Kukačka obecná si nikdy nepostaví hnízdo, ale podvrhuje svá vejce do různých domácností drobných pěvců. Nejčastějšími hostiteli bývají rákosníci, červenky, pěnice, rehci a konipasi.

Vzhled kukačky připomíná drobným ptákům nepřítele krahujce a jsou před ní vystrašeni. 

Napomáhá tomu příčné vlnkování jejího šatu na hrudi, výrazné skoro žluté oko a silueta letu. Tělnatější ptáci jako žluny a strakapoudi ji, především z okolí hnízdiště, sveřepě zahánějí. Pozoruhodná je samotářská kukaččí povaha bez rodinného svazku. 
Kukačka obecná
Jen v čase milostného jarního namlouvání vyhledávají samečkové samičky k povinnostem zachování rodu. Samec má v krajině "zabrán" poměrně velký revír, žárlivě ho střeží před svými soky a je mu po léta věrný. Obhospodařuje v něm vždy několik hnízdních rajonů samic, k nimž střídavě zaletuje a obšťastňuje je svou láskou. 

Žádná z nich si nikdy nepostaví hnízdo, ale podvrhuje svá vejce do různých domácností drobných pěvců, které má nalezeny již při zakládání jejich rodin. Každá kukačka je zaměřena rasově na jeden ptačí druh, obvykle ten, u něhož byla odchována, a zakódovala si ho v paměti jako mládě. 
Nejčastějšími hostiteli bývají rákosníci, červenky, pěnice, rehci a konipasi. Kukaččí vajíčko je přibližně stejně zbarveno jako vejce druhu pěvce ke kterému ho snáší. Do jeho hnízda ho kukačka buď přímo snese, nebo ho snese poblíž na zemi a zobákem pak do hnízda vkládá, zároveň ale odstraní jedno vejce budoucího pěstouna.
 Za celé jaro snáší kukačka až 15 vajíček, z nichž je však úspěšná asi jen jedna třetina. Mládě kukačky se vylíhne velmi brzo, asi za 12 dní, někdy dříve než mláďata pěstounů. Obyčejně se ale líhnou všichni najednou. Kukaččímu mláděti starému 10 hodin, ještě slepému, už citliví na širokých zádíčkách pokožka k podráždění cizím tělesem, ať vajíčky či nevlastními sourozenci. Instinktivně si vše nasouvá na svá záda mezi polozvednuté, zatím ještě pahýlky křidélek. S nákladem pomalu šplhá po vnitřní stěně hnízdní kotlinky vzhůru k okraji, až mu náklad ze hřbetu přepadne vedle hnízda, načež se pozvolna opatrně vrací zpět na své místo. 

Vše opakuje tak dlouho, dokud ho v hnízdě nic nepodněcuje a cítí se samo. Pěstouni si vyhozených holátek vůbec nevšímají, jsou pro ně cizí, protože leží mimo hnízdní prostor. Ornitologové dokonce odpozorovali, že mládě, které uvízlo visící přes okraj hnízda, bylo rodiči odneseno pryč a pohozeno, tak jako to činí s trusem. Mladá kukačka po těle rychle ztmavne do fialova, začíná jí pučet peří, je celá nečepýřená a své pěstouny nutí křikem ke stálému krmení. Neúnavně široce otevírá zobáček s nápadně oranžově červeným hrtanem, bíle označeným a často ho ani nezavře při polykání. Potravy spotřebuje za šestičlennou rodinku. Na hnízdě setrvává 23 dní, ale hostitelé ji krmí po vylétnutí dále skoro tři týdny, což by u vlastních mláďat nikdy nesvedli.

 Kukačka se živí výhradně živočišnou potravou, ovšem u pěstounů zpolyká vše co jí přinesou - u pěnic obvykle i různé sladké plody, například borůvky. Od 28. dne se začíná sama pídit po veškerém hmyzu, který najde v okolí místa, kde byla vyvedena.

#Kukačka obecná, Ptáci, aktivity radosti a milování života, Instinkty a pudy, 

Jezevec lesní

Jezevec
Jezevec lesní (Meles meles) se vyskytuje téměř v celé Evropě a Asii. 
V České republice jsou dle mysliveckých výkazů jeho stavy odhadovány kolem 25 000 ks.
Jezevec je naše největší lasicovitá šelma.
 Má zavalité tělo o délce 60 - 80 cm s krátkými běhy (výška v kohoutku bývá kolem 15 cm) se širokými chodidly a dlouhými drápy. Dosahuje hmotnosti kolem 10 kg, na podzim až kolem 15 kg.

Na bílé hlavě má dva tmavé pruhy, které se táhnou přes světla ke slechům. Tělo je zbarveno šedě až šedohnědě.

Vyskytuje se téměř ve všech oblastech od nížin do hor v lesních porostech, kromě bezlesích nížin a krajin s vysokou hladinou podzemních vod. Vyhovují mu teplejší lesnaté oblasti. Jezevec si vyhrabává složité podzemní nory často až několik desítek metrů dlouhé. Noru i okolí udržuje v čistotě. Je aktivní převážně v nočních hodinách. Na zimu se ukládá na 3 - 4 měsíce k nepravému zimnímu spánku, kdy občas vylézá ven z nory. Během zimního období tráví tukové zásoby.

Chrutí probíhá od jara až do letních měsíců. Březost je latentní. Jezevčice vrhá v únoru až březnu následujícího roku 3 - 5 mláďat, která jsou kojena až do počátku podzimu, kdy se osamostatní. Pohlavní dospělosti dosahují v druhém roce života. Jezevci se často shlukují v "hradu", kde žije více samic s mláďaty.
Jezevec se živí živočišnou i rostlinnou potravou. Z živočišné potravy převládá hmyz, larvy, drobní savci, žížaly, mláďata ptáků, vejce, plži, myši a hlodavci. Z rostlinné potravy to jsou semena, plody, kořínky, plody ovocných stromů, houby a polní plodiny.

Myslivci nosí zásadně klobouky, prostovlasý nemůže jít myslivec na lov! Kam by dal případný úlomek?

The Old Man - Myslivec
Myslivecké oblečení

Čeští myslivci chodili již v 16. století v zeleném či šedém barchánovém kabátci. Za tradiční myslivecké barvy byla považována, a je stále, zejména zelená ve všech odstínech, ale také všechny odstíny hnědé a šedé barvy. K slavnostním mysliveckým barvám patří také černá a bílá.
Majitelé různých panství zaváděli pro své myslivce a lesníky svoje stejnokroje, aby své myslivce lépe rozpoznali, ale také aby se jimi mohli při lovech a jiných příležitostech honosit. Nejznámější byly uniformy křivoklátských a jihočeských schwarzenberských myslivců. Ale i arcibiskupská panství a městská polesí měla svoje stejnokroje, rovněž tak naše předválečné státní lesy. Ve všech těchto uniformách vždy převládala zelená barva a jen v menší míře v kombinaci s hnědou a šedivou. A nejinak by tomu mělo být i dnes.

Myslivci nosí zásadně klobouky, čepice jenom v zimě, a to čepice s beránkem a beranice. Lesníci z povolání mohou užívat čepice patřící k jejich stejnokroji. Veškeré kšiltovky, bekovky, barety, plátěné a jiné čepice myslivci zásadně nenosí, a to ani v teplém počasí na hony na kachny. Připustit lze jen lehký plátěný klobouk, ale samozřejmě zelený. Prostovlasý nemůže jít myslivec na lov! Kam by dal případný úlomek?
Ilustrační obrázek z honu (od katerina lisova)
Klobouky mají různé tvary a typy. Dříve byly u nás rozšířeny dva: typ "Pichler" s mírně zašpičatělým dnem, a typ "Švarcenberk" se širokou zelenou stuhou. Pokud si chce myslivec na klobouk umístit trofeje (paletky, kačírky či kosírky apod.), tak tedy zásadně na levou stranu. Štětka, která se upevňuje do zvláštního toulce poněkud dozadu, má být vlastní trofejí (divočák, jelen, jezevec, zajíc).

Pravá strana klobouku má zůstat volná pro zasunutí úlomku. Přemíra různých odznaků a trofejí přestává být na klobouku ozdobou a svědčí o pochybném vkusu majitele. Myslivecká vyznamenání, tedy ani odznak za zásluhy o myslivost, jak jsem viděl nedávno u dvou myslivců, na klobouk nepatří. Myslivecká vyznamenání se připínají na pravou stranu saka stejnokroje.
Nepsaná zásada mysliveckého odívání byla, aby se myslivci od sebe příliš nelišili. Teď se zdá naopak, že někteří mají snahu se od těch druhých lišit velmi výrazně. Svědčí o tom i různé kovbojské kožené klobouky a jiné zvláštnosti oděvu.

Při troubení pokrývku hlavy sundáváme, a pokud sedíme, povstaneme.

Maskovací oděv? Nikdy!
Není vhodné, přijde-li někdo na hon v bundě křiklavé či modré barvy, v riflích, v černém lesklém gumáku, šusťáku či bývalé vojenské uniformě.
Zejména však maskovací vzory nutno odmítnout na jakékoliv součásti oděvu, ať je to čepice, blůza či samotné kalhoty. Maskáče prostě do myslivosti nepatří. To je především vojenský oděv, i když dnes už jej nosí hodně civilistů. Kdyby tak bylo oblečeno více myslivců, vypadalo by to, jako když jdeme do boje. Je to nevhodné, nevkusné a hospodáři by měli takto oblečené myslivce poslat ze zahájení honů domů. Pro sychravé počasí byly - a snad jsou i stále - nejvhodnějším pláštěm osvědčené hubertusy, Jsou volné, na zádech se záhybem, bez pásku i dragouna. Zdá se však, že jejich užívání trochu ustupuje do pozadí.
Radit, jakou používat obuv a další doplňky oděvu, by bylo nošením dříví do lesa. Dobře se obout do terénu i k vodě umí určitě každý a navíc dnes nám obchody nabízejí tolik výtečného zboží k tomuto účelu.

Oblečení žen

 Ale pokud jde o ženy provozující myslivost, zpravidla se řídí mužskými zvyklostmi mysliveckého oblečení a jejich ženské stejnokroje jim určitě sluší více než nám mužům. Ke slavnostním příležitostem, na výstavy apod. mohou nosit sukni, k lovu pak kalhoty. Klobouky - a dámské také existují - by měly ženy nosit k lovu také vždy.
Česká myslivost má své staré a osvědčené tradice a také vyžaduje, aby byly dodržovány i v tomto ohledu.

Zdroj: sociální sítě, myslivost

Úsloví: "Hlaveň střílí, pažba trefuje", každý zná. Většina minutých ran byla málo předsazena.

Nízké a vysoké rány.
Hlaveň střílí, pažba trefuje.....


Vysoká rána je rozhodně předností, při sportovní střelbě dnes nutností. Zbraně takto konstruované jsou vývojově mladší. Nadstřelu jsme říkávali "hochšus" (z něm.), kdo měl takovou flintičku, měl i plnou peněženku. Zažil jsem však jako divák tisícové výřady dosažené dvojkami s nízkou ránou a nebyly to ani "dvanáctky".

Mnoho začátečníků koupí starší, perfektní brokovnici, neví však s jakou ránou. Odpověď získáte, když zbraň zalomíte a porovnáte hlavně s plošinou asi na 30 m vzdálenost. Kdo si nevěří, ať vystřelí na papír, pro určení krytí je to stejně nezbytné.

Dvojky s utopenými lištami, nebo ve tvaru "U" vykazují nízkou ránu, vysoké široké lišty napovídají o možné vysoké ráně.

Továrně vyrobené sériové zbraně se chovají stejně podle modelu. Popisuji typy u nás běžné, které si myslivci mezi sebou prodávají coby použité.

Dvojky IŽ 26 a odvozené typy mají vždy vyšší ránu, naopak kozlice IŽ 12 a 27 a odvozené vykazují ránu nízkou.

Dvojky z bývalé NDR model 35, 47, 74, 76 a odvozené mají ránu vysokou, kozlice Merkel i Simson mají též vysokou ránu.

Dvojky ZP Brno mají vždy ránu nízkou, naopak ideálně je pro lov stavěna koza ZH, má vysokou ránu, správně širokou lištu a lehce stavitelnou pažbu. K úspěchu totiž patří správně dlouhá, vyhnutá a lomená pažba. 

Úsloví: "Hlaveň střílí, pažba trefuje", jistě každý zná. 

Důležité je i přiměřené zahrdlení odpovídající umění střelce. Krytí nad 70 % je jen pro výborné střelce, i těm je v lese na obtíž. Nevolte extrém. Značnou výhodou jsou dnes hlavně s výměnnými čoky, osobně ale preferuji další výměnné hlavně (polařky - lesačky, kachnářky - koroptvářky).

Když jsem začínal, razilo se heslo "Osmička brok, po celý rok". Osmičky (3,5 mm) jsou univerzální, staré č. 10 (3 mm) na bažanty, č. 12 (2,5 mm) na koroptve a č. 6 (4 mm) na poslední zajíce.

Další poučka tvrdí: Většina minutých ran byla málo předsazena. Zde není co vysvětlovat. Denně trénujte hozenou ránu v bytě na různé předměty. S pažbou musíte "srůst". Rány přes hlavu se nebojte, dá se dobře naučit, zkuste to na vysoké věži. Na hlubokém sněhu vás to bude zase nutit nadstřelovat, zvláště kulí.

Poslední důležitá rada. Na hony noste stále stejný oděv. Používejte pouze jednu zbraň, další si raději ani nekupujte, ať vás to nesvádí. Právě to je první krok k úspěchu.

Zdroj: myslivost.cz

#Lovecké brokovnice, Lovecké zbraně, Nastřelení lovecké zbraně, Názory myslivců, broková kozlice, hamerles, Idiots With Guns, Drobná zvěř, 

Novodobé sokolnictví. Sokolnictví v Českých zemích. Součástí dnešního sokolnictví jsou odchovy dravců.

Novodobé sokolnictví 
Sokolnictví v Českých zemích


Sokolnictví v Českých zemích
Obdobně jako v ostatních evropských zemích se sokolnictví ve středověku těšilo značné oblibě i na území Českého státu, ačkoliv u nás nedosahovalo takového rozšíření jako jinde v Evropě. Také v Českých zemích bylo sokolnictví výsadou panovníků, vyšší šlechty a ojediněle i vyššího kléru.

Novodobé dějiny sokolnictví u nás počal ve 20. letech 20. století psát Bedřich Mensdorff Pouilly, který zapomenutou sokolnickou tradici oživoval lovem s jestřáby a sokoly a popularizoval ho odbornými články ve Stráži myslivosti.

 K další propagaci sokolnictví došlo až po válce (po r. 1945), o niž se zasloužili MUDr. Jiří Brdička, který dravce choval, a koncem 50. let Svatopluk Doubrava, k němuž se dále přidali Mgr. Jan Kumbera a Ivan Maroši. Sokolnictví začalo vzbuzovat zájem zejména u mladých myslivců, na což reagovalo vedení tehdejšího Českého mysliveckého svazu podporou vzniku sokolnické organizace u nás - Klubu sokolníků při ČMS. Ustavující konference se konala 11. listopadu 1967 na zámku v Opočně. Zúčastnilo se jí 71 sokolníků, myslivců, ornitologů a zástupců vládních institucí, mimo jiné i Dr. Zdeněk Šternberk, pozdější autor první odborné knihy v dějinách českého sokolnictví. Od roku 1973 je vydáván "Zpravodaj klubu sokolníků" a sokolníci se prezentují bohatou činností. 

 Sokolnictví současnosti není jen o lovu. Na rozdíl od původního hlavního účelu sokolnictví, kterým bylo rozšíření možnosti získání zvěřiny, se jeho účel v průběhu staletí změnil. 

Množství zvěřiny dnes získané sokolnictvím je naprosto zanedbatelné a koneckonců i možnosti lovu jsou mnohem menší než v minulosti. Jen několik sokolníků má svého milovaného koníčka současně jako profesi.

Součástí dnešního sokolnictví stala výchova, tj. seznamování široké veřejnosti s dravci, jejich biologií a postavením v přírodě, ochrana dravců a také jejich profesionální využití zejména při ochraně letišť, vinic, polních kultur a skládek odpadků před nálety špačků, holubů, racků a dalších ptáků. Na letištích pracují zkušení profesionální sokolníci a se svými dravci předcházejí často nevyčíslitelným škodám zabráněním střetu letadel s ptáky.

 Také práci obvykle provádí profesionální sokolníci, kteří prostřednictvím ukázek cvičených dravců odvedou v této oblasti velké množství práce. Mnozí, ať již profesionální sokolníci, nebo ti, kteří mají sokolnictví jenom jako svého koníčka, se také běžně starají o zraněné či handicapované dravce v rámci provozu soukromých záchranných stanic. 

 Součástí dnešního sokolnictví jsou také odchovy dravců.

#Sokolnictví, lov, Lov ve svobodném světě, Způsoby lovu a historie, 

Slušní myslivci ustoupí a podvolí se výhrůžkám. Co jim taky zbývá. Darebové jsou zákeřní a agresivní a shlukují se do rodinných klanů.

Přišlo období přirozených změn krajiny, ale v přírodě volná zvěř ještě žije. Je
Zubři na kameře online z odkazu
lovecká sezóna (pro někoho trvá po celý rok)


Věčný boj člověka, ochránce a lovce na maso (ne myslivce - lovce) trvá. 
Orel žije a dbejme na jeho ochranu v přírodě. 
Stupidní traviči z bývalých JZD a lesních traktoristů, pijáků a hospodských lovců likvidují pod heslem "zahnuté zobáky" vše, co není právě do mrazáku vhodné.

Pište o svých problémech, lovci se hádají pravidelně na  schůzích. Mezi sebou se i poperou. Ta závist žije v tupých palicích. 
Myslivec Šmejd většinou vyhraje spor. Potřebují se na honu. Co slyším, je to všude na venkově stejné.
Dokud s mlčením ostatních ty jejich mrazáky nejsou plné. Slušní myslivci ustoupí a podvolí se výhrůžkám. Co jim taky  zbývá. Darebové jsou zákeřní a agresivní a shlukují se do rodinných klanů. 

Maso patří přece domů nebo ne?

Chodíte na  ... on-line krmeliště černé zvěře   
a ptáků pravidelně z těchto stránek?

Cestu najdete po kliknutí do odkazů v minulých článcích (viděl jsem kromě černé (divočák) i srnčí, psíka mývalovitého a co vy.....na kameře pro ptáky by se měl ukázat orel mořský, jen trpělivost.

Pozn. divoká prasata na krmelišti hlady netrpí, jsou už vykrmená "jako prase"a jak jim chutná. Selata s bachyní vidíme už tady na snímku i videu od Libora Šejny.


Kamery na krmelišti a osvětlení se zapínají až napadne sníh a zvěř je v nouzi.

HLEDÁTE TEN SVŮJ PŘÍBĚH? JE MOŽNÁ TADY!

Příroda a myslivost Fotografie z myslivosti Myslivecká videa Myslivecká zábava Myslivecké fotografie Lovecké příběhy Černá zvěř Způsoby lovu a historie Ptáci Příroda Kuriozity Jelen (Red Deer) Lovecké stezky Černá zvěř - bachyně Zvěř v zimě Myslivecké tradice Zvěřina a kuchyně myslivce Střelectví Drobná zvěř Humor o myslivosti Lovy fotoaparátem Srnčí zvěř lov Lovy černé zvěře Zima a hlad v lese Lov ve svobodném světě Liška Úspěšný lov Honili myslivci Sele prasete divokého Srnec Vysoká zvěř Ze života černé zvěře Černá zvěř - kňour Ženy a myslivost Zvěřinové recepty Jelení říje Les Názory myslivců Daněk Trofeje Jak na to? Lovecké zbraně Krmeliště černé zvěře-kamery Myslivecké písničky Bažant Hunting Rifles Lovu zdar! Pes přítel myslivce Přírodní fantazie Myslivci a konfliktní situace Myslivecké ráno Instinkty a pudy Myslivec a zvuky v přírodě Nastřelení lovecké zbraně aktivity radosti a milování života Historie Muflon Otázky z myslivosti Příroda a lidé Sociální sítě South Africa Čekaná Diana bohyně lovu Jelen Lovecké brokovnice Pranostiky a příroda Zákony a předpisy o myslivosti Čas lásek jelenů Žít ve svobodě Erika Krmelec Mateřství a péče o potomstvo Naše domovy a chalupy Srnče Krmítko Myslivcův sen Myslivecká zařízení Naháňky Optika Společné lovy Chrutí černé zvěře Dravci Happy Days Jaro Kulovnice Myslivecké vánoce Radost a uspokojení Srnec v červnu Zajíc #Lovecké stezky Bowhunting (lovecká lukostřelba) Doby lovu zvěře Heligonky Houby Myslivecká mluva Orel na hnízdě Poslední hon Poslední leč Puškohledy Veverky Zpracování zvěřiny Aport Dřevo a teplo Halali Idiots With Guns Jak zajíc přelstil líného hajného Kachna Kachna divoká Kynologie Lovecký pes Lovy lukem a šípem Myslivecké pověsti Myslivecký ples Myslivost a Michaela Na lovu muflonů Namlouvání Pohádka O chytré kmotře lišce Příroda a zdraví Reklama a lov Tombola Vtipy Vysoká broková kozlice Hirsch-König des Waldes Kančí gulášek Krahujec obecný Krmeliště pro vysokou Mannlicher Schönauer kulovnice Myslivecké léto Obory a zvěř Pasování Pytláci Raffle ball hunting Sojka obecná Srnčí říje Straka obecná Verše myslivce Webové kamery Zubři broková dvojka 1 milion čtenářů Bažant pečený Cazando con Arco Dalekohledy Golden Eagle Husa divoká Jelení guláš Kančí kýta na víně Koroptev Kritické myšlení Lankasterka Lesník Lovy srnčí zvěře Lucky deer Markazíni Once Upon a Time in The West Podzim Polesí Strzalowo Red Deer Cam Rytíři lesů Shozy Siga Srnec jako ze zlata Stalo se Tetřev hlušec Vábení Zvěřinový guláš deer rut hamerles sv. Hubert Škodná Chile Atacama Hejkalové Holub hřivnáč Jelen útočí Jelení kýta Jezevec John Denver Kalendárium Káně lesní Laně Lesnická škola Lesní plody Lion (Lev) Liška Eliška Los (Elk) Lovecké signály Láska Makov Milování světu vládne Montáže Moose Hunting Myslivecké zvyky a pověry PF Památka myslivce Pernatá zvěř Pečená kachnička Pohádka stromů Psychopati Roček Rychlý srnec Slanisko Sokolnictví Srnčí guláš po myslivecku Strzalowo Volavka popelavá Zdraví Zimní oblečení a obutí Zvěřinová paštika Záchranná stanice Čištění zbraně Čáp bílý Amerika Anatomie jelena Berneška Borrelióza Borůvky Brenneke Chukar Partridge Datel černý Daňčí svíčková Drozd kvíčala Dudek chocholatý Filip Gorilla Hořící špalek Hájovna U pěti buků Investiční zlaté mince Jaguar Jahody Jestřáb lesní Kančí kýta na smetaně Klíště obecné Krteček Kukačka obecná Kuna lesní Labuť Lama Lončák Lovy na černou v Maďarsku Malorážka Mauser M98 Medicina Medvěd Minutkový srnčí guláš Miška Na stojáka Nepravidelný desaterák O Evě a Adamovi Odchyt pernaté Orel bělohlavý Ornitologie Pamětní mince Paul Mauser Pečené prasátko Polesí Strzalowo Polsko Polák chocholačka Páření Čmelák královna Rys ostrovid Skupinka jelenů různého věku Skřivan Slivovice Sovy Srnec Škůdník Sršeň obecná Strašidla Swedisch Fire Torch Sýkorky Tom Miranda Tři jednou ranou Upíři Velikonoční sekaná Vnadiště Vytápění chalupy Welshspringerspaniel Wildlife Zahrady Zlato a šperky Zvěř živě Újeď Čejka Červenka obecná Čiplenka Čmelák Špičák Švestky

Vybraný příspěvek

Někdy je problém vyhnat stresovanou zvěř z voliéry vůbec ven v den lovu, někdy rovnou pod pušku. Vymizení bažanta v divokém chovu. Myslivci si vystříleli spolu s "odchovanci" i poslední kohouty a slepice z divokého chovu.

Na citelně postupující úbytek bažanta v divokém chovu reagovali myslivci jednak zvýšenou ochranou zvěře, ale především intenzivním rozvojem...

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...