.

Vůdcem stáda je nejsilnější samice. Jeleni většinou žijí na jednom místě. Jediná doba, kdy se někteří stěhují je období říje.  Jelen je především býložravec, živí se travou, výhonky, kůrou, houbami nebo lesními plody. Okusem mladých stromků může jelen (pokud je přemnožen) napáchat dost velké škody.

Ulovení jelena. Při toulkách lesní krásou a při loveckých dobrodružstvích někdy dojde k setkání, která mnohdy potkají odvážné jen jednou za život.

Jelen v říji
Něco o myslivosti:

Myslivecké zážitky z vyprávění : Jak to už v přírodě bývá, dojde často při toulkách lesní krásou a při loveckých dobrodružstvích zvlášť k setkání, která mnohdy potkají odvážné jen jednou za život. 

To potom musí být lovci nakloněni jak bohové lovu tak i štěstí, přírodní podmínky, důvěra ve zbraň i v myslivcovy schopnosti. I já se mohu pochlubit během své prozatím krátké lovecké praxe nádherným zážitkem.
Při pohledu na povolenku jsem ani nevěnoval pozornost možnosti lovu jelení zvěře a to holé a jelena I.věkové třídy. V honitbě krom posedů byly asi čtyři zajímavá místa s kazatelnami, které byly opravdu s loveckým citem postaveny na místech ochozů zvěře, závětrných lokalit s četnými rozlehlými mlazinami. Po domluvě s místními zaměstnanci, kteří jak to tak bývá měli svá tzv.místa, jsem se začal více věnovat, zakrmovat a navštěvovat lokalitu, která podle mého názoru mohla být lovecky zajímavá. 
Minimálně třikrát v týdnu jsem zahříval desku v kazatelně a toužebně očekával co mi lesní království nabídne.

Ale zvěř přicházela s tmou a v dalekohledu bylo možné obeznat jen její obrysy. Ale já byl rád za každou návštěvu krásné přírody a okolí a tajně věřil, že má trpělivost nakonec své ovoce přinese. Stále jsem však odcházel s nepořízenou. Jedinými, kdo rozptyloval mou pozornost byly sojky, které se s velkou nedůvěrou a ostražitostí slétaly na krmeliště, kde si k mé nelibosti pochutnávaly na klasech kukuřice, podstrojené rytířské zvěři.

Až jednou... 
Místní myslivec Václav mi nabídl možnost navštívit jeho kazatelnu. Protože to bylo podle mého názoru lukrativnější místo, s velkou vděčností jsem jeho nabídku přijal. V útrobách kazatelny jsem se uhnízdil již v odpoledních hodinách a netrpělivě sledoval okolí. Snažil jsem se být stále bdělý, i když zadní část těla už naříkala nad nepohodlností sezení. Místo bylo na kraji kmenoviny podrostlé smrkovým zmlazením, což znepříjemňovalo možné zahlédnutí zvěře. Přede mnou byl hustý, rozlehlý komplex mlazin. Po několika hodinách má intenzita pozorování okolí začala postupně ochabovat, když v tom jsem jen na setinku vteřiny zahlédl rezavohnědý flíček mezi podrostem smrčků.

Protože bylo ještě dostatečné světlo, má první úvaha, která se mi vkrádala na mysl, byla, že se jedná o srnčí kus. Ale k tomu, abych zůstal naprosto zkamenělý mi stačila další setinka času. Asi 80 m přede mnou napravo vycházel z náletu jelen. Byl to asi tříletý středně založený šesteráček,slušný ve zvěřině. Zastavil se mezi stromy a nedůvěřivě nahlížel přímo do okénka kazatelny.
 Seděl jsem nehnutě a nedýchal. Po chvilce se sehnul pro trs trávy a tento okamžik jsem využil k zamíření.
Jelen začal odcházet a já jen netrpělivě čekal, kdy vstoupí mezi stromy. Ukazováček něžně pohladil spoušť. Jelínek zůstal v ohni a já nevěříc tak snadnému ulovení přebil a namířil opět na místo, kde zůstal. Po asi pěti sekundách však zvedl hlavu a začal pozorovat okolí. Domníval jsem se, že zásah poranil páteř a tak druhá rána na krk ukončila trápení královské zvěře. Ještě nějaký okamžik jsem zůstal sedět v kazatelně a přemýšlel o štěstí, které mne v zářijový podvečer potkalo a unavilo se, a netrpělivě pospíchal ke králi vzdát hold a rozloučit se na jeho poslední cestě v prostředí, kde se cítil tak bezpečně.


Jelen se ozývá troubením při svítání nebo naopak při soumraku, kdy jsou jeleni nejaktivnější. #Čas lásek jelenů, deer rut, Doby lovu zvěře, Jelen (Red Deer), Jelení říje, Myslivecká videa

Jelen  v říji


Nejstarších kusů v přírodě ubývá, avšak na troubení z lesů to velký vliv nemá. "Říji nedělají staří jeleni, ti moc netroubí. Jsou si sami sebou tak jisti, že si teritorium troubením hájit nemusí. Sok uvidí, jak je jelen velký, urostlý a vyklidí pole," podle pravidel v jelení populaci. Naplno a s největší vášní se říji oddávají pěti až osmiletí jeleni. Ti se předvádějí nejvíce. Jelen se ozývá troubením a čeká na odpověď soka!

Samci jelena evropského jsou během říje charakterističtí svým hlasitým troubením, při kterém se snaží upoutat pozornost samic a udržet tak své stádo pohromadě.

Tento jev můžeme nejčastěji zaslechnout při svítání nebo naopak při soumraku, kdy jsou jeleni nejaktivnější.
Samotné troubení však používají i při soubojích mezi sebou, kdy se snaží pomocí svých parohů vyhnat svého konkurenta od blízkosti samic. Samice pohlavně dospívají druhým rokem života a březost u nich trvá 240 – 262 dnů. Rodí 1, vzácně až 2 mláďata vážící přibližně 15 kg, která jsou několik prvních dnů po narození skrytá v travnatém porostu. Po dvou týdnech jsou kolouši schopni se připojit ke stádu, ale na matce jsou závislí po dobu 3 měsíců. Jejich charakteristické bílé skvrnění obvykle mizí koncem léta, ale poměrně často se stává, že několik bílých skvrn je na srsti mladých jelenů patrných ještě následující rok. Ve volné přírodě se jelen evropský dožívá průměrně 10 – 13 let, v zajetí se může dožít i více než 20 let.

Zdroj: cs.wikipedia.org

#Čas lásek jelenů, deer rut, Doby lovu zvěře, Fotografie z myslivosti, Jelen, Jelen (Red Deer), Jelení říje, Myslivecká videa, Myslivecké fotografie, Trofeje, 

Jelení zvěř je majestátní kouzlo krásy české přírody i mimo říji. Setkání i náhodné budí vždy úžas a radost...

Jelení zvěř
Jelen evropský patří mezi největší (nejmohutnější) zástupce své čeledi.

Samci dorůstají 175 – 230 cm a jejich hmotnost se pohybuje mezi 160 – 240 kg. Samice jsou oproti samcům značně menší, dorůstají 160 – 210 cm a dosahují hmotnosti mezi 120 – 170 kg. Ocas přitom měří 12 – 19 mm a v kohoutku dosahují výšky 120 až 150 cm. Velikost i hmotnost je však velmi proměnlivá a viditelně se liší mezi jednotlivými poddruhy, kdy nejtěžší (C. e. elaphus) může vážit až 500 kg, oproti tomu jeleni žijící v méně příznivých podmínkách (např. poddruh z Korsiky) mohou dorůstat pouhých 70 cm a vážit sotva 100 kg. 

 Přes léto má jelení srst obvykle hnědou barvu s rudějším nádechem a u samců je většinou navíc patrná i prodloužená srst na krku. Zimní srst je spíše šedohnědá.

Vysoká zvěř. Jeleni v době říje.

Doba říje jelení zvěře v popředí laně
Jelení zvěři se v běžné myslivecké mluvě většinou říká zvěř vysoká, nebo jenom vysoká. 

Někdy se mluví též o zvěři červené a o zvěři královské. Samec jelení zvěře se nazývá jelen. Samičí zvěři a mláďatům se říká zvěř holá. Mláďata obojího pohlaví jsou kolouši, a to do doby, než se dá poznat pohlaví. Pak se používá až do věku jednoho roku pro samčího koloucha název jelínek a pro samičího koloucha název laňka.
Ve věku od jednoho do dvou let se nazývá samec špičák a stejně stará samice čiplenka. Pak se z čiplenky stává mladá laň. Samičí kus jelení zvěře se od dvou let nazývá laň.  Mívá tyto přívlastky: mladá laň, stará laň, plná laň, v době březosti, kojící laň a vodící laň, v době, kdy vodí koloucha. Jelen starší dvou let se někdy označuje podle paroží, které nosí, takže hovoříme o jelenu s prvním, druhým, třetím (atd.) parožím.

Je nutno si uvědomit, že jelen s prvním parožím je vlastně dvouletý, jelen s druhým parožím tříletý atd. Běžnější je označování jelenů podle tvaru či typu paroží. Pak jde o šesteráka, desateráka, korunového jelena atd.

Život v lese. U starších, zdatnějších jelenů tvorba paroží začíná a je ukončena dříve než u mladších kusů. Nové parohy vyrůstají z výběžků na čelní kosti, z tzv. pučnic.

Jelen v lýčí

Vývoj paroží


Růst nových parohů, tj. nasazování, podmiňuje hlavně dostatek růstového hormonu somatotropinu vzniklém v hypofýze a současný útlum hormonu pohlavní aktivity testosteronu, toto období je přibližně od března do července.

Platí, že u starších, zdatnějších jelenů tvorba paroží začíná a je ukončena dříve než u mladších kusů.
Nové parohy vyrůstají z výběžků na čelní kosti, z tzv. pučnic. 

Nejdřív se na pučnicích začne zmnožovat pojivová parožní tkáň, základ nových parohů, a kosti parohů začnou pomalu narůstat.
Mladé parohy, tzv. panty, jsou obaleny jemnou osrstěnou kůží, která je protkaná nervy a systémem cév přivádějícími potřebné živiny pro růst parohů a dále mnoha pachovými a mazovými žlázkami s feromony, zároveň je kůže chrání před poškozením.
Tomuto stadiu se říká, že parohy jsou v lýčí. Otisky hlavních cév zůstávají trvale vytlačeny do parohů v podobě podélných rýh. V době nasazování, v době růstu paroží, žijí jeleni poměrně skrytě.

Parohy, na rozdíl od rohů, přirůstají na špici, takže nemohou na své bázi dodatečně ztloustnout. U zdatných jelenů mohou denně v období nejvyšší intenzity růstu, což je zhruba v 6. až 12. týdnu, přirůst až 2 cm a jejich hmotnost může denně stoupnout až o 150 g.
Měkká tkáň nových parohů se během růstu postupně odspodu mění v chrupavku. Ta je následně inkrustována minerálními látkami, postupně se přeměňuje v osteoblasty a následně v kost, takže živé zůstávají jen v délce 5 až 7 cm na svých koncích. Během růstu jsou základní složkou paroží bílkoviny, asi 60 %, a zbytek tvoří minerální látky. Kostnatění je dosaženo ukládáním vápenných a fosforečných solí.

Během nasazování paroží si potřebný přísun bílkovin zvířata průběžně zajišťuji denní pastvou, dospělý jelen spase denně až 25 kg krmiva. Hlavní spotřeba minerálních látek je až v poslední třetině růstu a tehdy je převážně pokryta přechodným odbouráním minerálů z ostatní kostní tkáně, hlavně ze žeber zvířete.

Lidové pranostiky příroda a myslivost. Neukázněnost lidí vyhání zvěř z jejích úkrytů. Útěk je pro ni vysoce rizikový. Často dochází ke zraněním či uštvání!

Vysoká zvěř v zimě na sněhu musí být přikrmována....
Největším nepřítelem pro zvěř však není mráz a sníh,
ale lidská bezohlednost. Největší problémy způsobují v honitbách motorkáři a pejskaři, kteří nechávají svá zvířata pobíhat volně po lese.
Dle zákona o myslivosti a zákona o lesích není možno volně venčit psa v honitbě. Zvěř instinktivně vykonává v zimě minimum pohybu. Pokud pes vyplaší srnčí zvěř, ta před ním uniká.
Slabší nebo často rušené kusy zvěře se pak nedokáží vyrovnat s takovým výdejem energie a umírají na celkové vysílení nebo na záněty dýchacího ústrojí.

 Nejen pejskaři, ale i běžkaři a příznivci terénních vozidel jsou každým rokem pohromou pro poklidný život zvěře. Myslivci proto se stejnou periodicitou vyzývají k ohleduplnosti. Stačí, aby nyní nezacházeli hluboko do lesů, nebo se nepohybovali prostředkem pole, kde se schovávají zajíci, ale aby se drželi na krajích lesů a běžkaři dodržovali vyznačené trasy.

Neukázněnost lidí vyhání zvěř z jejích úkrytů. Útěk je pro ni vysoce rizikový. Často dochází ke zraněním či uštvání, a když potom znovu ulehne na sníh, je náchylná k zápalům plic. Ty vedou až ke smrti.

Když jelen na nový rok zatroubí,
znamená to štěstí.

 - Když vlci v lednu vyjí, lišky skolí,
 očekávej ještě větší zimu
 - Na Tři krále o jelení skok dále.
 - Tříkrálovou zimu vlk nesežere

25.1. Bude-li jasný den na Sv. Pavla Obrácení, v ten rok v ničemž nedostatku není; pak-li mlha bude, tehdy zvěř i člověk duše zbude. Na Obrácení sv. Pavla
se medvěd na druhý bok obrátí.
- V lednu mráz těší nás, v lednu voda,
věčná škoda.
 - Lepší v lednu vlka pod okny vidět než pluh na poli. Je li teplo v lednu, sahá bída ke dnu.
 - Když v lednu včely vyletují, nedobrý rok ohlašují.
 - Jestli v lednu deště lijí, to z příští úrody pijí.


#jelen #mráz #honitba #srnčí #les, Jelen (Red Deer), Myslivecká zábava, Příroda a myslivost, Vysoká zvěř, 

HUNTING

CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?

GREAT HUNTING

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

Příroda a myslivost Fotografie z myslivosti Černá zvěř Lovecké příběhy Myslivecké fotografie Myslivecká videa Myslivecká zábava Způsoby lovu a historie Ptáci Příroda Srnčí zvěř Zvěřina a kuchyně myslivce lov Lovecké stezky Myslivecké tradice Černá zvěř - bachyně Srnec Lovy fotoaparátem Liška Názory myslivců Drobná zvěř Lovy srnčí zvěře Kuriozity Jelen (Red Deer) Lovy černé zvěře Lovecké zbraně Sele prasete divokého Zvěř v zimě Humor o myslivosti Les Úspěšný lov Čekaná Lov ve svobodném světě #Lovecké stezky Střelectví Honili myslivci Ze života černé zvěře Mateřství a péče o potomstvo Jelení říje Instinkty a pudy Jak na to? Lovu zdar! Příroda a lidé Vysoká zvěř Zima a hlad v lese Černá zvěř - kňour Trofeje Zvěřinové recepty Hunting Rifles Ženy a myslivost Daněk Pravidla lovu srnčí zvěře Srnče aktivity radosti a milování života Myslivec a zvuky v přírodě Bažant Myslivci a konfliktní situace Myslivecké ráno Krmeliště černé zvěře-kamery Kulovnice Přírodní fantazie Žít ve svobodě Doby lovu zvěře Nastřelení lovecké zbraně Optika Srnčí říje Vábení Zákony a předpisy o myslivosti #Srnčí zvěř Jaro Myslivecké písničky Otázky z myslivosti Čas lásek jelenů Divočák Pes přítel myslivce Sociální sítě Srnec v červnu Jelen Muflon Naháňky Společné lovy Dalekohledy Diana bohyně lovu Historie Lovecký pes Puškohledy South Africa Zajíc Chrutí černé zvěře Dravci Krmelec Lovecké brokovnice Myslivcův sen Naše domovy a chalupy Pranostiky a příroda Vtipy Lovecká optika Radost a uspokojení Erika Heligonky Myslivecká mluva Myslivecká zařízení Obory a zvěř Zpracování zvěřiny Bowhunting (lovecká lukostřelba) Happy Days Krmítko Poslední hon Vnadiště #Lovecké právo Houby Idiots With Guns Myslivecké léto Myslivecké vánoce Myslivecké zvyky a pověry Pernatá zvěř Poslední leč Sojka obecná Stalo se Zacházení se zbraní deer rut Kachna Kachna divoká Kančí gulášek Koroptev Lovecké štěstí Myslivecké pověsti Na lovu muflonů Namlouvání Orel na hnízdě Reklama a lov Rytíři lesů Srnec Škůdník Tombola Veverky Vysoká Čištění zbraně Aport Dančí zvěř Dřevo a teplo Halali Hirsch-König des Waldes Husa divoká Jak zajíc přelstil líného hajného Krahujec obecný Kritické myšlení Krmeliště pro vysokou Kynologie Laně Lovy lukem a šípem Myslivecký ples Myslivost a Michaela Once Upon a Time in The West Pasování Pohádka O chytré kmotře lišce Pytláci Příroda a zdraví Shozy Webové kamery Zvěřinový guláš broková kozlice Škodná Bažant pečený Co budeme vařit dnes? Holub hřivnáč Kančí kýta na víně Lovecké signály Lovecké zátiší Mannlicher Schönauer kulovnice Milování světu vládne Montáže Raffle ball hunting Srnec jako ze zlata Stádo tlupa rudl Tetřev hlušec Verše myslivce Zubři Zvěřina Zůstal v ohni broková dvojka sv. Hubert #Kančí steaky 1 milion čtenářů Cazando con Arco Dívka s liškou Evropská Unie Golden Eagle Jelení guláš Kuna lesní Lankasterka Lesník Lion (Lev) Liška Eliška Lucky deer Láska Markazíni Podzim Polesí Strzalowo Psychopati Red Deer Cam Roček Siga Skupinový život Sokolnictví Straka obecná Volavka popelavá Zvěřinová paštika Záchranná stanice hamerles Amerika Cesty Chile Atacama Chov zvěře Drozd kvíčala Hejkalové Jagd Jelení kýta Jestřáb lesní Jezevec John Denver Kalendárium Kančí se šípkovou rybíz jako brusinky Krkavec velký Kukačka obecná Káně lesní Kňour útočí Lesnická škola Lesní plody Lončák Los (Elk) Makov Malorážka Mauser M98 Moose Hunting Nástřel Odchyt pernaté Ornitologie PF Památka myslivce Pečená kachnička Pečené prasátko Pohádka stromů Polák chocholačka Posed Poslední hryz Rychlý srnec Skupinka jelenů různého věku Slanisko Sokol stěhovavý Sovy Srnčí guláš po myslivecku Strzalowo Svíčková Synantropie Teritorium VORAŘI Wildlife Zahrady Zdraví Zeiss Zimní oblečení a obutí Zvěř a počasí Újeď Čáp bílý Šoulačka Šípková omáčka ke zvěřině #Daněk #Waldemar Matuška #Černá zvěř - bachyně Aglomerace Anatomie jelena Berneška Borrelióza Borůvky Brenneke Chukar Partridge Datel černý Double Rifle Dudek chocholatý Filip Gepard Gorilla Hořící špalek Hájovna U pěti buků Investiční zlaté mince Jaguar Jahody Jelen útočí Kalous ušatý Kančí kýta na smetaně Kančí se šípkovou Kaňkování Klíště obecné Krmeliště černé zvěře Krteček Kulový dvoják Kvakoš noční Křepelka polní Labuť Lama Lasice hranostaj Ledňáček Lovy na černou v Maďarsku Mauser M03 Medicina Medvěd Minutkový srnčí guláš Miška Na stojáka Nepravidelný desaterák O Evě a Adamovi Orel bělohlavý Osudový srnec Pamětní mince Paul Mauser Polesí Strzalowo Polsko Potápka chocholatá Páření Čmelák královna Ruger’s M77 RSI Rys ostrovid SWAROVSKI Sauer 101 Skřivan Slivovice Sluka lesní Slunce Sršeň obecná Stehlíci a ledoví muži Strakapoud velký Strašidla Svišť Swedisch Fire Torch Sýkorky Tetřívek obecný Tom Miranda Trojákové čtyřče - rarita Tři jednou ranou Upíři Velikonoční sekaná Vlha pestrá Vodouš šedý Vydra Vytápění chalupy Welshspringerspaniel Woodcock Hunting Zlato a šperky Zoologie Zvěř živě Čejka Červenka obecná Čiplenka Čmelák Špičák Švestky Ťuhýk Životní srnec

Vybraný příspěvek

Myslivecká fotografie úlovku srnce ukázkově předvedená na sociální síti. Kulovnice a klobouk leží správně mimo zvěř.

Letošní první roček, 11 kg.,CZ 527 v ráži .222 Rem,  poloplášťová střela RWS 3,24g Zdařilá fotografie a takové se často nevidí. Někom...

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...